Může Evropě pomoct plyn z Ázerbájdžánu?

Evropská unie se momentálně snaží vyřešit problém, jak si poradit s nedostatkem zemního plynu a čím nahradit ruské výpadky této suroviny. Alternativou mohou být dodávky plynu z Ázerbájdžánu.

Může Evropě pomoct plyn z Ázerbájdžánu?

ABSTRACT: In 2020, gas imports to the EU amounted to 400 bcm, of which 155 bcm flowed from Russia. The drive to replace Russian gas led to the signing of a Memorandum of Understanding on a Strategic Energy Partnership with Azerbaijan in July this year, which includes a commitment to double the current Azeri gas imports of around 10 bcm (8.1 bcm in 2021) by 2027.


 

Unie tak ve snaze najít řešení v červenci podepsala s Ázerbájdžánem dohodu o zdvojnásobení dovozu plynu do roku 2027. Co tato dohoda pro EU znamená? Jak je vůbec Ázerbájdžán vnímán v mezinárodním prostředí? A jakým je partnerem vůči Evropské unii?

 

ÁZERBÁJDŽÁN: ROPNÝ GIGANT S AUTORITÁŘSKÝM REŽIMEM

Ázerbájdžán (oficiálním názvem Ázerbájdžánská republika) je rozlohou i populací největší zemí oblasti Kavkazu. Přestože je většinovým náboženstvím tohoto státu islám, svou polohou a sekularizací je Ázerbájdžán někdy vnímán jako evropský stát.

Po rozpadu Sovětského svazu a překonání vnitropolitické krize v první polovině 90. let se mu podařilo vybudovat si své bohatství a postavení především za pomoci bohatých zásob ropy. Ázerbájdžán relativně rychle dosáhl ekonomického úspěchu a dnes je tak tento stát jako jediný ze zemí Jižního Kavkazu státem s vyššími středními příjmy (upper-­middle income) podle žebříčku Světové banky. Ázerbájdžánská ropa se otevřela zahraničním investicím, což znamenalo jak zvýšení přílivu peněz do státního rozpočtu, tak ale i významnou závislost celého hospodářství státu na těžbě energetických surovin. Dodnes ekonomice dominuje těžba ropy a zemního plynu, kdy v roce 2021 představovala ropa a zemní plyn přibližně 80 % exportu země. Díky vysokému podílu na příjmech do státního rozpočtu se petrochemický průmysl může těšit zvláštní pozornosti a modernizaci infrastruktury, kterou politické elity vnímají jako jednu z priorit.

Surovinové bohatství ovšem není všechno a ekonomiku Ázerbájdžánu tak nemůžeme považovat za rozvinutou, protože není diverzifikovaná a je v podstatě podmíněná trendy světového trhu s ropou. Tento hazard se v současné době energetické krize a nahrazování ruského plynu může Ázerbájdžánu možná vyplácet, ale v dlouhodobém měřítku zbavování se emisí a nahrazování fosilních paliv je neudržitelný. Poslední dobou se ovšem Ázerbájdžán ve světle klimatické krize snaží o diverzifikaci svých zdrojů energie, což se projevuje zájmem o obnovitelné zdroje (odhad jejich potenciálu je zhruba 27 000 MW) a zároveň se uskutečňují programy za účelem zvýšení efektivity při využití elektrické energie.

Nezřídka se stává, že státy bohaté na energetické suroviny a jejichž ekonomiky jsou na nich často závislé, jsou postihnuté nedemokratickým režimem trpícím velkými nedostatky v oblasti plurality a lidských práv. Výjimkou není ani Ázerbájdžán, který se v tzv. Democracy Index (Indexu demokracie) britské společnosti Economist Intelligence Unit umístil v roce 2021 na 141. místě (Česká republika v porovnání drží 29. místo) a je tak označován jako autoritářský režim. Index vyhodnocuje míru demokracie podle míry politické volby, občanských práv, politické spoluúčasti, politické kultury a funkčnosti vlády ve 167 zemích světa. Dalším faktorem je tzv. Corruption perceptions index (Index vnímání korupce) vytvořený Transparency International, ve kterém Ázerbájdžán v roce 2021 obsadil 128. místo ze 180 zemí. Také zhruba 15 % občanů užívajících veřejné služby použilo v předchozích 12 měsících úplatek. Časté jsou také zásahy ázerbajdžánských úřadů vůči aktivistům, kteří proti korupci vystupují, často pokud se jedná o ropu a plyn. Aktivisté se nezřídka ohrazují proti podpoře rozšiřování těžby plynu související s obohacením autokratického vedení státu, který je bezednou korupcí a represemi vůči opozici nechvalně známý. Součástí tohoto systému je také útisk nezávislých médií a zavírání novinářů do vězení. Tématem je od roku 2020 také válka mezi Ázerbájdžánem a Arménií o Náhorní Karabach, který se nachází na území Ázerbájdžánu, ovšem z větší části je obýván Armény. Ukončení bojů, podpis prohlášení o příměří a dohled ruských pozorovatelů v listopadu 2020 oznámil Vladimir Putin. Spory a občasné střety probíhají ale i nyní, což znepokojuje Evropskou unii jako někoho, kdo považuje Ázerbájdžán za strategického partnera v ekonomické rovině, a to především na bázi energetické spolupráce.
 

 

ZÁJMY VÝMĚNOU ZA KAVIÁR

Spolupráce mezi EU a Ázerbájdžánem není nic nového. Vztahy jsou od roku 1999 oficiálně pokryté smlouvou PCA (Partnership and Cooperation Agreement) a negociace ohledně nové smlouvy v současnosti probíhají. Spolupráce je od roku 2018 vedena také přes Partnership Priorities v oblastech od posilování institucí, přes hospodářský vývoj a energetickou efektivitu po mobilitu lidí. Pro Ázerbájdžán je Unie opravdu klíčovým partnerem, díky kterému přes program Evropské politiky sousedství (European neighbourhood policy) a program Východního partnerství (Eastern Partnership) získává velké množství investic a obchodních příležitostí. Díky poloze a svým sousedům se vztahy s EU nastolují jinak docela těžko. Někteří velcí sousedé Ázerbájdžánu obecně se Západem špatně vycházejí (Írán a Rusko), díky čemuž je situace Ázerbájdžánu komplikovaná a unijní politika se netvoří úplně bez obtíží.

Vedle korupce je Ázerbájdžán proslulý i využíváním nekalých praktik ve snaze „uplatit“ si evropské vrcholné politiky a praním špinavých peněz. Mezi lety 2012 a 2014, mezitím co byli v Ázerbájdžánu zatýkáni aktivisté a novináři, lidé okolo prezidenta Alijeva využívali tajný fond k vyplácení evropských politiků, nákupu luxusního zboží a praní špinavých peněz. Tomu, co Ázerbájdžán ve snaze prosadit se používá, se říká kaviárová diplomacie. Mnoho evropských politiků je zváno do hlavního města a během návštěvy dostávají drahé dárky od hedvábných koberců, předmětů ze zlata, peněz po kaviár. Takto Ázerbájdžán lobuje za svoje zájmy u evropských zemí.

V zahraniční politice se Ázerbájdžán snaží o balanc a zachování si odstupu od integračních uskupení. Tento stát není členem Severoatlantické aliance, Světové obchodní organizace ale ani Euroasijské ekonomické unie (integrační projekt fungující na podobné bázi jako EU, jehož členem je i Rusko). Ázerbájdžán se tak musí spoléhat pouze sám na sebe, což je pro něj jako souseda Ruska a také Arménie, se kterou má v podstatě otevřený konflikt, docela těžké. Zajímavý je i jeho vztah k Turecku, jehož zájmy se s těmi ázerbájdžánskými často protínají. Své rozhodnutí nezakládá na hodnotách nebo přesvědčení, ale na pragmatismu a ekonomické výhodnosti, proto pouze v některých otázkách spolupracuje s EU a snaží si udržet svou neutralitu, která daný region drží ve stabilitě. Protože stejně jako ve východní Evropě vidíme balanc mezi zájmy Unie a Ruska. Jakákoliv změna geopolitického postavení Ázerbájdžánu může změnit rovnováhu sil regionu a nastolit nestabilitu a chaos.
 

Jižní plynový koridor
Zdroj: SOUTHERN GAS CORRIDOR, https://www.sgc.az/en

 

EVROPA HLEDÁ ZEMNÍ PLYN, ZNAČKA: SPĚCHÁ

I přesto, že se Unie ještě před válkou snažila snížit závislost na ruském plynu a byla budována infrastruktura za účelem diverzifikace zdrojů dovozu, ruské plynové exporty zůstaly vysoké a EU tak byla v tomto ohledu nadále závislá na Rusku. Podle Mezinárodní energetické agentury mezi lety 2010 a 2020 vzrostl podíl Ruska na evropské poptávce plynu ze zhruba 30 % na 40–45 % a v roce 2021 představoval ruský plyn zhruba 40 % celkové evropské spotřeby plynu. Zima 2022/23 tak pro Evropu může být velmi krušným obdobím i přesto, že na začátku října byly evropské zásobníky plynu plné zhruba z více jak z 90 %. Během topné sezóny bude plyn stahován ze zásobníků, přičemž je důležité nahradit ruský plyn, který proudit nebude.

Právě za tímto účelem bylo s Ázerbájdžánem v červenci tohoto roku podepsáno Memorandum o porozumění o strategickém partnerství v oblasti energetiky, které obsahuje závazek zdvojnásobit dovoz plynu ze současných zhruba 10 miliard metrů krychlových (v roce 2021 to bylo 8,1) do roku 2027. Alijev i představitelé EU (předsedkyně Evropské komise von der Leyenová a eurokomisařka pro energetiku Simsonová) zmíněné memorandum prezentovali jako obrovský úspěch. V memorandu se ale nehovoří pouze o dodávkách zemního plynu, ale i o klimaticky více přijatelných rovinách energetiky.

Leyenová prohlásila, že vidí obrovský potenciál Ázerbájdžánu pro využití obnovitelných zdrojů a vyzvala Baku k připojení se ke Globálnímu metanovému závazku, tedy ke snížení emisí tohoto skleníkového plynu o 30 % do roku 2030 (oproti roku 2020). Memorandum podporuje vytvoření sběru zemního plynu, který by jinak znečišťoval životní prostředí. Spolupráce by měla být také na poli rozvoje vodíku, ať už jeho výrobní kapacity, dopravy nebo obchodu směrem do Evropy přes Transjadranský plynovod, který je napojen na turecký TANAP (Transanatolský plynovod) a na ázerbájdžánský Jihokavkazský plynovod.

Memorandum se tak nevěnuje pouze zdvojnásobení dodávek zemního plynu do Evropy, ale také dalším rozšířením spolupráce v oblasti energetické účinnosti, elektřiny a dalších témat. Leyenová také podpis memoranda vidí jako „otevření nové kapitoly spolupráce s Ázerbájdžánem v oblasti energetiky“, který je podle ní „klíčový partner v unijním úsilí o odklon od ruských fosilních paliv“ a také vidí energetiku jako pouze jednu z mnoha oblastí, kde se spolupráce mezi EU a Ázerbájdžánem může rozvíjet.

Prezident Alijev se k memorandu vyjadřoval velmi podobně a vyzdvihl ho jako „plán do budoucna“, který jistě povede k velkému úspěchu. Podle něj ázerbájdžánské projekty podporované (a nutno dodat, že i financované) Unií „změnily energetickou mapu Evropy“ ať už těžbou ropy, plynu nebo výstavbou ropovodu. Nezapomněl zmínit také Jižní plynový koridor (zahrnující Jihokavkazský plynovod, Transanatolský plynovod a Trans­jadranský plynovod) přivádějící ázerbájdžánský plyn do Evropy a jeho přínosy. Vyzdvihl otázku energetické bezpečnosti a zopakoval potenciál své země v oblasti obnovitelných zdrojů v souvislosti již zahájených projektů větrné a solární energie. Trochu, ale ne nepatrně se dotkl současného konfliktu v Náhorním Karabachu, kdy prohlásil, že „v osvobozených oblastech Karabachu a východního Zangazuru je potenciál solárních a větrných elektráren 9200 megawattů“. Celý projev uzavřel výhledem do budoucna, kdy zmínil nová naleziště zemního plynu na svém území, která přispějí ke zvýšení produkce a „ušetří více zemního plynu na export“.


 

MŮŽE NÁM ÁZERBÁJDŽÁN POMOCT?

Všechny tyto informace a proslovy politických činitelů zní úžasně. Jak je ale Ázerbájdžán schopen reálně pomoct Unii (která je světově největším dovozcem energetických zdrojů) v otázce diverzifikace zdrojů a oproštění se od ruských fosilních paliv?

V roce 2020 podle dat Evropské komise import zemního plynu do EU činil přibližně 400 miliard metrů krychlových, přičemž zhruba 155 miliard zemního plynu dodalo Unii Rusko. Ázerbájdžán, jestliže vše půjde podle plánu, po zdvojnásobení dodávek bude schopen dodávat přibližně 20 miliard metrů krychlových, což je zhruba jedna sedmina až osmina toho, co Rusko dodalo v roce 2020. Unie počítá samozřejmě také s plynem z Norska a Alžírska, ale i se zkapalněným zemním plynem ze Spojených států nebo Qataru. Ovšem pořád bude zemního plynu nedostatek. Podle příspěvku výkonného ředitele Mezinárodní energetické agentury Birola, nestačí se spoléhat na dodávky neruských zdrojů. A to i v případě, že plyn z Norska a Ázerbájdžánu poteče na maximum, dodávky z Afriky zůstanou podobné loňským číslům, domácí produkce plynu bude kopírovat poslední trendy a pokud se import LNG zvýší podobně jako v první polovině tohoto roku.

Oponentům memoranda vadí to, že počítá s dlouhodobou spoluprací bez časového omezení a nemá žádné kontrolní mechanismy, což Unii může oddalovat od plnění klimatických cílů. Kromě toho se diskutuje o věrohodnosti memoranda ve vztahu k unijnímu šíření lidských práv a demokratických hodnot, čím je EU proslulá. Lidskoprávní aktivisté vyčítají EU to, že mohla memorandum podmínit propuštěním politických vězňů a novinářů, které Ázerbájdžán vězní, nebo že Unie netrvala na žádných politických reformách. Také bylo memorandum kritizováno za to, že EU nemá dohled nad tím, kde v Ázerbájdžánu budou končit finance za zemní plyn, například jestli nebudou použity ke konfliktům. V neposlední řadě se mluví o tom, jestli se Unie nechová alibisticky, když jeden autoritářský režim ve válce nahrazuje jiným. Lze tak sledovat klasický konflikt hodnot a zájmů, kdy na jedné straně stojí lidská práva a na druhé energetická bezpečnost. Od začátku války můžeme pozorovat měnící se politiku Evropské unie směrem k realismu. Unie musí čelit realitě, a proto je potřeba činit pragmatická rozhodnutí a rozšiřovat svůj vliv takovým způsobem, aby bylo zamezeno rizikům, kterým energetická krize jistě je.

Přestože memorandum bude mít dopad na budoucí energetickou spolupráci, pořád je to spíše politická dohoda sloužící ke snížení energetické závislosti Unie na Rusku. Otázkou ovšem je, do jak velké míry memorandum odsouvá unijní klimatické cíle a snížení poptávky po fosilních palivech, které zcela určitě nejdou ruku v ruce s unijními cíli na snížení emisí.

 


O AUTORCE

Hana Halfarová je studentkou oboru Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost na Masarykově univerzitě v Brně. Ráda se zajímá o dění okolo sebe, především pak o politiku a problematiku životního prostředí. V oblasti energetiky největší pozornost věnuje trendům a vývoji v oblasti jádra.

Kontakt: hana.halfarova@centrum.cz

Tomáš Brejcha

Související články

Novým ředitele přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně je Ludvík Štrobl

Novým ředitelem přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně na Šumpersku je ode dneška Ludvík Štrobl. Ve funkci nahradil Vítězslav…

Studie: Za smog v Ostravě může hlavně topení uhlím. Huť a koksovny jsou spolu s dopravou viníky číslo dvě

Odborníci dlouho netušili, odkud znečištění ovzduší v Ostravě, kde lidé dýchají nejhorší vzduch v Česku, pochází. Konkrétně jak ke…

Bulharsko a Srbsko zahájily stavbu propojovacího plynovodu

Prezidenti Bulharska a Srbska Rumen Radev a Aleksandar Vučić dnes nedaleko Sofie zahájili stavbu plynovodu spojujícího obě balkáns…

Vítr a slunce v EU poprvé dodaly více elektřiny než plyn. Vodní elektrárny a reaktory zaostaly

Obnovitelné zdroje se v členských zemích Evropské unie uplatňují stále více. Solární a větrné elektrárny podle studie think tanku…

Matovič sľuboval, že Slovensko bude v energiách unikát. No inflácia udrela v eurozóne najviac práve na nás

Igor Matovič sľuboval, že vládny balík za 3,5 miliardy eur ochráni slovenské domácnosti a budeme vo svete unikát. Lenže viaceré kr…

Kalendář akcí

AQUATHERM Nitra

07. 02. 2023 - 10. 02. 2023
Medzinárodný odborný veľtrh vykurovacej, ventilačnej, klimatizačnej, meracej, regulačnej, sanitárnej a ekologickej techniky

E-Mobilita 2023, cesta k soběstačnosti

15. 02. 2023 08:00 - 18:00
Ostrava, na Černé louce, Pavilon A
Třetí ročník diskuzního fóra E-Mobilita si do hledáčku opět bere témata víc než aktuální. Moravskoslezský kraj se stává lídrem na poli vodíkových tech...

Energetický management pro města a obce

15. 02. 2023 09:00 - 16. 02. 2023 18:00
Praha, hotel DAP
Konference určená pro energetické manažery měst a obcí, jejímž hlavním tématem je snižování energetické náročnosti budov vlastněných veřejnou správou,...

Transportation Oil and Gas Congress 2023

20. 02. 2023 09:00 - 21. 02. 2023 20:00
Istanbul, Türkiye
TOGC 2023 is a B2B networking event for more than 350 specialists from pipeline industry that covers strategic goals and technical issues of the oil,...

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

75780
Počet publikovaných novinek
2092
Počet publikovaných akcí
881
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika