Převrácený svět

ABSTRACT: For many years, cheap Russian gas flowed into Europe. This changed with the start of the war in Ukraine and the following sanctions against Russia which caused that Russian gas supplies to Europe were first reduced and then almost stopped. Consequently, LNG terminals were constructed at an unprecedented pace, motivated by the desire of European countries to avoid future disruptions, price spikes and supply uncertainty.

Byly to jistoty. Zemní plyn dostáváme z Ruska, máme na to dlouhodobé smlouvy, vybudované plynovody, dlouholetou plynárenskou tradici. Jsme sice závislí na Rusku v plynu z 98 procent, ale to moc nevadí, protože přece Rusové potřebují do Evropy, a tedy i nám, plyn dodávat, co by s ním jinak dělali. A jejich státní rozpočet na plynu a podobných zdrojích stojí.

Jistoty se však náramně rychle změnily v nejistoty. Od konce února letošního roku, kdy ruská armáda napadla Ukrajinu, se udála spousta věcí. Naprostá většina států na světě to odsoudila, část z nich na Rusko vyhlásila a v podstatě dodržuje sankce, i když to pro ně není výhodné. Poměrně rychle však začala dodávka plynu z Ruska haprovat. Nejdřív spíš verbálně, ale s postupem roku se stále zmenšovala a do některých zemí (Polsko, Bulharsko, Finsko a Nizozemsko) plyn postupně přestal proudit úplně.

Od září žádný ruský plyn neteče ani do Česka. Kupujeme ho z Norska a hlavně nakupujeme zkapalněný zemní plyn (LNG), u něhož ale původ může být nejrůznější.

Země s vysokou závislostí na ruských dodávkách plynu se ovšem po celý rok připravují právě na to, že ruský plyn nemusí být k dispozici. Zejména se velkým tempem začaly plnit zásobníky plynu, o které v minulých letech nebyl takový zájem. Vyplácelo se nakupovat za okamžité ceny na spotovém trhu.

Také Česko má plné zásobníky. Má v nich nejvíc plynu v historii. Loni byly v tuto dobu zásobníky naplněné pouze ze 77 procent, nyní v závěru roku je to 99 procent, obsahují 3,34 miliardy metrů krychlových zemního plynu. A zákazníci, hlavně ti, kteří plynem topí, začali masivně šetřit. Kromě toho se v létě podařilo zajistit třetinu kapacity nizozemského terminálu na dodávku LNG prostřednictvím společnosti ČEZ.

Mezi další dobré zprávy patřilo, že přišel mimořádně teplý říjen. V tomto období se proto podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely česká spotřeba plynu meziročně snížila o 28 procent. Česko z pohledu zásobování plynem zimu zvládne, věří ministr. 

STARTÉR KRIZE

Problémy v energetice ovšem nastaly již před válkou na Ukrajině a ruskými snahami nabourat společný postup zemí EU. Levnou elektřinu a plyn si v Evropě užíváme řadu let, kdy bylo při pohledu na fakturu příznačné, že cena komodity není tak úplně podstatná, protože ji u elektřiny převyšují regulované položky (60 % celkové ceny), u plynu ji dohánějí. Co tedy způsobilo postupný, pak čím dál rychlejší růst cen? Zdražování bylo hodně taženo vysokými cenami povolenek na vypouštění emisí skleníkových plynů. Kromě toho se do něj promítala i dekarbonizace, nezbytné vysoké investice do ekologicky čistších provozů a podobně. Boj na klimatické frontě má své náklady, a ne všechny pokryly dotační tituly. Takže se situace změnila a neregulované ceny již budou tvořit víc než tři čtvrtiny ceny elektřiny a přes 89 procent ceny plynu. Pokud jde o změnu regulovaných cen na příští rok, Energetický regulační úřad v polovině listopadu vyhlásil, že u elektřiny pro domácnosti klesají o 16,7 procenta a u plynu mírně rostou o 1,7 procenta.

Takže ceny plynu i elektřiny začaly růst už loni, ale nebyl to žádný šokový vývoj, ten přišel až letos. Když Česká republika od druhého pololetí 2022 převzala předsednictví EU, nemohla to dostat v horším čase. Před evropskými státy stanul dvojitý problém: jak si vůbec dodávku plynu zajistit, ale také to, jak ho zákazníci budou schopni zaplatit. Problémem je to jak pro zranitelné zákazníky, jako jsou domácnosti či malé firmy, ale v příslušném měřítku je to problém také pro značnou část klasického velkého průmyslu.

Určujícím trhem pro velkoobchodní ceny plynu v EU je virtuální obchodní uzel Title Transfer Facility (TTF) v Nizozemsku. Například v srpnu se cena plynu v TTF dostala až do blízkosti 350 eur za MWh. V říjnu se sice vrátila pod 100 eur za MWh, ale stále hodně kolísá. Plyn se zdražuje také v USA, které jsou hlavním dodavatelem zkapalněného zemního plynu LNG do Evropy. Před dvěma lety stál plyn v tomtéž centru kolem 15 eur za MWh. V letošním roce ovšem ceny plynu v Evropě tlačí nahoru především omezování dodávek z Ruska.

A připomeňme, že i na obdobném růstu cen elektřiny má Rusko také svůj podíl, a to prostřednictvím černého uhlí, které nemůže dodávat na evropský plyn kvůli sankcím. Od poloviny srpna byl jeho dovoz zakázán. Nahradit ruské černé uhlí na trhu není jednoduché, takže je z logiky věcí drahé. Za poslední rok energetické černé uhlí s dodávkou v prosinci stojí místo 85 až 237 dolarů za tunu.

KDO NAKONEC PRODĚLÁ?

Země Evropské unie se snaží některé kroky při zajištění dodávek zemního plynu řešit společně, je však obtížné dojít k potřebným dohodám, protože každá země má v této oblasti jiné postavení a jiné potřeby. Hovoří se o potřebě evropské solidarity, Česká republika by ji mohla v budoucnu docela potřebovat. Pro Unii může taková situace, která by se bez spolupráce členů opravdu neobešla, znamenat také něco jako zkoušku ohněm…

Podle analýzy Mezinárodní energetické agentury (IEA) je však v každém případě evropský trh pro Rusko ztracený. IEA soudí, že v letech 2023 – 2027 bude dovoz ruského plynu do zemí EU pokračovat, ale jen v omezeném množství, pravděpodobně na současné úrovni zhruba 500 milionů m³. To je ovšem podstatně méně, než bylo běžné v minulých letech. Na přelomu let 2027 – 2028 by pak bylo možné zastavit dovoz plynu z Ruska úplně.

V roce 2021 země EU odebíraly od Ruska 155 mld. m³ plynu. Je pravděpodobné, že tento plyn EU dokáže nahradit nejen obnovitelnými zdroji včetně tepelných čerpadel, a také vyšší efektivitou spotřeby energie, či úsporami. Nějaký dovoz potřebovat určitě bude, ale může být z jiných zemí než z Ruska. Také nevíme, jak velký podíl v plynovodech bude za pět let představovat biometan či vodík. V krizových dobách se novým technologiím ovšem daří – je o ně nouze, což je motivující, navíc jsou ekonomicky v lepší pozici, než v dobách nadbytku elektřiny a plynu za nízké ceny.

Ruský plyn nyní odebírá už jen Slovensko, Rakousko, Maďarsko a Itálie, teče k nim plynovodem Transgas přes Ukrajinu. Právě proto, aby měli Rusové alternativní a nejjistější cestu pro plyn, a ještě nenechávali vydělávat na tranzitu Ukrajinu, případně okolní země, postavili Nord Stream 1 s kapacitou 55 miliard m³ plynu. Nord Stream 2 už se jim do provozu nepodařilo uvést a jednička už od září plyn nepřepravuje. Navíc tam došlo k málo objasněné sabotáži, kdy bylo podmořské potrubí pomocí výbušnin poškozeno a plynovod byl tak vyřazen z provozu úplně.

Ruský plynárenský podnik Gazprom dodal za prvních deset měsíců roku do zemí, které nepatří do Společenství nezávislých států s Ruskem téměř o polovinu plynu méně, než rok předtím. Bylo to celkem 91,2 mld. m³ plynu. Těžba plynu v Rusku pak poklesla téměř o 19 procent.

CENOVÉ ZÁSAHY

Na burzách už nepřetrvávají srpnové cenové rekordy u plynu, cena se spíš v posledních týdnech snižuje. Důvodem jsou nejen plné podzemní zásobníky plynu, takže je po plynu menší poptávka, ale také nízká spotřeba, protože bylo zatím teplo. Také do Evropy připlulo víc tankerů s LNG, než se stačí odbavovat v evropských terminálech. Zatím jsou tedy všichni dost optimističtí.

Klesly hlavně ceny plynu na spotových trzích, což se projevilo i na českém trhu.  Nejistota však trvá a to je možná horší.

Pokles cen elektřiny a zemního plynu je ale dobrou zprávou pro českou vládu. Ta schválila cenový strop na rok 2023, aby ochránila české spotřebitele. Pro malé a střední firmy, stejně jako domácnosti nebo veřejné instituce a podniky bez obchodní povahy vláda stanovila maximální ceny na dodávky elektřiny a plynu. Začnou platit od příštího roku a budou ve výši 6 000 Kč za jednu megawatthodinu (MWh) elektřiny včetně DPH a 3 000 Kč za jednu MWh plynu. Náklady na toto opatření budou činit kolem 130 miliard korun.

Pokud je na trhu cena nižší, než byla v době schvalování stropu, tak nebude vláda muset dodat tolik prostředků ze státního rozpočtu, jak ještě před pár týdny očekávala. Podrobnější informace o zastropování cen jsou zveřejněny na novém webu, který zřídilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) s názvem www.energiezamene.cz. Jsou zde také denně ak­tualizovaná data o zaplněnosti zásobníků plynu a o spotřebě plynu, tyto údaje dodává Net4Gas. Data o spotřebě připravuje MPO ve spolupráci s OTE a také s Energetickým regulačním úřadem. Zdrojem dat o vývoji počasí a teplot, která budou na webu také dostupná, je Český hydrometeorologický ústav.

Zastropování cen pro velké podniky neumožňuje evropská legislativa, ale podniky mohou získat od MPO podporu. Dotace mohou čerpat společnosti, kterým se od letošního února do konce října meziročně víc než zdvojnásobily ceny elektřiny a zemního plynu. U plynu jde o velké podniky, jejichž roční odběr převyšuje 630 MWh. Jednotlivé firmy mohou získat podporu až 45 milionů korun. Až 200 milionů pak mohou dostat firmy z energeticky vysoce náročných oborů, které jsou v provozní ztrátě.

Vlastním občanům a firmám vlády členských zemí také chystají různé kompenzace. Například Německo chce v příštím roce vynaložit na regulaci cen energie pro domácnosti a firmy přibližně 83 miliard eur. V reakci na vysoké ceny energie zřídilo fond v objemu až 200 miliard eur, z něhož chce hradit kompenzační opatření do roku 2024. Od ledna chce pro domácnosti a podniky regulovat takzvanou cenovou brzdou výdaje na elektřinu. U plynu a dálkového tepla chce odběratelům letos proplatit prosincové zálohy a od příštího roku cenu pro část spotřeby dotovat. Od ledna by měl mít regulovanou cenu průmysl a od března i domácnosti. Kompenzace bude Německo zčásti platit daní z mimořádných zisků, které mají energetické firmy díky vysoké ceně svých produktů.

Příprava na případnou krizovou situaci je ovšem zcela nutná. Postup je určen a mohlo by dojít i k dávno pozapomenutým regulačním stupňům, které omezí odběr určeným skupinám odběratelů. V případě nedostatku plynu by se nejdříve snížila či zastavila dodávka pro největší průmyslové podniky a postupně na další, až nakonec by přišly na řadu domácnosti, nemocnice a další infrastruktura. Do škol by se ovšem mohly vrátit „plynové“ prázdniny. Pamětníci vědí, že při nedostatku uhlí v minulosti nastávaly ve školách uhelné prázdniny, protože se přestalo topit. O nějakém učení „na dálku“ nemohla být tehdy samozřejmě řeč.

Podle ministra Síkely by mělo být naším cílem ušetřit během topné sezóny asi 800 milionů kubíků plynu. Tento vývoj je zatím příznivý, ale zimní zkoušky teprve přicházejí.

EVROPA V ZIMĚ

Evropské země se na zimu připravují s trochou obav, ale věří, že nebude žádná mimo­řádně krutá zima, ale spíš jen s výkyvy, střídáním teplejších a chladnějších období, jak tomu bylo v posledních letech. Když se podíváme k našim sousedům, tak například Německo má rovněž zaplněné zásobníky plynu, a to na 100 procent. Německý svaz provozovatelů zásobníků plynu a vodíku INES uvádí, že zásobníky plynu má letos nejen naplněny na sto procent, ale že je dokáže znovu rozsáhle naplnit i před další zimou. To je důležité s ohledem na zimu roku 2023–2024, která se pokládá za kritičtější, než je ta letošní. Vtláčení plynu do zásobníků, které letos probíhalo téměř ještě souběžně s topnou sezónou na jaře, v příštím roce pravděpodobně bude vycházet z nižších čísel, takže nemusí být dost času na jejich zaplnění.

Pokud by byla opravdu studená zima, tak by mohl nedostatek plynu nastat dřív a zásobníky byly vyprázdněny ještě před jejím koncem. Také pro Německo je proto důležité mít zajištěnu dodávku LNG a hlavně mít terminály, kde může z tankerů zkapalněný plyn opět změnit skupenství a putovat plynovody k zákazníkům.

Výstavba nových LNG terminálů proto běží na plné obrátky a první tři projekty budou dokončeny ještě letos. Jde o plovoucí terminály u obcí Wilhelmshaven, Brunsbüttel a Lubmin. Ten první z nich, u Wilhelmshavenu o roční kapacitě 7,5 m³ už byl dokončen a první dodávky zkapalněného zemního plynu má zpracovat počátkem roku 2023. S nimi získá Německo novou dovozní kapacitu ve výši 20 mld. m³ ročně, což odpovídá zhruba 43 % dovozu ruského zemního plynu do Německa v roce 2021. Terminály ale budou zpočátku využívány na menší kapacitu. Po dokončení všech šesti připravovaných terminálů by mohlo Německo dovážet 40 mld. m³ LNG.

Jako mimořádná je chápána rychlost, s jakou byl terminál vybudován. Trvalo to pouhých 200 dní. Povolení ke stavbě projekt získal až v průběhu srpna.

Dokončení terminálů je jedním ze tří hlavních opatření, kterými si Německo chce zajistit bezpečné dodávky zemního plynu. Další dvě opatření jsou z oblasti spotřeby, kdy je snaha snížit spotřebu plynu o 20 % a pak je to optimalizace dovozu a vývozu zemního plynu během zimních měsíců.

Podle údajů organizace Gas Infrastructure Europe bylo v říjnu v provozu v Evropě 30 LNG terminálů. Největšími dovozci LNG v EU jsou Španělsko, Francie a Itálie. Největšími dodavateli LNG jsou pak USA a Katar.

Vysoké ceny plynu jsou pro domácnosti a podniky bolestivé, ale vedly k investicím do nové evropské infrastruktury pro LNG a zajistily, že LNG se posílá do Evropy, a ne do Asie.