Do energetiky ideologie nepatří

ABSTRACT: The PRO-ENERGY CONference, which took place in Hustopeče on 9-10 November, presented in four panel discussions the most topical issues of today. On the second day, those interested could visit the experimental agrovoltaic power plant installation in Starý Poddvorov.

Již od roku 2011 se odborníci z různých energetických odvětví scházejí na tradičním setkání, kterým se stala konference PRO-ENERGY CON. Její předností je téměř výhradně diskusní charakter a méně formální uspořádání. Vše doplněné moravskou pohostinností a dobou nového vína. 

První den konference je rozčleněn na čtyři bloky, které zahrnují různá aktuální témata zvolená napříč všemi energetickými odvětvími. Odborníci v panelu diskutují mezi sebou, ale i s účastníky v publiku. Ty nemusí nikdo dlouho vyzývat, aby se zapojili. Druhý den konference se účastníci mohou zúčastnit odborně laděné exkurze v okolí místa konání. Letos to byla díky spolupráci se společností MND návštěva experimentální agrovoltaiky nad vinicí ve Starém Poddvorově.

FLEXIBILITA, AGREGÁTOŘI A DALŠÍ

První blok na konferenci se zabýval poskytováním flexibility a rolí agregátora v řízení elektrizační soustavy. Vstupem nových hráčů na elektroenergetický trh se tržní prostředí výrazně proměňuje a jeho pravidla se tomu přizpůsobují. Zatím je to vše ještě v pohybu, tedy je docela obtížné předjímat všechno, co se v budoucnu objeví. Moderátorem prvního bloku byl Jan Fousek, výkonný ředitel AKU-BAT. Úvodní prezentaci přednesl Martin Kašák, ředitel sekce Energetický trh ze společnosti ČEPS.

Nejprve otevřel „legislativní okénko“ a poté blíže specifikoval mj., co představuje flexibilita a agregace pro potřeby ČEPS. Flexibilita může být jak technická, tak obchodní, která je založena na dohodách nabízejících a kupujících. Představil rozvojové projekty ČEPS v oblasti přenosových a podpůrných služeb od roku 2030 a doplnil tuto problematiku konkrétním příkladem podílu zdroje na poskytování služeb výkonové rovnováhy (SVR) pro ČEPS po dobu déle než kalendářní rok. Tyto služby potřebuje provozovatel přenosové soustavy pro zajištění spolehlivého provozu elektrizační soustavy ČR s ohledem na provoz v rámci propojených elektrizačních soustav.

Kašák konstatoval, že po roce 2030 bude dominantním zdrojem flexibility agregace. Podpoří ji různé formy akumulace, a to jak rychlé, krátkodobé, tak i sezónní. Pokud jde o malé výrobce, kteří by se do poskytování služeb soustavě chtěli zapojit, tak i při výrobě do 1 MW regulačního rozsahu se počítá s tím, že si najdou svého agregátora, dohodnou s ním podmínky a rozšíří jeho portfolio. V závěru prezentace nastolil řadu otázek do panelu.

O nastíněné problematice dále diskutovali účastníci prvního panelu ve složení (kromě výše jmenovaných) Lukáš Dobeš, ředitel TEDOM operation, Stanislav Chvála, ředitel Nano Energies, Jan Kanta, nezávislý poradce, a Ivan Trup, obchodně technický ředitel MicroStep – HDO.

Nevyrovnaný poměr mezi výrobou a spotřebou způsobuje podle Lukáše Dobeše přetížení distribuční soustavy, kterou je třeba posílit nutnými investicemi. Důležité je, jak bude zajištěna nejen flexibilita výrobních zdrojů, ale jak proběhne úprava spotřeby, využívání výhodnějších cen na trhu, a také jaké možnosti se budou využívat při akumulaci elektřiny. Řekl, že bez sezónní akumulace není možné odstavit uhelné elektrárny. Představil konkrétní příklad řešení, kdy plně automatizovaný ostrovní provoz je možné vybudovat nezávisle na elektrické rozvodné síti. Začlenit tam jak výrobu elektřiny z fotovoltaické elektrárny (FVE), tak z vysoce účinné kogenerace, vyrobenou elektřinu akumulovat a využít teplo nejen k vytápění, ale také např. ke klimatizaci.  

Stanislav Chvála se věnoval srovnání naší situace s Evropou a možnostem, jak využít dočasné řešení v naší situaci. Jan Kanta probíral životní cyklus agregace a konstatoval, že na Slovensku agregace funguje, zatímco u nás ještě stále není dopracovaná ani legislativa. Ivan Trup připomněl, že již dlouho využívané dálkové ovládání spotřeby elektřiny HDO je prvním krokem k flexibilitě, samozřejmě na úrovni odpovídající dnešním možnostem. Diskuse k tématu byla velmi živá.

KAM KRÁČÍ PLYNÁRENSTVÍ?

Moderátorem této sekce byla Veronika Vohlídková, členka představenstva České vodíkové technologické platformy. Členy tohoto velmi silně obsazeného panelu byli Martin Slabý, šéf představenstva Pražská plynárenská a předseda Rady Českého plynárenského svazu, Richard Kvasňovský, výkonný ředitel Slovenského plynárenského a naftového zväzu, Vladimír Kubeček z ČEPS, Tomáš Voltr, výkonný ředitel skupiny EFG, a Ján Weiterschütz, člen správní rady Národní vodíkové asociace Slovenska.

Úvodní prezentaci přednesli Martin Slabý a Richart Kvasňovský. Slabý citoval ze zprávy IEA Outlook II, že zlatý věk plynu se blíží ke konci. „V tom samém dokumentu se ale píše, že bezprecedentní nárůst nových projektů na zkapalněný zemní plyn (LNG) ke spuštění do provozu od roku 2025 má do roku 2030 přidat více než 250 miliard metrů krychlových ročně nové kapacity, což odpovídá přibližně 45 % dnešních celkových globálních dodávek LNG. Tak jak to tedy je?“ Slovům o soumraku neodpovídají podle Slabého ani grafy ze zprávy IEA, které dokazují, že poptávka po plynu roste. Ale ovšem v Evropě to IEA opravdu vidí jinak. Zde se do roku 2050 očekává 50% úbytek spotřeby plynu, 75% úbytek spotřeby uhlí a 50% úbytek spotřeby ropy. „Může za to snad evropská regulace? Lze to kompenzovat nárůstem OZE?,“ ptá se Slabý.

Realita a trh stojí podle Slabého na straně plynu. Svět investuje do infrastruktury těžební i dopravní. Zemního plynu je dostatek a ceny jsou udržitelné pro dodavatele i odběratele. Podíl plynu v energetické bilanci, zejména ve výrobě tepla, je prakticky nezastupitelný. Co se týče perspektivy plynu v ČR, Slabý zdůraznil, že už nejsme tranzitní zemí, nýbrž zemí koncovou. LNG ze severu Německa nemusí téci přes ČR. Národní klimaticko-energetický plán uvádí plyn jako zdroj pro výrobu tepla. Zabývá se však teplárenstvím jen okrajově a není to podle Slabého dobrý dokument také proto, že pracuje se starými daty.

Slabý se zmínil rovněž o dobré perspektivě výroby biometanu a vodíku. Poten­ciál v ČR je podle analýzy ČEPS pro více než 1,5 mld. m³ biometanu. Podle vodíkové strategie ČR bude roční spotřeba vodíku v ČR v roce 2030 činit cca 130 kt, z toho 40 kt bude zelený vodík, což je podle Slabého málo ambiciózní. Část plynárenských sítí bude totiž do budoucna sloužit k přepravě vodíku. Vzniknout má Středoevropský vodíkový koridor a Česko-německé vodíkové propojení – tj. 2 vodíkové koridory na území ČR.

Resumé – plyn podle Slabého sehraje klíčovou roli při transformaci české energetiky, hlavně v teplárenství. Zůstává proto ohledně budoucnosti plynu optimistou.

Richard Kvasňovský poté přednesl fakta o slovenském plynárenství. Slovensko je druhou nejplynofikovanější zemí EU, funguje zde společnost eustream, zabývající se tranzitem zemního plynu, s napojením na Ukrajinu, Rakousko, Maďarsko, Polsko i Česko. Ta je stoprocentním majitelem společnosti SPP. Kvasňovský popsal i plány rozvoje plynárenské soustavy v SR – přeprava vodíku, zvýšení kapacity, výstavba Solidarity Ring/Eastring na přepravu plynu z Ázerbájdžánu. SPP se připravuje i na přimíchávání vodíku do zemního plynu v objemu 5 % i na skladování vodíku.

V následné panelové diskusi uvedl například Vladimír Kubeček z ČEPS, že budoucnost plynu bude záviset na rozhodnutí politiků. Závisí na jeho ceně i na ceně povolenek. Aktualizovaná vodíková strategie i Národní klimaticko-energetický plán budou hotovy v červnu 2024. Tomáš Voltr z EFG, která v roce 2019 otevřela první výrobnu biometanu v ČR v severomoravském Rapotíně, pohovořil o perspektivách výroby biometanu. Ta není zatím v ČR nijak podporovaná. V listopadu však provozní podporu notifikovala EU, takže už nic nebrání tomu, aby ji stát mohl začít podporovat. Výše bonusu závisí na rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ).

V ČR existuje 573 bioplynových stanic, z nichž 200 je v dosahu plynové soustavy. Výroben biometanu funguje 7, další jsou ve výstavbě. Perspektivně by biometan mohl pokrýt 7 až 9 % spotřeby plynu v ČR. Novou výrobnu biometanu otevřela Praha v ČOV v Bubenči. Biometan jde do sítě. V Rapotíně se navyšuje kapacita výroby biometanu, utlumuje se ale výroba elektřiny a tepla. „Chceme poskytovat podpůrné služby. Je zde velký potenciál pro služby výkonové rovnováhy,“ uvedl Voltr. Resumé: Po notifikaci podpory biometanu se otevírá možnost jeho většího rozvoje, perspektivní je hlavně zpracování biologického odpadu, kde se návratnost investice pohybuje mezi 6 až 10 lety. Voltr proto věří ve světlou budoucnost biometanu.

Veronika Vohlídková a Ján Weiterschütz poté pohovořili o evropské vodíkové strategii z roku 2020. Je však výroba vodíku energeticky i ekonomicky efektivní? Podle Weiterschütze se to zlepšuje. Slovensko má svou vodíkovou strategii i akční plán. Podle Kubečka však výroba zeleného vodíku elektrolýzou vody nikdy nebude moci cenově konkurovat výrobě v jižní Evropě.

Slabý uvedl, že Pražská plynárenská se zabývá možností přimíchávání až 20 % vodíku do plynu. Čistý vodík pak představuje možnost vytápění v satelitech. Budoucnost Evropy vidí pak v energetických dálnicích, které budou moci vést zemní plyn, biometan či vodík. Už dnes dochází k propojování sítí a transformaci plynárenství.

NEMÉNĚ DŮLEŽITÁ TÉMATA

Ve třetím bloku se probíraly oblasti ne vždy zařazované (pokud nejde o akce přímo na ně specializované), jako je společenská odpovědnost firem, nefinanční reporty, snižování uhlíkové stopy. Blok nesl název ESG rating, snížení uhlíkové stopy, taxonomie na cestě k dekarbonizaci. Moderovala ho Martina Hlavsová, ředitelka Power & Utilities z EY Česká republika. Přednesla také úvodní prezentaci. V tomto bloku diskutoval Leoš Gál, předseda České technologické platformy pro biopaliva, Pavel Beran, Head of Energy Projects z Komerční banky, Robert Chrt, manažer pro strategii a business development ve společnosti Budvar, a Ivan Souček, ředitel Svazu chemického průmyslu.  

Pravidla ESG a evropské taxonomie lze chápat jako rámec, který obecně říká, kdo, kde a jak škodí, ať už z hlediska environmentálního (E), sociálního (S), či porušováním jiných platných pravidel (G). Skrze dostupnost financování a vypsané dotační tituly pak na podnikatele vyvíjí tlak, aby došlo ke změně. Postupná transformace ekonomiky by pak měla vést k dlouhodobě udržitelnému stylu podnikání ve smyslu dopadů na přírodu, ale i na společnost jako takovou. Na ESG a evropskou taxonomii investic existují rozdílné názory, jde také o to, zda jsou dostačujícím (a přitom správným) řešením k dosažení klimatických cílů. 

V úvodní prezentaci Martina Hlavsová přiblížila legislativní rámec ESG a jeho kontext. Zabývala se také alternativním pohledem na uhlík a jeho implikací do energetiky. Na celou podnikatelskou sféru brzy dopadne povinný nefinanční reporting. Představila podrobný harmonogram reportovacích požadavků podle CSRD, EU taxonomie a nadcházející legislativy. Od roku 2025 velké společnosti s více než 500 zaměstnanci, kótované v EU, musí zveřejňovat informace na základě CSRD, poprvé to budou data za rok 2024. Ve zveřejněných reportech budou uvádět taxonomické informace o způsobilých a sladěných činnostech. V dalších letech se tyto povinnosti budou rozšiřovat i na další podniky. V roce 2027 začne platit např. směrnice o odpovědnosti za dodavatelský řetězec, což musí zprávy také reflektovat. V témže roce se plánuje také zavedení EU ETS II pro budovy a dopravu, který bude stanovovat cenu emisí z těchto odvětví.

Zajímavá fakta o udržitelném podnikání společnosti Budvar představil Robert Chrt, který ukazoval zajímavý graf s popisem uhlíkové stopy v jednotlivých fázích výroby piva – z farmy až do pivní sklenice. Označil udržitelnost za jeden z pěti strategických firemních pilířů. Pavel Beran z Komerční banky hovořil o tom, jak banky hledají jednotu ve vnímání taxonomie – učíme se jak my, tak partneři, dodal. Jak Beran, tak Chrt pokračovali ve velmi živé diskusi. Ivan Souček představil cestu tranzice v chemickém průmyslu. Mají zpracovány scénáře vývoje chemického průmyslu, jde o to, jak opustit neudržitelné tradice a dostat se na vrchol „green economy“. Například scénář Průkopník směřuje k zavedení politiky dekarbonizace/defosilizace, ale zaměřuje se na známé a ekonomicky proveditelné technologie. Tento scénář nedosahuje „cíle nulových čistých emisí“, ale přispívá k celkové dekarbonizaci a maximalizaci udržitelných obnovitelných zdrojů. Zelený scénář Tranzice naplňuje cíle politiky dekarbonizace/defosilizace se zaměřením na využívání obnovitelných zdrojů energie a očekávané technologie související s efektivní výrobou vodíku, CCU (Carbon Capture and Utilisation) a elektrifikací. Tento scénář dosahuje „cíle nulových čistých emisí“ a plně přispívá k celkové dekarbonizaci a maximalizaci udržitelného využívání obnovitelných zdrojů energie.

LEX OZE II-X?

Před dlouho očekávanou kompletní „rekonstrukcí“ celého energetického zákona dochází k řadě dílčích novel energetického zákona. Co přináší a jaký se ještě očekává vývoj? Jak je na tom Slovensko? Dočkáme se stabilního a bezpečného prostředí na investice do nových technologií a zdrojů v energetice?

Tzv. LEX OZE II má přinést především stanovení pravidel pro rozvoj komunitní energetiky, umožnit vznik energetických společností i sdílení výroby elektřiny. Momentálně prošel již druhým čtením v Poslanecké sněmovně.

Moderátorem tohoto bloku byl Blahoslav Němeček z firmy EY, panelisty pak Luděk Šikola z advokátní kanceláře Doucha Šikola, Ladislav Havel, radní Energetického regulačního úřadu, Jana Osadská z Pražské plynárenské Distribuce a Tomáš Siskovič z advokátní kanceláře Poláček & Partners.

Blahoslav Němeček ve své úvodní prezentaci zmínil zpoždění implementace EU legislativy. Legislativa, která umožní vznik energetických společenství, sdílení výroby elektřiny, měla být přijata už v roce 2021. Už od roku 2019 mělo fungovat Energetické datové centrum (EDC) a měla být přijata evropská pravidla vnitřního trhu s elektřinou. EU proto v letošním červenci zahájila s ČR řízení pro nesplnění implementace. Přijetím příslušné legislativy je podmíněno čerpání z Národního plánu obnovy.

Nyní se předpokládá schválení  tzv. LEX OZE II na přelomu roků 2023 a 2024. Pozměňovací návrhy ve sněmovně přinášejí problémy s možností sdílení elektřiny. Momentálně to bude možné jen prostřednictvím distribuční sítě. Jestli to tak bude schváleno, energetická společenství budou mít nyní maximálně 1 000 členů.

Počítá se však i s přijetím další novely, tzv. LEX OZE III, kde limity počtu členů energetických společenství a počtu odběrných míst budou odstraněny. Bude zde také legislativně ukotvena akumulace elektřiny, poskytování a agregace flexibility, postavení aktivního zákazníka a posílení ochrany spotřebitele. Projednávání této novely může ale začít až po přijetí LEX OZE II., tj. v letech 2025 – 2026.

Jak uvedl Tomáš Siskovič, na Slovensku už akumulace v zákoně ukotvena je a fungují zde stovky až tisíce lokálních obnovitelných zdrojů. Problémem je ale zdlouhavé připojování. Na Slovensku už funguje jedno energetické společenství. Zákon zde nijak neomezuje počet členů společenstev.

Podle Ladislava Havla z ERÚ se energetika mění, ale ne ku prospěchu všech. Advokát Luděk Šikola řekl, že musíme přidat ve výstavbě fotovoltaiky i větrných elektráren, abychom splnili klimatické cíle. Musí se zkrátit povolovací proces. To měl umožnit už LEX OZE I, ale úřady stále kladou překážky – stavební a odbory životního prostředí. Také připojovací kapacity jsou vyčerpané. Bylo by třeba změnit i exekutivu. Rozvoji obnovitelných zdrojů by měly pomoci akcelerační zóny. Na jejich podporu by měl od ledna vzniknout centralizovaný Dopravní a energetický stavební úřad. Pokud nebude v akcelerační zóně s vybudováním konkrétního obnovitelného zdroje výrazný problém, měl by úřad stavbu povolit.

Šikola také podotkl, že podoba LEX OZE II, kterou předkládá Ministerstvo průmyslu a obchodu, odráží zásahy mnoha partikulárních zájmů a skupin. Výsledkem je tolik úprav, že už se v tom nikdo nevyzná.

POZVÁNKA NA PŘÍŠTÍ ROČNÍK

Pořadatelé děkují všem partnerům za laskavou podporu konference, moderátorům a panelistům za jejich účast v diskusních panelech a všem účastníkům za jejich aktivní zapojování do diskuse a vytvoření příjemné atmosféry na konferenci. Již máme pro Vás rezervovaný termín příštího ročníku konference, proto si, prosím, poznačte do kalendáře datum 7. až 8. 11. 2024. Velmi rádi se s Vámi setkáme opět v příštím roce.