Jaderné palivo je zatím vyjmuté z protiruských sankcí

ABSTRACT: Russia is a significant supplier of nuclear fuel to the EU and elsewhere. The importance of supply security together with the relative complexity and high costs of fuel switching are probably the reasons as to why enriched uranium is so far excluded from the sanction list against Russia.

SEZNAMTE SE, RUSKÝ JADERNÝ GIGANT

Ruská jaderná energetika funguje jak uvnitř Ruska, tak i v zahraničí prostřednictvím Ros­atomu (Státní korporace pro atomovou energii Rosatom), pod kterou spadá přibližně 300 menších společností. Korporace, která se zabývá jak jadernými elektrárnami, ledoborci na jaderný pohon, jadernými zbraněmi ale například i radiační a nukleární bezpečností, nespadá pod žádného státního regulátora, ale pouze a přímo pod vládu (ruský prezident dosazuje členy rady i ředitele a nastavuje strategické cíle).

Co se týče portfolia služeb Rosatomu, má zvládnutý v podstatě celý řetězec. Rusko patří mezi pět zemí s největšími světovými zásobami uranu – podle odhadů má přibližně 500 tisíc tun, což pokrývá zhruba 8 % celosvětové nabídky surového uranu, dále 38 % přeměněného uranu a 40 % světové kapacity obohacování uranu. Rosatom je ale především klíčovým vývozcem jaderného paliva a celosvětově pokrývá 17% podíl.

Korporace realizovala mezi lety 2012 a 2021 výstavbu 19 jaderných reaktorů, 15 z nich v zahraničí a v období 2000–2015 byla tato korporace dodavatelem zhruba poloviny mezinárodních dohod v oblasti jaderných projektů. Výstavba jaderných elektráren je ožehavé téma a politicky velmi ošemetná a citlivá záležitost. Je tak běžné, že jsou kontrakty vyjednávány nejvyššími pozicemi ve státu, potažmo se o jaderné projekty velmi detailně zajímají. To platí dvojnásobně v případě Ruska, které energetiku a její export chápe jako strategickou součást nejen svého obchodu, ale i zahraniční politiky. Ve srovnání se zemním plynem, ale především ropou ovšem jaderné zahraniční projekty Rusku nepřinášejí do státního rozpočtu tak vysoké částky. V roce 2021 Rosatom odvedl necelé tři miliardy dolarů, zatímco příjmy ze dvou výše zmíněných fosilních paliv představovaly 90 miliard dolarů. I přes to vyvstávají otázky, proč, vezmeme-li v potaz politickou citlivost, snadné vytvoření závislosti a zranitelnosti ze strany potenciálních zákazníků, se tato oblast ruské energetiky nedostala pod drobnohled Unie a jejich sankcí.

KOLEKTIVNĚ NA JÁDRO NESAHAT!

Už v prvních dnech konfliktu na Ukrajině se ozývali ukrajinští aktivisté a nevládní organizace, aby byl Rosatom zařazen na seznam sankcionovaných společností a byl mu zakázán vývoz jaderného paliva z Ruska. Ukrajinské politické elity pak vyzývaly vlády po celém světě, aby byly na korporaci zavedeny opatření vedoucí ke snížení spolupráce s Ruskem.

Důvody, které Ukrajina uvedla, byla za prvé trvalá přítomnost Rosatomu v Záporožské jaderné elektrárně a za druhé, že se podle Ukrajiny měla společnost podílet na přípravách ruské invaze na Ukrajinu. V dubnu 2023 se tyto výzvy dočkaly jakési symbolické odpovědi, kdy německý ministr hospodářství a ochrany klimatu Habeck vyzval, aby byly uvaleny sankce na ruské jaderné palivo. O měsíc později USA a Velká Británie uvalily sankce na společnosti napojené na Rosatom, které se měly podílet na ruských snahách v současném konfliktu.

A hmatatelné unijní kroky? Součástí výsledku 10. sankčního balíčku (v platnosti od konce února 2023) byl Atomflot, dceřiná společnost Rosatomu, která provozuje jaderné ledoborce v zemi. Na seznam byla ovšem umístěna dodatečně, kdy EU zařadila do balíčku odvětví námořní dopravy, tudíž s Rosatomem jako takovým tak v podstatě důvod nesouvisí. Jako jednotlivci jsou na sankčním seznamu Sergej Kirijenko, předseda dozorčí rady Rosatomu, a Sergej Koroljov, člen dozorčí rady. Ani zde nedošlo k uvalení sankcí s důvody spojenými s Rosatomem – Kirijenko je sankciován od roku 2020 v souvislosti s otravou Navalného a Korolev od léta roku 2022 za jeho funkci zástupce šéfa zpravodajské služby FSB. 

Během debat o 11. balíčku (přibližně mezi únorem a červnem 2023) se otázka Rosatomu dostala opět na stůl. Tradičně protiruský jestřáb Polsko společně s Pobaltím chtěly omezit dovoz paliva, zastavit nové investice do elektráren a zacílit na vrcholné manažery firmy. Výstupy tehdejšího balíčku se nakonec týkaly pouze dovozu ropy a výjimek cenového stropu na ni, Rosatomu se nedotkly.

Ruské jaderné závazky po celém světě

Zdroj: Kacper Szulecki & Indra Overland, 2023

A PROČ TO TEDA NEJDE?

Proti sankcím namířených na Rosatom hrají dva faktory. Prvním je základní předpoklad fungování Unie a to ten, že aby mohla EU přijmout sankce, musí být schváleny jednomyslně všemi členskými státy. A druhým je historická zkušenost s ruskými technologiemi, know-how a závislost na jaderném palivu. Ta je největší ve střední a východní Evropě, kde Rusko navrhlo 18 reaktorů VVER, které fungují na ruské palivo (které dodává firma TVEL, která pod Rosatom spadá) – dva reaktory v Bulharsku, šest reaktorů v Česku, dva ve Finsku, čtyři na Slovensku a čtyři v Maďarsku. Téměř 20 % surového uranu dováženého do Unie pochází z Ruska (dalších 23 % z Kazachstánu, v jehož průmyslu se Rusko angažuje také) a v roce 2021 evropské energetické společnosti nakoupily od Rosatomu přibližně pětinu svého jaderného paliva. To vyrábí více než třetinu celkové elektřiny v České republice a v Bulharsku a téměř polovinu pak na Slovensku a v Maďarsku. Vrátíme-li se k prvnímu faktoru, tudíž základnímu předpokladu o jednomyslném hlasování o sankcích, je to právě Maďarsko, které hraje velkou roli. Premiér Orbán totiž prohlásil, že jeho země bude vetovat jakýkoliv plán Unie na sankce, které se týkají jaderné energetiky. Důvod je zřejmý – plány na dva reaktory ruského designu na ruské palivo, známé jako projekt jaderné elektrárny Paks II, která se připravuje na základě smlouvy s Rosatomem a úvěru od ruského státu. Právě nabídky půjček jsou jedním z nejvíce atraktivních nástrojů Ruska v šíření jaderné energetiky. Úvěry jsou obvykle pokrývány státními dotacemi a hradí minimálně 80 % nákladů na výstavbu. Konkrétně Maďarsku už bylo ze strany Ruska půjčeno přibližně 10 miliard dolarů.

Není to pouze Unie, která je na Rusku v tomto ohledu do jisté míry závislá. V roce 2021 Rosatom poskytl skoro čtvrtinu celkového jaderného paliva použitého v amerických jaderných elektrárnách. Kathryn Huff, americká odbornice na jadernou energii a náměstkyně na Ministerstvu energetiky tvrdí, že zatímco politické elity mohou pociťovat touhu odstavit americké jaderné elektrárny od ruských dodávek, nákladově efektivní a rychlé alternativy nejsou na trhu dostupné. Výměna ruského uranu a služeb spojených s jaderným palivem by vyžadovala vládní výdaje výši přibližně jedné miliardy dolarů, potažmo i více.

TAK PŘECE TO JENOM NĚJAK PŮJDE?

Přesto ale některé unijní státy podnikají samostatné kroky a snaží se odpoutat od Rosatomu a jeho dodávek. Brzy po únorové invazi Švédsko odmítlo kupovat ruské palivo. Finsko zrušilo dohodu s Rosatomem o výstavbě nové jaderné elektrárny Hanhikivi. Některé země a společnosti se obrátily na alternativní dodavatele paliva, především na americkou Westinghouse Electric Company – jednalo se například o již zmíněné Finsko, Českou republiku, Slovensko nebo Bulharsko, které ovšem licenční smlouvu na palivo podepsalo už v roce 2021. V létě 2023 vybrala EU konsorcium vedené právě Westinghousem za cílem vyvinout a dodat jaderné palivo pro reaktory VVER ruské konstrukce. Projekt s názvem APIS je složen z 12 evropských partnerů, jehož součástí je i český ČEZ nebo ÚJV Řež, a ze strany Euratomu byl podpořen příspěvkem 10 milionů eur na období 2023–25. Na půdě Unie se momentálně jedná také o už 12. sankčním balíčku proti Rusku a debatuje se i o ruském civilním jaderném sektoru. Je ovšem otázkou, jaká je proveditelnost vzhledem na jak potřebnou jednomyslnost a roli Maďarska, tak na názory ostatních členských států, zejména těch ze střední a východní Evropy.

SMĚREM NA VÝCHOD A NA JIH!

V roce 2022 dosáhl růst ruského jaderného exportu okolo 20 %, což značí stávající pozici Ruska jako světového lídra v oblasti jaderné energie. To je do jisté míry zásluhou změnou směru a klientely především ke státům globálního jihu. Kromě exportu paliva Rosatom pokračuje ve výstavbě reaktorů v Indii, Bangladéši a společnost chce svou přítomnost rozšířit na africkém kontinentu (za zmínku určitě stojí Egypt a jaderná elektrárna El-Dabaa). Stejně jako u zemního plynu a ropy z Ruska má i v jaderných dodávkách a infrastruktuře sehrát roli Čína, je důležité neopomenout ani Írán. Ten je minimálně na několik příštích let zcela závislý na ruských dodávkách paliva pro svou elektrárnu Búšehr. Rosatom si osvojil také novou strategii, tzv. Build-Own-Operate model (BOO model), kdy dodavatel elektrárnu staví, provozuje a je také její hlavní vlastník, což může logicky vyvolat otázku bezpečnosti, kdy je společnosti ze zahraničí svěřen tak velký projekt a kontrola nad strategickou infrastrukturou státu. Tento model je v praxi zatím uveden pouze v Turecku (jaderná elektrárna Akkuyu), kde by plánované čtyři bloky měly být uveden do provozu mezi lety 2023 a 2026.

SPLETITÁ SÍŤ ZÁVISLOSTÍ, KTEROU JE TĚŽKÉ ROZMOTAT

Na úrovni jak suverénních států, tak Unie jako jejich uskupení, je jádro a dodávky paliva velmi ožehavým tématem a nevidíme to pouze na debatách o potenciálních sankcích na Ros­atom, ale například o jaderné energetice jako součásti unijní taxonomie a neshodách členských států a jejich vztahu k jádru. Toto odvětví energetiky je charakteristické silnou regulací, pokročilými technologiemi (které nemají a nemohou získat všichni), omezeným množstvím kontraktů, obchodními vazbami na velmi dlouhé časové období, politickou citlivostí (jak během tendru, tak samotné výstavby a fungování) a různými netechnickými překážkami, jako například veřejný odpor. Jaderná energetika je velmi komplexní, role aktérů je často navázaná na historickou zkušenost a v momentě, kdy bychom chtěli nahradit aktéra, který je ve středu sítě vzájemně navázaných závislostí a kontaktů, není vůbec jisté, jak by síť byla po snížení jeho role nebo jeho úplném odstranění zamotaná. To, a náročné nahrazení Rosatomu, si uvědomuje i Unie, a proto její kroky vůči tomuto jadernému gigantovi byly prakticky nulové a je do velké míry možné, že na podobné úrovni budou i nadále.

O AUTORCE

Hana Halfarová je studentkou oboru Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost na Masarykově univerzitě v Brně. Ráda se zajímá o dění okolo sebe, především pak o politiku a její provázanost s energetikou. Největší pozornost věnuje vztahům mezi státy a tomu, jak potřeba zajištění energetických dodávek formuje mezinárodní vztahy.

Kontakt: hana.halfarova@centrum.cz