Spolupráce Evropy a severní Afriky v energetice: výzvy a příležitosti partnerství

Severoafrické země jsou již dnes důležitým energetickým partnerem pro unijní státy v oblasti importu zemního plynu. S postupnou dekarbonizací ekonomik může být vzájemné partnerství prohloubeno. Nové projekty propojující oba kontinenty přináší výzvy a příležitosti, které by obě strany měly promítat ve svých politikách a strategiích.

Spolupráce Evropy a severní Afriky v energetice: výzvy a příležitosti partnerství

ABSTRACT: Europe has decided to become the global leader in climate change mitigation. But other regions have a higher potential to produce renewable energy. To reach its climate change targets, Europe is currently building infrastructure that connects it with Africa. However, additional political and economic aspects should be considered.



Ne vždy slunce svítí a vítr fouká a zároveň ne všude slunce svítí a vítr fouká rovnoměrně. Z geografických důvodů se některým regionům dostává jak více slunečního svitu, tak větrného poryvu. Tyto přírodní faktory ovlivňují podmínky zezelenání energetiky každé země. Lze očekávat, že země s menším potenciálem pro zelenou energetiku bude pravděpodobně spotřebovávat méně elektřiny vyrobené fotovoltaikou či větrem. Jenže zde stále existuje možnost, jak i při malém potenciálu spotřebovávat poměrně velké množství této energie. Touto možností je import.

Pro firmy a státy může být ohromným lákadlem využít zahraniční potenciál a importovat efektivněji vyrobenou elektřinu do zemí s menším potenciálem. S jedním takovým projektem ve druhé polovině loňského roku přišla firma Xlinks. Ta představila svůj návrh propojení podmořskými kabely region Guelmim Oued Noun v Maroku s Velkou Británií.

 

PROJEKTY NA PŘEPRAVU ELEKTŘINY Z AFRIKY DO EVROPY

V rámci projektu bude na marockém území vybudována síť fotovoltaických a větrných elektráren, které budou doplněny o bate­riové úložiště, přičemž solární panely instalované v Maroku jsou schopny vyrobit zhruba trojnásobně více energie, než by stejná technologie vygenerovala v Británii. Celkový výkon projektu by měl být 10,5 GW. Skrze 3 800 km dlouhý podmořský kabel by vygenerovaná elektřina měla zajistit stabilní přísun 3,6 GW elektřiny do Británie po dobu alespoň 20 hodin denně. Zapojením bateriových úložišť do systému bude dosaženo nejen stability dodávek, ale zároveň bude zajištěna možnost použití tohoto zdroje v nejkritičtějších momentech. Odhadem by měl projekt pokrýt 8 % britské poptávky po elektřině. Očekávané datum uvedení systému do provozu je rok 2030.

Samozřejmě tato myšlenka na import elektřiny ze vzdálenějších a na obnovitelné zdroje výhodnějších míst do oblastí s horšími podmínkami pro efektivní využívání obnovitelných zdrojů není první. Jedním takovým projektem byl i německo-francouzský projekt Desertec, jenž měl za cíl propojit větrné a solární elektrárny na Sahaře s Evropou a dodávat 15 % evropské spotřeby do roku 2050. Nicméně v roce 2012 z projektu vystoupily firmy Bosch a Siemens. Klíčová země pro dopravu, Španělsko, odmítlo podepsat společnou smlouvu s ohledem na finanční náklady celého projektu a vlastní ekonomickou situaci. Posléze se v roce 2013 projekt otočil k uspokojení spotřeby čisté energie v severní Africe, nikoliv v Evropě.

V současnosti je Maroko jedinou africkou zemí propojenou podmořským kabelem s evropskou sítí (díky marocko-španělskému propojení). Nicméně do roku 2025 by měly být připojeny další africké země do sítě, konkrétně Egypt, Libye a Tunisko. Řecko by mělo být v budoucnu spojeno s Egyptem pomocí kabelu na dně Středozemního moře s kapacitou 2 GW. Kabel by měl vést elektřinu z obnovitelných zdrojů vybudovaných v Egyptě. Řecko samotné je již součástí projektu EuroAfrica Interconnector počítajícího s propojením Řecka, Kypru a Egypta přes Krétu. V současnosti již byly instalovány kabely z Peloponéského poloostrova na Krétu a zbytek plánovaných kabelů by měl být položen letos a příští rok. 

Dalším plánem je EuroAsia Interconnector plánující propojení Kypru, Izraele a Řecka. Tento návrh získal podporu EU ve výši 100 mi­lionů EUR z Evropského plánu obnovy. Navíc EuroAsia Interconnector byl zařazen mezi Projekty společného zájmu EU (PCI). Tento projekt by měl vést ke snížení emisí CO2 mezi 1,3 až 6,8 mil. tun za rok, přičemž jeho plánované uvedení do provozu je rok 2023.

Také Itálie (Sicílie) a Tunisko připravují vlastní projekt TUNITA, podmořské propojení o výkonu 600 MW v Sicilském průlivu (také zařazen mezi EU PCI). Dalšími návrhy jsou snahy o spojení Alžírska s Itálií a Španělskem, Španělsko by chtělo instalovat třetí podmořské spojení s Marokem s kombinovanou kapacitou 1,4 GW a Maroko by dále chtělo navázat bilaterální projekt s Portugalskem.

 

Obrázek č. 1: Schematické znázornění propojení plynárenských soustav Evropy a severní Afriky
Zdroj: Studie A North Africa – Europe Hydrogen Manifesto, Dii Desert Energy, 2019

 

Obrázek č. 2: Schematické znázornění propojení EuroAfrica Interconnector 
Zdroj: https://www.euroafrica-interconnector.com

 

VODÍK JAKO ALTERNATIVA K ELEKTŘINĚ

Přeprava elektřiny na velké vzdálenosti představuje technologickou výzvu. Kvůli ztrátám by měla být elektřina dodávána na co nejkratší vzdálenosti, které jsou v přípravě mezikontinentální přepravy markantní. Například EuroAfrica Interconnector by měl být dlouhý 1 396 km a EuroAsia Interconnector 1 208 km. Projekt TUNITA je plánovaný v délce 200 km. Avšak v současnosti je stále efektivnější na dlouhé vzdálenosti využívat plynovody než elektrickou síť, jelikož plynová infrastruktura může přenést desetkrát až dvacetkrát více energie než ta elektrická. Zároveň infrastruktura pro přepravu plynu je v rámci Evropy i mezi Evropou a severní Afrikou (z Alžíru a Libye do Evropy skrze Itálii a Španělsko) již rozvinutá. I proto se jako o alternativě v poslední době začíná hovořit o transportu zeleného vodíku. EU navíc předpokládá růst podílu vodíku na celkové poptávce po energetických komoditách v důsledku klimatických cílů. V roce 2050 by vodík podle reportu pro Společný podnik pro palivové články a vodík z roku 2019 mohl tvořit až 24 % celkové unijní poptávky po všech formách energie, přičemž se předpokládá nutnost importu zeleného vodíku do Unie. 

Snahu rozvinout průmysl zeleného vodíku EU promítla do Iniciativy 2 × 40, jež si za svůj cíl do roku 2030 stanovila vybudovat kapacitu elektrolyzérů 40 GW v rámci EU a dalších 40 GW v sousedních zemích (severní Africe a Ukrajině). Severoafrické země se proto jeví jako přirozený obchodní partner s vodíkem.

Jednou z cest přepravy je mísení zeleného vodíku s plynem a transport skrze stávající infrastrukturu, která však bude muset být upravena na transport většího podílu vodíku. Stávající infrastruktura by poskytla dostatečnou kapacitu pro transport do roku 2030-2035. Kvůli zvyšujícímu se objemu exportu vodíku bude potřeba vybudovat nové kapacity transportu. Prvním takovým projektem by se podle projektu Desertec 3.0 mělo stát propojení Egypta přes Řecko s Itálií.

 

VZÁJEMNĚ VÝHODNÁ SPOLUPRÁCE NEBO RIZIKOVÉ PARTNERSTVÍ?

Výroba vodíku, ať už zeleného či modrého, by měla mít v budoucnu pozitivní vliv na energetickou bezpečnost severní Afriky. Poptávka po energii celosvětově roste a s jejím růstem počítají modely i do budoucna. Využitím svého geografického potenciálu pro obnovitelné zdroje a možnosti vyrábět vodík by severoafrické země zvýšily svou bezpečnost a stabilitu dodávek v regionu. Zároveň by touto cestou docházelo k energetické tranzici a snížení uhlíkové stopy států na africkém kontinentu. A nejen to, využívání vodíku by pomohlo oběma kontinentům ke splnění klimatických cílů.

Nicméně pro výrobu zeleného vodíku je potřeba mít vhodné podmínky pro využívání obnovitelných zdrojů. Ty subsaharská Afrika má lepší než Evropa, a proto může být zelený vodík levnější na výrobu na africkém kontinentu. Navzdory tomu, že subsaharská Afrika má velký potenciál pro solární a větrné elektrárny, investice do nich jsou v této oblasti minimální. Během posledních deseti let se v Africe instalovaly pouze 2 % světové výrobní kapacity obnovitelných zdrojů. Důvodem můžou být cenové náklady investic a nedostatečná stávající infrastruktura v Africe. Na kontinentu je také výzvou pro výstavbu nové infrastruktury nestabilní politické prostředí. Afrika je často oslabována regionálními konflikty, změnami politických režimů a vůdců, které mohou mít vliv na růst jednotlivých států a spolupráci s Evropou. Pro investory tudíž mohou být investice rizikovější, což ztěžuje získání prostředků pro financování nových projektů.

Další otázkou je, do jaké míry je spolupráce mezi Evropou a severní Afrikou nesobecká, založená na snaze společně snižovat emise a přispět ke zpomalení globálního oteplování. Z africké perspektivy se může spolupráce jevit jako návrat Evropy do její historické role, tedy k vytvoření novodobého schématu kolonialismu. Podle této perspektivy v Africe dochází k zneužívání místních zdrojů, likvidaci místní komunit a kultur, zhoršení životního prostředí. Také může docházet k případné korupci současných politických představitelů, aby byl zachován status quo a zahraniční státy si tak udržely přístup do jednotlivých zemí a k jejich zdrojům. Evropa tak může být vnímána, že zneužívá zdroje Afriky pro naplnění svého vlastního cíle, a to stát se klimaticky neutrálním kontinentem do roku 2050 bez ohledu na dopady unijní politiky na vykořisťovaný region.

S ohledem na budoucnost energetické bezpečnosti by také Evropa měla k projektům přistupovat obezřetně. Pro Evropu by nebylo výhodné vybudovat si závislost na jednom konkrétním regionu, jako se tomu stalo v některých evropských zemích v případě fosilních paliv. I když import zelené energie ze subsaharské Afriky se může jevit jako finančně výhodný, v případě přílišné závislosti se z prospěšného obchodu může stát energetická zbraň. Kdo ji bude moci použít, závisí na dalších politických a ekonomických okolnostech. Avšak je zřejmé, že pokud by v subsaharské Africe, oblasti zdroje exportů, došlo k politickým převratům a k moci by se dostaly režimy neochotné již více exportovat do EU, Unie by zůstala značně zasažena a musela se vypořádat s rostoucími cenami a hledáním nových energetických importů, podobně jako se to děje v současnosti v podobě zboží a komponent dovážených z Číny. V současnosti by tedy strategie Evropy neměly být zaměřeny pouze na dekarbonizaci energetiky, ale zároveň by se měla pozornost věnovat i diverzifikaci geografického původu zelené energie.

 


O AUTORECH

KRISTÝNA HUTOVÁ je absolventkou magisterského programu Evropská studia a v současnosti dokončuje druhé magisterské studium Mezinárodních vztahů a energetické bezpečnosti na Masarykově univerzitě. Během studia se zúčastnila stáže v CZELO v Bruselu, absolvovala stáž na MZV a think-tanku EUROPEUM, zároveň pracovala na přípravách Prague European Summit 2020 a 2021. V současnosti je stážistkou na portálu energyhub.eu.

MARTIN SVOZIL je čerstvým absolventem magisterského programu Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost na Masarykové univerzitě v Brně. V současnosti dokončuje druhé magisterské studium na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity programu Hospodářská politika a mezinárodní vztahy. V minulosti absolvoval studijní pobyt na Loughborough University a působil jako stážista na MZV na Odboru politik EU. Nyní působí jako stážista na portálu energyhub.eu.

Kontakt:
kristyna.hutova@gmail.com, m.svozil96@gmail.com

 

Tomáš Brejcha

Související články

Síkela: Opatření EU na boj s drahými energiemi by se mohla rozšířit

Praha 25. září (ČTK) - Do návrhu souboru opatření Evropské komise proti vysokým cenám energií by mohlo ještě přibýt prodloužení do…

Scholz chce prohloubit energetické partnerství Berlína a Rijádu

Německý kancléř Olaf Scholz dnes po setkání se saúdskoarabským korunním princem Mohammadem bin Salmánem prohlásil, že chce prohlou…

Firmy kvůli energiím investují do úspor

Vysoké ceny energií tísní nejen české domácnosti, ale i firmy. Své inovace tak v současnosti daleko více cílí na oblast energetiky…

Solární zahradní stavby pro ty, co nemohou mít fotovoltaiku na střeše

„Zahradní stavby nabízejí fotovoltaickým panelům velkou plochu k využití, ideální sklon a orientaci ke slunci. Výsledný výkon může…

Škoda už chystá elektrickou octavii, počkáme si ale ještě roky

Elektrická Škoda Octavia jednou přijde a automobilka ji už nyní má chystat. Dřív však na trhu uvidíme produkční verzi konceptu Vis…

Kalendář akcí

Podzimní plynárenská konference

03. 10. 2022 10:00 - 04. 10. 2022 15:10
Online
Český plynárenský svaz, jedna z největších oborových a profesních asociací v ČR, která sdružuje přes 200 významných společností plynárenského oboru, v...

CARBON DAY 2022

05. 10. 2022
Hotel Park Inn, Bratislava
Organizátor podujatia EkosPlus pozýva na odbornú konferenciu zameranú na klimaticko - energetickú politiku a obchodovanie s emisnými kvótami.

Hospodaření s energií ve firmách

11. 10. 2022 09:00 - 16:30
Praha, hotel Olympik
Zavádění energeticky úsporných opatření je v dnešní době energetické krize více než aktuální. Současné ceny energií nutí firmy přehodnocovat své energ...

ENERGETICKÁ KRIZE ESKALUJE, JE NUTNÉ JI ŘEŠIT!

13. 10. 2022 09:00 - 19:00
Praha, Hotel Grand Majestic Plaza
Mimořádná situace v energetice vyvolaná urychlením přechodu k obnovitelným zdrojům v kombinaci s neočekávaným válečným konfliktem na Ukrajině vyžaduje...

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

73189
Počet publikovaných novinek
2092
Počet publikovaných akcí
832
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika