Německo bez atomu

ABSTRACT: The decommissioning of Germany’s last three nuclear power plants has brought joy to their opponents and a few wrinkles to the energy industry and the public. But Europe as a whole is not abandoning nuclear; quite the opposite. A number of countries are preparing new nuclear projects and have set up a nuclear coalition for this purpose.

Éra jaderné energie začala v Německu prvním zákonem o atomové energii z roku 1959. První jadernou elektrárnou, která vyráběla elektřinu, byla experimentální jaderná elektrárna Kahl, která byla uvedena do provozu v roce 1960. Poslední jaderky odcházejí z trhu po 63 letech dne 15. dubna 2023.

NERADOVALI SE ALE VŠICHNI

Rozjaření demonstranti před elektrárnami se radovali, že prý už nemusí mít strach z nebezpečné radiace. Nebrali na vědomí, že radiace nezná hranic a v sousedních státech kolem Německa jsou v provozu další jaderné elektrárny.

Podle průzkumů veřejného mínění ale v Německu v současné době převažuje počet těch, kteří podporují jadernou energii nad jejími odpůrci. Okamžité odpojení reaktorů žádalo začátkem dubna jen 34 procent dotázaných Němců, naopak 59 procent doporučovalo ještě počkat.

„Svěřte provoz jaderných elektráren spolkovým zemím,“ vyzval Spolkovou vládu bavorský premiér Markus Söder (CSU). Mnichov byl zásobován elektřinou z právě odstavené elektrárny Isar-2. Německá spolková vláda tvořená koalicí sociálních demokratů, Zelených a liberálů však jeho požadavek bryskně odmítla.

Dvacet vědců světového renomé v čele s nositeli Nobelových cen Klausem von Klitzingem a Stephenem Chu adresovalo otevřený dopis kancléři Olafu Scholzovi. Domnívají se v něm, že likvidace posledních tří jaderných elektráren uškodí strategii, s níž chtěli Němci snížit objem kysličníku uhličitého (CO₂) a dalších skleníkových plynů, které vypouštějí místní elektrárny.

V neděli 16. dubna tedy z distribuční sítě odešly tři jaderné elektrárny o celkovém vý­-konu 4 GW – a hle: dovoz elektřiny se zvyšu-je proti neděli před čtyřmi týdny (19. břez­na). Počáteční situace byla téměř totožná: po obě dopoledne byla zátěž jen kolem 38 GW, protože spotřeba energie je v tuto dobu tradičně velmi nízká. Téměř totožné byly i povětrnostní podmínky, proto byla větrná energie po obě nedělní dopoledne na srovnatelné úrovni (cca 8 – 9 GW). Solární výroba byla také brzy ráno stále blízko 0.

Dne 19. března muselo Německo dovézt kolem 1,3 GW elektřiny, aby pokrylo spotřebu elektřiny. A 16. dubna dovezlo 6 GW. Dovážená energie pochází z velké části z francouzských jaderných a z polských uhelných elektráren.

Téměř 30 000 větrných turbín v Německu bylo využito pouze na 11 procent. Solární energie byla v neděli v 8:00 ráno na pouhých 4,2 procentech dosažitelného výkonu.

Studie společnosti McKinsey ukazuje, že nejde o jednorázový efekt: Německo nebude v budoucnu schopno pokrýt své špičkové zatížení. Podle této studie budou do roku 2025 chybět 4 GW výkonu elektráren! V roce 2030 se chybějící základní zatížení zvýší na 30 GW. „Ve srovnání s elektřinou vyrobenou z uhlí mohou tři atomové elektrárny uspořit 30 milionů tun kysličníku uhličitého za rok,“ upozornili někteří vědci.

Připomněli, že Německo tradičně patří k největším producentům CO₂ na obyvatele. To se začalo zlepšovat díky investicím do větrných a solárních elektráren, proto se také Němci v letech 2019 a 2020 propracovali v rámci EU aspoň na osmé nejhorší místo. V lednu 2020 však byla trvale odstavena jedna atomová elektrárna, v lednu 2022 pak tři další. Dva měsíce před začátkem konfliktu na Ukrajině to nebyl nejšťastnější okamžik hlavně z toho důvodu, že výpadek elektřiny z atomu měl být nahrazen proudem vyráběným z ruského plynu. Odpojení atomových elektráren tak ještě zúžilo úzké hrdlo v loňských dodávkách elektřiny a Němcům nezbylo než zvýšit výkon uhelných elektráren, které jsou hlavním producentem emisí.

Proto byla německá produkce CO₂ v roce 2022 opět v závěsu za Polskem a Českou republikou. Vlivem vyřazení z provozu posledních jaderných elektráren se očekává, že Německo dostihne Českou republiku v produkcí 500 gramů emisí CO₂ na jednu spotřebovanou kilowatthodinu, což je dvacetinásobek objemu Švédska, které naopak na atomové elektrárny sází.

Prioritou Francie je „oživení jaderné energetiky“ a do roku 2050 by mohlo být uvedeno do provozu nejméně 14 nových elektráren. V jaderné elektrárně Civaux (výkon 1500 MWe) pracuje 1300 lidí. Chladicí věže jaderné elektrárny Civaux jsou vysoké 178 metrů, což je nejvíce ze všech jaderných elektráren EDF.

Zdroj: EDF

Voda řeky Rhône se používá k chlazení několika jaderných elektráren v jižní Francii, jako je tato v Cruas.

Zdroj: EDF

ZA VŠÍM HLEDEJ MERKELOVOU

V některých německých médiích se v této souvislosti poukazovalo na podíl bývalé kancléřky Angely Merkelové na současné situaci. Novináři připomínali, že před 12 lety se obávala porážky od Zelených v zemských volbách v Badensku-Württembersku, a proto v předvolebním boji vytáhla kartu „strach z jaderné katastrofy“. Svět byl totiž otřesen havárií japonské jaderné elektrárny Fukušima I v roce 2011, kterou 11. března zatopila ničivá vlna tsunami způsobená mimořádně silným zemětřesením v oblasti.

Na katastrofu reagovala Merkelová plánem odstavit všechny reaktory v Německu.

Její následovník, sociální demokrat Olaf Scholz, plán dokončil, aby udržel rovnováhu v současné koalici. Hlavně pro starší politiky Zelených totiž zůstal boj s atomem smyslem jejich politického angažmá.

Merkelové se sen naplnil a Německo zavřelo jaderné elektrárny. A v této situaci udělil následujícího dne německý spolkový prezident bývalé kancléřce nejvyšší stupeň řádu za zásluhy, který se uděluje německým občanům, a to i přes rostoucí kritiku jejích rozhodnutí o energetickém napojení Německa na putinovské Rusko. Připomeňme, že současný prezident Steinmeier byl ministrem zahraničí ve vládách Merkelové a bez její podpory by se v roce 2017 sotva stal poprvé prezidentem.

Kritické hlasy zazněly i z Křesťanskodemokratické unie (CDU), kterou Merkelová dlouhá léta vedla. Rozruch vyvolal především komentář šéfa hodnotové komise této strany, která je nyní v opozici, profesora historie Andrease Röddera. Ten Merkelové kromě jiného důrazně vytkl, že její politika vůči Rusku byla „největší zahraničněpolitickou chybou od roku 1945“. Někteří komentátoři bývalé kancléřce vytkli také podfinancovanou armádu, její svéhlavé rozhodnutí o vpuštění statisíců uprchlíků do Německa v roce 2015, které bylo v rozporu s platnými zákony, a lpění na dovozu levného plynu z Ruska.

NEJVĚTŠÍ JADERNÝ REAKTOR V EVROPĚ

Ten den, kdy byl poslední německý jaderný reaktor odpojen, začal pravidelný provoz největšího jaderného reaktoru v Evropě Olkiluoto 3 (OL3). A sice ve Finsku.

Pravidelnou výrobu elektřiny zahájil s velkým zpožděním. Finsko jej začalo stavět už v roce 2005. Reaktor zvýší bezpečnost dodávek elektřiny v regionu po omezení dodávek plynu a elektřiny z Ruska, uvedl nyní při slavnostním zahájení provozu provozovatel reaktoru, jímž je firma Teollisuuden Voima (TVO). Elektřinu má vyrábět nejméně 60 let.

TVO vlastní finská energetická společnost Fortum a konsorcium energetických a průmyslových společností. Nový reaktor by měl pokrýt zhruba 14 procent poptávky po elektřině ve Finsku, což sníží potřebu dovozu ze Švédska a Norska.

Generální ředitel TVO Jarmo Tanhua při této příležitosti dodal, že produkce OL3 stabilizuje cenu elektřiny a hraje důležitou roli v přechodu k zelené elektřině.

Reaktor OL3 má instalovaný výkon 1,6 GW a je první postavenou jadernou elektrárnou ve Finsku za více než čtyři desetiletí a v Evropě první za 16 let. Původně měla být elektrárna spuštěna v roce 2009, kvůli technickým problémům však muselo být zahájení provozu odloženo.

První testovací dodávky reaktoru OL3 do finské národní sítě se uskutečnily loni v březnu a čekalo se, že běžný provoz bude spuštěn o čtyři měsíce později. Objevila se však řada poruch a výpadků a jejich náprava trvala měsíce. Generátor elektrárny byl synchronizován s národní rozvodnou sítí 12. března. To znamená, že energie z OL3 konečně proudí do sítě. Testovací fáze bude pokračovat do konce července, poté závod přejde na komerční výrobu. EPR (European Pressurized Water Reactor) postavený v lokalitě Olkiluoto je relativně konvenční jaderná elektrárna. Reaktor, jeho chladicí cyklus a turbína představují tradiční technologii tlakové vody, která se celosvětově používá od 60. let minulého století. Nová technologie se nachází především v bezpečnostních systémech elektrárny. Stejně jako ostatní jaderné elektrárny třetí generace využívá bezpečnostní konstrukce EPR desetiletí praktických zkušeností.

Když byl reaktor na začátku tisíciletí objednán, jaderné elektrárny byly stále určeny hlavně pro centralizovanou výrobu energie. V té době byla velká jednotka považována za hlavní obchodní výhodu. EPR byl a stále je největším reaktorem na trhu. Vývoj nové technologie reaktorů se od té doby soustředil na malé modulární reaktory (SMR) s menší velikostí bloku a jednodušší konstrukcí. Místo úspory z rozsahu se konkurenceschopnost hledá u sériové výroby. Elektrárna SMR se může skládat z několika menších nezávislých reaktorových modulů. Malá velikost jednotky je také vhodnější pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny a objem kapitálu vázaného na dlouhodobé investice se může výrazně snížit. Tato technologie však ještě čeká na komerční průlom.

Stále však existuje trh pro tradiční velké jaderné elektrárny. Při vysoké poptávce po nízkouhlíkové elektřině je atraktivním řešením i výstavba velkých výrobních jednotek. Během projektu Olkiluoto 3 bylo v Číně uvedeno do provozu více než 40 nových jaderných elektráren, z nichž většinu tvoří velké bloky s instalovaným výkonem více než 1000 MW.

Největší jaderný reaktor v Evropě je v elektrárně Olkiluoto 3 ve Finsku.

Zdroj: TVO

A JAK DÁL?

„Německo vystupuje z jaderné energetiky a všichni ostatní se dostávají dovnitř.“ Tento povzdech je dnes slyšet v Německu na mnoha místech.

O nových stavbách v Evropě se hodně mluví, ale ve skutečnosti se staví málo. Polsko chce poprvé začít využívat jadernou energii. Vládní energetická strategie zahrnuje plán na výstavbu šesti velkých lehkovodních reaktorů v průběhu několika příštích desetiletí s celkovým výkonem 6 000 až 9 000 MW. Plánuje také malé reaktory. Maďarsko, Bulharsko a Slovinsko rovněž plánují nové reaktory, zatímco Rumunsko zkoumá výstavbu minijaderných elektráren. Švédsko hodlá v určitém okamžiku stavět. Konkrétní projekty má pouze Slovensko a Finsko. Česká republika pokrývá třetinu spotřeby elektřiny dvěma jadernými elektrárnami, nyní se má postavit nová elektrárna v Dukovanech a rozšířit stávající v Temelíně. Na Slovensku se dokončují dva nové reaktory v jaderné elektrárně Mochovce, kdy její třetí blok má už platné povolení k připojení do soustavy a budou prováděny provozní zkoušky.

Nizozemsko prodlužuje životnost jediné jaderné elektrárny v Borssele a plánuje dva nové reaktorové bloky. Situace ve Francii je velmi zvláštní. Více než 50 bloků tam pokrývá 70 procent potřeby elektřiny. V průměru jsou elektrárny staré 38 let. A v loňském roce byla téměř polovina dočasně nečinná kvůli údržbě a poruchám. Dva reaktory ve Fessenheimu již byly odstaveny. Do poloviny 30. let má být postaveno šest nových bloků, které nahradí ty, které budou následně vyřazeny z provozu.

Podíl jaderné energie na výrobě elektřiny celosvětově klesá od doby, kdy dosáhl vrcholu krátce před přelomem tisíciletí. Ze 17 procent v roce 1996 se snížil na 9,8 procenta v loňském roce.

Výroční zpráva o stavu jaderného průmyslu ukazuje, že ekonomika tohoto odvětví je silně koncentrována v Číně. Během posledních dvou desetiletí došlo po celém světě k 98 spuštěním a 105 odstávkám. Polovina nových elektráren se však nachází jen v Číně. Ve zbytku světa bylo odstaveno o 57 bloků více, než kolik jich bylo uvedeno do provozu.

Nová výstavba elektráren je politickým rozhodnutím. To je téměř vždy podporováno státy nebo státními společnostmi. Kromě Ruska, které staví zdaleka největší počet elektráren pro jiné státy, stojí na trhu za zmínku pouze Francie a Jižní Korea. Nákladová rizika takových rozsáhlých projektů jsou obecně vysoká a v případě jaderných elektráren ještě vyšší kvůli bezpečnostním požadavkům.

Emmanuel Macron si vždy myslel, že postupné ukončení německého jaderného programu je bláznivý nápad. Oznámil, že prioritou Francie je „oživení jaderné energetiky“: do roku 2050 by mohlo být uvedeno do provozu nejméně 14 nových elektráren. Prezident Macron není se svým jaderným kurzem sám.

V souladu se vzrůstajícím sebevědomím vyvíjí jaderný tábor v EU politický tlak. Ministři energetiky jedenácti zemí se sešli ve Stockholmu na okraj schůzky EU, aby vytvořili „projadernou koalici“, kterou tvoří Francie, Nizozemsko, Polsko, Finsko, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko. Švédsko a Itálie chyběly, ale jsou součástí jaderné aliance. V čele s Francií slibují zúčastněné země větší spolupráci, společné jaderné projekty a spolupráci v oblasti výzkumu a bezpečnosti.

Na druhou stranu, Německo má se svým tvrdým odchodem několik odhodlaných spojenců: Rakousko, Lucembursko a Španělsko.

Nizozemsko prodlužuje životnost jediné jaderné elektrárny v Borssele a plánuje dva nové reaktorové bloky.

ALIANCE VYTVOŘENÁ G7

Spojené království, USA, Kanada, Japonsko a Francie se na Fóru pro jadernou energii dohodly na izolaci Ruska od trhu s jaderným palivem. Na summitu nejvyspělejších států světa, který se konal v japonském Sapporu, vytvořily alianci mezi pěti hlavními členy s cílem podkopat ruskou kontrolu nad dodavatelskými řetězci a trhem s jaderným palivem.

Tento krok, jehož cílem je poskytnout nezávislost zemím bojujícím s energetickou krizí a podporovat využívání obnovitelné energie, odřízne Putinův režim od životně důležitého toku příjmů.

Například v Británii zajišťují jaderné elektrárny přibližně 15 % dodávek elektřiny. Do roku 2050 bude jaderná energie tvořit 25 % britských dodávek elektřiny. Spojené království už k tomu podniklo důležité kroky a v lednu spustilo svůj Fond pro jaderné palivo, který poskytl téměř 75 milionů liber britskému průmyslu na podporu nového trhu s jaderným palivem.

Skupina G7 slibuje, že do roku 2030 zvýší výkon větrné energie na moři o 150 GW a solární fotovoltaiku na 1 000 GW. Z jedné čtvrtiny se na cíli pro větrnou energii na moři má podílet Spojené království, k čemuž se již blíží. Spojené království snížilo emise rychleji než kterákoli jiná země G7 a patří mezi čtyři nejatraktivnější trhy pro investice do obnovitelné energie. Téměř 40 % elektřiny ve Spojeném království bylo loni vyrobeno z obnovitelných zdrojů.