Emisní obchodování prochází změnami

V dalším díle podcastu PRO-ENERGY TALKS se budeme zabývat obchodováním s emisními povolenkami. Naše pozvání přijali pánové Pavel Zámyslický, ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu na MŽP, a Ondřej Strecker, manažer útvaru analýzy energetických trhů ve skupině ČEZ. Diskusi moderoval Jan Fousek, výkonný ředitel asociace AKU-BAT.

Emisní obchodování prochází změnami

ABSTRACT: The latest PRO-ENERGY TALKS podcast focused on emissions trading. This time, the guests were Pavel Zámyslický, director of the Energy and Climate Protection Department at the Ministry of the Environment, and Ondřej Strecker, manager of the Energy Market Analysis Unit at ČEZ Group.


 

JF: Mohli byste přiblížit, co vlastně emisní obchodování znamená, co jsou emisní povolenky asi zejména v Evropě?

PZ:  Systém Evropského obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) byl v Evropské unii spuštěn v roce 2005 a týká se největších producentů skleníkových plynů, především v oblasti energetiky a průmyslu. V podstatě zavedl obchodovatelnou emisní povolenku, která představuje právo na vypuštění jedné tuny ekvivalentu CO2. Každá společnost, která v systému je, tak musí za každou tunu odevzdat jednu emisní povolenku s tím, že buďto ji dostane zadarmo alokovanou, anebo si ji nakoupí na volném trhu.

OS:  Jen bych doplnil, že jde o jeden z nástrojů pro snižování emisí skleníkových plynů, obecně se tento nástroj považuje za efektivní, což je z toho důvodu, že v praxi každý účastník tohoto systému čelí dilematu, jestli si koupí povolenku, anebo jestli se rozhodne emise uspořit. To znamená, že jde o soubor mnoha rozhodnutí, která by měla ve výsledku zajistit, že cena za snižování emisí bude opravdu, opravdu minimální.

 

 

JF: Jedná se podle Vás o účinný nástroj pro dekarbonizaci? Funguje ten systém tak, jak má?

PZ:  Systém určitě funguje. Přestože se nevyhnul počátečním problémům, obsahoval např. příliš mnoho povolenek, cena byla velmi nízká, takže nemotivující. Na začátku existovaly národní alokační plány a každý stát si k tomu mohl přistupovat podle svého. Tyto problémy se podařilo postupem času vyřešit a řekl bych, že systém motivuje ke snižování emisí skleníkových plynů, což je vidět z dat za jednotlivé státy, za jednotlivé průmyslové sektory. Emise klesají poměrně výrazně rok od roku bez vlivu nějakých ekonomických cyklů.

OS:  Já si myslím, že teď je to účinný nástroj. Když se podíváme na burzu, kolik stojí elektřina na rok 2026 a kolik stojí povolenka, tak elektřina se obchodovala někde kolem cca 107 EUR/MWh a povolenka byla za 113 EUR/t. Zjednodušeně můžeme říct, že hnědouhelná elektrárna na 1 MWh vyrobené elektřiny vypustí jednu tunu CO2. Jen za povolenku by tak výrobce zaplatil víc, než za co je schopen vyrobenou elektřinu prodat na baseloadu (stejná hodnota dodávky ve všech hodinách daného období, pozn. red.). Jenom tato dvě čísla už ukazují, že čím hlouběji půjdeme do budoucnosti, tak tím se příležitost pro uhelné zdroje bude snižovat ve prospěch právě méně a méně emisně náročných zdrojů. Druhý aspekt, který bych zmínil, zvlášť v České republice, je to, že obchodování s emisními povolenkami generuje poměrně velké příjmy, které se pak minimálně zčásti do systému vrací. V Česku je takovým dobrým příkladem Modernizační fond, díky kterému jsme pak schopni budovat obnovitelné zdroje. Teď i takhle nepřímo oklikou přes vybrané peníze povolenky přispívají k dekarbonizaci.

 

JF: Pojďme si říci, jaký vliv má povolenka na cenu elektřiny, když jsi to nakousnul. Jak se promítá cena povolenky do ceny elektřiny v hnědouhelné a plynové elektrárně?

OS:  Samozřejmě vždycky to závisí na účinnostech a parametrech elektrárny, ale zhruba můžeme říct, že hnědouhelný zdroj potřebuje na megawatthodinu vyrobené elektřiny jednu povolenku, černouhelný zdroj, něco kolem necelých 0,8 povolenky a plynový zdroj třeba 0,35. Nejlépe jsou na tom ty úplně bezemisní zdroje typu jádro a obnovitelné zdroje.

 

JF: Když se řeší budoucí palivový mix, kterou elektrárnu pouštět, kterou nepouštět, tak povolenky do toho samozřejmě hodně zasahují. A teď, když jsi řekl tu emisní intenzitu na jednu megawatthodinu, tak je to opravdu velký rozdíl. Mezi 1,0 u hnědého uhlí versus 0,35 u plynu?

OS:  Možná ještě jedna poznámka. Jak budou z energetického mixu mizet emisně náročné zdroje (uhelné elektrárny), víc a víc tam budou hrát roli ty úplně bezemisní zdroje nebo plynové zdroje a dopad povolenky na cenu elektřiny bude klesat. Dnes je koeficient promítání povolenky do elektřiny 0,5 až 0,6. A do budoucna, když modelujeme, jak bude energetický mix vypadat, tak tam už se potom dostáváme třeba v desetiletém horizontu na hodnoty 0,3 až 0,4. To znamená, když potom povolenka zdraží o 10 EUR, tak ten dopad na elektřinu bude jenom třeba 3–4 EUR, takže postupně povolenka bude ztrácet tu důležitost, kterou má dnes.

PZ:  Systém emisního obchodování se často obviňuje z toho, že vlastně zvedly ceny elektřiny. V době energetické krize a ekonomické bitvy mezi Evropou a Ruskem tak někteří přicházeli s návrhem zrušení povolenky. Cena byla ovlivněna politickou hrou a tím, že se odstřihne Evropa od (ruského potrubního) plynu, což extrémně zvedlo cenu plynu a následně elektřiny. A ta cena povolenky tam byla marginální, sice vzrostla o nějakých 10, 15 EUR, ale rozhodně to nebyl ten hlavní vliv.

 

JF: Kolik se celkem získalo prostředků? Kolik se toho vrátilo do Modernizačního fondu?

PZ:  Příjem má samozřejmě stát, jednotlivé členské státy Evropské unie. Státy mají příjmy z aukcí povolenek (většina států aukcionuje společně). Rozdělené prostředky jdou v našem případě do státního rozpočtu, a to je jeden příjem. Druhý příjem je ten hlavní pro nás, což je příjem Modernizačního fondu (pro státy, které jsou pod průměrem HDP Evropské unie), který financuje různá opatření, výměnu technologií za čistší v energetice, v průmyslu, v dopravě a tam jdou specificky také prostředky z emisních povolenek. Když to řeknu hodně rámcově, tak celkový roční objem peněz je někde mezi 20 - 30 miliardami korun. Teď do roku 2030 budeme mít úplně historicky nejvyšší objem peněz, kdy se celková částka může blížit 50 miliardám. Nyní jdou tyto prostředky především do státního rozpočtu bez nějakého dalšího určení, v podstatě pomáhají státnímu rozpočtu. Podle nás by měly jít spíše na opatření, která povedou ke snížení emisí. V podstatě jde o to zainvestovat tak, aby firmy nebo občané nemuseli cenu povolenky do budoucna platit.

OS:  Já myslím, že již nyní nová reforma ETS nařizuje, že veškeré příjmy už musí jít na podporu zelené transformace nebo opatření, která souvisí s klimatickou změnou, případně jako kompenzace nepřímých nákladů pro podniky, které nevypouští přímo, ale cítí dopady vysoké ceny povolenky prostřednictvím vyšších cen elektřiny.

 

JF: Už jsme indikovali, že EU ETS se na začátku potýkal s vysokou nadalokací. Začala vznikat tržní stabilizační reforma Market Stability Reserve, která si kladla za cíl stáhnout část povolenek z trhu. Jak se ten nástroj vyvíjel, jak z toho odpadaly různé sektory?

PZ:  Ve vývoji je řada důležitých věcí. Velmi podstatný krok byl odchod od národních alokačních plánů, původně se používal termín grand-fathering, což je statistika historických emisí, ze které se predikuje budoucí množství vypuštěných emisí. Tento systém se opustil a přešlo se na systém benchmarkingu, který je podle mě spravedlivější, protože se dívá na to, jak účinné jsou jednotlivé zdroje a v podstatě alokuje bezplatné povolenky na úrovni těch nejúčinnějších zdrojů, které slouží jako determinant pro určení bezplatné alokace (např. cement nebo třeba sklo pro průmysl).

Další výrazná změna byla v postupném snižování, až opuštění od bezplatné alokace pro výrobu elektřiny, kdy cena povolenky je promítnutá do ceny elektřiny, takže v podstatě nemá význam dávat bezplatné povolenky jen tak výrobcům elektřiny, protože oni už tu povolenku mají zahrnutou v ceně svého produktu, to znamená, dostanou jí minimálně částečně zaplacenou v ceně elektřiny. U nás jsme dávali chvíli přechodnou bezplatnou alokaci výměnou za investice, ale nyní už výrobce elektřiny žádnou bezplatnou alokaci nemají, aktuálně se řeší bezplatná alokace pro výrobu tepla, avšak do budoucna by měla být podmíněna dekarbonizačními plány v sektoru vytápění budov.

Podstatnou změnou, která se nyní schválila, je lineární pokles počtu povolenek z 2,2 % ročně, tuším, na 4,4 %. Celkově byla ambice zvýšená tak, že by v pokrytých sektorech měly emise klesnout o cca 62 % do roku 2030 v porovnání s rokem 2005.

 

JF: S klesajícím přídělem emisních povolenek, předpokládám, počítají i odhadované rozpočty, třeba Modernizačního fondu.

PZ:  Přesně tak. Máme poměrně přesný odhad, jaké bude množství povolenek v celém systému, tam čekáme, že dojde k poklesu. Dá se odvodit, kolik se bude dražit ve prospěch České republiky a kolik půjde do Modernizačního fondu.

 

JF: Ondřeji, jak to bylo s cenami a co to způsobovalo?

OS:  Tento systém má vůči ostatním komoditám takovou specificitu. Nabídková strana byla až do nedávna úplně fixní, na začátku se nastavilo, kolik povolenek bude postupně přicházet na trh. Poté přišla velká ekonomická krize (cca roky 2008–2009), propadlo se HDP, propadla se průmyslová výroba, tím pádem se propadly emise, což vedlo k tomu, že v průběhu čtyř let se naakumuloval obrovský přebytek povolenek (přebytek byl vyšší než roční spotřeba v ETS), který způsobil pokles cen. Ceny klesaly a někdy v roce 2011, tuším, klesly pod 10 EUR/t. Evropská komise a státy si toho samozřejmě všimly, nebyly s tím spokojení a začaly poměrně záhy řešit, co s tím. Jednání byla poměrně dlouhá a až vlastně někdy v roce 2019 byla spuštěna právě zmíněná tržní stabilizační rezerva a v tomto období začala cena růst. Významnějším impulsem byla ještě reforma EU ETS, která zpřísnila cíle, což v praxi znamená menší množství povolenek na trhu.

 

JF: Market Stability Reserve bývá častokrát kritizována za to, že z trhu povolenky pouze stahuje. Vrací nebo dochází k nějakému znovunastavení Market Stability Reserve, budou se moci povolenky vracet i na trh?

PZ: Budou, respektive už ve směrnici ještě před revizí je čl. 29a, který říká, že když dojde k určitému extrémnímu nárůstu ceny na trhu, tak má zafungovat opravný nástroj a Komise k tomu svolá jednání. Členské státy odhlasují, že se má zasáhnout a uvolnit určité množství povolenek právě ze stabilizační rezervy, což zapříčiní tlak na pokles ceny. Bohužel v aktuální podobě směrnice, i kdyby došlo k velmi extrémnímu nárůstu třeba o 20 nebo 30 EUR/t, tak by to stále nevyvolalo dostatečný impuls k aktivaci zmíněného mechanismu.

Proto jsme na to jako Česká republika upozornili a v rámci revize se podařila změna. Komise by měla sledovat vývoj na trhu a každý měsíc dávat zprávu o tom, jaká je situace, jaká by musela být cena nebo nárůst té ceny, aby došlo k aktivaci opravného mechanismu.

To samé se třeba domluvilo i v rámci ETS II, kdy povolenka bude individuální pro systém ETS a ETS II. Hovoří se o tom, že by cena měla být omezena na 45 eurech a pokud by stoupla nad 45 EUR/t, tak ji zastaví zmíněný mechanismus. Cílem toho všeho je, aby nenastávaly extrémy, např. aby cena neskočila ze dne na den o 50 EUR, zdražení postupným vývojem je věc jiná.

 

JF: Kolik je hodnota emisní povolenky, která je v dnešní době podpořená fundamentem?

OS:  Moje odpověď bude, že vlastně nevím, protože v novém nastavení systému nebude stačit, aby úspory probíhaly jenom v energetickém sektoru, odstavovaly se uhelné elektrárny. Teď už je zřejmé, že abychom splnili cíle, tak budou potřeba úspory i v průmyslovém sektoru. Zatím nemáme úplně dokonalou představu, jaké jsou náklady na úsporu v průmyslovém sektoru. Existují různé technologie, které by měly umožnit úspory, jsou to třeba Carbon Capture and Storage, využití zeleného vodíku apod., nicméně ty zatím nejsou využívány ve velkém měřítku.

Například asi dva týdny zpátky byla zveřejněna analýza u příležitosti spuštění jednoho projektu na zelenou ocel ve Španělsku, ze které vyplývá, že v horizontu roku 2030 by mohla být výroba zelené oceli konkurenceschopná při ceně povolenky mezi 90 a 100 eury za tunu.

 

JF: Vzniká tady ETS II. Jaká je návaznost ETS II na ETS I?

PZ:  Velká energetika a velký průmysl představuje v Evropské unii přibližně 30 % emisí, v České republice je to o něco víc, nějakých 40 %. Zbylé sektory, jako jsou doprava, zemědělství, produkce odpadů, služby, vytápění budov, nejsou pokryty žádným jednotným evropským nástrojem, který by motivoval ke snižování emisí.

A protože cíle jsou v odpovědnosti jednotlivých členských států, tak se ukázalo, že bez zpoplatnění CO2 to nepůjde. V samotném závěru českého předsednictví se podařilo dohodnout, že v roce 2027 bude spuštěn systém, který bude zahrnovat veškerá paliva, veškeré využití fosilních paliv mimo ETS I. Bude se to týkat vytápění budov, dopravy, ale také nějakých menších firem, které produkují výrobky mimo ETS I.

Zároveň by měl být spuštěn i sociálně klimatický fond, dokonce o rok dřív, který by kompenzoval sociálně slabším skupinám to, že dojde k promítnutí ceny emisní povolenky do ceny nafty nebo benzínu nebo vytápění domácností. Tam, kde ten systém není v současnosti součástí ETS I, tam dojde k narovnání podmínek.

 

JF: Můžete, prosím, vysvětlit ten rozdíl, proč se u ETS II mluví o 45 eurech, když jsme teď očekávali, že povolenka bude někde možná 100, 150 EUR/t?

OS:  Ta odpověď je poměrně jednoduchá a spočívá v tom, že pro sektory zařazené do ETS II bude vytvořen paralelní ETS systém. Důvod byl praktický, souvisí to s tím, že tady tyto sektory jsou relativně velké a poté, co se konečně podařilo zastabilizovat ETS I, tak zde byla obava, aby se tento původní systém přidáním takto velkých sektorů opět na dlouhou dobu nedestabilizoval.

 

JF: Jedním z významných mechanismů, který je v rámci ETS II nebo v rámci reformy trhu s emisními povolenkami představován, je tzv. Carbon Border Adjustment Mechanism. Mohli byste to vysvětlit? Přinese to kýžené ovoce?

PZ:  O tom se vede největší debata. O tom, jak rychle nastartuje a jak rychle bude realizován. Pro sektory, které v něm budou, jako je třeba výroba železa nebo chemikálií, se odstraní bezplatná alokace povolenek. Jejich konkurenti, kteří budou dovážet například ocel do Unie, za tu dováženou ocel budou muset nakoupit emisní povolenky. Jsou tam samozřejmě určité otázky k řešení. Například, pokud by ocel dováželi ze státu, který by mezitím zavedl něco jako emisní obchodování v EU, tak by se té povinnosti zbavili, aby neplatili dvakrát za jedny emise.

Důležité je, že ten systém by měl motivovat ostatní státy, z kterých se dováží do Unie, aby také zavedly nějaký systém, který se bude blížit emisním povolenkám v Evropě. Uvidíme, jestli to tak bude.

OS: Já jsem ohledně motivace pro ostatní státy poměrně optimistický, protože z pohledu těchto států budou muset jejich výrobci zaplatit za emise CO2 tak jako tak. Když tyto emise u sebe nezpoplatní, tak je stejně zaplatí jejich exportéři a příjmy spadnou do evropské kapsy. Zavedením vlastního systému se situace pro exportéry nezmění, ale příjmy zůstanou u nich doma.

 


O DOTAZOVANÝCH

PhDr. Ondřej Strecker, absolvent Univerzity Karlovy, pracuje více než 13 let ve společnosti ČEZ, nejprve jako senior specialista strategie a od února 2022 vede útvar Analýzy energetických trhů.

Ing. Pavel Zámyslický, Ph.D., absolvent inženýrského a doktorského studia na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze, působí na Ministerstvu životního prostředí ČR jako ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu a zástupce vrchního ředitele sekce ochrany klimatu.

Tomáš Brejcha

Související články

Von der Leyenová přivezla Česku schválených 225 miliard korun. Na Green Dealu podle ní Češi vydělají

Green Deal funguje, a to nejen z hlediska ochrany planety. Prospívá i ekonomice. Právě díky zelené transformaci může být Evropa bo…

Lobing automobiliek bol silnejší než argument, že výfukové plyny zabíjajú desaťtisíce ľudí

Automobilky nebudú musieť pred ukončením predaja „spaľovákov“ v EÚ výrazne modernizovať ich motory. V EÚ zomiera na znečistenie z…

Vodíková Tatra bude v listopadu. Jako příklad schopností Čechů v zelených technologií jí zmínila šéfka Evropské komise

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zmínila v úvodním slově na pražském Green Deal Summitu hned dvě české firmy. V…

Kompromisní Euro 7 znamená zlepšení. Náklady ale budou vysoké, zní z automobilek

V pondělí dohodnutý kompromisní návrh emisní normy Euro 7 znamená podle tuzemských automobilek výrazné zlepšení proti původnímu ne…

Větrné elektrány v každém kraji, místa už ministerstvo našlo. Povolení na výstavbu se zkrátí na rok

Ministerstvo životního prostředí už vytipovalo několik zón v každém kraji, kde by v budoucnu mohly vzniknout větrné elektrárny. Za…

Kalendář akcí

Technologie pro elektrárny a teplárny na tuhá paliva

26. 09. 2023 11:00 - 27. 09. 2023 19:00
hotel Medlov u Nového Města na Moravě (Vysočina).
Konference proběhne ve dnech 26.9. a 27.9.2023 opět v hotelu Medlov u Nového Města na Moravě (Vysočina).  

Jesenná konferencia SPNZ

28. 09. 2023 09:00 - 29. 09. 2023 18:00
Horný Smokovec

„ENERGETIKA KOLEM NÁS – investice do OZE, transformace teplárenství, role komunitní energetiky“

12. 10. 2023 09:00 - 13:00
Brno
Český svaz zaměstnavatelů v energetice si Vás dovoluje pozvat na odbornou konferenci, která se koná v rámci doprovodného programu 64. MSV 2023 v Brně....

Podzimní plynárenská konference

11. 10. 2023 09:00 - 12. 10. 2023 17:00
Tábor
Plyn má budoucnost

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

79732
Počet publikovaných novinek
2092
Počet publikovaných akcí
948
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika