Proč si Polsko brání své uhlí a co všechno pro něj znamená?

Rok 2050 byl Evropskou unií stanoven jako milník, který má znamenat neutralitu emisí členských států. Pouze o jeden rok dříve, tedy v roce 2049 by měla být ukončena těžba uhlí v Polsku, za což polská vláda sklízí kritiku z více stran.  Polsko své „černé diamanty” ovšem vehementně brání a nedá si na ně sáhnout, natož je přestat těžit ještě před rokem 2049.

Proč si Polsko brání své uhlí a co všechno pro něj znamená?

ABSTRACT: For Poland, black coal has historically been a symbol of national sovereignty and independence. Although its importance is diminishing and it will gradually have to be replaced by other sources of electricity and heat, it is clear that Poland will move away from coal as slowly as possible.



Změnit status quo, což bude znamenat opuštění tohoto významného zdroje energie, bude ovšem pro Polsko velmi náročné, protože uhlí hraje v jeho národním narativu velmi důležitou roli. Polsko se na tuto horninu nespoléhá pouze v oblasti výroby elektřiny a tepla, ale je pro našeho souseda důležité z pohledu pracovních míst, daňových příjmů a je také nástrojem ovlivňování politického dění státu, konkrétně voleb. V neposlední řadě v problematice figurují faktory tradice a historie spjaté s tímto podstatným prvkem polské energetiky a jejího mixu.

 

NIC MÍŇ NEŽ HISTORICKÁ ZKUŠENOST

V první řadě je polská závislost na uhlí poháněna historií, která sahá až do 14. století, kdy byly poprvé zmíněny uhelné doly v souvislosti s regionem Dolní Slezsko. O dvě století později bychom zmínku o těžbě uhlí našli i u dalšího regionu, u Horního Slezska. Pravý rozmach ovšem přišel až ve 18. a 19. století, kdy uhelnému průmyslu napomohla industriální revoluce. V okolí tří míst těžby uhlí, kterými bylo Horní Slezsko, Dabrowskie a Krakowskie, se rozrůstala městská centra, docházelo k rozvoji dopravní infrastruktury a především také nových průmyslových odvětví. Těžba zrychlila technologický pokrok, který byl doprovázen nevyhnutelnými sociálními, ekonomickými a kulturními změnami a výzvami včetně rozvoje školství. Na přelomu 19. a 20. století už bylo černé uhlí na prvním místě všech zdrojů těžebního průmyslu a v roce 1929 dosáhla produkce uhlí skoro 50 milionů tun a pokrývala zhruba 4 % HDP státu.

Po druhé světové válce bylo nanejvýš nutné obnovit hospodářský rozvoj a uhlí se stalo cestou, jak z trosek ven. Hojnost zdroje a jeho energetický potenciál byly tehdy důvody, proč se na těžební průmysl lze ve snaze pozvednout stát spolehnout.

Podobně jako u nás, byla role uhlí a těžebního průmyslu v Polsku v dobách komunistického režimu glorifikována. Striktní centralizace a řízené víceleté plány měly být tím, co mělo zaručit jak ekonomickou spokojenost občanů, tak podporu ze Sovětského svazu. Docházelo ke znárodnění uhelných podniků a posílení hlasu dělnické třídy. Uhelný průmysl se mohl těšit ze státní finanční podpory, ale i velkých projektů a rozvoje těžařských oblastí. Ještě více než v Československé socialistické republice se pak hornictví stalo vzorem pro všechna ostatní povolání v Polské lidové republice a horníci tak byli v podstatě nedotknutelní. Byli odměňováni různými způsoby, jako například dva další měsíční platy každý rok, příspěvek na školní potřeby pro děti nebo jednorázová finanční podpora na cestování s rodinou.

V roce 1950 byla zhruba třetina produkce černého uhlí exportována zejména do států spjatých s komunistickým režimem a v roce 1970 bylo Polsko jedním z hlavních světových vývozců tohoto zdroje. Uhlí bylo obrovským způsobem propagováno politickými činiteli, kteří ve svých projevech šířili myšlenku uhlí jako zdroje nejen národní hrdosti, ale i něčeho, díky čemu polský stát přežívá a na čem má vybudovanou svou pověst. Okolo uhelných dolů se vytvořil komplex nepředstavitelných rozměrů, který pojímal doly, elektrárny, dělnické bytové komplexy nebo například oslavy horníků. Mezi lety 1950 a 1970 výroba elektřiny z uhlí vzrostla desetinásobně z 5,3 TWh na 54,2 TWh a v období komunistického režimu uhlí zajišťovalo 90 % veškeré produkce elektřiny v Polsku.

 

SVOBODA A DEMOKRACIE, KTERÉ OVŠEM NEPŘÁLY UHLÍ

Se změnou režimu se nezměnilo jenom politické nebo ekonomické nastavení státu, ale i postavení uhlí v polské společnosti. Výkonnost dolů klesala, těžba byla neefektivní a nákladná a polské uhlí nebylo konkurenceschopné na mezinárodních trzích, které se Polsku po pádu komunistického režimu otevřely. Některé doly se uzavíraly (ze sedmdesáti dolů bylo v tomto turbulentním období uzavřeno třicet), některé byly zprivatizovány a těžební průmysl prošel dalekosáhlou restrukturalizací. Docházelo také k propouštění a mezi lety 1989 a 2000 klesla zaměstnanost v těžbě černého uhlí o 60 %, ze 408 tisíc na 155 tisíc. Tyto otřesy neovlivnily jenom těžbu, ale i další průmyslová odvětví a celé socio-ekonomické cítění země. V roce 1990 byl navíc zaveden systém cen uhlí a emisních limitů, kdy všechny emise platil znečišťovatel a jakékoliv emise nad stanovený limit byly penalizovány dalšími pokutami. Další překážkou pro navázání historické slávy uhlí z dob minulých byla i politická nejednotnost a absence udržitelnosti uhelných politik. Během prvního desetiletí transformace v Polsku totiž existovalo osm vládních koalic a byly realizovány čtyři vládní programy pro uhelné odvětví. Negativní zkušenosti polských obyvatel z energetické tranzice v 90. letech i v dnešní době rezonují a jsou důvodem strachu z dekarbonizace, která by mohla vést k opětovné nezaměstnanosti a dalším socio-ekonomickým problémům.

 

Výroba elektřiny v Polsku dle typu primárního zdroje
Zdroj: BP Statistical Review of World Energy & Ember, 2022

 

NOVÁ DOBA SI ŽÁDÁ NOVÁ ŘEŠENÍ A ZDROJE

Vstup Polska do Evropské unie v roce 2004 znamenal institucionální změny v těžbě uhlí z hlediska tržní regulace a pravidel státní podpory. Zdroje uhlí byly navíc vyčerpávány, geologické podmínky těžby se zhoršovaly a zvyšovaly se náklady na produkci uhlí. Polsko se neobešlo bez dalšího propouštění horníků a mezi lety 2005 a 2018 produkce uhlí klesla o 35 %.

Rozdíly cen uhlí na domácí a světové úrovni v kombinaci s neschopností najít alternativní zdroj tepla a elektřiny otevřel bránu ruskému importu uhlí do Polska. Dovážené uhlí bylo jak kvalitnější než to polské, tak i levnější. Výhodou bylo například i menší množství síry, které obsahovalo a v porovnání s ním, polské uhlí kvůli vyššímu obsahu síry vyžadovalo odsíření, aby tak splnilo předpisy Evropské unie. Zaměstnanost v sektoru těžby černého uhlí v roce 2015 se navíc propadla na 90 tisíc, což představovalo pouze 0,57% podíl zaměstnanosti v Polsku. Další ránou pro uhlí byla nutnost zakládání hlubších jam pro těžbu, které se z hloubky 500 m navýšily v některých případech až na 1050 m. To vyžadovalo samozřejmě další náklady, kdy kromě nutné techniky bylo potřeba pro hlubší těžbu více horníků, protože maximální možný čas strávený v dole se se zvyšující hloubkou snižuje.

Pro Polsko bylo potřeba najít náhradu za uhlí a nové zdroje elektřiny a tepla. Až zhruba do roku 2019 tento fakt nepřicházel v úvahu a polští političtí představitelé se mu bránili. Změna ovšem přišla na popud Evropské komise, která v tom roce oznámila svůj cíl o dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 a od té doby polské vlády vyjednávaly s těžařskými odbory možné scénáře a cesty dekarbonizace, kterými se má stát vydat. Také byl zaznamenán nárůst podpory postupnému vyřazení uhlí v roce 2018 z 69 % na 76 % v roce 2019.

 

ENERGETICKÁ BEZPEČNOST PŘEDEVŠÍM

Polská závislost na ruském importu uhlí znamenala pro polské politiky dost nepříjemnou situaci. Sekuritizace uhlí a celého polského energetického diskurzu pramení samozřejmě ne jinak než z historické zkušenosti. Pocit potřeby chránit a bojovat za svou suverenitu byl posílen druhou světovou válkou, kdy bylo Polsko obklíčeno dvěma mocnostmi, které si ho chtěly rozdělit. Po konci studené války byl pocit znovuobnoven a polské vnímání bezpečnosti státu dostal plnější rozměr, kdy se jádrem stalo vlastnění energetických zdrojů a možnosti se na ně spolehnout.

Polská zahraniční politika si tak v 90. letech 20. století vytvořila obraz národní bezpečnosti, kdy díky uhlí bude ekonomicky prosperujícím, konkurenceschopným a suverénním státem. Tuto myšlenku podporovali později polští političtí představitelé jako například polský premiér Mateusz Morawiecki, který v roce 2019 uvedl, že „energetická bezpečnost je skoro stejně důležitá jako ta militantní”, nebo Donald Tusk (tehdy také polský premiér), který se v roce 2014 odkázal na Ukrajinu, kde se ukázalo, že jestliže je stát citlivý v oblasti energetiky, je citlivý v oblasti celé bezpečnosti.

Polská závislost na Rusku se netýká pouze uhlí, ale i zemního plynu. Tento přístup se znásobil po uzavření spolupráce mezi Ruskem a Německem v rámci plynovodů Nord Stream I a Nord Stream II. Polsko tyto iniciativy chápe jako snahu obejít jeho stát a energetickou hrozbu pro celou Evropu. Obrazec vytvořený Polskem v rámci tohoto tématu jasně vykresluje snahu minimalizovat import z jiných států a maximalizovat vlastní zdroje, které Polsko má, tedy především uhlí.

Uhlí je tedy Polskem vnímáno jako základní kámen nezávislosti země a zároveň národní poklad, kterého se jenom tak lehce zbavit nechce. Je to právě kvůli energetické bezpečnosti, kvůli které Polsko žádným větším způsobem nepodpořilo snahy o dekarbonizaci Evropské unie. I po třiceti letech od studené války je uhelný sektor extrémně citlivým tématem, a proto bude hledání alternativ velmi náročným úkolem.

 

A CO DÁL?

Co se týče budoucího environmentálně přívětivějšího energetického mixu Polska, který by se měl vzdalovat od uhlí, je ve hře především solární energie. Produkce elektřiny z uhlí v roce 2020 klesla z 90 % na 70 % celkové výroby, za co Poláci mohou děkovat především vyššímu výkonu solárních elektráren, kdy výkon fotovoltaik v tom samém roce stoupl z 1,5 GW na 4 GW. Samotná solární energie ovšem určitě stačit nebude a vzhledem k přírodním charakteristikám státu, na vodní ani větrnou energii se Poláci nemohou spolehnout. I přestože by Baltské moře představovalo jakousi příležitost pro offshore větrné turbíny, nabídka elektřiny by nepokryla poptávku zejména na jihu Polska, kde je nejvyšší. Nadějí by pro našeho souseda snad mohlo být vybudování první jaderné elektrárny, o které už se nějakou dobu diskutuje.

Polsko není klimatickým otloukánkem mezi členskými státy EU a už ví, že na uhlí jako páteř svého energetického mixu se může spolehnout maximálně po dobu dvou následujících desetiletí. Ovšem otázkou je, zda si do té doby dokáže najít udržitelnou náhradu. Jedno víme jistě a to, že jestli ji najde, nikdy nebude mít takový sociální, ekonomický, politický a historický význam, jako mělo uhlí.

 


O AUTORCE

Hana Halfarová je studentkou mezinárodních vztahů na Masarykově univerzitě v Brně. Ráda se zajímá o dění okolo sebe, především pak o politiku a problematiku životního prostředí. V oblasti energetiky největší pozornost věnuje trendům a vývoji v oblasti jádra.

Kontakt: hana.halfarova@centrum.cz

 

Tomáš Brejcha

Související články

Několik tisíc lidí demonstrovalo v Německu za otevření plynovodu Nord Stream

Na 3000 lidí dnes demonstrovalo v obci Lubmin poblíž severoněmeckého Greifswaldu za cenově přijatelné energie a za otevření plynov…

Hirman: V Bruseli sa bijeme za to, aby sme dostali peniaze zo zdanenia elektriny na Slovensko

Znárodnenie elektriny vyrobenej na Slovensku je krajné riešenie energetickej krízy. Momentálne SR pracuje na spoločnom európskom r…

Polsko odhaduje, že zdaněním mimořádných zisků energetických firem získá 70 miliard

Zdaněním mimořádných zisků energetických firem Polsko získá 13,5 miliardy zlotých (70 miliard Kč), očekává místopředseda polské vl…

Strop pro domácnosti zřejmě nebude na celou spotřebu, řekl Síkela

Vláda pracuje na nařízeních, která mají upravit způsob zastropování cen energií. Zatímco ceny by měly zůstat na oznámené úrovni, n…

Německo a SAE podepsaly smlouvu o dodávkách zkapalněného zemního plynu

Abú Zabí/Essen (Německo) 25. září (ČTK) - Německá energetická společnost RWE podepsala se státní ropnou firmou ADNOC ze Spojených…

Kalendář akcí

Podzimní plynárenská konference

03. 10. 2022 10:00 - 04. 10. 2022 15:10
Online
Český plynárenský svaz, jedna z největších oborových a profesních asociací v ČR, která sdružuje přes 200 významných společností plynárenského oboru, v...

CARBON DAY 2022

05. 10. 2022
Hotel Park Inn, Bratislava
Organizátor podujatia EkosPlus pozýva na odbornú konferenciu zameranú na klimaticko - energetickú politiku a obchodovanie s emisnými kvótami.

Hospodaření s energií ve firmách

11. 10. 2022 09:00 - 16:30
Praha, hotel Olympik
Zavádění energeticky úsporných opatření je v dnešní době energetické krize více než aktuální. Současné ceny energií nutí firmy přehodnocovat své energ...

ENERGETICKÁ KRIZE ESKALUJE, JE NUTNÉ JI ŘEŠIT!

13. 10. 2022 09:00 - 19:00
Praha, Hotel Grand Majestic Plaza
Mimořádná situace v energetice vyvolaná urychlením přechodu k obnovitelným zdrojům v kombinaci s neočekávaným válečným konfliktem na Ukrajině vyžaduje...

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

73189
Počet publikovaných novinek
2092
Počet publikovaných akcí
832
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika