Evropa i Česko masivně zestátňují

ABSTRACT: The geopolitical situation in and around Europe, which is raising concerns about the region's energy security, is forcing governments into measures that would have until recently been unacceptable. The trend is the nationalisation of energy infrastructure.

MĚNÍ SE TRENDY?

Zatímco Zemanova levicová vláda na přelomu tisíciletí masivně privatizovala, pravicová Fialova vláda naopak mohutně zestátňuje energetický sektor. V létě vláda koupila za 360 milionů eur (8,8 miliardy Kč) firmu RWE Gas Storage, která vlastnila a spravovala šest podzemních plynových zásobníků. Jejich kapacita odpovídá třetině roční domácí spotřeby. V září pak vláda schválila převzetí firmy Net4Gas státem. Společnost přitom dosud spravovala tuzemskou síť páteřních plynovodů a předávacích stanic. Ty slouží především k importu plynu ze zahraničí a jeho následné distribuci v rámci Česka. Česká republika je jednou z mála evropských zemí, která kritickou plynovou infrastrukturu neovládala.

„Stát nekupuje pouze plynovody a kompresní stanice, ale přebírá celou společnost NET4GAS, včetně jejího zkušeného managementu a zaměstnanců,“ uvedl k odkupu ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. Zmínil také plánované zapojení podniku NET4GAS do vodíkového koridoru, který do budoucna počítá s přepravou až 16 miliard m³ vodíku ročně z Ukrajiny přes Slovensko a Česko do Německa.

V roce 2024 vyprší kontrakt na tranzit plynu z Ruska přes území Ukrajiny. V případě jeho neprodloužení by Slovensko, Rakousko a Maďarsko, které dnes touto cestou odebírají zemní plyn, musely odebírat plyn přes českou soustavu. To by mohlo podpořit ziskovost společnosti NET4GAS, která je na tom teď, kdy Česko už není tranzitní zemí, nevalně.

Tok zemního plynu přes Česko do zahraničí ve druhém čtvrtletí činil pouze 151 milionů m³, což bylo v meziročním srovnání o 97,8 procenta méně. O moc lepší nebyla ani čísla za celé první pololetí. V té době se přes české území přepravilo 601 milionů m³ plynu. Pro srovnání: v prvním pololetí loňského roku to bylo 15,5 miliardy m³.

Stát zvažuje i zřízení státního obchodníka s plynem. „Začíná se ukazovat, že jednání na vládní úrovni mohou být výhodou i z hlediska dosažené ceny. Já nevylučuji vznik státního obchodníka,“ uvedl Síkela v Českém rozhlase.

ZÁJEM O PODÍL V NĚMECKÉ RAFINÉRII I O ODKUP UNIPETROLU

Vláda údajně jedná i se společností Shell o odkoupení jejího podílu v německé rafinérii v Karslruhe. Důvodem, proč má o německou rafinerii Česko zájem, je zajištění dostatku pohonných hmot, především motorové nafty, kterou musíme dovážet, pro český trh v nejbližších letech. V prosinci totiž vyprší výjimka ze zákazu dovozu produktů z ruské ropy. Pokud vláda nedojedná její prodloužení, nebude Česko smět dovážet slovenskou naftu, která se vyrábí z ruské ropy. Nafta ze Slovenska přitom tvoří nezanedbatelnou část tuzemské spotřeby.

Dvě tuzemské rafinerie jsou v rukou Orlen Unipetrolu a jejich produkce celkovou spotřebu benzinu a nafty v zemi pokrývá zhruba ze dvou třetin. Část z toho se ještě vyváží. Dovoz, hlavně nafty, tak pokrývá skoro polovinu spotřeby pohonných hmot v Česku.

Pokud by byla dobrá příležitost, ministr financí Zbyněk Stanjura by byl připravený jednat i s polským Orlenem o zestátnění Unipetrolu. „V okamžiku, kdy ovládáte strategické majetky, víte, že vám nikdo z politických důvodů nebude dělat problémy,“ uvedl Stanjura v rozhovoru pro e15.

BUDE ZESTÁTNĚN I ČEZ?

Fialova vláda má ale zájem i o energetický gigant ČEZ, v němž má stát dosud podíl bezmála 70 procent. Ve hře je totiž návrh novely zákona, která vešla ve známost jako Lex ČEZ, jehož druhou variantu aktuálně vláda přepracovává poté, co sněmovní ústavně-právní výbor jeho projednávání přerušil kvůli jeho možné neústavnosti. Jeho smyslem je snazší vytěsnění minoritních akcionářů a posílení role státu jako majoritního vlastníka, konkrétně získání kontroly nad elektrárnami ČEZu s tím, že by ostatním akcionářům ponechal jen zbývající aktiva.

Důvodem, proč se vláda do této maximálně citlivé operace vůbec pustila, je chystaná výstavba nových jaderných zdrojů a snaha vyhnout se deficitu ve výrobě elektřiny. Vedle jádra by převzetím tuzemských výrobních zdrojů mohl stát čelit i hrozícímu výpadku ve výrobě elektřiny z uhlí. Produkce z fosilních paliv je totiž čím dál méně rentabilní a soukromý investor by mohl tlačit na její ukončení ještě dříve, než bude k dispozici jaderná náhrada.

ZNÁRODŇUJE SE I JINDE V EVROPĚ

Zestátňování energetické infrastruktury je ale širším evropským trendem. Na konci minulého roku například německá vláda kompletně znárodnila společnost Uniper. Stalo se tak především v důsledku přerušení obchodních styků ze strany ruského Gazpromu, který po zahájení konfliktu na Ukrajině přestal exportovat plyn do Německa.

Několik měsíců předtím Francie znárodnila tamější energetickou skupinu EDF, která se dostala do finančních problémů vlivem zesilující energetické krize, zastropování cen energie a technických potíží na několika jejích jaderných reaktorech.

Polská vláda měla ambici ještě před podzimními volbami získat kontrolu i nad 70 uhelnými bloky. Za aktiva, mezi která patří „nejšpinavější“ evropská elektrárna Belchatów či kontroverzní důl Turów na česko-polsko-německé hranici, zaplatí stát podle serveru Polityka Insight celkem 4,11 miliardy zlotých, tedy asi 22 miliard korun.