Energetická koncepce s přechodným využíváním uhlí pro elektroenergetiku a teplárenství

ABSTRACT: The pressure to phase out coal versus the issue of domestic energy security. This tension can be addressed with various CCS/CCUS technologies or coal gasification methods that capture CO₂ before the combustion process.

---

 

UHLÍ PRO ZVÝŠENÍ ENERGETICKÉ BEZPEČNOSTI

Pokud pro průmysl, energetiku a teplárenství nebude zemní plyn k dispozici v potřebném množství a za akceptovatelnou cenu, je nezbytné z dosud koncepčně plánovaného energetického mixu „jádro – obnovitelné zdroje energie (OZE)– plyn“ přejít na „jádro – OZE – uhlí“. Jinými slovy „Green Deal“ nahradit „dočasně“ přechodem na „Brown Deal“, který by maximálně využíval domácí primární energetické zdroje. Metody ekologického využívání uhlí jsou dlouhodobě známé, ale dosud byly méně energeticky účinné a ekonomicky efektivní, než ad hoc nákup levného zemního plynu z Ruské federace.

Z pohledu produkce emisí jsou oproti uhlí výrazně přijatelnější jaderné technologie, protože se jedná o zdroje, které při provozu produkují zanedbatelné emise skleníkových plynů a většina emisí vztažených k životnímu cyklu vzniká obdobně jako u jiných bezuhlíkových technologií (vítr, Slunce, geotermál) v procesu výstavby a částečně při vyřazování z provozu. S ohledem na délku provozu jednotlivých technologií je v tomto ohledu jádro nejčistší. Řádově menší je v případě jaderných zdrojů též velikost zastavěné plochy a spotřeba vytěžených materiálů.

Porovnání emisí v rámci životního cyklu pro různé technologie je vidět na obrázku 1.

 

Obrázek č. 1: Celkové emise pro jednotlivé typy energetických zdrojů

Zdroj ČEZ: https://cr100.cz

 

Je zajímavé, že součet přímých a nepřímých emisí je téměř totožný u uhelných a plynových primárních zdrojů. Z tohoto hlediska náhrada uhelných zdrojů za plynové je celosvětově emisně zcela neúčinná. Samozřejmě uvažuje-li EU alibisticky pouze za Evropský kontinent, tak je to „emisně“ zajímavé. Je zajímavé i to, že graf na obrázku 1 pochází ze Skupiny ČEZ, která se přitom mediálně tváří jako výrazně „zelená“ (ekonomický tygr Skupiny ČEZ = ČEZ ESCO; masívní budování OZE, zejména fotovoltaických elektráren (FVE), ve výši 6000 MW jako částečná náhrada za odstavované uhelné systémové elektrárny, které dnes zabezpečují vyrovnanou bilanci ES ČR, resp. soustavu ČEPS).

 

Obrázek č. 2: Hlavní ložiska průmyslových surovin na Ukrajině

Zdroj: Favpng.com

Červená čára označuje přibližnou hranici současné fronty. Ropa a plyn z břidličného pásu mezi Donbasem a Černihivem je dosud využívána jen minimálně.

 

SHRNUTÍ SITUACE V ČR A PŘÍKLADY Z EVROPY

Kvůli konfliktu na Ukrajině bude těžba černého uhlí na Karvinsku pokračovat minimálně ještě další tři roky (do konce roku 2025), což souvisí se zajištěním energetické bezpečnosti státu. Podle původních plánů (platných ještě na začátku roku 2022) přitom měla těžba skončit v roce 2022. Stát už tedy schválil, že těžba v OKD bude pokračovat minimálně další tři roky a následně to schválilo představenstvo OKD.

Podmínkou pokračující těžby je samozřejmě úspěšné zvládnutí procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), se kterým Ostravsko-karvinské doly začaly již vloni.

Mezinárodní cena černého uhlí vzrostla v loňském roce zhruba na čtyřnásobek. OKD produkuje uhlí především pro využití v koksovnách. A platí, že koksovatelné uhlí je velmi žádané. Je jasné, že v dnešní situaci vycházejí ekonomické propočty zcela jinak.

Prodloužení těžby v OKD posílí také napjaté rozpočty obcí nad šachtami (Karviná, Stonava). Černouhelný důl ČSM, který se nachází ve Stonavě, je posledním místem, kde OKD těží černé uhlí a společnost je jeho jediným producentem u nás. Po roce 2025 by měl být důl definitivně uzavřen.

Jak situaci popisuje Roman Sikora, předseda představenstva OKD, tak OKD má už kompletně vyprodanou veškerou produkci pro rok 2023, kdy se jedná o 1,1 milionu tun černého uhlí. „Ze zhruba 90 % máme vyprodáno i pro rok 2024 a připravujeme se na obchodní jednání o naší produkci v roce 2025“, dodává.

Zásadní přehodnocení by mohlo padnout také v těžbě pro českou energetiku množstevně významnějšího uhlí hnědého. Jedná se pouze o politické a ekonomické rozhodnutí, protože mnoho dolů v západních a severních Čechách, zejména na Mostecku, může podle analytiků běžet ještě desítky let.

V Evropě už i „zelené“ Německo rozhodlo, že aktivuje záložní uhelné elektrárny, aby snížilo spotřebu plynu při výrobě elektřiny. Už v červenci 2022 Německo ohlásilo, že se dočasně vrací k uhelné energetice a obnovuje provoz několika odstavených uhelných elektráren, aby snížilo spotřebu zemního plynu.

V Německu poté proběhly protesty proti demolici vesnice Lützerath v Porýní, kvůli rozšiřování hnědouhelného dolu. Policie musela zajistit vyklizení a odvezení demonstrantů a ekologických aktivistů, aby mohla být následně provedena likvidace vesnice. Policie při protestech zadržela i světově proslulou ekologickou aktivistku Gretu Thunbergovou.

Nově také nechá Německo v provozu i poslední dvě jaderné elektrárny, jež měly být ke konci roku 2022 definitivně odpojeny od energetické sítě.

V Polsku se s klesajícími teplotami na podzim 2022 rozjela ilegální těžba uhlí.

Britská vláda zase schválila výstavbu nového uhelného dolu v severozápadním anglickém regionu Cumbria. Velká Británie tak poprvé po třiceti letech otevře nový uhelný důl.

 

 

UKRAJINA MÁ ZÁSADNÍ PŘÍRODNÍ BOHATSTVÍ

Těžba uhlí na Ukrajině před rokem 2014 byla ve výši 84 milionů tun ročně, po anexi Krymu v roce 2014 se snížila o 22 procent na 65 milionů tun. Jaká byla situace v roce 2022, není známo vzhledem k probíhajícímu rusko-ukrajinskému konfliktu. Pokud bude Rusko poraženo a Ukrajina obnoví svoji územní i politickou celistvost, pak bude nutné celou Ukrajinu rekonstruovat a tomu by výrazně pomohlo využívání ukrajinského uhlí, a to nejen energeticky ale i ekonomicky. Ukrajina by v tom případě mohla být znovu druhým největším producentem uhlí v Evropě.

V současnosti v dolech na západě Ukrajiny, které nejsou přímo ohroženy boji, pokračuje těžba uhlí, které tvoří celou třetinu energetické produkce země. Do dolů se přesunuli horníci z méně bezpečných oblastí země. Devadesát procent ukrajinských zásob uhlí se však skrývá pod bojišti na východě země. Uhlí z více než poloviny dolů, které aktuálně Ukrajina nekontroluje, míří podle Kyjeva rovnou do Ruska, což ukrajinská vláda považuje za krádež. Analýza společnosti SecDev například ukazuje, že ukrajinská energetická ložiska, kovy a nerostné suroviny v hodnotě nejméně 12,4 bilionu dolarů (asi 275 bilionů Kč, podle kurzu dne 12.2.2023) jsou nyní pod ruskou kontrolou.

 

Obrázek č. 3: Detail doposud zabraných ložisek v Záporoží a na jižním Donbase

Zdroj: Sp.LyellCollection.org

 

SPOTŘEBA UHLÍ ROSTE I VE SVĚTĚ

Svět se ovšem vrací k uhlí, a to nejen v Evropě. Například v Mexiku v důsledku vysokých cen zemního plynu se globální poptávka po uhlí vyšplhala k historickým maximům. Prezident Andrés Manuel López Obrador tam nařídil těžbu i malým uhelným dolům a slíbil obnovení uhelného průmyslu v zemi, kde žije téměř 130 milionů lidí. V menších uhelných dolech se přitom těžba provádí často velmi zastaralými až primitivními metodami bez dodržování bezpečnostních standardů práce pro horníky. López Obrador odmítá také globální klimatické apely, aby Mexiko přestalo těžit a spalovat uhlí. Mexiko, jež je patnáctou největší ekonomikou světa, tak pravděpodobně nedosáhne svých klimatických cílů, ke kterým se před nástupem současného prezidenta zavázalo.

Podobně by se dalo psát i o jiných velkých státech světa, např. Indie, Brazilie, o Číně a Rusku nemluvě. Mezinárodní energetická agentura (IEA) také informovala, že se svět vrací ke své maximální poptávce po uhlí, ke které došlo zhruba před deseti lety. V roce 2022 globální roční spotřeba uhlí dosáhla výše osm miliard tun. V roce 2021 rostla spotřeba uhlí o 6 % a v roce 2022 o dalších 0,7 %. IEA navíc předpokládá, že v letošním roce poptávka po uhlí dále poroste na nové historické maximum, což také znamená, že poroste produkce skleníkových plynů.

Také v Evropě loni poptávka po uhlí rostla o dalších 7 %, přitom už v roce 2021 vyskočila meziročně o 14 %, protože se uhlí používá jako náhrada za zemní plyn. Nicméně Evropa celosvětově spotřebuje jen 5 % globální poptávky po uhlí, více než polovina světové poptávky přitom připadá na Čínu.

 

 

EMISNÍ CÍLE PŘI ENERGETICKÉM VYUŽÍVÁNÍ UHLÍ

Domnívám se, že cílem ekologických aktivit by mělo být využívání energetických zdrojů s minimálními emisemi, nižšími než stanovený mezní limit. Cíl by neměl být stanoven tak přímočaře a primitivně, jako je tomu v současnosti (viz např. Green Deal, REPowerEU), kdy uhlí je v určitém časovém horizontu vyloučeno a zakázáno, bez jakýchkoliv podmínek. Osobně považuji za správné povolit i třeba trvale energetické využívání uhlí při dodržení limitu emisní stopy (emisní jednotka/MWh).

Jednou z technologií, jež může přispět k uhlíkové neutralitě, je zachycování (CCS, Carbon Capture and Storage) a následné využívání oxidu uhličitého (CCUS, Carbon Capture Utilization and Storage). Skleníkový plyn CO₂ se obvykle zachycuje z velkých lokálních zdrojů, jako jsou cementárny nebo elektrárny (na uhlí ale i na biomasu), a plánuje se jeho skladování v podzemí. Podle IEA může tato metoda hrát v ochraně klimatu klíčovou roli. Některé další studie naznačují, že technologie postavené na zachycování a ukládání oxidu uhličitého mohou být velmi efektivním řešením, s nímž se nemá příliš otálet.

„Současná německá vláda i řada politických stran se do debaty ohledně této technologie sice aktuálně nepouští, avšak na druhé straně nový německý zákon o ochraně klimatu do budoucna předpokládá využití CCS technologie v některých průmyslových odvětvích“, uvedl pro portál DW Oliver Geden, který je jedním z vedoucích představitelů německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti.

Ve světě počet technologií pro zachycování a ukládání oxidu uhličitého roste, v současné době je na celém světě celkem 66 komerčních zařízení CCS v různých fázích vývoje, uvádí dále portál DW. Aktuálně je plně funkčních necelých třicet z nich. Ty ročně zachytí 40 milionů tun oxidu uhličitého. Největší zařízení na světě zachycující CO₂ přímo ze vzduchu by mělo začít fungovat v roce 2025, a to ve Spojených státech. V Evropě takové technologie podporuje hlavně Velká Británie, Nizozemsko a Norsko.

Další možností snižování emisí CO₂ jsou technologie separace CO₂. Pro využití v energetice se zvažují především 2 základní přístupy (viz obrázek 4):

• separace CO₂ po procesu oxického spalování (post-combustion capture + oxyfuel) a

• separace CO₂ před procesem spalování (pre-combustion capture).

 

Obrázek č. 4: Komponenty systému separace a ukládání CO₂ v energetice

Zdroj: ČEZ, Aleš Laciok, konference Poděbrady 2007

 

Separační jednotka by se optimálně měla nacházet v blízkém okolí energetické výrobny (kvůli minimalizaci přepravy spalin) a separovaný CO₂ se musí nejprve převést na kapalný či nadkritický stav (kvůli minimalizaci objemu CO₂ pro následný transport k uložení).

Oblast transportu a uložení CO₂ tento článek neřeší, to je rozsáhlé téma pro další články.

Alternativou k ukládání CO₂ do podzemí teoreticky může být využití CO₂ v průmyslu, především v chemickém a potravinářském, ale také v energetice, např. formou využívání superkritických tepelných oběhů „sCO₂“ využívaných v energetických turbínách (např. u malého modulárního jaderného bloku Energy Well, vyvíjeného v ÚJV Řež).

Dnešní poptávka v průmyslu po plynu CO₂ je však pokryta současnou nabídkou a není prostor na uplatnění velkého množství CO₂, dokud nedojde k rozsáhlé restrukturalizaci průmyslových procesů. V budoucnu však může mít separovaný CO₂ potenciál např. pro výrobu kapalných paliv. Využití CO₂ v průmyslu však nesplňuje ekologickou podmínku „definitivního vyloučení“ emitovaného CO₂, protože je po nějaké době opět uvolněn do atmosféry (např. formou spalin z kapalných paliv).

Spalovací technologie – Oxické spalování uhlíkového paliva (pevného či plynného) je potenciálně velmi atraktivní, nevýhodou však je nutnost zpracování několika miliónů objemových m³ spalin za hodinu. Koncepce oxického spalování však ještě musí dořešit i další problémy, např. redukci vysokých teplot spalování (např. recirkulací části spalin), limity kvality paliva či možnosti retrofitu starších kotlů.

Integrovaná zplyňovací a spalovací technologie – Odstranění CO₂ před spalováním je principiálně využitelné pro pevná (uhlí, biomasa, uhlíkové odpady) i plynná paliva (zemní plyn). V případě pevných paliv je energetický cyklus založen na postupném zplynění paliva, vyčištění vzniklého plynu (syngas), separaci CO₂ a následném využití syngasu v kombinovaném cyklu (Integrated Gasification Combined Cycle).

V energetice je několik příkladů využití zplyňovacích postupů založených na uhelném palivu, např. Tampa v USA, Buggenum v Holandsku, Puertollano ve Španělsku a rovněž paroplynový cyklus Vřesová v ČR.

Metody obvykle probíhají při vysoké teplotě (1300–1400 °C) v kyslíkové atmosféře, přičemž palivo je dávkováno v suchém stavu či ve formě vodní suspenze. Separaci CO₂ lze uskutečnit poměrně účinně, jelikož objem vzniklého syntetického plynu (syngas, ve Vřesové nazýván „energoplynem“) je značně menší než v případě spalin vzniklých spálením stejného množství paliva klasickými postupy a upravený syngas (energoplyn) má navíc relativně vysoký obsah CO₂.

Předpokladem pro aplikaci CCS je maximální účinnost energetického provozu, a proto se s touto metodou počítá především pro novou generaci elektráren (s účinností nad 40 %), což v Česku splňuje blok elektrárny Ledvice (660 MW) s nadkritickými parametry. Nabízí se tedy varianta dovybavit již provozovanou elektrárnu ELE 660 zařízením pro separaci CO₂ (CCS). Podmínkou by však muselo být zaručení střednědobého, resp. dlouhodobého energetického využívání uhlí, nejlépe v připravované Nové Státní energetické koncepci (NASEK 2024). V literatuře lze nalézt obecné poměrové srovnání spalovací technologie s uhelným práškovým kotlem (STU), s integrovaným zplyňovacím cyklem (IGCC – Integrated Gas Combined Cycle).

Výsledky jsou ukázány v tabulce 1, přičemž investice do zařízení „STU-bez separace“ jsou počítány jako 100 %.

 

	STU		IGCC
	bez separace	se separací	bez separace	se separací
Měrné investiční náklady [%]	100	156	111	148
Čistá účinnost [%]	43	35	40	33

Tabulka č. 1: Poměrové hodnoty měrných investičních nákladů a účinnosti bez a se separací CO₂

Zdroj: autor článku

 

CCS NA PŘÍKLADU UHELNÉHO BLOKU

Jedním z příkladů instalace technologie CCS je elektrárna s nadkritickým práškovým kotlem o instalovaném výkonu 600 MWe na bloku Conesville #5 v Ohiu. Na bloku byla prováděna technická a ekonomická porovnání různých úrovní zachycování CO₂ (např. 90, 70, 50, 30 [%]) pro modernizaci stávající elektrárny na práškové uhlí pomocí pokročilé technologie zachycování CO₂ na bázi vstřikování aminů. Byly vyhodnoceny dopady na výkon a změnu účinnosti bloku vyplývající z přidání systémů zachycování CO₂. Současně byly odhadnuty investiční náklady pro systémy potřebné k výrobě, extrakci, čištění a stlačování CO₂, který by pak mohl být využit pro sekvestraci a/nebo jiná použití, např. pro lepší získávání ropy nebo plynu.

Shrnutí výsledků aplikace metody CCS na nadkritický uhelný blok 600 MWe ukazuje následující:

Blok má elektrický výkon 463,5 MW a po aplikaci zachycení CO₂ na 90 % se výkon sníží na 388 MW (snížení výkonu o 16 %). Emise CO₂ jsou 866 lb/hod a po zachycení na 90 % jsou 87,8 lb/hod (10 % původních emisí). Celková investiční cena (O&M) na zařízení pro 90% zachycení CO₂ je 400 mil. USD, pro 30% zachycení CO₂ je cca 200 mil. USD (poloviční). Celkové náklady (LCOE) pro 90 % zachycení CO₂ jsou 6,92 centů na kWh, pro 30 % zachycení 2,31 centů na kWh. Měrné náklady na uložení CO₂ pro 90% zachycení CO₂ jsou 59 USD na tunu, pro 30% zachycení CO₂ jsou 77 USD na tunu emisí.

 

TECHNOLOGIE ZPLYŇOVÁNÍ UHLÍ

Tyto technologie jsou dlouhodobě známé a byly zkoumány i v České republice.

V současnosti jsou používané tři základní technologie pro zplyňování uhlí:

1. v sesuvném loži (Moving - Bed), tlakový generátor Lurgi,

2. fluidní (Fluidized -Bed), s cirkulujícím ložem a

3. v unášivém loži (Entrained-Flow), Kopperův-Totzekův generátor.

Technologie Lurgi. Tlakový generátor se sesuvným ložem byl patentován již v roce 1927. První komerční využití bylo při výrobě svítiplynu. To, že byla dlouho jedinou technologií tlakového zplyňování uhlí, pro ni znamenalo velký komerční úspěch. Tato technologie je rozšířena po celém světě. Například v USA převážně pro výrobu náhradního zemního plynu, v Číně pro výrobu svítiplynu, amoniaku a vodíku. Pro výrobu elektrické energie v IGCC je používána v Německu a také v integrované zplyňovací elektrárně PPC Vřesová. Plyn získaný z Lurgi generátorů má vysoký podíl metanu (10 – 15%), což je pro spalování výhodou, protože má vyšší výhřevnost.

Fluidní kotle s cirkulujícím ložem. U těchto systémů je uhlí udržováno v turbulentním pohybu vlivem proudícího zplyňovacího média (nemusí se samozřejmě jednat pouze o uhlí, princip je stejný i pro například biomasu či jiné zplyňované látky). Vývoj technologie fluidního spalování sahá do počátku dvacátých let dvacátého století. Zplyňovací médium je v tomto případě směs vodní páry a kyslíku. Ačkoliv, pokud má být výsledný plyn použitý k výrobě elektřiny, může být využito zplyňování se vzduchem a v případě zplyňování biomasy se tak i často děje. Zplyňovací médium plní dvě funkce. Jednak podporuje reakce uvnitř reaktoru a je také fluidním médiem – udržuje látky ve vznosu. To, že jeden faktor ovládá zároveň dvě funkce, může způsobovat mírné komplikace při provozu, protože chceme-li regulovat jednu, regulujeme zároveň i druhou funkci. Tyto problémy se projevují hlavně při spouštění a zastavování reaktoru.

Technologií, které používají zplyňování ve fluidní vrstvě, je celá řada. Mezi nejpoužívanější v současnosti patří principy HTW, KRW a U-gas.

Kopperův-Totzekův generátor. Většinaz úspěšně fungujících procesů zplyňujících uhlí, které byly vyvinuty po roce 1950, jsou reaktory pracující na principu hořákového zplyňování ve „struskujícím“ režimu (unášivém loži). Pracovní tlak se pohybuje mezi 2–7 MPa a teplota minimálně okolo 1400 °C. Hořákové zplyňování je preferováno pro tvrdé uhlí a je používáno pro valnou většinu komerčních IGCC aplikací.

Zplyňovacím médiem je čistý kyslík nebo směs kyslíku s párou. Částice uhlí reagují se stejnosměrně proudící párou a kyslíkem. Všechny typy generátoru pracují při vysokých teplotách, při kterých dochází ke struskování popelovin. Tyto vysoké teploty zároveň zaručí destrukci dehtů a olejů. Účinnost konverze uhlíku může dosahovat až 99 %. Hořákové generátory produkují nejkvalitnější plyn, protože obsahuje nejmenší podíl metanu. Spotřeba kyslíku je relativně vysoká. Vystupující surový plyn obsahuje ještě velké množství tepla.

 

PROVOZNÍ STUDIE PPC VŘESOVÁ S INTEGROVANÝM ZPLYŇOVÁNÍM HNĚDÉHO UHLÍ

Jednotka PPC Vřesová byla cca 25 let základem výroby elektrické energie o celkovém výkonu téměř 400 MWe. Naskýtá se otázka, není-li v současnosti čas na návrat ke zplyňování uhlí, tedy uvedení odstaveného procesu PPC Vřesová ze studené zálohy (provedeno v roce 2020, tedy ještě před válkou na Ukrajině) opět do provozu a pochopitelně v průběhu času jeho modernizace, v rozsahu podle doby předpokládaného provozu na „přechodnou“ dobu do roku 2040, nebo déle do 2045/2050, případně „trvale“.

Pavel Tomek, správce svěřenského fondu dědiců Františka Štěpánka, který spravuje celou Sokolovskou uhelnou a.s., k tomu dnes říká: „Uvažovali jsme i o tom, že se kvůli palivové nezávislosti vrátíme k provozu tlakové plynárny, tedy výrobě energetického plynu z uhlí. Investice by ale byla enormně vysoká a bez dlouhodobější koncepce a jistoty budoucího provozu jen těžko ekonomicky obhajitelná“. Technicky je to realizovatelné, ale závisí to na dalším vývoji energetické situace v Evropě.

 

ČISTÉ UHELNÉ TECHNOLOGIE MOHOU BÝT VYUŽÍVÁNY JEŠTĚ ŘADU LET

Při psaní článku jsem měl na mysli dvě základní premisy, které však vzhledem k rozsahu článku nejsou diskutovány. Jedná se o tyto:

• Premisa #1: Inženýrské pochyby o správnosti zvolených opatření EU proti klimatickým změnám, Evropský Green Deal, co nejrychlejší snižování emisí skleníkového plynu CO₂ až na nulu v roce 2050, efekty zapůsobení zvolených opatření EU a jejich účinnost.

• Premisa #2: Předpoklad, že Ukrajina vyhraje konflikt s Ruskem a zachová si uzemní celistvost a svrchovanost nad státním územím v hranicích před rokem 2014 (před ruským útokem a atakováním Krymu a Doněcko-Luhanské oblasti).

Obě Premisy ## jsou témata na samostatné a poměrně rozsáhlé další články.

Nicméně další rozvoj průmyslu České republiky a především jeho energetické a plynárenské části, je nutné spojovat s postupnou ekologizací, ale také s využíváním čistých uhelných technologií. To umožní provozovat technologie bezemisního zplyňování hnědého či černého uhlí tak dlouho, dokud nebudou vyčerpány tuzemské uhelné zásoby, případně dokud budou možnosti efektivního dovozu uhlí ze zahraničí (např. z blízké Ukrajiny, nebo ze vzdáleného Vietnamu či Austrálie).

Pokud by mohla Ukrajina plně využívat své nerostné suroviny a primární paliva, mohla by se energetika stát jedním z pilířů její nezávislosti, budoucí prosperity a eventuálně pro Evropu v mnohém ekonomicky nahradit energetické zdroje z Ruska.

Tomu by mohla přispět také česká energetická koncepce se střednědobým přechodným využitím uhlí pro elektroenergetiku a teplárenství, a to podporou a účastí na poválečné obnově a rekonstrukci ukrajinské energetiky, na úzké spolupráci Ukrajiny s EU a na dlouhodobém a stabilním dovozu uhlí, plynu, ropy a elektřiny. Dovážené uhlí by tak mohlo být využíváno také v integrovaných paroplynových cyklech PPC / IGCC a zplyňovacích zařízeních elektráren a tepláren, které umožňují využívání uhlí pro výrobu „čisté“ bezemisní elektřiny.

 

 

---

O AUTOROVI

Ing. Petr Neuman, CSc., působí jako senior konzultant ve sdružení NEUREG. Je členem Asociace energetických manažerů, Spolku Jaderní veteráni a Mezinárodní federace automatického řízení – International Federation of Automatic Control, technické komise TC 6.3 – Power and Energy Systems.

Oblastí jeho odborného zájmu je modelování a simulace energetických procesů, zdrojů a soustav, simulátory a trenažéry pro energetiku, automatická regulace a řízení procesů silnoproudé elektrotechniky a elektroenergetiky. Aktuálně se věnuje současnému stavu a rozvoji energetiky v České republice a Evropě, se zaměřením na jaderné elektrárny s odběrem tepla pro dálkové vytápění SCZT v rámci teplárenství.

Kontakt: neumanp@volny.cz