Víme jak chránit klima na planetě?

Klimatická konference COP26 proběhla ve dnech 31. října až 12. listopadu 2021 v Glasgow. Její závěry a výstupy jsou spíše sporné a cesta ke snižování emisí bude trnitá a především velmi drahá.

Víme jak chránit klima na planetě?

ABSTRACT: The conclusions of the COP26 climate conference are rather contentious and their implementation problematic and expensive. The biggest polluters, mainly countries in South-East Asia and Africa, were expecting a promise of funds that would compensate the costs of emissions reduction measures. Instead, they got a promise of further negotiations.




„VLK SE NAŽRAL, KOZA ZŮSTALA NEDOTČENÁ“

Konference stran klimatické dohody OSN s pořadovým číslem 26 (v roce 2020 se nekonala) nepřinesla vlastně zhola nic. Osobně jsem se zúčastnil dvou – na Bali a v Doha a kromě neskutečných turistických zážitků byly obě tyto konference docela jalové, přesto, že jsme přinesli řadu námětů včetně toho, jak postupovat, aby výsledkem nebylo jen to, že jsme se dohodli, že se dohodneme.

Jaký je vlastně kontext současného vývoje – Kjótský protokol skončil fiaskem, lépe nevzpomínat, a v Paříži byla s velkou slávou podepsána Pařížská úmluva, opět bez hmatatelného výsledku. Dohodnutý byl cíl nepřipustit zvýšení globální průměrné teploty do konce století o více jak 2 stupně Celsia a lépe, dosáhnout ještě vyššího cíle – připustit max. zvýšení o 1,5 stupně. Z ničeho nic se pro další postup tento vyšší cíl stal cílem hlavním. Komické na celé věci je samozřejmě to, že klimatické modely produkují scénáře, v nichž je rozptyl cílové hodnoty až do téměř 4 stupňů, takže honit v těchto podmínkách desetiny stupně, je, mírně řečeno, absurdní.

Ale peníze v tom lítají velké a hodně jich končí nejen v kapsách dodavatelů a provozovatelů klimaticky příznivých technologií, ale i v kapsách „modelářů“. Takže, i cesta od ničeho k ničemu má své nezanedbatelné efekty.

 

SOUČASNÁ GLOBÁLNÍ SITUACE A VÝHLEDY DO ROKU 2050 VE STRUČNOSTI

Než se podíváme na výsledky samotného „jamboree“, pojďme se podívat, v jakém prostředí se nacházíme. Zde musím konstatovat, že tak, jak se Mezinárodní energetická agentura OECD ve svých analýzách pohybovala v celkem realistickém prostředí, v poslední době pod vedením Fatiha Birola se silně zpolitizovala a vstoupila do služeb klimatických alarmistů a vrcholnou ukázkou je studie dekarbonizace, vyhlašující, že čisté nuly lze dosáhnout (za všestranně příznivých podmínek) do roku 2050 tak, jak si přejí klimatičtí bosové.

Z uvedeného důvodu jsem si dovolil použít americká data, obsažená v dokumentech EIA – Energetického informačního úřadu – International Energy Outlook 2021, kde lze nalézt velmi bohatou dokumentaci a soubory dat.

Pokud budou současné politické a technologické trendy pokračovat, celosvětová spotřeba energie a emise oxidu uhličitého související s energetikou se v důsledku populačního a hospodářského růstu do roku 2050 zvýší.

  • Kapalná paliva zůstávají v referenčním případě největším zdrojem energie, ale využití obnovitelných zdrojů energie vzroste na téměř stejnou úroveň.

  • Ve všech případech jsou konečná odvětví spotřeby v zemích mimo OECD hnací silou návratu globální spotřeby energie na úroveň před pandemií.

  • Do roku 2050 se globální spotřeba energie v referenčním případě zvýší téměř o 50 % ve srovnání s rokem 2020 – především v důsledku hospodářského růstu a populace v zemích mimo OECD, zejména v Asii.

  • V referenčním případě globální emise po celé období projekce rostou, i když jsou zpomalovány regionálními politikami, růstem obnovitelných zdrojů a zvyšováním energetické účinnosti.

Obnovitelné zdroje budou hlavním zdrojem pro novou výrobu elektřiny, ale zemní plyn, uhlí a stále častěji baterie budou využívány k pokrytí zatížení a podpoře spolehlivosti sítě.

  • Nárůst výroby elektřiny pochází především z obnovitelných zdrojů.

  • Světová výroba elektřiny z uhlí se v referenčním případě do roku 2030 sníží, ale zůstane významnou součástí celosvětového výrobního mixu.

  • Emise oxidu uhličitého (CO2) v celosvětovém odvětví elektroenergetiky zůstávají stabilní navzdory výraznému růstu poptávky po elektřině.

Těžba ropy a zemního plynu bude i nadále růst, zejména kvůli podpoře rostoucí spotřeby energie v rozvojových asijských ekonomikách.

  • Nabídka ropy a dalších kapalných paliv se bude nadále zvyšovat v regionech OPEC i mimo OPEC, aby ve všech případech pokryla rostoucí světovou poptávku do roku 2050.

  • Asie mimo OPEC nemá dostatečnou produkci k uspokojení rostoucí poptávky; většina ropy, kterou používá, pochází z Blízkého východu.

  • Těžba zemního plynu se celosvětově zvyšuje, aby pomohla uspokojit klíčové trhy s tamní poptávkou.

Referenční případ poskytuje výchozí úroveň, na jejímž základě lze měřit dopad různých předpokladů.

  • Referenční případ IEO2021 odráží současné trendy a vztahy mezi nabídkou, poptávkou a cenami v budoucnosti. Jedná se o základní případ vytvořený za účelem porovnání s případy, které zahrnují alternativní předpoklady o ekonomických faktorech, cenách, politických změnách nebo jiných určujících faktorech energetického systému, aby bylo možné odhadnout potenciální dopad těchto předpokladů.

  • Referenční případ zahrnuje stávající zákony a předpisy a odráží uzákoněné politiky v odvětví energetiky, které lze v rámci WEPS (World Energy Projection System) přiměřeně kvantifikovat. Další informace o tom, jak modelujeme politiky v oblasti klimatu, jsou k dispozici v doprovodném článku Úvahy o klimatu v Mezinárodním výhledu energetiky (IEO2021).

  • Referenční případ zahrnuje některé předpokládané změny v průběhu času:

    • očekávané regionální ekonomické a demografické trendy založené na názorech předních prognostiků,

    • plánované nebo známé změny v infrastruktuře, a to jak v případě nové výstavby, tak v případě ohlášeného vyřazení z provozu,

    • předpokládané postupné zvyšování nákladů a výkonnosti zavedených technologií na základě historických trendů.

  • Referenční případ nezahrnuje některé z následujících budoucích nejistot:

    • změny státních hranic a mezinárodních dohod,

    • závažné rušivé geopolitické nebo ekonomické události,

    • budoucí technologické průlomy,

    • předpokládané změny politiky, které se odrážejí v zákonech, předpisech a stanovených cílech.

K popisu dalších výchozích parametrů lze využít původní materiály z EIA. Pro větší názornost je vhodné ukázat několik obrázků z referenčního případu studie International Energy Outlook 2021.

Svět se nevyvíjí podle fantastických představ, ale podle možností reálného života. Jistým pokusem o kvantifikaci je tzv. Indentita Kaya, popisující růst emisí v závislosti na růstu populace a ekonomiky a základní parametry jsou uvedeny na obrázku 6. S růstem populace nic neuděláme a chceme-li zachovat i žádoucí trend růstu životní úrovně, zvláště v rozvíjejících se zemích Asie a Afriky, pak nám nevyhnutelně vychází i indikovaný růst emisí CO2, uvedený na obrázku 4.

Z obrázků je patrné, že jakkoliv se hlasitě mluví o revoluci v dekarbonizaci, tato „revoluce“ bude mít patrně velmi umírněný průběh, což bez problémů umožní analýzy modelů a realného růstu teploty, které, podrobně analyzovány, říkají, že v současných trendech žádná klimatická krize neřádí a do konce současného století se teplota nezvýší více, než o 1,8 stupně. Navíc, paleoklimatická data a analýzy sluneční aktivity indikují pokles trendu oteplování a dokonce začátek ochlazování, což by mohl být obrovský průšvih.

Ono ostatně jsou publikovány spíše ty katastrofické předpovědi, ale už dnes se stále více ozývají hlasy pro vyváženější informovanost. Laskavý čtenář si také jistě povšimnul, že dokument 6. zprávy, který byl „zoficiál­něn“, je pouze Shrnutí pro politiky, zatímco ostatní části souhrnné zprávy přijaté ještě nejsou. To ovšem nebránilo vyhlášení vrcholných představitelů OSN, že nám už svítí červená! A snad do 10 let nejpozději dojde k rozvratu globálního klimatu… A co tedy bylo na COP 26 přijato a ujednáno?

 

COP 26: KONFERENCE OSN O KLIMATU V GLASGOWĚ BYLA TAKOVÁ, JAKOU JSME JI OČEKÁVALI

V Glasgowě skončila v listopadu 2021 klimatická konference COP26 a většina politických představitelů západních zemí se vrátila domů poté, co vzdala patřičný hold tezi, že všichni musíme přestat používat ropu, plyn a uhlí, abychom se vyhnuli klimatické „katastrofě“. Světoví bankéři pokračovali v dalším hledání nástrojů ke stažení kriticky potřebných finančních prostředků od těch, kteří se snaží rozvíjet další zásoby uhlovodíků. Lidé, kteří jsou dobře informováni o globálních trendech v oblasti nabídky energie, poptávky a emisí, musí nechápavě zírat, jak je možné, že západní elity nechápou, jak moc se jejich politická prohlášení rozcházejí s realitou.

Začněme od základů spotřeby energie, která je bezprostřední příčinou emisí (70 % emisí skleníkových plynů z ropy a zemního plynu vzniká v konečné fázi spalování). Po poklesu v roce 2020 a na počátku roku 2021 v důsledku vládami nařízených opatření proti covidu se celosvětová poptávka po ropě opět zvýšila na 100 milionů barelů denně. V loňském roce došlo k největšímu ročnímu růstu poptávky po ropě v historii a za předpokladu dostupných zásob bude růst pokračovat i v roce 2022. Podobně prudce roste i poptávka po zemním plynu v Asii a Evropě v souvislosti s obavami, že v zimě nebudou dostatečné dodávky pro pokrytí požadavků na vytápění a výrobu elektřiny. Trhy s uhlím jsou na vzestupu, přičemž Čína nabízí, že nakoupí co nejvíce dodávek za jakoukoli cenu, ačkoli z politických důvodů stále bojkotuje uhlí z Austrálie.

Tyto trendy by se daly omluvit jako krátkodobá reakce na to, že se svět dostal z pandemie, ale to by se ignorovaly ekonomické trendy, které jsou hnací silou růstu poptávky. Šedesát procent celosvětové poptávky po ropě vzniká z potřeby pohánět 1,45 miliardy silničních vozidel, 29 000 letadel a 54 000 lodí. Zbytek je potřeba k výrobě petrochemických výrobků, plastů, cementu, maziv, gumy, zemědělských hnojiv, líčidel, léků a 6 000 výrobků ve 2 000 kategoriích.

Zemní plyn a uhlí jsou nezbytné pro vytápění a klimatizaci a pro výrobu elektřiny potřebné pro velký a stále rostoucí seznam spotřebičů a vymožeností nezbytných pro vyšší životní úroveň. Počet obyvatel světa, který činí přibližně 7,7 miliardy, přesáhne do roku 2050 hodnotu 8 miliard. Největší nárůst se očekává v Africe a Asii. Lidé na těchto kontinentech usilují o vyšší příjmy a bezpečnější dodávky energie, a to znamená více uhlovodíků.

Co si o zvyšujícím se růstu emisí myslí Asiaté? Statistické trendy za období 2010 až 2019, jak je uvádí statistický přehled BP o světové energetice 2021, vyprávějí zajímavý příběh. V tomto období vzrostly celosvětové emise skleníkových plynů o 14 %. Emise v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) klesly o 4 %, zatímco v zemích mimo OECD vzrostly o 25 %.

Do roku 2019 připadaly na země mimo OECD dvě třetiny světových emisí skleníkových plynů. Čína je největším světovým emitentem. Není divu, vždyť spálí 4,5 miliardy tun uhlí, což je více než polovina světové spotřeby (8,5 miliardy tun). Čína je také zdrojem nejrychleji rostoucích emisí měřeno v absolutních hodnotách (nárůst o téměř 1,7 miliardy tun ročně v průběhu deseti let). Emise dalších asijských zemí rostly v procentním vyjádření také velmi významně – Vietnam o 109 %, Filipíny o 65 %, Indie o 45 %, Indonésie o 45 % a Malajsie o 31 %. Do roku 2035 by emise Indie mohly překročit emise Spojených států. Pro srovnání: Spojené státy vedly ve světě ve snižování emisí skleníkových plynů v letech 2010 až 2019 (tj. pokles o 466 milionů tun ročně), zatímco evropské země jako skupina snížily emise o 587 milionů tun ročně.

Veškeré úsilí o snížení emisí ve světě chudých lidí, kteří se snaží zvýšit svou životní úroveň využíváním cenově dostupné energie, je velmi špatným vtipem „zachránců planety“. Chtějí stavět zbytečné větrníky a solární kolektory, aby obohatili své čínské kolegy, přestože ti se v Glasgowě neukázali.

Bojovníci za klima a média, která je podporují, předkládají fantastická tvrzení o rychlosti, s jakou lze vládními nařízeními, dotacemi a daněmi „převést“ globální energetické systémy na plně elektrické a současně převést výrobu elektrické energie na větrnou a solární, a to vše za přijatelných nákladů a při zachování odpovídajících standardů spolehlivosti a cenové dostupnosti. To vše je jen nesplnitelný sen. Tito marxističtí vůdci dobře vědí, že jejich plány mohou vést pouze k tomu, že budou moci dodávkami energie více ovládat společnost, jak ostatně ukazuje evropský zelený úděl! Stačí jen velmi málo, abychom zjistili, jak absurdní tyto cíle jsou. Vezměme si jeden příklad: Elektromobily jsou posvěceny v EU jako nástupce spalovacích motorů od roku 2035. Přitom v roce 2020 se elektromobilů celosvětově prodalo asi 5 milionů kusů. I při nebývalém tempu růstu by trvalo mnoho desetiletí, než by se nahradil současný světový stav 1,45 miliardy vozidel. Americký Úřad pro energetické informace nedávno předpověděl, že vozový park automobilů se spalovacím motorem v USA dosáhne svého maxima až v roce 2038. A někdo asi zapomněl říci prezidentu Bidenovi, že ve Spojených státech se nyní nevyrábí a ani nikdy nebude vyrábět dostatek elektrické energie na pohon těchto vozidel. Nejoptimističtější prognóza pro elektromobily v Americe je 10 % všech automobilů na silnicích, a ani na to bychom si nevsadili.

Co se stane, když se údajně neodolatelné aspirace tvůrců klimatické politiky a finančníků setkají s nepohyblivým předmětem, kterým je poptávka veřejnosti po bezpečnějších a cenově dostupných energetických službách? V rozvojových zemích je tato otázka již zodpovězena – vlády se přikloní k přáním svých občanů. Je ve „svobodných“ západních zemích představitelný jiný výsledek?

Abychom plně docenili, čeho konference COP 26 dosáhla, začněme výčtem pozoruhodných úspěchů popsaných v paktu a v tiskových zprávách. Mohlo by to sloužit jako komické odlehčení průměrného pracovního dne, kdyby, zvláště v EU, za tím nebyla armáda byrokratů, kteří si své „zásluhy“ a hlavně chlebíček vzít jen tak snadno nedají.

♦ COP26 se dohodla na urychlení nezmenšeného úsilí o snížení spotřeby energie z uhlí. Na naléhání Indie nedošlo k dohodě o datu ukončení postupného snižování emisí a zmínka o „nezmenšování“ znamená, že země, které jsou připraveny zaplatit jmění za zachycování a ukládání emisí skleníkových plynů ze spalování uhlí, mohou pokračovat v jeho spalování donekonečna.

♦ Na COP26 bylo dohodnuto, že se přikročí k ukončení neefektivních dotací na fosilní paliva. Vzhledem k tomu, že většina dotací fosilních paliv zahrnuje zavedení cenové kontroly ze strany hlavních producentů OPEC na ceny rafinovaných ropných produktů účtovaných jejich občanům, bude zajímavé sledovat, jak rychle porostou ceny benzínu v Saúdské Arábii. Nepřekvapí, že se nezmiňuje o odstranění beznadějně neefektivních (z ekonomického hlediska) dotací na větrnou a solární energii. Dotace na obnovitelné zdroje řádově převyšují veškeré dotace, které dostávají výrobci fosilních paliv.

COP26 se shodla na uznání potřeby spravedlivého přechodu. Kladu si otázku, kdo se zasazoval o „nespravedlivý“ přechod. Ve skutečnosti je „spravedlivý přechod“ kódem pro schválení potřeby, aby vlády poté, co dotovaly alternativní zdroje nefosilních paliv a vyřadily z provozu těžaře uhlí a další producenty uhlovodíků, dotovaly nezaměstnané pracovníky, aby mohli přejít na hůře placená místa.

♦ Na COP26 byla dokončena technická jednání o tak zvaném souboru pravidel Pařížské dohody, který stanoví požadavky na transparentnost a podávání zpráv pro všechny smluvní strany, aby mohly sledovat pokrok při plnění svých cílů v oblasti snižování emisí. Soubor pravidel rovněž stanoví pravidla pro fungování mezinárodních trhů s uhlíkem. To může být skutečně důležité, protože stanoví nový soubor postupů pro podávání zpráv a „odpovědnost“ (vůči OSN), které musí země dodržovat, aby se omezilo vysoké riziko podvodů a chybného započítávání, jež je s mezinárodními trhy s uhlíkem spojeno.

Strany se dohodly na procesu, v jehož rámci budou usilovat o dohodu o dlouhodobém financování opatření v oblasti klimatu po roce 2025. V tom spočívá nejmarkantnější rozdíl mezi tím, o co usilovali bojovníci za klima, a tím, čeho bylo na konferenci dosaženo. Před konferencí COP26 a v jejím průběhu zveřejňovaly různé zdroje z rozvojových zemí požadavky, aby rozvinuté země zvýšily pomoc na ochranu klimatu na nejméně 750 miliard dolarů ročně nebo v případě Afriky na nejméně 1,3 bilionu dolarů ročně. Místo toho se jim dostalo dohody o „procesu“, v rámci kterého se o tomto tématu bude jednat. Jaké zklamání! Velká část rozvojových zemí, kde emise rostou nejrychleji, podmínila své výdaje na snižování emisí získáním obrovských finančních prostředků. Toto jediné a velmi předvídatelné selhání znamená, že dosažení globálních cílů v oblasti snižování emisí je nemožné.

♦ Konference se dohodla na „navázání dialogu mezi stranami, zúčastněnými stranami a příslušnými organizacemi na podporu úsilí o odvrácení, minimalizaci a řešení ztrát a škod spojených se změnou klimatu“. To je nejzáhadnější a nejbizarnější bod paktu. Zmínka o „ztrátách a škodách“ je kódem pro požadavky rozvojových zemí, aby rozvinuté země zaplatily miliardy (ne-li biliony) dolarů jako kompenzace a odškodnění za údajně nepříznivé dopady, které má změna klimatu na rozvojové země. Lze si ale představit, jak obtížné by bylo navázat „dialog“ mezi vládami, které by byly vyzvány k placení, a těmi, které by měly výsadu tyto prostředky obdržet. Oč nepravděpodobnější (fraškovité?) by bylo zapojit do těchto diskusí tisíce „zainteresovaných stran a příslušných organizací“ (čti: ekologických skupin)?

S COP26 byly spojeny další dvě kategorie akcí. První se týkala procesů, které již byly do jisté míry zahájeny, ale kterým se účastníci COP26 snažili dodat další impuls. Druhou byly dohody, kterých dosáhly podskupiny zemí mimo formální jednání COP26, ale které se týkaly politiky v oblasti změny klimatu.

Z již probíhajících procesů, které byly v textu paktu vítány, byla pro účely propagace asi nejdůležitější síť ze Santiaga. V roce 2019 se několik zemí dohodlo na zřízení programu technické pomoci, známého jako Santiago Network, který má zemím pomoci s řešením „ztrát a škod“. Program byl zřízen pouze podle názvu, bez personálu a financování. Zařazení formulace schvalující San­tiagskou síť do textu paktu považují představitelé OSN za velmi významné.

S tím do jisté míry souvisí i rozhodnutí konference zřídit „Glasgowský dialog mezi stranami“, což je oficiálně znějící termín, který je vyžadován pro všechny podobné dohody. Navrhované setkání by se konalo mezi „příslušnými organizacemi a zúčastněnými stranami, aby se projednala opatření pro financování činností k odvrácení, minimalizaci a řešení ztrát a škod spojených s nepříznivými dopady změny klimatu“. Rozvojové země chtěly „nástroj“ (tj. hotovost), ale rozvinuté země se proti tomu ohradily, takže se rozvojové země musely spokojit s „dialogem“, který využijí k tomu, aby na 27. konferenci smluvních stran (COP 27) v Egyptě příští rok prosadily skutečné finanční závazky.

Na „okraj“ COP26 byla dílčími členy oznámena řada dohod. Nejdůležitější z nich byly následující:

Prohlášení o mezinárodní veřejné podpoře přechodu na čistou energii. Toto prohlášení vydalo 28 organizací včetně Spojených států a Kanady. Zavázaly se v něm k přijetí několika opatření, včetně „ukončení nové přímé veřejné podpory mezinárodního sektoru energetiky využívajícího fosilní paliva bez omezení do konce roku 2022, s výjimkou za omezených a jasně definovaných okolností, které jsou v souladu s limitem oteplení o 1,5 stupně Celsia a cíli Pařížské dohody“, a vyzvaly ostatní vlády a veřejné finanční instituce, aby přijaly podobné závazky.

Zahájení činnosti aliance Beyond Oil and Gas. Jedenáct národních a lokálních vlád oznámilo založení aliance Beyond Oil and Gas Alliance s cílem usilovat o řízený a spravedlivý odklon od těžby ropy a zemního plynu. Tato skupina, jejímž členem je např. Quebec a přidruženým členem Kalifornie, je složena z jurisdikcí, které dnes těží relativně málo ropy a zemního plynu, což je skutečnost, která nepochybně činí alianci přijatelnější pro její občany.

Globální metanový závazek. Více než sto zemí podepsalo Globální metanový závazek pod vedením USA a Evropy a dohodlo se, že do roku 2030 společně sníží emise metanu o 30 %. Metan má v atmosféře poločas rozpadu jen asi šest let – a v zemích OECD již několik let klesá.

Glasgowská deklarace lídrů o lesích a využívání půdy. Tuto deklaraci podepsala většina stran přítomných na konferenci COP26, včetně Spojených států a Kanady. Potvrdily v ní své závazky k „udržitelnému využívání půdy a k zachování, ochraně, udržitelnému obhospodařování a obnově lesů a dalších suchozemských ekosystémů“. Zavázali se také k cílům „zvrátit úbytek a degradaci lesů a zároveň zajistit zavedení spolehlivých politik a systémů, které urychlí přechod k ekonomice, jež podporuje cíle udržitelného využívání půdy, biologické rozmanitosti a klimatu.“

Konference smluvních stran týkající se změny klimatu se nápadně podobají inscenacím divadla absurdity. Stále méně souvisejí s realitou, která se odehrává na trzích s energií, a s tím, co chtějí světoví spotřebitelé. Opakovaně stanovují cíle a úkoly, které jsou nedosažitelné, založené na technologiích, které z velké části ještě neexistují. Od roku 1992 do roku 2021 zdánlivě začínaly a končily na stejném místě, aby se příští rok přesunuly na bujaré prázdniny COP v podstatě se stejným programem.

To, co se děje na konferencích smluvních stran, se bohužel používá k ospravedlnění zcela reálných škod, které jsou způsobovány nerozumnými politikami, jež poškozují spotřebitele energie a daňové poplatníky v zemích OECD stojí biliony dolarů. Jak je patrné z COP26, divadlo COP se stalo spíše tragédií než absurditou.

 

Obrázek č. 1: Spotřeba primární energie podle zdroje a podíly primárních zdrojů energie
Zdroj: International Energy Outlook, referenční případ, EIA, 2021

 

Obrázek č. 2: Spotřeba energie dle regionů
Zdroj: International Energy Outlook, referenční případ, EIA, 2021

 

Obrázek č. 3: Vývoj světové spotřeby energie, světové populace a HDP
Zdroj: International Energy Outlook, referenční případ, EIA, 2021

 

Obrázek č. 4: Vývoj emisí CO2 z výroby energie, uhlíkové intenzity a energetické intenzity
Zdroj: International Energy Outlook, referenční případ, EIA, 2021

 

Obrázek č. 5: Celkový vývoj uhlíkové intenzity
Zdroj: International Energy Outlook, referenční případ, EIA, 2021

 

Obrázek č. 6: Komponenty identity Kaya
Zdroj: International Energy Outlook, referenční případ, EIA, 2021

 

CO TO VŠECKO STOJÍ A BUDE STÁT

Toť je věru otázka a jít zde do detailu by mělo přinejmenším stejný rozsah, jako předcházející stať. Proto se omezím na politické implikace a zde uvedu pouze to, že podle nedávné studie McKinsey se globálně jedná ročně o více jak 9 bilionů USD (v letech 2011–2018 bylo utraceno na tomto poli cca 3,7 bilionů USD), ale prý budeme všichni šťastní v centrálně plánovaném světě, jaký nám představil evropský zelený úděl, resp. Velký reset. Opravdu to tak vidíte? Já tedy ne. Ovšem, kromě toho bychom si měli při poslechu věrozvěstů uvědomit, že totalita s centrálním plánováním zkrachovala, byť byla v různých formách, a lidé, i když jsou manipulovatelní (jak prokazují současné průzkumy), přece jen naštěstí nejsou hloupí!

Po Glasgowě se vliv Net Zero/Green Deal na voliče stal nepřehlédnutelným. Fakta jsou tvrdohlavá věc a navzdory desetiletím alarmistických zpráv si voliči začínají uvědomovat, že neměnně osudová klimatická „věda“ je často politická a že klimatické katastrofy se nevyvíjejí tak, jak bylo předpovězeno. Zdravý rozum lidí je urážen, když politici a média běžně svádějí všechny myslitelné meteorologické ale i jiné události na klimatické hříchy člověka. Když si lidé uvědomí, jak přímo je ochrana klimatu zasáhne, zkracují si obzory. Stále více chápou, že vznešené klimatické teo­rie ohrožují nepostradatelný hospodářský rozvoj, ohrožují celé komunity v klíčových odvětvích, ovlivňují pracovní místa a živobytí a podporují inflaci.

Politikům trvalo roky, než konečně opustili skomírající Kjótský protokol. Jak dlouho jim bude trvat, než se vypořádají s novou glasgowskou realitou a posunou své země a společenství směrem k ucelené adaptační politice, která uznává i fosilní zdroje jako nepostradatelnou, dlouhodobou jistotu a základní kámen naší národní prosperity, ukáže čas. Zastřešující otázkou je, kolik škody do té doby napáchá politická tvrdohlavost. Pro příklady dnes nemusíme chodit daleko, že?

Klimatičtí politici pozor: volby se nakonec vyhrávají nebo prohrávají v peněženkách voličů.

 

 


O AUTOROVI

Ing. JOSEF ZBOŘIL pracoval celou svou profesionální kariéru v papírenském průmyslu, do roku 1997 sedm let ve funkci generálního ředitele JIP Větřní. Od roku 2004 byl členem Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu s orientací na energetiku a životní prostředí a související průmyslové změny. Je stále aktivní v příslušných orgánech Svazu průmyslu ČR a nyní v Asociaci en. manažerů.

Kontakt: josef.zboril@iol.cz

 

Tomáš Brejcha

Související články

Scholz chce prohloubit energetické partnerství Berlína a Rijádu

Německý kancléř Olaf Scholz dnes po setkání se saúdskoarabským korunním princem Mohammadem bin Salmánem prohlásil, že chce prohlou…

Firmy kvůli energiím investují do úspor

Vysoké ceny energií tísní nejen české domácnosti, ale i firmy. Své inovace tak v současnosti daleko více cílí na oblast energetiky…

Solární zahradní stavby pro ty, co nemohou mít fotovoltaiku na střeše

„Zahradní stavby nabízejí fotovoltaickým panelům velkou plochu k využití, ideální sklon a orientaci ke slunci. Výsledný výkon může…

Na trojmezí ČR, Polska a Německa chtějí společný dotační program

O vytvoření společného přeshraničního programu evropských dotací bude usilovat trojmezí Polska, Česka a Německa. Pomoci by měl reg…

MŽP: Otvíráme Modernizační fond domácnostem, prioritou jsou nízkopříjmové. Na úspory energií je připraveno 55 miliard korun

Další finanční pomoc, která zmírní dopad vysokých cen energií na rozpočty domácností, představila ve spolupráci se Státním fondem…

Kalendář akcí

Podzimní plynárenská konference

03. 10. 2022 10:00 - 04. 10. 2022 15:10
Online
Český plynárenský svaz, jedna z největších oborových a profesních asociací v ČR, která sdružuje přes 200 významných společností plynárenského oboru, v...

CARBON DAY 2022

05. 10. 2022
Hotel Park Inn, Bratislava
Organizátor podujatia EkosPlus pozýva na odbornú konferenciu zameranú na klimaticko - energetickú politiku a obchodovanie s emisnými kvótami.

Hospodaření s energií ve firmách

11. 10. 2022 09:00 - 16:30
Praha, hotel Olympik
Zavádění energeticky úsporných opatření je v dnešní době energetické krize více než aktuální. Současné ceny energií nutí firmy přehodnocovat své energ...

ENERGETICKÁ KRIZE ESKALUJE, JE NUTNÉ JI ŘEŠIT!

13. 10. 2022 09:00 - 19:00
Praha, Hotel Grand Majestic Plaza
Mimořádná situace v energetice vyvolaná urychlením přechodu k obnovitelným zdrojům v kombinaci s neočekávaným válečným konfliktem na Ukrajině vyžaduje...

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

73189
Počet publikovaných novinek
2092
Počet publikovaných akcí
832
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika