Afghánistán: místo máku nabízí ropu

ABSTRACT: The significant amount of mineral resources in Afghanistan attracts the attention of superpowers. The one closest to begin extracting Afghanistan's resources is China, which is moving towards a deal with the ruling Taliban. Moreover, large oil and gas deposits and the willingness of interested states to complete the TAPI pipeline may contribute to the country's future prosperity.

Pěstování máku na opium se v Afghánistánu zvýšilo za poslední rok, kdy se k vládě vrátilo hnutí Tálibán, skoro o třetinu. Uvádí to zpráva Úřadu OSN proti drogám a zločinu (UNODC). Afghánistán je nej-­větším světovým pěstitelem máku na opiát. V roce 2022 afghánští zemědělci pěstovali podle údajů UNODC mák na opium na 2330 kilometrů čtverečních polí. To je pro srovnání polovina rozlohy Karlovarského kraje.

Hospodářská situace v zemi je katastrofální a Talibán je nucen jednat. Hledá možnosti spolupráce s okolními zeměmi a současné geopolitické napětí způsobené konfliktem na Ukrajině mu vytváří vhodné podmínky.

Tálibán panuje na převážně neprozkoumaném území s potenciálně významným přírodním bohatstvím. Z velké části nevyužité zásoby nerostů v Afghánistánu se odhadují na 1 až 3 biliony dolarů. Odhad však nezohledňuje mimořádně vysoké náklady na přístup k rezervám. Zásoby zahrnují zdroje rozhodující pro energetickou transformaci, jako je 2,3 miliardy metrických tun (MT) železné rudy, 30 milionů MT mědi a 1,4 milio­nu MT vzácných zemin. Má se také za to, že země má významné zásoby lithia, které potenciálně konkurují zásobám Bolívie, která má v současnosti největší zásoby na světě.

KLÍČOVÝ DOZOR

Ropa a plyn nebyly hlavním důvodem zájmu Sovětského svazu, potom Ruska a Spojených států o Afghánistán, ale toto území má už dlouho klíčové místo ve snaze velmocí zajistit si kontrolu nad obrovskými, ale vnitrozemskými zásobami ropy a plynu ve Střední Asii. Ačkoli primární motivací USA bylo zničit útočiště Usámy bin Ládina, na pořadu dne byl také další, spíše finanční cíl, jak nejlépe zajistit bezpečnost Afghánistánu pro investice do plynovodu za několik miliard dolarů.

Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán a Kazachstán tvoří východní stranu Kaspického moře, pod nímž leží zásoby ropy, které konkurují zásobám Saúdské Arábie a nejbohatším zásobám zemního plynu na světě. Lze tam vydělat miliardy dolarů, ale možnost realizace těchto báječných zisků závisí na jedné zásadní otázce: jak se plyn a ropa dostanou na potenciální trhy? Zatímco země Střední Asie možná plují na moři uhlovodíků, jsou daleko jak od skutečných moří, tak od center průmyslu – a hluboko v srdci islámu.

ČÍNA NASTUPUJE

Začátkem letošního roku podepsala čínská společnost Xinjiang Central Asia Petroleum and Gas (CAPEIC) 25letou dohodu o těžbě ropy s afghánskými orgány Tálibánu pro ropné pole řeky Amu v severozápadním Afghánistánu. Očekává se, že společnost v prvním roce smlouvy investuje 150 milionů dolarů a během tří let 540 milionů dolarů.

Jde o první známou mezinárodní investiční dohodu Tálibánu od doby, kdy se v srpnu 2021 dostal k moci. Globálně izolovaný režim zoufale potřebuje hotovost. Čína údajně také jedná s Tálibánem o využití masivních zásob mědi v Mes Aynak, 40 kilometrů jihovýchodně od Kábulu.

Rostoucí ekonomická stopa Číny v Afghánistánu však přitahuje nechtěnou pozornost militantů. ISIS-K, regionální odnož skupiny Islámský stát v Afghánistánu, zesílila nepřátelskou rétoriku vůči Pekingu. Po stažení USA z Afghánistánu před rokem a půl se zdá, že ISIS-K nachází volný prostor v zemi a začal plnit své hrozby vůči čínským zájmům. Vloni v prosinci se ISIS-K přihlásil k odpovědnosti za útok na kábulský hotel oblíbený u čínských občanů.

Čína se nedá odradit, bohatství je příliš lákavé. Usiluje také o nadvládu nad nerostnými zdroji, zejména nad ložisky lithia, jež hraje klíčovou roli v globálním energetickém přechodu od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům.

Obavy Spojených států a jejich spojenců z potenciálního vstupu Číny do afghánského těžebního sektoru jsou opodstatněné. Čína je diplomaticky a obchodně připravena podniknout další kroky v Afghánistánu. Peking má dobrou pozici k uzavření těžebních dohod s Tálibánem. Ponechal v provozu svou diplomatickou misi v Kábulu a vyjádřil nesouhlas s mezinárodními sankcemi proti Afghánistánu.

Čínské těžařské společnosti by mohly Tálibánu poskytnout tolik potřebnou hotovost, aby zmírnily ránu ochromujícího mezinárodního sankčního programu, který vyvolal ekonomickou a humanitární krizi.

Čínská dominance napříč kritickými dodavatelskými řetězci nerostných surovin představuje strategickou výzvu pro přechod USA a Evropy na zelenou energii. Lithium nalezené v Afghánistánu je klíčovou součástí velkokapacitních baterií pro elektrická vozidla a systémy skladování čisté energie. V Afghánistánu se také nacházejí měď, nikl, kobalt a prvky vzácných zemin, které jsou klíčové pro energetický přechod. Čína již kontroluje významný podíl kapacity na zpracování nerostů a zvyšuje navazující investice, aby si udržela kontrolu nad těmito a dalšími nerosty.

Za současného stavu však Tálibán nemůže komercializovat afghánský těžební sektor, včetně lithia, bez vnější pomoci. Těžební portfolio Tálibánu se většinou skládá z nerostů, které lze těžit anebo zpracovávat s omezeným kapitálem a technologií. Drahokamy a zlato těží řemeslní a drobní těžaři z povrchových ložisek pomocí relativně jednoduchých procesů, ale těžba a zpracování lithia jsou kapitálově a technologicky náročné a budou proto vyžadovat vnější investice.

Agentura Reuters uvedla, že od roku 2019 „čínské subjekty nyní kontrolují téměř polovinu celosvětové produkce lithia a 60 procent kapacity výroby elektrických baterií“.

PLYNOVOD TAPI

Tálibán si je katastrofální ekonomické situace vědom a hledá řešení. Už loni na podzim navštívila jeho delegace Turkmenistán, aby se dohodla na akčním plánu výstavby plynovodu TAPI. Obě strany prý dosáhly dohody o akčních plánech výstavby plynovodů, distribuce plynu do průmyslových parků a obyvatelům Herátu a také přeměně zemního plynu na LNG.

Více než 80 km plynovodu TAPI povede z afghánského teritoria do Pákistánu a Indie. Očekává se, že projekt poskytne pracovní příležitosti tisícům lidí. Afghánistán prý bude ročně vydělávat více než 400 milionů dolarů.

Plynovod Turkmenistán – Afghánistán – Pákistán – Indie (TAPI), známý také jako Trans-Afghánistán, buduje společnost Galkynysh – TAPI Pipeline Company Limited.

Bude přepravovat zemní plyn z naleziště Galkynysh Gas Field v Turkmenistánu přes Afghánistán do Pákistánu a poté do Indie.

Potrubí bude mít průměr 1 420 mm (56 palců) s pracovním tlakem 100 atm. Kapacita bude 33 mld. m³ zemního plynu za rok, z toho 5 mld. m³ bude poskytnuto Afghánistánu. Podél potrubí bude vybudováno šest kompresorových stanic.

Stavba byla zahájena v Turkmenistánu už v 13. prosinci roku 2015, práce na afghánském úseku začaly v únoru 2018 a zahájení prací na pákistánském úseku bylo plánováno na prosinec 2018. Plynovod měl být zprovozněn do roku 2019. Ale kvůli regionálním konfliktům se projekt zpozdil a zúčastněné země nyní projevují ochotu projekt dokončit.

DRAHÉ UHLÍ

V rámci významného vývoje, který může vyřešit mnoho překážek v bilaterálním i tranzitním obchodu, se Pákistán a Afghánistán kromě odbavení kontejnerů uvízlých v přístavu a na hranicích dohodly na preferenční obchodní dohodě (PTA).

Dohody bylo dosaženo letos začátkem ledna na schůzce, která se konala ve vir­tuálním formátu. PTA se z pákistánské strany zaměřila na 25 položek, většinou ovoce a zeleninu, zatímco Afghánistán souhlasil se snížením vývozní daně na uhlí o 60 procent. V současné době vybírá Afghánistán vývozní daň 85 USD za tunu uhlí do energeticky vyhladovělého Pákistánu. K tomu se musí přičíst cena uhlí (35 dolarů v licenčním poplatku) a náklady na dopravu a skladování v Pákistánu.