Bitva o energetickou dominanci

ABSTRACT: The BRICS group of countries is forming a counterweight to the G7 also in the energy sector. For example, in the field of nuclear energy, China and Russia will compete for dominance against France and the USA.

VELMOCI LÁKAJÍ NA ALTERNATIVU

Zkratka BRICS začínala jako poněkud optimistický termín pro popis vývoje v té době nejrychleji rostoucích ekonomik světa. Ale nyní se státy BRICS – Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika – staví jako alternativa k existujícím mezinárodním finančním a politickým fórům.

„Zakládající mýtus o rozvíjejících se ekonomikách se vytratil,“ domnívá se Günther Maihold, zástupce ředitele Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti. Státy BRICS se snaží jako zástupci globálního Jihu poskytovat „alternativní model ke G7. Země BRICS zažívají svůj geopolitický okamžik.“

Zkratku BRIC, která původně znamenala Brazílii, Rusko, Indii a Čínu, vymyslel Jim O‘Neill v roce 2001, když byl hlavním ekonomem nadnárodní investiční banky Goldman Sachs. Tehdy měly tyto čtyři země trvale vysoký ekonomický růst a označení BRIC znamenalo ekonomický optimismus ohledně budoucnosti těchto států. Odpůrci označení uvedli, že země jsou příliš rozmanité na to, aby mohly být takto seskupeny a že to byl ve skutečnosti jen marketingový tah banky Goldman Sachs.

Co se však mohlo jevit jako marketingový tah na povzbuzení investorů, přerostlo v platformu pro mezivládní spolupráci podobnou jako G7. V roce 2009 se tyto čtyři státy setkaly na svém prvním summitu v ruském Jekatěrinburgu. V roce 2010 byla přizvána Jihoafrická republika, aby se připojila ke skupině a S se přidalo k BRIC a vzniklo z toho BRICS.

V roce 2014 s 50 miliardami dolarů vytvořily země BRICS Novou rozvojovou banku jako alternativu ke Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF). Kromě toho vytvořili mechanismus likvidity nazvaný Contingent Reserve Arrangement na podporu členů, kteří se potýkají s platbami.

Tyto nabídky nebyly atraktivní pouze pro samotné země BRICS, ale také pro mnoho dalších rozvojových a rozvíjejících se ekonomik, které měly bolestné zkušenosti s programy strukturálních změn a úspornými opatřeními MMF. To je důvod, proč mnoho zemí uvedlo, že by mohly mít zájem o připojení ke skupině BRICS.

Banka BRICS je otevřena novým členům. V roce 2021 převzaly akcie Egypt, Spojené arabské emiráty, Uruguay a Bangladéš. Ty však byly mnohem nižší než příslušné investice ve výši 10 miliard dolarů provedené zakládajícími členy banky.

Jihoafrická ministryně zahraničí Naledi Pandorová se raduje, že celosvětový zájem o skupinu BRICS je „obrovský“. V televizním rozhovoru řekla, že má na stole 12 dopisů ze zainteresovaných zemí. Jmenovala jich sedm, konkrétně Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Egypt, Alžírsko, Argentinu, Mexiko a Nigérii. Noví členové by měli mít alespoň 100 milionů obyvatel, aby čelili nadvládě amerického dolaru.

BRICS má celkovou rozlohu 39 746 220 km² a odhadovanou celkovou populaci asi 3,21 miliardy čili 41,5 % celosvětové populace. Brazílie, Rusko, Indie a Čína patří mezi deset největších zemí světa podle počtu obyvatel, rozlohy a HDP, přičemž poslední tři jsou všeobecně považovány za současné nebo vznikající supervelmoci. Všech pět států je členy G20 s celkovým nominálním HDP 28,06 bilionu USD.

BRICS byly původně určeny ke zvýraznění investičních příležitostí a nebyly formální mezivládní organizací. Od roku 2009 se stále však postupně více formovaly do soudržnějšího geopolitického bloku, přičemž jejich vlády se každoročně scházely na formálních summitech a koordinovaly multilaterální politiky; Čína hostila poslední 14. summit BRICS dne 24. července 2022. Bilaterální vztahy mezi BRICS jsou oficiálně vedeny především na základě nevměšování se, rovnosti a vzájemného prospěchu. Toto tvrzení je ovšem zpochybňováno praxí. Rusko se totiž intenzívně věnuje budování vedoucí pozice v tomto uskupení, protože hledá možnost snížit tvrdé dopady ekonomických sankcí, které na něho uvalily EU, USA a další země.

Ani Čína nezůstává pozadu. Vztahy mezi Íránem, Čínou a Ruskem se v posledních měsících oteplily, protože všechny tři vlády hledají nové spojence proti sílící pozici Západu. Pro vstup do BRICS neexistuje žádný formální proces přihlášky, ale každý zájemce musí získat jednomyslnou podporu od všech stávajících členů.

ENERGIE PRO JIŽNÍ AFRIKU

Příkladem takového rozporného vztahu zemí ze skupiny BRICS jsou roztržky Ruska a Jihoafrické republiky (JAR) v oblasti jaderné energetiky. Rusko se dlouhodobě zajímá o výstavbu jaderných elektráren v JAR.

V JAR je dominantním výrobcem elektřiny národní společnost Eskom. Ta provozuje jadernou elektrárnu (JE) Koeberg, která je jedinou jadernou elektrárnou na celém africkém kontinentu. Elektrárna se nachází 30 km severně od Kapského Města, nedaleko Melkbosstrand na západním pobřeží Jižní Afriky.

Koeberg obsahuje dva tlakovodní reaktory založené na návrhu francouzské společnosti Framatome. Framatome má 51% podíl v místní jihoafrické společnosti Lesedi Nuclear Services, která provádí modernizaci a údržbu v JE Koeberg. Elektrárna má výkon 1860 MW se dvěma generátory o výkonu 930 MW a jeho průměrná roční výroba je 13 668 GWh. Reaktor v Koebergu je chlazen studenou vodou z Atlantského oceánu. Stavba elektrárny začala v roce 1976. První blok byl synchronizován se sítí 4. dubna 1984 a druhý následoval 25. července 1985.

Na konci roku 2005 postihly JE Koeberg četné technické potíže. Ty se projevují v různé intenzitě dodnes. Vládou schválený plán předpokládá prodloužení životnosti Koebergu o 20 let do roku 2044 a odložení nové výstavby jaderných zařízení po roce 2030.

Nicméně v roce 2014 vyšlo najevo, že tehdejší jihoafrický prezident Jacob Zuma osobně vyjednal jadernou dohodu se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem. Zuma odjel na tajnou návštěvu do Moskvy a nařídil tehdejší ministryni energetiky Tině Joemat-Petterssonové, aby podepsala dohodu s Ruskem v rámci výroční konference Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. Ve stejné době vydal Rosatom prohlášení, že uzavřel dohodu s Jižní Afrikou.

Následovala právní bitva a v roce 2017 Nejvyšší soud Jihoafrické republiky rozhodl, že tajné mezivládní dohody s Ruskem byly protiústavní a nezákonné a že by měly být zrušeny. Ruská angažovanost v Jižní Africe během éry prezidenta Zumy byla hluboce zakořeněná a spoléhala na síť vztahů na nejvyšších úrovních obou vlád.

To znamenalo podporu mnohamiliardových projektů zahrnujících státní společnosti, zejména v energetickém sektoru a využití vazeb z dob studené války vytvořených během období národního osvobození Jižní Afriky.

Nad výstavbou nového jaderného zdroje v JAR tedy panují otazníky, ale nejvíce nakročeno pro případnou dostavbu má Rusko.

JADERNÉ KOKETOVÁNÍ

Jaderná energetika se významně rozvíjí i v další velmoci ze skupiny BRICS, v Číně. Tam se v současnosti staví nejvíce reaktorů na světě a Čína chce v této oblasti dominovat i do budoucna. V Evropě je dominantní jadernou velmocí Francie.

Spolupráce mezi Čínou a Francií v civilní jaderné energetice probíhá již více než 40 let a zahrnuje technologický výzkum a vývoj, průmyslové dodavatelské řetězce, školení personálu. Jejich první dohoda o spolupráci v oblasti využívání jaderné energie byla podepsána v roce 1983 a týkala se výzkumu, vývoje, výroby a aplikace jaderné energie. Během následujících čtyř desetiletí se dynamika mezi Čínou a Francií v odvětví jaderné energie posunula od vztahu „mistr-učeň“ k vzájemné strategické spolupráci.

V době, kdy je napětí mezi Čínou a Západem na historickém maximu, 51bodové společné prohlášení Číny a Francie vydané 7. dubna po návštěvě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Číně nejen posílilo vzájemnou politickou důvěru, ale je také cenným pokusem o nalezení rovnováhy mezi mocenskou soutěží a spoluprací při řešení globálních problémů.

Justin Vaïsse, generální ředitel Pařížského mírového fóra, vyslovil názor, že geopolitika pomalu zabíjí globální vládnutí. Domnívá se, že Čína, Spojené státy a Evropa by měly ukázat více vůdcovství a navrhnout třetí způsob, jak dosáhnout stabilního trojúhelníku – spíše než bilaterální konfrontaci mezi Čínou a USA.

Civilní jaderná energetika je oblastí, kde by Čína a Francie mohly hledat rovnováhu mezi spoluprací a konkurencí. Bývala jednou z prioritních oblastí spolupráce mezi Čínou a Francií v posledních čtyřech desetiletích a dnes jejich konkurence na reaktorech III. generace také vytváří potenciál pro spolupráci na trzích třetích stran a vývoj špičkových technologií.

V současnosti Čína a Francie stále udržují úzké vztahy na úrovni jaderné energetiky, dodavatelského řetězce a trhu. Francouzská jaderná technologie hrála významnou roli ve vývoji technologie třetí generace jaderné energetiky v Číně. V 80. letech 20. století dovezla společnost China Guangdong Nuclear Corporation (CGNPC) jadernou elektrárnu M310 a její technologii použila k vývoji prvního modelu jaderné elektrárny v Číně.

Francouzský jaderný průmysl je dnes i nadále hlavním dodavatelem strojů a dílů do Číny. Například francouzské hlavní čerpadlo Famatron AREVA Thermomont je nezbytné pro čínská jaderná zařízení a pro jeho každodenní údržbu a provoz potřebuje technickou podporu od francouzských podniků. CGNPC podepsala v listopadu 2022 smlouvy v hodnotě 572 milionů dolarů s několika globálními jadernými giganty, včetně Framatonu.

Francouzská elektrická společnost Électricité de France (EDF) je navíc primárním zahraničním investorem v čínském energetickém sektoru. Společnost uzavřela partnerství s Čínou na vybudování a provozování tří jaderných elektráren se šesti bloky a další dva bloky jsou ve výstavbě. EDF nadále vlastní 30 procent společného podniku v jaderné elektrárně Daya Bay a podílí se na každodenním provozu prostřednictvím smlouvy o technické pomoci.

Čína a Francie jsou hlavními konkurenty na mezinárodním trhu s reaktory III. generace. V současné době je podle Světové jaderné asociace asi 100 energetických reaktorů s celkovým hrubým výkonem 100 000 MWe objednáno nebo plánováno a bylo navrženo více než 300 dalších.

V září 2016 podepsala CGNPC dohodu o spolupráci s EDF a vládou Spojeného království o účasti Číny ve třech projektech ve Spojeném království: Hinkley Point C, Sizewell C a Bradwell B. Tyto tři projekty jsou důležitými pokusy o čínsko-francouzskou spolupráci při výstavbě jaderných reaktorů na trzích třetích stran. Mezi nimi první dva používají francouzské EPR, zatímco třetí Bradwell B plánuje používat čínský Hualong One. Spolupráce však neprobíhala hladce, protože britská vláda vykoupila všechny akcie CGN ve Sizewell C. Stavba Hinkley Point C byla také odložena kvůli narušení pandemií covid-19, neočekávané inflaci a zhoršení čínsko-britských vztahů.

A konečně, obě jaderné mocnosti mohou spolupracovat na vylepšení stávající jaderné technologie a vývoji IV. generace se svými bohatými zkušenostmi ze spolupráce na jaderných elektrárnách.

Vedle reaktorů III. generace se nově vznikajícím bojištěm jaderné energetiky stal pokročilý malý modulární reaktor (SMR) se svou lepší bezpečností, flexibilitou a účinností. V říjnu 2021 oznámil prezident Macron svůj investiční plán „Francie 2030“, který vyčleňuje 1 miliardu eur na vývoj malých jaderných reaktorů. Nicolas Mazzucchi, odborník na energetiku z Francouzské nadace pro strategická studia, poznamenává, že většina zemí nemá prostředky k tomu, aby odstavila masivní jaderné reaktory. Strategický posun k malým modulárním reaktorům tak Francii umožní lépe se přizpůsobit poptávce mezinárodního trhu – a lépe konkurovat Číně.

Malé modulární jaderné reaktory jsou však stále v raných fázích vývoje a dosud nebyly otestovány v reálných aplikacích.

QUA VADIS, BRICS?

Jihoafrická republika bude letos 22. až 24. srpna v Durbanu hostit patnáctý ročník summitu BRICS, kde by o vstup do BRICS měla požádat řada dalších zemí. Summit je „opepřen“ nedávným zatykačem Mezinárodního trestního soudu (ICC) na ruského prezidenta Vladimira Putina za nezákonnou deportaci nejméně 100 ukrajinských dětí. Jižní Afrika je jednou ze 123 zemí, které podepsaly ICC, ale podle posledních zpráv Jihoafrická republika udělila V. Putinovi imunitu. Je však otázkou, zda se V. Putin summitu zúčastní.

Země BRICS již nyní významně konkurují skupině G7 co do HDP a i v jiných ukazatelích. Přistoupení zemí, jako jsou Saúdská Arábie či Írán, do BRICS tak může znamenat oslabení obchodní pozice zemí G7 v čele se Spojenými státy. K tomuto oslabení může přispět i vytvoření nové rezervní měny, o které země skupiny BRICS usilují a která by měla být postavená na koši komodit a národních měn, a vytvoření jiného platebního systému nezávislého na systému SWIFT, či vyjádření Saúdské Arábie, že za její ropu již nebude nutné platit výhradně v dolarech.