Irák opět v ohnisku pozornosti

ABSTRACT: France’s TotalEnergies has signed a large contract with Iraq, OPEC’s second-largest oil producer, to expand oil production and electricity generation in the country. Chinese companies also have enormous interest in developing business in Iraq.

CHUDÝ BOHÁČ

Irák naléhavě potřebuje rozvíjet místní zdroje plynu, aby pokryl poptávku po elektřině, zejména během letních měsíců. Země je silně závislá na dovozu plynu a elektřiny z Íránu.

Světová banka odhaduje, že Irák ročně uvolní téměř 18 miliard krychlových metrů plynu, což je objem, který by v případě opětovného zachycení mohl mít hodnotu více než 2 miliardy dolarů. Spalování je obrovským zdrojem znečištění ovzduší a skleníkových plynů.

Pro úplnost dodejme, že ropa poskytuje 90 % příjmů irácké vlády, ale od invaze vedené USA v roce 2003, která v Bagdádu ustavila novou vládu, se tento průmysl potácí v korupci a špatném hospodaření. Sektářské strany se hádají o ministerstva, dosazují loajalisty do klíčových pozic a rozdávají pracovní místa ve veřejném sektoru svým příznivcům.

Jižní Basra bohatá na ropu je jednou z nejchudších a nejzaostalejších oblastí země a obyvatelé trpí kvůli silnému znečištění ovzduší způsobenému spalováním.

CO SLIBUJE DOHODA

Dohoda byla prý předběžně podepsána už v roce 2021, avšak definitivní verze se stále odkládala kvůli sporům mezi iráckými politiky ohledně dojednaných podmínek. Nakonec letos v dubnu Irák souhlasil s tím, že v projektu převezme menší podíl, než původně požadoval, a to 30 procent. Ty vlastní prostřednictvím společnosti Basra Oil Company. Total Energies má 45% podíl a zbývajících 25 procent získala společnost QatarEnergy, což je státní ropná společnost ze států Perského zálivu. Katar je jedním z největších světových producentů zemního plynu a má bohaté zkušenosti s budováním plynárenské infrastruktury.

Oficiální irácká tisková agentura uvedla, že TotalEnergies si klade za cíl dokončit čtyři multimiliardové projekty v oblasti ropy, plynu a obnovitelných zdrojů v Iráku v roce 2029.

Podle Nusaira Jabbara, ředitele studií a plánování na iráckém Ministerstvu ropy, se očekává, že první fáze těchto plynových projektů zvýší produkci plynu v Iráku o téměř 300 milionů kubických stop za den. Během druhé fáze se toto množství nastaví na dvojnásobek. Projekty spadají pod dohodu ve výši 27 miliard dolarů podepsanou s TotalEnergies, přičemž Irák přispěl na jejich realizaci 1,4 miliardami dolarů.

Odhaduje se, že plynové projekty budou stát kolem 1,6 miliardy dolarů, zatímco další plánovaná solární elektrárna si podle odhadů vyžádá investice téměř 700 milionů dolarů. V průběhu příštích 20 let se předpokládá, že celkové investice do všech projektů dosáhnou přibližně 13 miliard USD.

Smlouva zahrnuje samozřejmě také Gas Growth Integrated Project (GGIP), který francouzský ropný gigant Total zahájil už v roce 2021. Jeho cílem je vyvinout zařízení na těžbu zemního plynu z několika ropných polí v jižním Iráku. Právě tam se v současnosti „spaluje“ – když se zemní plyn uvolňovaný při těžbě ropy uvolňuje do atmosféry. Projekt zahrnuje také úpravu mořské vody pro vstřikování do ropných nádrží, aby se zvýšila produkce.

Dohoda zahrnuje i zvýšení kapacity těžby na ropném poli v Basře do dvou let na 120 000 barelů denně a do čtyř let na 210 000 barelů denně.

AMBICIÓZNÍ PLÁNY

Irák doufá, že projekt přiláká do jeho energetického sektoru nové zahraniční investice, které se v posledních letech zastavily. Firmy Exxon Mobil, Shell a BP v posledních letech v zemi omezily aktivity, což přispělo ke stagnaci těžby.

Kapacita těžby ropy v Iráku se v posledních letech pohybuje kolem pěti milionů barelů denně. Jeden čas země doufala, že se vyrovná největšímu producentovi, kterým je Saúdská Arábie. Její produkce může dosáhnout až 12 milionů barelů denně, což je více než desetina světové poptávky.

Irák očekává, že nové koncesní oblasti přidělené zahraničním firmám posílí kapacitu produkce ropy o téměř jeden milion barelů denně na 6 milionů barelů denně, uvedl tamní ministr ropy Hayan Abdul Ghan. Oficiální irácké tiskové agentuře řekl, že páté kolo udělování koncesí se týkalo 13 lokalit, zatímco nedávno oznámené šesté kolo zahrnuje stejný počet koncesních oblastí, které posílí irácké zdroje ropy a plynu. Jeho údaje ukázaly, že na území Iráku se nachází 144,5 miliard metrů krychlových ropy a téměř 133 bilionů krychlových stop zemního plynu, což z něj činí jednu z 10 největších ropných a plynárenských velmocí.

„Těžební kapacita Iráku se v současné době odhaduje na 5,4 milionu barelů denně, zatímco v souladu s kvótou OPEC produkujeme 4,43 milionu barelů denně,“ uvedl ministr. „Máme ambiciózní plány na zvýšení kapacity prostřednictvím koncesních dohod podepsaných s globálními společnostmi.“

OBNOVENÍ VÝVOZU ROPY

Jedním z problémů poškozujících irácké hospodářství byl dlouholetý spor s Kurdy, který byl prý nyní dočasně vyřešen. Političtí pozorovatelé předpokládají, že bude obnoven vývoz ropy z Iráku přes Turecko. Premiér Mohammed Shia al-Sudani uspořádal dokonce společnou tiskovou konferenci se svým kurdským protějškem Masrourem Barzaním. Na ní prezentovali dohodu ústřední vlády Iráku s poloautonomním kurdským regionem (KRG) o obnovení vývozu ropy ze severního Iráku ropovodem do Turecka.

„Zastavení vývozu ropy z regionu poškozuje irácké příjmy,“ řekl Sudani a dodal, že vlády budou pracovat na schválení federálního zákona, který podrobně stanoví sdílení finančních prostředků z vývozu ropy a plynu. Barzání uvedl, že i když je dohoda dočasná, je „zásadním krokem k ukončení dlouhotrvajícího sporu“ mezi Erbilem a Bagdádem a „vytváří pozitivní a bezpečnou atmosféru pro konečné schválení národního zákona o ropě a plynu“.

Irák na jaře přestal posílat ropovodem téměř půl milionu barelů ropy poté, co se arbitrážní proces Mezinárodní obchodní komory postavil na stranu Iráku v dlouhém sporu o vývoz ropy. Arbitráž vyzvala Turecko, aby Bagdádu zaplatilo 1,4 miliardy dolarů za porušení dohod, když začalo nakupovat ropu přímo od KRG. Arbitráž začala už v roce 2014 poté, co KRG vyřadila iráckou Státní organizaci pro marketing ropy (SOMO) a začala vyvážet ropu přes sousední země. Irák tvrdil, že podle dohody s Tureckem z roku 1973 měl jít veškerý vývoz ropy přes státní SOMO.

Uzavřená dohoda tedy umožní SOMO prodávat ropu v koordinaci s KRG. Příjmy z ropy budou pod plnou kontrolou KRG, ale budou uloženy na účet, který může federální vláda kontrolovat.

Irácká ekonomika je podle Světové banky jednou z nejvíce závislých na ropě na světě. Zatímco většina zásob ropy v zemi se nachází na jihu, severoirácký kurdský region je silně závislý na vývozu zdroje ze svých polí.

Zastavení exportu ropy potrubím do tureckého středomořského přístavu Ceyhan způsobilo, že zahraniční ropné firmy neměly kam dopravovat ropu ze severního Iráku. Dokonce Norská DNO, jedna z hlavních firem působících na území spravovaném KRG, oznámila, že zastavila těžbu ve svých vrtech.

ČÍNSKÁ STOPA

Irácké ekonomice dominuje ropný sektor. Podle Světové banky tvořily v posledním desetiletí příjmy z ropy více než 99 % vývozu, 85 % vládního rozpočtu a 42 % HDP. Navzdory silnému oživení ekonomiky po pandemii především díky vysokým cenám ropy a zvýšeným objemům exportu, které loni vyhnaly příjmy z ropy překračující 115 miliard USD, zůstávají dlouhodobé ekonomické vyhlídky Iráku nejasné vlivem nedostatečné diverzifikace způsobené omezenými investicemi a v důsledku rozsáhlé korupce.

Od sestavení nové vlády v čele s premiérem Mohammedem Shia al-Sudanim v říjnu loňského roku však Irák prosazoval plány na zvýšení kapacity produkce ropy, rozvoj domácích dodávek plynu a opravy a rozšíření rafinérií. A v této situaci se v Iráku snaží uplatnit Čína. Obchod s ropou je ústředním pilířem bilaterálních vztahů, přičemž dodávky do Číny činí asi 30 % iráckého vývozu ropy. Čínské nákupy ropy z Iráku, jejího třetího největšího dodavatele, vzrostly v roce 2022 o téměř 50 % proti předchozímu roku, což je součást celkového nárůstu obchodu.

Energetické vztahy Číny s Irákem však sahají daleko za hranice obchodu s ropou. Přední čínské státní energetické podniky si vybudovaly pevnou oporu na iráckém trhu. A navzdory nedávnému rozsáhlému poklesu zahraničních investic iniciativy Belt and Road Initiative (BRI), čínská angažovanost BRI v Iráku nadále roste, zejména v oblasti energetiky a dopravní infrastruktury.

Přední čínské energetické podniky – China National Petroleum Corporation (CNPC), China National Offshore Oil Corporation (CNOOC) a China Petrochemical Corporation (mateřská společnost Sinopec) – působí v Iráku již léta. Za poslední desetiletí však došlo k dramatickému posunu ve strategickém postavení mezinárodních ropných společností v Iráku, přičemž některé se konsolidovaly a jiné oslabovaly. Odkup podílu společnosti ExxonMobil v ropném poli West Qurna 1 státem vlastněnou společností Basra Oil Company v červnu loňského roku zanechal Shell a BP jako jediné mezinárodní velké společnosti, které jsou stále na trhu. Naproti tomu čínské společnosti prohloubily svou angažovanost v Iráku. Ve skutečnosti více než polovina těžby ropy v Iráku pochází z polí, kde jsou CNPC a další čínské společnosti provozovateli nebo partnery. PetroChina – kótovaná pobočka CNPC – se snaží získat pozici vedoucího provozovatele iráckého superobřího ropného pole West Qurna 1.

Čínská přítomnost v iráckém energetickém sektoru zahrnuje také četné servisní společnosti zapojené do těžebních ropných aktivit, jako jsou vrty, dodávky a výstavba povrchových instalací, potrubí a správy polí.

CPECC a další čínští dodavatelé hledající nové příležitosti v Iráku si v loňském roce udrželi pozitivní růstovou dynamiku, když získali 87 % všech kontraktů na projekty v oblasti ropy, plynu a elektřiny zadaných Irákem v hodnotě 3,35 miliardy dolarů. Čínské společnosti se prosadily také v navazujících iráckých ropných a energetických sektorech. Irácké Ministerstvo ropy (MoO) nedávno udělilo zakázky čínskému konsorciu na výstavbu rafinérie v guvernorátu Dhi Qar a státní společnosti China National Chemical Engineering Co. (CNCEC) na vybudování nového integrovaného rafinérského a petrochemického komplexu na poloostrově al-Faw.

Skupina CITIC podepsala smlouvu na výstavbu a provoz první a druhé fáze elektrárny na těžký topný olej v aI-Khairat v Karbale. Další čínská společnost, Shanghai Electric Group, která koncem loňského roku podepsala rámcovou dohodu o výstavbě elektrárny a odsolovací elektrárny v Basře, podepsala v dubnu tohoto roku smlouvu na zvýšení výkonu elektrárny al-Mansuriya v guvernorátu Dijála.

POLITICKÝ HLAVOLAM

K rostoucí přítomnosti Číny v iráckém energetickém sektoru přispělo několik faktorů. Jistě, čínské státní společnosti prokázaly, že jsou ochotné a schopné využít váhavosti svých západních protějšků investovat, případně využívají toho, že v některých případech se západní firmy zbavují svých aktiv v Iráku. Irácká sporná politika je však zodpovědná nejen za úspěch, který čínské společnosti zaznamenaly, ale také za překážky, kterým nadále čelí při získávání podílů a provádění projektů souvisejících s energetikou. Kontrola nad iráckým energetickým bohatstvím byla ústředním bodem domácích politických bojů mezi elitami, místní mobilizace poháněné lidovou nespokojeností a geopolitického manévrování. V důsledku toho role Číny v energetickém sektoru země odhalila a možná prohloubila irácké politické zlomové linie.

Na národní úrovni bývalý premiér Adel Abdul-Mahdi otevřeně obhajoval, aby Irák pohlédl na východ, aby se zbavil západního vlivu, a vylíčil Čínu jako bojovníka za „lidi z rozvojového světa“. Ale dohoda o „ropě za rekonstrukci“, kterou Abdul-Mahdi uzavřel s Čínou v polovině roku 2019, vyvolala kontroverze, přičemž domácí kritici a odpůrci se obávali, že podmínky dohody riskují vyprodání dědictví země a další přiživování korupce a plýtvání.

Premiér Sudani po svém nástupu do úřadu loni v říjnu po ročním politickém patu představil ambiciózní program, jak se vypořádat s mnoha problémy, které zdědil, včetně potřeby zlepšit zdravotnické služby a vzdělávací zařízení, zvýšit výrobu elektřiny a rozšířit pracovní příležitosti.

Zdá se, že při řízení vztahů Iráku s regionálními a vnějšími mocnostmi – zásadními pro uvolnění potenciálu energetického sektoru – je současná vláda odhodlána posilovat a vyvažovat vztahy s klíčovými partnery.

Na mezinárodní úrovni vláda podporovaná Súdánem akceptuje neomezenou přítomnost amerických jednotek v Iráku a zároveň odolává tlaku USA, aby se distancovala od Íránu. Během lednových návštěv Berlína a Paříže se premiér Sudani snažil přilákat investice, zejména v energetickém sektoru. Pokud jde o konflikt na Ukrajině, Bagdád se zdržel silného vyjádření a hledal způsoby, jak udržet své vztahy s ruskými energetickými společnostmi, aniž by se dostal do konfliktu se západními sankcemi. Stejně jako většina jeho sousedů se Irák snažil vyhnout se zatažení do velmocenské soutěže mezi USA a Čínou. A díky ropě a plynu zůstává v ohnisku pozornosti světové politiky.