COP27: přehlídka klimatického pokrytectví

Politika ekonomické udržitelnosti výroby energie a snižování spotřeby přírodních zdrojů by měla být nadřazena snižování emisí oxidu uhličitého za každou cenu. Bohatá a prosperující společnost se snáze přizpůsobí také změnám klimatu. 

COP27: přehlídka klimatického pokrytectví

ABSTRACT: Global C02 emissions are not falling, and the results of the COP 27 climate summit will not make much difference. Instead of reducing carbon dioxide emissions at any cost, policies aimed at the economic sustainability of energy production and at reducing the consumption of natural resources should take precedence.


 

Na globálních klimatických summitech se každoročně koná přehlídka pokrytectví, kdy světová elita přijíždí soukromými tryskáči, aby lidstvo poučila o snižování emisí uhlíku. Skončený klimatický summit OSN v Egyptě nabízí ještě více dechberoucího pokrytectví než obvykle, protože bohatí světa horlivě poučují chudé země o nebezpečí fosilních paliv – poté, co spálili obrovské množství plynu, uhlí a ropy.

Na klimatickém summitu v Egyptě vedoucí představitelé těchto zemí s vážnou tváří prohlašovali, že chudé země se musí vyhnout těžbě fosilních paliv, protože se obávají zhoršení klimatických změn. Ty samé bohaté země budou podporovat nejchudší země světa, aby se místo toho zaměřily na ekologické alternativy energie, jako je solární a větrná energie mimo síť. Již se o to snaží. Generální tajemník OSN Antonio Guterres ve svém projevu, který byl široce interpretován jako projev o Africe, uvedl, že by bylo „iluzorní“, kdyby země více investovaly do těžby plynu a ropy.

Pokrytectví je prostě dechberoucí. Každá z dnešních bohatých zemí zbohatla díky těžbě fosilních paliv. Hlavní světové rozvojové organizace – na příkaz bohatých zemí – odmítají financovat těžbu fosilních paliv, kterou by chudé země mohly využít k vymanění se z chudoby. A co víc, recept elit na chudobu ve světě – zelená energie – není schopen změnit tamní život.

Je to proto, že sluneční a větrná energie jsou k ničemu, když je zataženo, noc nebo bezvětří. Solární energie mimo síť může poskytnout pěkné solární světlo, ale obvykle nedokáže napájet ani rodinnou ledničku nebo troubu, natož aby poskytovala energii, kterou komunity potřebují k provozu všeho od farem po továrny, což jsou hlavní motory růstu.

Solární panely a větrné turbíny jsou navíc k řešení jednoho z hlavních energetických problémů chudých lidí na světě nepoužitelné. Téměř 2,5 miliardy lidí stále trpí znečištěním ovzduší uvnitř budov a spalují špinavá paliva, jako je dřevo a hnůj, aby si uvařili a zahřáli se. Solární panely tento problém neřeší, protože jsou příliš slabé na to, aby napájely čisté sporáky a topidla.

Největším podvodem je, že se lídrům bohatého světa nějakým způsobem daří tvářit se jako zelení evangelisté, zatímco podle Mezinárodní energetické agentury více než tři čtvrtiny jejich obrovské produkce primární energie pochází z fosilních paliv. Méně než 12 procent jejich energie pochází z obnovitelných zdrojů, z nichž většina je ze dřeva a vody. Pouze 2,4 % připadá na solární a větrnou energii. A šílené prostředky do těchto věcí za dvacet let přinesly zvýšení uhlíkové intenzity: 78,56 gCO2/MJ (1990) přes 82,97 g/MJ (2010) na „dnešních“ 80,44 g CO2/MJ (2019) a recentní cenovou explozi energie.

V konkrétních hrubých číslech to vypadá takto: podle Jeffa Currieho, vedoucího globálního výzkumu komodit u Goldman Sachs, se fosilní zdroje loni (2021) podílely na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů z 81 %. Před deseti lety to bylo 82 procent. „Investice do obnovitelných zdrojů ve výši 3,8 bilionu dolarů tedy posunuly spotřebu fosilních paliv z 82 na 81 procent,“ říká Currie. „Ovšem, vzhledem k nedávným událostem a k tomu, co se stalo s omezením dodávek plynu a jeho náhradou uhlím, je toto číslo letos pravděpodobně vyšší než 82 procent před deseti lety. Je tedy jasné, že jsme neudělali žádný pokrok.“

Srovnejte to s Afrikou, která je nejobnovitelnějším kontinentem na světě a polovina její energie se vyrábí z obnovitelných zdrojů. Tyto obnovitelné zdroje jsou však téměř výhradně ze dřeva, slámy a hnoje a ve skutečnosti svědčí o tom, jak málo energie má tento kontinent k dispozici. Navzdory všemu humbuku získává tento kontinent pouhých 0,3 % energie ze slunečního záření a větru.

Aby se vyřešilo globální oteplování, musí bohaté země mnohem více investovat do výzkumu a vývoje lepších ekologických technologií, od fúze, štěpení a biopaliv dalších generací až po solární a větrnou energii s vyřešeným ukládáním. Zásadním poznatkem je inovovat jejich skutečnou cenu pod úroveň fosilních paliv. Takto na ně nakonec přejdou všichni. Ale říkat chudým lidem na světě, aby žili s nespolehlivou, drahou a slabou energií, je urážka.

Rozvojové země světa se již ozývají a vidí, že jde o pokrytectví: Egyptský ministr financí nedávno prohlásil, že chudé země nesmí být „trestány“, a varoval, že klimatická politika by neměla zvyšovat jejich utrpení. Toto varování je třeba vyslyšet. Evropa hledá ve světě další fosilní paliva, protože je potřebuje pro svůj růst a prosperitu. Stejná příležitost by neměla být odepřena nejchudším obyvatelům světa.

 

Obrázek č. 1: Podíly spotřeby primárních energetických zdrojů v globálním měřítku
Zdroj: Our World in Data na údajích BP Statistical Review of World Energy (2022)

 

Obrázek č. 2: Výroba nízko uhlíkové elektřiny podle zdrojů v EU
Zdroj: Mezinárodní energetická agentura

 

SKRYTÁ A OTEVŘENÁ AGENDA COP 27

Ve dnech 6. až 18. listopadu 2022 se tedy v egyptském Šarm aš-Šajchu uskutečnila 27. konference smluvních stran Rámcové úmluvy o změně klimatu (UNFCCC). COP27, jak se nazývá, se zúčastnilo přibližně 35 000 lidí, včetně zástupců 196 členských zemí, obrovského kontingentu médií a tisíců ekologických aktivistů.

Program konference byl typický pro programy jiných mezinárodních organizací, neboť se zabýval mnoha „provozními“ záležitostmi a zprávami podskupin, které se od poslední konference ve skotském Glasgow sešly na desítkách míst. Většina skutečných záležitostí konference se však odehrávala v kuloárech, v nichž se relativně malý počet vysokých politických poradců a členů sekretariátu OSN přetahovalo o klíčové otázky, které jsou skutečně ve hře.

Ty se netýkají plánů zemí na snížení emisí skleníkových plynů ani stanovení nových cílů pro jejich snížení. Týkají se peněz. Hodně peněz.

V období před konferencí COP 26 v Glasgow rozvojové země deklarovaly svá očekávání, jakou částkou by měly bohatší země (především ze skupiny G 20) ročně přispívat na podporu zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobování se této změně v rozvojových zemích. Dlouhá léta byl dohodnutý cíl 100 miliard dolarů ročně až do roku 2025, což je cíl, který nebyl nikdy dosažen. Odhaduje se, že v roce 2021 poskytly bohatší země v různých formách dvoustranné a mnohostranné pomoci v oblasti klimatu přibližně 75 miliard dolarů.

Indie, pravděpodobně největší jednotlivý příjemce, v roce 2021 oznámila, že bez předběžného závazku dárců ve výši nejméně jednoho bilionu dolarů ročně nebude o splnění snížení emisí navrženého v jejím národním plánu ani uvažovat. Africká skupina poté, co použila poměr financování Globálního fondu pro životní prostředí, dospěla k závěru, že rozvinuté země by měly v letech 2025–2030 přispívat nejméně 1,3 bilionu USD ročně a po uplynutí této doby by se měl tento příspěvek dále zvyšovat na úroveň nejméně 2 biliony USD a výše.

Zasedání podskupin zatím nedokázala dosáhnout žádného pokroku při snižování velkých rozdílů v názorech mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. V období před konferencí COP27 se objevil příval zpráv o té či oné povětrnostní události, která údajně nemá obdoby, je přímo způsobena emisemi bohatých zemí a pravděpodobně představuje existenční krizi pro planetu, aby se připravila půda pro nátlak ekologů a médií na západní představitele.

Přitom podle nezávislých ekonomů je situace výrazně jiná: ekonomický mainstream ukazuje, že oteplování bude mít na ekonomiku nepatrný vliv ve srovnání s ekonomickým růstem, který očekáváme v příštím století. To je problém pro klimatickou lobby, očekávající bohaté výnosy. Protože ekonomický růst překryje ekonomické dopady globálního oteplování, ofi­ciální ekonomové (Sir Nicolas Stern a další) se zřejmě rozhodli dokázat, že oteplování sníží růst. Skutečnost, že např. Florida, kde je v průměru o 26 stupňů (F) tepleji než v Michiganu, roste rychleji, je nijak nerozhodila.

Nejlepší ekonomický model, potvrzený Nobelovou cenou pro Williama Nordhause, ukazuje, že pokud se nic neudělá pro snížení emisí, oteplování sníží světový HDP do roku 2100 asi o tři procenta. Pokud bude světový HDP růst stejným tempem jako dosud, pak bude svět v roce 2100 pětkrát bohatší než dnes. Při tříprocentním snížení HDP bychom byli bohatší 4,8krát místo 5,0krát. To není zrovna katastrofické! Ekonomický mainstream nepopírá změnu klimatu a připouští, že některé politiky na její zmírnění by měly projít testem nákladů a přínosů. Nepředpovídá však klimatickou apokalypsu, i když nebudeme dělat nic.

Jak tedy vypadá vývoj emisí v současnosti? Obraťme se na Carbon Brief.

 

 

MÍRNÝ NÁRŮST EMISÍ Z FOSILNÍCH PALIV NAVZDORY POKLESU V ČÍNĚ

Navzdory relativně mírnému nárůstu o 1,0 % v roce 2022 (s nejistotou v rozmezí 0,1 % až 1,9 %) překonají celosvětové fosilní emise CO2 pravděpodobně předpandemické maximum v roce 2019  a dosáhnou nového rekordu 36,6 GtCO2.

To představuje pokračující oživení globálních emisí po poklesu během pandemie covid-19 v roce 2020 a zároveň zklamání nadějí, že by „zelené oživení“ mohlo začít mít klesající tendenci emisí. Navzdory pokračujícímu nárůstu emisí CO2 z fosilních zdrojů se však tempo růstu v posledním desetiletí znatelně zpomalilo.

Global Carbon Project upozorňuje, že „nejnovější údaje potvrzují, že tempo růstu fosilních emisí CO2 se zpomalilo, a to z +3 % ročně v průběhu roku 2000 na přibližně +0,5 % ročně v posledním desetiletí“.

Obrázek 3 ukazuje celosvětové emise CO2 z fosilních paliv rozdělené na emise z Číny, Indie, USA, EU a zbytku světa.

 

Obrázek č. 3: Roční emise CO2 z fosilních paliv pro hlavní emitenty a zbytek světa v letech 1959–2022
Poznámka: Bez zahrnutí propadu karbonizace cementu, protože hodnoty na národní úrovni nejsou k dispozici. Čísla za rok 2022 jsou předběžné odhady. 
Zdroj: Údaje z Global Carbon Project; graf vytvořený časopisem Carbon Brief s použitím Highcharts

 

V USA se emise v roce 2022 pravděpodobně zvýší přibližně o 1,5 %, a to díky výraznému nárůstu emisí zemního plynu (+4,7 %), mírnému nárůstu emisí ropy (+2 %) a výraznému poklesu emisí uhlí (-4,6 %).

Evropská unie (EU) pravděpodobně zaznamená v roce 2022 pokles emisí o 0,8 %, a to v důsledku nižší spotřeby plynu související s ruským útokem na Ukrajinu a následným narušením globálního trhu s energií.

Poptávka po plynu v EU může v letošním roce klesnout až o 10 %, zatímco emise z uhlí by měly vzrůst o téměř 7 %, protože nahrazuje drahý plyn.

V Číně se emise v roce 2022 snížily přibližně o 0,9 %, a to především v důsledku pokračujících výluk spojených s covid-19, které zpomalily průmyslovou činnost i hospodářský růst.

Čínské emise vykazují pokles emisí z ropy (-2,8 %), plynu (-1,1 %) a výroby cementu (-7 %) a pouze mírný nárůst emisí z uhlí (+0,1 %). Global Carbon Project uvádí, že velkou roli v poklesu čínských emisí sehrál zejména cement, a to v důsledku zpomalení trhu s nemovitostmi.

Předpokládá se, že indické emise v roce 2022 vzrostou o 6 %, a to především v důsledku velkého (+5 %) nárůstu emisí z uhlí a také vyšší spotřeby ropy (+10 %) v důsledku zotavení odvětví dopravy z pandemického poklesu.

Ve zbytku světa (včetně mezinárodní letecké a lodní dopravy) se předpokládá nárůst emisí o 1,7 %, a to v důsledku nárůstu emisí uhlí (+1,6 %), ropy (+3,1 %) a cementu (+3 %). Emise plynů ve zbytku světa by měly v roce 2022 velmi mírně klesnout (-0,1 %).

Celosvětové emise CO2 z fosilních paliv jsou nyní přibližně o 0,9 % vyšší než v roce 2019. Zatímco emise v USA, EU a zbytku světa zůstávají pod úrovní před pandemií, emise v Číně jsou nyní o 5,8 % vyšší než v roce 2019 a v Indii o 9,3 % vyšší než v roce 2019.

Díváme-li se na vývoj globálních teplot v posledním desetiletí, data nevyvolávají žádné znepokojení, a tak se zavedlo strašení na téma kdejaké události na účet změn klimatu a bod zvratu se prý blíží!

 

Obrázek č. 4: Energetický rozpočet Země
Zdroj: NASA

 

FYZIKÁLNĚ CHEMICKÝ A KLIMATICKÝ POHLED NA EKONOMIKU

Patrně bude užitečné podívat se na energeticko emisní situaci také z jiného úhlu pohledu a zvážit, které zákony nejde měnit hlasováním v žádném parlamentu. Tento pohled by nám měl umožnit zbavit se politických nepříčetností, které se vyrojily v poslední době. Především jde o energetický „rozpočet“ naší planety. Ten by nám měl umožnit lépe pochopit některé děje i to, že hlavním hybatelem klimatu je naše slunce a poměřovat to s tímto faktem. A ve vývoji klimatu nějaká předindustriální doba nehraje žádnou roli, ať se nám to líbí, či ne! Vzít si za základ stav na konci malé doby ledové je poněkud masochistické!

Naše globální ekonomika využívá energii ke zpracování omezených přírodních zdrojů na energii a odpad. Na každý 1 dolar zboží a služeb spotřebujeme téměř 1 kg přírodních zdrojů, což vyžaduje také 1 kWh energie a uvolňuje 0,20 kg CO2.

Mnoho ekologů se dnes zabývá jediným aspektem energie, emisemi CO2 ze spalování fosilních paliv, a ignoruje spolehlivost dodávek a náklady na energii. Průmysl, obchod a doprava vyžadují spolehlivou a levnou energii pro provoz továren, počítačů, dolů, hutí, železnic, lodí a služeb. Společnosti se stěhují do zemí, kde je energie levná. Válečný skok nákladů na energii na Ukrajině jen názorně ilustruje význam energie.

Společnost musí optimalizovat ekonomický systém, v němž všichni žijeme, a vybalancovat nižší emise CO2, spolehlivost a cenu energie a spotřebu přírodních zdrojů. Energie je krví ekonomiky a přírodní zdroje jsou její potravou.

Zásoby přírodních zdrojů na Zemi se ročně snižují o 150 Gt, aby se zajistily energetické zdroje ropy, uhlí, plynu a uranu pro výrobu levné, dispečerské, husté a užitečné energie používané k pohonu, osvětlení a vytápění.

Proces získávání a přeměny energie představuje průzkum, těžbu a rafinaci materiálů s hustým potenciálem energie, které se používají k pohonu hospodářství. Jedná se o odvětví v hodnotě 10 bilionů dolarů ročně, které produkuje 20 TW energie, z čehož 1,2 TW výkonu je investováno do získávání energie. Zbývá tedy 19 TW pro pohon ekonomiky, z toho 9 TW energie pro výrobu 3 TW(e) elektrické energie.

 

EKONOMICKÁ SPOTŘEBA LIDÍ SPOLKNE 77 BILIONŮ DOLARŮ GWP

Osudem 20 TW vysoce hodnotné, vysokoteplotní, husté energie je, že se stane málo hodnotným, rozptýleným, nízkoteplotním teplem, které vyzařuje ze Země do vesmíru.

Osudem 150 Gt/rok cenných, koncentrovaných přírodních zdrojů je stát se odpadním materiálem se smísenými, široce rozptýlenými, přeměněnými zbytky ekonomických procesů, které nelze užitečně obnovit bez neúměrných investic do energie a produktivity.

Odpadní CO2 ve výši 37 Gt/rok je široce rozptýlen do více než 5 000 000 Gt zemské atmosféry a začleňuje se do globálního uhlíkového cyklu.

 

NA CO NEZAPOMENOUT

Náš světový hospodářský systém získává energii a nerostné suroviny z přírodních zdrojů Země, vytváří nízkopotenciálové teplo a odpad. Jedním z odpadů je CO2, který postupně omezeně ohřívá planetu, ale to je jen jeden problém ve složitém systému. Vzhledem k tomu, že koncentrované přírodní zdroje jsou vytěženy, pak k jejich získání musí ekonomika spotřebovat více energie a více přírodních zdrojů, aby k jejich získání nasadila více strojů na výrobu kapitálových statků.

Nahrazení energie z fosilních paliv větrnými a solárními zdroji řeší problém odpadních emisí CO2, ale vytváří obrovskou poptávku po přírodních zdrojích, které je třeba přeměnit na solární panely, větrné turbíny, přenosová vedení a baterie (viz obrázek č. 5). Poptávka po kobaltu a manganu se ztrojnásobí, zatímco potřeba mědi, niklu, lithia a vzácných zemin vzroste o řád.

 

Obrázek č. 5: Hmotnost materiálů na výrobu 1 TWh(e) – porovnání
Zdroj: https://doi.org/10.1016/j.cles.2022.100009; Robert Bruce Hayes 

 

Například plán Mezinárodní energetické asociace „Čistá nula do roku 2050“ naivně vyzývá k rozšíření investic do čisté energie na přibližně 4,3 bilionu dolarů ročně do roku 2050. Podle našich vodítek bude vývoj těchto investičních statků vyžadovat zvýšení spotřeby přírodních zdrojů o 4 Gt/rok a zvýšení spotřeby energie o 4 300 TWh/rok, částečně k výrobě 130 GW(e) elektřiny na plný úvazek, aby bylo možné pohánět výrobu investičních statků pro průmysl čisté energie.

Nahrazení energie z fosilních paliv nikoli větrnými a solárními zdroji, ale štěpnou energií z uranu a thoria odstraní problém vyčerpání přírodních zdrojů, který vznikl v důsledku obrovského rozmachu průmyslu obnovitelných zdrojů, a také sníží emise odpadního CO2.

Světová ekonomika není neomezeně udržitelná. Přírodní zdroje se spotřebovávají a je stále těžší je získat. Odpady znečišťují životní prostředí. Recyklace odpadu je energeticky náročná. Pokud budeme využívat jadernou energii a minimalizovat spotřebu přírodních zdrojů, můžeme prodloužit téměř dvě století prosperity lidstva o několik dalších. Čím rychleji spotřebováváme vzácné přírodní zdroje, tím méně efektivní se stává ekonomika a tím méně prosperují lidé, což plodí konflikty a jejich důsledky.

Využijme energii štěpení spolu se střídmým využíváním přírodních zdrojů, abychom prodloužili budoucí nevyhnutelný úpadek světové ekonomiky.

 

JAK Z TOHO?

Motivovány mezinárodními smlouvami a Pařížskou dohodou UNFCCC vyhlašují státy a obce „klimatickou nouzi“ nebo „krizi“, která vyžaduje naléhavou a silnou klimatickou politiku, aby se zabránilo místní i globální katastrofě.

Politika v oblasti klimatu, která je založena na běžných postupech, vychází z tzv. politiky „klimatického nedostatku“ podle níž existuje horní hranice oteplování (a tím i emisí CO2), která nesmí být překročena, aby se zabránilo nebezpečným změnám klimatu. Politika klimatického nedostatku je spojena s politikou energetického a materiálního nedostatku, přičemž vina za klimatické změny je svalována na rozmařilý životní styl a vyžaduje dlouhé období utahování opasků, máme-li krizi přežít. Mimochodem, zamyslel se už vůbec někdo nad samotným pojmem dekarbonizace? Vždyť přece uhlík je základním biogenním prvkem a stavebním kamenem všech živých organismů!

Neschopnost světových vlád výrazněji pokročit ve snižování emisí je přičítána několika faktorům a nebere se vůbec v úvahu, že v lepším případě je to proces mnoha desetiletí. Kapitalismus je obviňován z toho, že výrobci, zemědělci a další potřebují fosilní paliva k výrobě potravin a zařízení potřebných pro ekonomiku a obyvatelstvo. Obviňuje se demokracie, protože demokratické rozhodování je příliš pomalé a lidé se někdy nerozhodují „správně“. Objevují se argumenty pro „obrácený“ růst (ne-růst), což je myšlenka, že hospodářský růst je z hlediska životního prostředí neudržitelný a měl by být zastaven, alespoň v bohatých zemích.

Vzhledem k tomu, že se většině zemí nepodařilo výrazně snížit emise CO2, používají aktivisté a vlády kampaně a právní úpravy, aby srazili na kolena produkci fosilních paliv. Patří mezi ně omezování povolení k těžbě fosilních paliv, rušení ropovodů a plynovodů, nucení organizací, aby se zbavily svých finančních prostředků od fosilních společností, a omezování přístupu k půjčkám a dalším finančním zdrojům pro fosilní společnosti.

Politika nedostatku se neprodává snadno, zejména pokud je formulována v termínech anti-demokracie, antikapitalismu a ne-růstu. Politika alarmizmu, strachu a nedostatku už nefunguje. Opustit apokalyptickou rétoriku je však obtížné pro ty, kteří si na klimatickém katastrofismu vybudovali kariéru, jak ostatně prokázal i skončený COP 27.

Nyní, když se zdá, že omezení oteplení na 2 oC je na dosah (což je nyní považováno za „práh katastrofy“), byly v roce 2018 posunuty cílové body a cíl byl „snížen“ na 1,5 oC. Před nedávnem např. novozélandská vláda při obhajobě svého rozhodnutí vydávat povolení k těžbě fosilních paliv navzdory vyhlášení stavu klimatické nouze uvedla, že klimatická krize „nestačí“ k zastavení těžby ropy a plynu. Změna klimatu je skutečně „nedostatečnou“ krizí. Naši pisálkové však změny zatím nezaznamenávají. Stále větší podporu získává klimatická politika, která využívá osvíceného vlastního zájmu a nesoustředí se na úspory. Jinými slovy: mrkev, ne klacek.

 

POD KLIMATICKOU PROBLEMATIKU SPADAJÍ TŘI HLAVNÍ POLITICKÉ OTÁZKY:

  1. touha po čisté, hojné a levné energii pro světovou populaci,
  2. touha snížit zranitelnost vůči extrémním povětrnostním a klimatickým jevům,
  3. obavy z rostoucí koncentrace CO2 v atmosféře a jejího vlivu na klima.

Otázky č. 1 a č. 2 řeší především národní a regionální subjekty a získávají širokou politickou a ekonomickou podporu, pokud podporují místní vlastní zájmy. Otázka č. 3 je politicky kontroverzní, protože mezinárodní politiky se pokoušejí o přístup shora dolů, který ovládá otázky č. 1 a č. 2 s důrazem na rychlé snižování emisí z fosilních paliv s přízrakem nedostatku energie a přesměrováním mezinárodních finančních prostředků od rozvoje na adaptaci.

Jakmile uznáme, že v současné době nevíme, jak plně řešit problém stabilizace koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře na nízké úrovni v časovém měřítku desetiletí, můžeme hledat nové a účinnější přístupy k otázkám č. 1 a 2 a dalším pomocným otázkám, které v současné době spadají pod klima, a zároveň se zaměřit na podporu prosperity a rozkvětu lidstva v 21. století.

Pokud se vypořádáme se všemi těmito dalšími problémy, stane se změna klimatu způsobená člověkem něčím, o čem ani nemusíme mluvit – budeme prosperovat díky hojnosti a levné energii a budeme si moci dovolit snížit naši zranitelnost vůči změně klimatu (jak přírodní, tak způsobené člověkem).

Přechod na energetiku 21. století lze s minimálními ztrátami usnadnit tím, že:

  • přijmeme fakt, že svět bude i nadále potřebovat a chtít mnohem více energie – úspory v energetice, jako tomu bylo v 70. letech 20. století, nejsou v absolutních číslech na pořadu dne,
  • přijmeme, že v nejbližší době budeme potřebovat více fosilních paliv, abychom udrželi energetickou bezpečnost a spolehlivost a usnadnili přechod ve smyslu vývoje a zavádění nových, čistších technologií,
  • budeme pokračovat ve vývoji a testování řady možností výroby energie, přenosu a dalších technologií, které odpovídají cílům snižování dopadu výroby energie na životní prostředí, emisí CO2 a dalších společenských hodnot,
  • využijeme příštích dvou až tří desetiletí jako období učení se s novými technologiemi, experimentování a inteligentních pokusů a omylů, bez omezení krátkodobými cíli pro emise CO2.

Modernizace přenosové sítě je nutná ke zvýšení spolehlivosti a odolnosti, zlepšení kybernetické bezpečnosti a předcházení výpadkům v důsledku extrémního počasí. Inteligentní sítě mohou umožnit pokročilé řízení nabídky a poptávky po zátěži. Vývoj a vyhodnocování mikrosítí by podstatně podpořil učební křivku pro začlenění distribuovaných zdrojů energie s cílem zlepšit přenos a zvýšit jeho flexibilitu.

Transformace odvětví elektrické energie bude vyžadovat značné vstupy surovin, včetně kovů/prvků vzácných zemin a polodrahokamů a konstrukčních materiálů, jako je cement, ocel a sklolaminát. Kromě množství energie potřebné k těžbě, zpracování a rafinaci těchto materiálů jsou některé kritické materiály soustředěny v několika málo zemích, což změní geopolitickou dynamiku. Budování stabilních dodavatelských řetězců pro kritické materiály má zásadní význam pro růst větrné a solární energie a bateriových úložišť. Oběhové hospodářství s opětovným využitím a recyklací pomůže minimalizovat dopady na životní prostředí a otřesy v dodavatelském řetězci. Technologie, které využívají levné a snadno dostupné materiály, budou mít výhodu při zavádění.

Jak rychle může dojít k přechodu? Autokratický přístup (jako Zelená dohoda) podle našich historických i nedávných zkušeností nemá naději na úspěch ve srovnání s „chao­tičtějším“ přístupem zdola nahoru, který se uplatňuje při rozvoji energetických systémů v USA. Přístup více zdola nahoru (jednotlivé státy a elektrárenské společnosti) však poskytuje mnoho různých možností experimentovat a učit se, a tak nakonec přináší vývoj elektroenergetických systémů, které mohou být méně křehké k poruchám a se širší škálou možností.

 

Sečteno a podtrženo: Soustřeďme se na přechod k opravdu moderní a spolehlivé energetice, nikoli na krátkodobé cíle snižování emisí CO2. Čistota je jednou z hlavních hodnot a emise CO2 se nakonec postupně sníží. Celkově bude rychlejší přechod usnadněn, pokud se nebudeme zbytečně soustřeďovat na plnění krátkodobých emisních cílů stanovených dirigisticky a systémově nedosažitelných a plýtvat zdroji finančními i lidskými:

  • Tedy, odstoupit od Zelené dohody, dokud nebylo napácháno příliš nevratných škod a zásadně revidovat její stavební kameny a celkovou filozofii – přechod k celoevropskému centrálnímu plánování bez jakékoliv odpovědnosti je a bude naprosto nefunkční.
  • Okamžitě a bez náhrady ukončit nesmyslný a nefunkční systém obchodování s emisními povolenkami.
  • Vrátit se ke zdravému selskému rozumu nejen v zemědělství.
  • Celoevropsky zrušit dotace – peníze na ně totiž nerostou na stromech a nelze je donekonečna tisknout anebo o ně ochuzovat občany.
  • Inovace se nezrodí v dirigistickém prostředí – přinese je fungující tržní ekonomika bez perfidních úřednických vlivů a finanční zdroje by na masivní procesy inovací měly být solidně alokovány.
  • Systémy, zvláště na mezinárodní úrovni by měly být navrženy co nejjednodušší, snadno kontrolovatelné a podporující iniciativu.

 


O AUTOROVI

Ing. JOSEF ZBOŘIL pracoval celou svou profesionální kariéru v papírenském průmyslu, do roku 1997 sedm let ve funkci generálního ředitele JIP Větřní. Od roku 2004 byl členem Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu s orientací na energetiku a životní prostředí a související průmyslové změny. Je stále aktivní v příslušných orgánech Svazu průmyslu ČR a nyní v Asociaci en. manažerů.

Kontakt: josef.zboril@iol.cz

Tomáš Brejcha

Související články

Novým ředitele přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně je Ludvík Štrobl

Novým ředitelem přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně na Šumpersku je ode dneška Ludvík Štrobl. Ve funkci nahradil Vítězslav…

Studie: Za smog v Ostravě může hlavně topení uhlím. Huť a koksovny jsou spolu s dopravou viníky číslo dvě

Odborníci dlouho netušili, odkud znečištění ovzduší v Ostravě, kde lidé dýchají nejhorší vzduch v Česku, pochází. Konkrétně jak ke…

Bulharsko a Srbsko zahájily stavbu propojovacího plynovodu

Prezidenti Bulharska a Srbska Rumen Radev a Aleksandar Vučić dnes nedaleko Sofie zahájili stavbu plynovodu spojujícího obě balkáns…

Vítr a slunce v EU poprvé dodaly více elektřiny než plyn. Vodní elektrárny a reaktory zaostaly

Obnovitelné zdroje se v členských zemích Evropské unie uplatňují stále více. Solární a větrné elektrárny podle studie think tanku…

Matovič sľuboval, že Slovensko bude v energiách unikát. No inflácia udrela v eurozóne najviac práve na nás

Igor Matovič sľuboval, že vládny balík za 3,5 miliardy eur ochráni slovenské domácnosti a budeme vo svete unikát. Lenže viaceré kr…

Kalendář akcí

AQUATHERM Nitra

07. 02. 2023 - 10. 02. 2023
Medzinárodný odborný veľtrh vykurovacej, ventilačnej, klimatizačnej, meracej, regulačnej, sanitárnej a ekologickej techniky

E-Mobilita 2023, cesta k soběstačnosti

15. 02. 2023 08:00 - 18:00
Ostrava, na Černé louce, Pavilon A
Třetí ročník diskuzního fóra E-Mobilita si do hledáčku opět bere témata víc než aktuální. Moravskoslezský kraj se stává lídrem na poli vodíkových tech...

Energetický management pro města a obce

15. 02. 2023 09:00 - 16. 02. 2023 18:00
Praha, hotel DAP
Konference určená pro energetické manažery měst a obcí, jejímž hlavním tématem je snižování energetické náročnosti budov vlastněných veřejnou správou,...

Transportation Oil and Gas Congress 2023

20. 02. 2023 09:00 - 21. 02. 2023 20:00
Istanbul, Türkiye
TOGC 2023 is a B2B networking event for more than 350 specialists from pipeline industry that covers strategic goals and technical issues of the oil,...

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

75780
Počet publikovaných novinek
2092
Počet publikovaných akcí
881
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika