Venezuela na rozcestí

ABSTRACT: Although Venezuela’s proven oil reserves are slightly larger than Saudi Arabia’s, the country barely extracts them due to political instability and US sanctions. This could change with the recently signed agreement, which could mean the return of US oil companies to the country and a gradual increase in oil production and exports.

STRMÝ POKLES TĚŽBY VENEZUELSKÉ ROPY

Podle ročenky BP Statistical Review of World Energy z roku 2022 se odhadují zásoby ropy ve Venezuele na 304 miliard barelů, a tím Venezuela těsně předčí Saudskou Arábii (298 miliard barelů). Obě země jsou daleko před americkými prokázanými zásobami ve výši 69 miliard barelů.

Třemi největšími producenty ropy v roce 2021 byly USA s 11,1 miliony barelů denně, Rusko s 10,5 miliony a Saúdská Arábie s 9,4 miliony. Venezuela se krčila na tomto žebříčku hodně dole, na 25. místě s 605 000 barely denně.

Venezuelská těžká ropa je zvláště ceněna americkými rafineriemi. Proč země s tak velkým množstvím ropy produkuje tak málo? A proč v zemi klesla za poslední desetiletí produkce ropy o více než 75 %?

Jedním z důvodů úpadku venezuelského ropného průmyslu je, že mnoho zemí – včetně USA – uvalilo na Venezuelu v minulých letech různé sankce. Naposledy tak učinila Trumpova administrativa v roce 2019. Strmý pokles těžby, který předcházel Trumpovým sankcím, byl ale z velké části výsledkem vlastní politiky Venezuely.

Ropný tanker Kerala, pronajatý společností Chevron, je naložen v ropném terminálu Bajo Grande u jezera Maracaibo.

Zdroj: Chevron

VENEZUELA SE ZMÍTÁ V POLITICKÉ A EKONOMICKÉ NESTABILITĚ

Pohled do historie však připomíná, že objev obrovských ložisek ropy v jezeře Maracaibo během první světové války, přinesl velké zisky a vyvolal hospodářský rozmach. Do roku 1935 byl venezuelský hrubý domácí produkt na obyvatele nejvyšší v Latinské Americe.

Po roce 1945 koketovala Venezuela poprvé v historii několik let s demokracií. Po letech vojenských pučů i civilních převratů podepsaly tři hlavní opoziční strany v roce 1958 pakt zvaný puntofijo, který se stal základem nového demokratického režimu. Radikální levice a komunisté se však odmítli připojit a rozpoutali na venkově partyzánskou válku. Nový režim čelil tlaku i ze zahraničí. Svou roli sehrála v roce 1973 ropná krize, po níž nastal mohutný vzestup cen ropy. Aby státu z těchto zisků neuniklo vůbec nic, nechal Carlos Andrés Pérez ropný průmysl v roce 1975 znárodnit. V roce 1983 však cena ropy náhle poklesla a důsledkem byl růst chudoby, kriminality, inflace a politické nestability, jejž se nepodařilo zastavit celých příštích dvacet let.

Všeobecný úpadek nahrál radikální levici. Do jejího čela se postavil Hugo Chávez. Roku 1998 byl prvně zvolen prezidentem a držel úřad až do své smrti v roce 2013. Chávezismus, neboli jakýsi neokomunismus, měl velké dopady na celou Jižní Ameriku a také značné geopolitické důsledky (Venezuela je nyní hlavní ruskou základnou v Jižní Americe). Jeho nástupce Nicolás Maduro dovedl zemi až k extrémní inflaci. Kolem roku 2014 již v zemi nastal i nedostatek základních potravin a elektřina začala být zapínána jen na několik dní v týdnu. V roce 2015 měla Venezuela již nejvyšší míru inflace na světě (přes 100 %), což nezažila ani v nejhorších časech po roce 1983. Z Venezuely uprchly miliony lidí. Madura drží u moci Rusové a ve volbách v roce 2018 podle svých slov drtivě zvítězil. Výsledek neuznaly sousední státy, Evropa ani USA. Naopak za nového prezidenta uznaly vůdce opozice Juana Guaidóa. Na straně Madura zůstaly Kuba, Čína, Rusko, Turecko a Írán. V srpnu 2019 vyhlásil americký prezident Trump celkovou ekonomickou blokádu Venezuely. Maduro si však moc udržel za pomoci kubánských vojáků.

Americká ropná společnost Chevron transportuje ropu z Venezuely z přístavů v oblasti Bajo Grande ve venezuelském státě Zulia také v této nákladní lodi, která uveze celkem 250 000 barelů ropy.

Zdroj: Chevron

EKONOMICKÝ PROPAD

Většina prokázaných zásob ropy ve Vene­zuele se skládá z těžké ropy. Její těžba vyžaduje vyšší úroveň technické odbornosti, kterou disponují mezinárodní společnosti. Vláda je však v podstatě vyhnala ze země. Navíc propustila mnoho zkušených pracovníků státní ropné společnosti PDVSA a obsadila tyto pozice svými příznivci, většinou bez potřebných znalostí.

Čistý výsledek ztráty odbornosti, mezinárodních sankcí, neschopnost reinvestovat do ropného průmyslu a klesající ceny ropy vedly k prudkému ekonomickému poklesu. Zpráva University of Venezuela odhaduje, že sankce způsobily Venezuele roční ztrátu až 31 miliard dolarů.

Špatná ekonomická situace dohnala loni na podzim venezuelskou vládu k jednacímu stolu s opozicí. Washington reagoval na tento pozitivní krok tím, že povolil americkému ropnému gigantu Chevron částečně obnovit jeho těžební aktivity ve Venezuele. Zástupci vlády a opozice podepsali v mexické metropoli dílčí dohodu, v níž správu několika miliard dolarů zmrazených v zahraničních bankách svěřily OSN. Venezuelská aktiva budou postupně rozmrazována, aby zmírnila humanitární krizi v této jihoamerické zemi. Finance by mohly být využity například na zlepšení stavu zdravotnictví či elektrické sítě.

Venezuelská vláda musela propustit na svobodu sedm vězněných Američanů a některé politické vězně. Lídři opozice požadují demokratické reformy, které by otevřely dveře svobodným a spravedlivým venezuelským prezidentským volbám v roce 2024.

„Rádi bychom, aby vláda propustila politické vězně,“ řekl novinářům Carlos Vecchio, vyslanec venezuelské opozice ve Washingtonu, když mluvil o svých krajanech uvězněných ve Venezuele. „Rádi bychom viděli termín voleb. Rádi bychom viděli svobodná média a ochranu před porušováním lidských práv.“

V minulosti byla země schopna vytěžit více než tři miliony barelů denně. Ale jak země sklouzla do státem řízeného sociálního úpadku, produkce klesla, připomínají americká média.

Podle dohody zaplatí venezuelská vláda Chevronu, co mu dluží, a také vyplatí dividendy ve výši přibližně 750 milionů dolarů, A do konce roku 2025 obdrží tato ropná společnost dokonce 3 miliardy dolarů za svůj zadržovaný majetek. Dosud získala zpět asi 220 milionů dolarů.

Chevron letos znovu aktivoval těžbu ropy ve svých čtyřech společných podnicích s PDVSA, začal vyvážet v průměru 102 500 barelů denně a jmenoval nové manažery do představenstev podniků. Počáteční exporty rychle odčerpaly ropné zásoby z nádrží, kde se léta hromadily.

Podle novinářských zdrojů chce Chevron pokračovat ve zvyšování těžby ropy především na ropných polích ve východní a západní Venezuele, která patří k jejím projektům Petropiar a Petroboscan. Ve druhé fázi letos plánuje zvýšit produkci ropy až na 160 000 barelů denně a přibližně 200 000 barelů denně v roce 2024.

Zvýšení exportu by pomohlo vybudovat v jezeře Maracaibo navigační kanál, který by umožnil nakládat větší tankery.

Postupné rušení sankcí by mohlo dostat více venezuelské ropy na globální trh, což je klíčový cíl uprostřed probíhající energetické krize. Opětovné zapojení USA by mohlo otupit rostoucí vliv Ruska a Číny ve Venezuele.

Další úlevy od sankcí by zase mohly pomoci zlepšit venezuelskou ekonomiku a snížit odliv venezuelských migrantů. Za Madura uprchlo z Venezuely více než 7 milionů lidí a mnoho z nich směřovalo do Spojených států.

Výše citovaná dohoda může konečně pomoci Venezuele zvýšit produkci ropy po více než deseti letech poklesu. Na papíře by Venezuela sama o sobě mohla uspokojit globální poptávku po ropě na téměř deset let. Země by přitom mohla zbohatnout.