Léčba šokem začíná mít v energetice výsledky

ABSTRACT: Responses to the energy crisis, the current state of energy markets, and changes to electricity market design. These were the topics of the February PRO-ENERGY TALKS podcast, which featured Jiří Gavor, Executive Director of the Association of Independent Energy Suppliers, and René Neděla, Senior Director at the Energy Section of the Czech Ministry of Industry and Trade.

JF: Pánové můžete, prosím, na úvod popsat posluchačům, co se děje na domácím energetickém trhu, porovnat stav s létem minulého roku, kdy ceny obou komodit rostly nahoru?

RN: Cena 980 EUR za MWh v elektřině a 360 EUR v plynu byla opravdu několikanásobně vyšší než standardní cena. Bylo to primárně způsobené nervozitou na trhu a sehrála zde roli celá řada faktorů, od „nefoukalo, nesvítilo“ přes významné výpadky jaderných zdrojů ve Francii ke konfliktu na Ukrajině. To všechno nahrálo situaci, že klasická energetika, která fungovala velmi dobře na krátkodobých trzích a vlastně vydělávala na přebytcích energie, se najednou ocitla ve velmi svízelné situaci. Nikdo nechtěl investovat a logicky kaž­dý se bál toho, kam až ceny mohou vyrůst. Zákazníci, kteří měli zafixováno, např. i ti, kteří se dostali do svízelné situaci po pádu Bohemia Energy, na tom byli nejlépe.

Zároveň bylo vidět, že se podařilo nejenom na evropské úrovni, ale i na národní úrovni spojit celou řadu ne úplně stejných témat a možná i rozdílné názory jednotlivých států. Shoda zapříčinila zklidnění trhu a ceny energetických komodit výrazně klesají. Bohužel nemáme samozřejmě vyhráno. To, že jsme přečkali jednu zimu, při omezení a pak ve finále úplnému zastavení dodávek plynu z Ruska, neznamená, že příští zimu můžeme spotřebovávat energii, jak chceme. Musíme zachovat trend snahy efektivního využívání lokálních zdrojů. Snížení domácí spotřeby plynu o 19 % je velký úspěch, je to způsobeno nejenom teplou zimou, ale i tím, že firmy, ale i domácnosti byly zodpovědnější, motivací byla jistě i vyšší cena. Bohužel pomohl i ten fakt, že některé firmy prostě přestaly vyrábět.

Nyní je potřeba, abychom v tom trendu a v tom tempu, které jsme nastavili, ať už na úrovni legislativní, ale i na úrovni celospolečenské, pokračovali, abychom neusnuli na vavřínech a abychom se snažili dohnat, co jsme zameškali, abychom se nesnažili sázet vše jenom na jednu kartu. A abychom se snažili energetiku diverzifikovat jak straně výroby, ale i na straně spotřeby.

JG: Já plynule navážu. René zmínil, že při poruchách trhu jsme v podstatě postrádali stimuly, jak investovat. Což je dlouhodobý problém krátkodobých trhů, které fungují na proměnných nákladech, a to je ještě problém, který budeme muset řešit. A nutno dodat další aspekty: kapacitní platby, power agreements atd. K tomu se zřejmě ještě dostaneme.

Nebudu to rozvádět, ale co mě osobně jakožto představiteli dodavatelů vadilo ve vrcholu krize, když opravdu ceny elektřiny atakovaly, a dokonce v jednu okamžik převýšili 1 000 EUR za megawatthodinu, a u plynu přes 300 EUR, dodavatelé v té době ztratili chuť i prostředky energii nakupovat. To byl opravdu kolaps trhu, který se musí napravit, a myslím si, že ještě zcela napraven není. Protože otázka, jak zlepšit likviditu krátkodobých trhů nebo trhu obecně, to pořád dodavatele trápí a představuje to problém, který nyní cítíme. I když je hlavní náraz za námi, ceny opět spadly, a to násobně. Trhy v tom směru fungovaly úžasně, nicméně obchodníci jsou stále v deficitu s cash-flow a ty obrovské požadavky na „finanční ježky“ na burzách jim nyní překáží, aby si v čase, kdy už lze koupit CAL 25 dokonce CAL 26 za dobré ceny, mohli nakoupit. V době, kdy klesají ceny, tak vzrůstají nároky na maržování, a to je problém, který nás ještě čeká k řešení.

JF: Ale marging, pokud si pamatuji dobře, s tím stát přece obchodníkům pomáhal?

RN: Bylo to čistě jenom pro velké výrobce. Ta podmínka byla na dodávku minimálně jeden TWh elektrické energie do soustavy a zároveň minimálně 100 MW instaloveného výkonu, protože jsme potřebovali dát jistotu těm zdrojům, které poskytují i flexibilitu, tj. systémové služby, a významně dodávají elektrickou energii do sítě tak, aby oni nezbankrotovali. Jinak by hrozil lavinový efekt. Pro výrobce jsme do zákona daly možnost státní záruky, ale nebyla využita. Opravdu jediné, co obchodníkům pomohlo, bylo v případě aukce na kapacity vtláčení plynu do zásobníků. To byla jediná, řekněme, finanční pomoc pro obchodníky.

JG: A ta byla využita, a to se velice příznivě projevilo na celém trhu. Právě ta dobrá připravenost na zimu, kdy jsme prakticky měli nacpány podzemní zásobníky až po okraj. To já nepamatuji, byla to ojedinělá situace, a to dokonce v celé Evropě, což srazilo velkoobchodní ceny citelně dolů.

Tato zima ještě byla naplněna do značné míry ruským plynem, příští zimu se to už nebude opakovat, takže mnozí obchodníci stále váhají, jestli už začít nakupovat.

JF: Jeden z největších „majstrštyků“ bylo zajištění společných dodávek plynu z nových terminálů LNG. Ukázali jsme, že jako Evropa se dokážeme společně bránit, že to má smysl. Ceny na to reagovaly. Zhodnoťte, prosím, tuto skutečnost.

RN: Já si myslím, že opatření byla zavedena přesně ve vztahu k času, kdy to bylo potřeba. Bylo velmi zpochybňováno, jestli jsme s opatřeními nepřišli pozdě a na jakých úrovních by opatření měla být. V prvním kroku jsme se snažili zajistit surovinu, takže zásobníky, podpora, Eemshaven apod. Jakmile se tohle podařilo, začali jsme řešit nejzranitelnější skupinu. Přišli jsme s úsporným tarifem, který zafungoval. Opět ale bylo vidět, že trhu toto opatření nestačilo. Ceny se stále řítily nahoru, a tak se přistoupilo k opatření, které jsme původně diskutovali jako nevhodné. Trh zastropováním zamrzne a není nikdy cesta zpět. Nakonec se v rámci koordinačního týmu, který převzal úřad vlády, povedlo zastropovat a podle mě na výši, která zároveň motivuje ke zmíněným úsporám. Některá opatření, jako ta s obchodníky, jsme schvalovali až 4. ledna. Což nebylo vhodné načasování a vše bylo postaveno na velké a dlouhodobé důvěře všech stran.

JG: Já s tímto hodnocením v podstatě souhlasím. Zejména, co se týče mezinárodní úrovně, mezinárodních opatření, tak to byl velice dobrý výkon a opravdu se to projevilo pozitivně. Já patřím k představitelům obchodního byznysu, který souhlasí i se zastropováním rozhodující plynárenské burzy TTF, což rozhodně není uniformní názor. Představitelé burz jsou silně proti. Já si myslím opak, takové extrémní výkyvy, kterých jsme byli svědky, poškozují burzovní obchodování, poškozují pověst trhu tržních impulsů. Všichni tady si vzpomínáme, jak se v tuto dobu vyrojily různé návrhy, že trh jako takový je mrtev. Zkrátka byly tu návrhy, které by vedly k likvidaci trhu jako takového. Já jsem velice rád, že jsme se těmto extrémním požadavkům ubránili. Aby se neopakovaly, a oni se opakovat budou (přinejmenším před dalšími volbami), bylo by vhodné dotáhnout stabilizační opatření, a to nejen na jednu plynárenskou burzu TTF, ale zřejmě surovou mocí z úrovně Evropské komise. Rád bych viděl, kdyby představitelé burzovní komory projevili lepší iniciativu proti extrémní nestabilitě, a byli pro zavedení záchranných mechanismů.

JF: Děkuji za odpovědi, takže jsme si řekli, že tržní ceny už padají pod stanovený strop, z médií víme, že už druhý významný obchodník dostal ceny pro koncového uživatele pod zastropování, jak ještě dál se projevují vládní opatření z pohledu koncového zákazníka?

RN: Zkusíme to rozdělit na průmysl a na domácnosti vzhledem k tomu, že většina průmyslu funguje na tzv. spotových cenách, tak jim se prakticky okamžitě projevuje to výrazné snížení ceny do faktury. Když se zaměříme na domácnosti a na spotřebitele, tak záleží, jaký produkt mají. Pokud mají nějaký fixovaný produkt, kde myšleno fixovaná cena, tak se zvýšení nebo snížení u nich vůbec neprojeví. Ti, kdo mají kontrakt na dobu neurčitou, kdy pro ně většinou obchodníci buď nakupují v nějakých kvartálech, nebo postupně na spotu, tak tam se to standardně promítalo v půlročním intervalu. Nicméně teď je ta doba trošku jiná, protože obchodníci se nechovají standardně. Už se ale objevily obchodníci, a těch nabídek je více, kteří ceny snižují nejen pro stávající zákazníky a nejsou to jenom tříleté kontrakty. Jsou to i kratší kontrakty, takže je vidět, že to zareagovalo prakticky ihned, ale pozor, tohle je opravdu jenom pro skupinu zákazníků, kteří nemají fixovanou cenu na nějakou delší dobu.

JG: Já jsem byl opravdu příjemně překvapen, že se trh rozběhl takovým svižným tempem. Začal to E.ON, který to opravdu rozhýbal. Nicméně má to rizika, protože tříletá fixace může být výhodná první rok a druhý rok už méně a třetí rok to už může být vysloveně prohra. Ale E.ON zlevnil elektřinu a plyn i svým stávajícím zákazníkům automaticky pod stropovou cenu, z čeho se raduje samozřejmě i stát, protože tím pádem vyváže z kompenzačního mechanismu náklady, které budou, řekl bych, sotva poloviční. S tím se spustila lavina, např. innogy, ale dokonce Centropol, MND, no a samozřejmě největší dodavatel ČEZ. Každý má trošku jinou nabídku, každý má trošku jinou strategii. A já očekávám, že postupně i střední dodavatelé se k tomu budou připojovat a jestli nebude nějaká energetická krize číslo dvě, což doufám, že nenastane.

JF: Nyní se chystá mnohem větší reforma, v Unii probíhá diskuse nad reformou trhu s elektřinou (Electricity Market Design). Mohl bych poprosit o komentář k těmto změnám?

RN: Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci, která je do 13. února. Když se dělá takováto veřejná konzultace, tak většinou existuje nějaký návrh, draft, pozice nebo směřování, kam by Komise chtěla jít, ale v tomto případě jsou prvotní náznaky velmi obecné. Bude tedy kladen velký důraz právě na veřejnou konzultaci. Zároveň se objevilo, myslím si, šest, možná sedm, různých non-paperů, kde se jednotlivé členské státy snaží veřejně propagovat svou pozici.

A názor na směrování dalšího energetického trhu? Zde jsou dva základní směry: Buď úplně přeregulovat trh tak, aby existoval možná jenom jeden obchodník, který by byl na bázi cost-plus, protože prakticky ostatní obchodníci by určitě z trhu odešli, což je velmi extrémní názor. Nebo názor, který zastáváme my: Trh nepochybně fungoval, chyběly pouze ochranné mechanismy a zmíněné dlouhodobé stabilizační prvky, jako jsou třeba kapacitní mechanismy. A je to primárně z toho důvodu, že se historicky přestalo do energetiky investovat. Mluvilo se o tom, že investiční cyklus energetiky je sedm, spíš patnáct let. A i směřování, jednou cíle zvyšujeme, jednou cíle snižujeme, potřetí si dáváme cíl ještě na něco jiného a někdy i legislativa není konzistentní. Naše pozice navrhuje vzít na milost zpátky dlouhodobé kontrakty, reprezentující stabilizační prvek. Dále zařadit ochranné mechanismy proti volatilitě cen, ať už pro domácnosti (spotřebitele) nebo i pro firmy.

K situaci, která nastala. Mluvil jsem s představiteli lipské burzy a říkal jsem 984 EUR za MWh, vždyť to není standardní mechanismus na burze. Jestli se obchoduje s niklem nebo s něčím jiným, na chvilku se burza zastaví, uklidní se a začne se obchodovat dál. Nedokázali mi vysvětlit, proč se nezastavila. Argument byl, že to bylo v pátek a pak je víkend a věděli, že po víkendu cena spadne.

Třetím bodem je samozřejmě technologická neutralita, ať si každý členský stát vybere, jaký zdroj chce. Samozřejmě s respektem k naplnění klimatického cíle.

Čtvrtým bodem, který bych zmínil, jsou PPA (Power Purchase Agreement) kontrakty a kontrakty for difference. My si nemyslíme, že je vhodné na úrovni EU taxativně stanovit povinnosti a práva, jak má kontrakt vypadat. Myslíme si, že by to mělo být v působnosti jednotlivých členských států a dám příklad s kapacitními mechanismy. Je šest států, které mají zavedeny kapacitní mechanismy, všechny byly zavedeny před účinností legislativy, která potom specifikovala, jak mají kapacitní mechanismy vypadat, protože bylo vidět, že je to výrazné omezení a je to zkomplikování celé situace. Ještě pro vysvětlení: kontrakt for difference znamená, že vy se dohodnete na ceně, a když je cena vyšší, tak vám výrobce prostředky i vrací jako státu, když je naopak nižší, tak stát to dotuje. Tím pádem nedeformujete trh. Když Ursula von der Leyenová říkala, že to bude „deep market reform“, se jedná spíš o stabilizační prvek, který nebude deformovat trh a bude se ustávat to, co se stalo nyní v Čechách, a sice že trh zareagoval velmi rychle pozitivně. To se projevilo tím, že obchodníci začali nabízet kontrakty daleko nižší. Je potřeba, abychom dokázali zachovat liberalizovaný trh.

JG: Obchodníci budou zřejmě trvat na tom, aby byla dotažena otázka zlepšení likvidity na krátkodobých trzích. Já podtrhuji význam normálního každodenního krátkodobého obchodování. Dlouhodobý kontrakt má být stabilizační prvek, ale v každém případě, ať se hovoří o dlouhodobém importním kontraktu, ať hovoříme o kontraktu for difference nebo PPA kontraktu. Tam je většinou cenové vypořádání vázáno na tržní mechanismus. My ho musíme stabilizovat, aby fungoval, potom budou fungovat správně i dlouhodobé signály, dlouhodobé kontrakty, které budou poskytovat stimuly pro investice, a to potřebujeme. To v minulých deseti letech nefungovalo. Já jsem s pozicí Česka, tak, jak byla naformulována, spokojen, protože Česká republika odmítla deep reform. Já jsem pro to, aby byl energetický trh zachován, ale aby byl vylepšen.

RN: Ještě vnímám jako důležité zmínit téma pravidla veřejné podpory a jednotného trhu. Nová pravidla veřejné podpory jsou přísnější. Primárně jsou přísnější na přípravnou práci, co všechno musíte zanalyzovat, co všechno musíte zmapovat, co všechno musíte předložit a vlastně to faktické, jestli existuje veřejná podpora, jaká by měla být její výše a pro koho má být, je upozaďováno. Několikrát jsme připomínkovali tato pravidla a říkali jsme, pojďte zjednodušit pro malé zdroje nejenom elektřinu, ale i třeba teplo. Pojďte přidat např. biometan, nestalo se nic, přitom je to možný mechanismus řešení. A nyní vidíme, že i Komise si to uvědomila, protože musela přijít s tzv. dočasným krizovém rámcem, což je vlastně jakýsi nástroj, který zjednoduší a zrychlí notifikaci veřejné podpory pro určitý segment. Nyní bychom se měli inspirovat v tom, že dočasný krizový rámec vezmeme a překonvertujeme jej do stávající legislativy tak, abychom nemuseli tvořit různé scénáře. Tohle jsme trochu opomněli a myslím si, že to je škoda.

JG: Ano, žijeme v době, kdy například Cogen jako představitel kogenerace pořád neustále musí uklidňovat členy. Čeká se na notifikaci a vázne se tím pádem rozvoj odvětví, podvazují se jisté investiční stimuly, tak to je jeden konkrétní příklad z praxe. My jako dodavatelé to víceméně potom bereme na vědomí se smutkem, nicméně pro dodavatele budou spíš asi podstatnější další skutečnosti, jako zpřísňování kritérií vzhledem k ochraně spotřebitele, že na fixované kontrakty, kdy se dodavatel zaváže a nabízí je jako produkt, by měl mít, dejme tomu, 80 %, 90 % té energie zajištěné a nakoupené. A regulátor trhu to bude kontrolovat, tak s tím jsme srozuměni. Já si myslím, že seriózní dodavatel se tomu rád přizpůsobí, že ještě možná dobře, že potom ti střelci opustí trh, proč ne.

RN: Co musíme nyní ještě udělat? Všechny mechanismy, které jsme zmínili. Další věc je naplněnost zásobníků na příští zimu. Už se nemůže stát to, co se stalo v loňském roce. Vtláčení bude muset být koordinované napříč celou Evropou tak, abychom mezi sebou nebojovali a uměle si nezvyšovali cenu. A bude to muset být rovnoměrné v rámci celého letního období, plus pro to hraje investiční stimul do nových LNG terminálů, které jsou i pro střední Evropu, ať už zmíněný Eemshaven, nebo pro nás klíčový Lubmin, který je napojen na plynovody Opal a Eugal, a dala by se mohla využít stávající infrastruktura. Řekl bych, pro nás jsou zásadní jednání o to, aby se to co nejrychleji podařilo zrealizovat. Zvýšila se dodávka z Ameriky, zvýšila se zhruba o 10 % dodávka z Norska. Hledají se a diskutují další země Alžír, Kartar, Omán, které jsou schopny zásobovat Evropu. Máte spoustu alternativních cest, jak sem komodity dopravit, a řekl bych, že se nebavíme, jen o elektřině, plynu, ale i o ropě.

JG: A s tím úplně souhlasím. Co se týká návratu do stavu, kde můžeme všichni žít a něco plánovat. Trochu mě trápí jeden problém, ke kterému jsme se vůbec nedostali, a to je téma na jednu samostatnou diskusi, k emisnímu obchodování. Já bych velmi rád viděl mechanismy na stabilizaci ceny povolenek. Nepatřím k popíračům, kteří chtějí zrušit obchodování s povolenkami, na to už jsme do toho investovali příliš mnoho lidského a finančního úsilí.

RN: Zrušení systému ETS nebude mít podporu v celé sedmadvacítce, a když si představíte, že pro část států to je velmi výrazný zdroj do rozpočtu. No, tak se toho se nebudou chtít vzdát.

O DOTAZOVANÝCH

Ing. Jiří Gavor, CSc., je absolventem Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské na pražském ČVUT. Působí od roku 1992 jako partner v poradenské společnosti ENA, zabývající se energetikou. Zároveň je výkonným ředitelem Asociace nezávislých dodavatelů energií. Je specialistou na vývoj energetických trhů, relace cen, daní a konkurenceschopnosti veškerých druhů paliv a energie.

Ing. et Ing. René Neděla je absolventem pražského ČVUT, Fakulty strojní, a vystudoval ještě Masarykův ústav vyšších studií, obor Podnikání a komerční inženýrství v průmyslu. Od roku 2011 působil na Energetickém regulačním úřadě v několika pozicích od specialisty regulace v energetice, ředitele odboru teplárenství po ředitele sekce regulace. Dnes působí na Ministerstvu průmyslu a obchodu, kde byl náměstkem ministra pro energetiku a po zrušení této pozice je vrchním ředitelem sekce energetiky.