Hodí nás Západ zase přes palubu?

Obávám se, že velké státy vymění bezpečné dodávky ropy a plynu z Ruska za střední a východní Evropu, říká v rozhovoru pro PRO-ENERGY magazín bývalý premiér, expředseda Evropské rady, energetik a staronový předseda Teplárenského sdružení Mirek Topolánek. 

Hodí nás Západ zase přes palubu?

ABSTRACT: ”I am concerned that the large EU countries will choose safe supplies of oil and gas from Russia over the security of Central and Eastern Europe”, says former Prime Minister Mirek Topolánek in an interview for the PRO-ENERGY magazine. Aside from his tenure as the PM, the interviewee was a President of the European Council during Czech presidency, worked as an energy expert and has recently been appointed as a chairman of the Czech District Heating Association.


 

Odkud bychom brali plyn, pokud na Ukrajině bude déletrvající válka?

Bez dodávek plynu z Ruska si evropskou energetiku zatím neumím představit. Rusové ale zatím vždy dodali to, co nasmlouvali. I v roce 2009, kdy zavřeli kohoutky přes Ukrajinu. Dlouhodobé kontrakty tedy podle mě dodrží. Ale na spotový trh plyn už nedodávají ani teď, a tím Evropu vydírají. Vsadit masivně na dovoz LNG, to je ekonomická cesta smrti, protože je to nesmírně drahé. To bychom se snad museli vrátit k uhlí. Proto se Německo a Francie snaží s Ruskem vyjednávat. Já se opravdu obávám, že velké státy vymění bezpečné dodávky ropy a plynu z Ruska za střední a východní Evropu. Nord Stream 2, Gazela a plynovod BACI (propojení Břeclavi s rakouským Baumgartenem) s pokračováním do Itálie jsou novou želenou oponou. Západní státy včetně České republiky budou plynem zásobeny, ty na východ od této opony zůstanou potenciálně na suchu. Nevím, jestli mne výhodnější pozice Česka nějak zvlášť uklidňuje.

 

 

Jak to vypadá s konkurenčním projektem Eastring?

Ten se nerealizuje kvůli odporu Ruska, Německa a Rakouska. Stejně jako dříve Nabucco, či South Stream. Existuje jen přes­hraniční propojení z jižní Evropy až na Slovensko a staví se propojka ze Slovenska do Polska. Vzniká tak bezpečnostní koridor, který ovšem svou kapacitou nestačí na plné zásobování těchto zemí. Koreluje s Iniciativou Trojmoří, která v zásadě propojuje 12 zemí od Baltského, přes Jaderské až po Černé moře a kopíruje tak i mapu ohroženého regionu.

Rozuměl bych, kdyby hlavním důvodem pro dekarbonizaci v oblasti ropy a plynu bylo snížení dodávek z Ruska nebo z Blízkého východu, ale dělat to jen kvůli boji s klimatickou změnou mi připadá nesmyslné. Projekt Nord Stream 2 tuto snahu totálně nabourává, a to i z hlediska boje proti klimatické změně. Je to naprosto pokrytecké.

 

V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu asi vzroste opět význam energetické bezpečnosti. Mělo by být klíčové i pro české předsednictví EU?

Myslím, že energetická bezpečnost není klíčová jen pro české předsednictví, ale permanentně, zejména v situaci, kdy nebudeme mít po ukončení těžby uhlí vlastní zdroje. Pro nás je povinností zabezpečit základní potřeby pro obyvatelstvo. Těmi není jen jídlo či voda, ale i teplo a světlo. V tomto smyslu pro nás bude energetická bezpečnost vždycky prioritou. To, že máme předsednictví a že bychom měli stejně jako před 13 lety využít tohoto půl roku pro akcentaci této priority, je imperativ.

Energetika totiž není jen problémem naším, ale celé Evropy. Kvůli vlastním chybám, geopolitické situaci, covidu, postcovidovému oživení i dalším faktorům se Evropa dostala do situace, v níž od konce války nebyla: máme nedostatek energie, dostupná je drahá a spousta lidí se propadá do faktické chudoby. Dostat cíleně a jednorázově 100 milionů lidí do existenčních problémů je šílené. Může to nabourat poměrně složitý sociální smír v Evropě a vyvolat politické změny. Není to marginální problém a energetická bezpečnost musí být jednou z evropských priorit.

 

Jak k tomu došlo, že se Evropa ocitla v tak nezáviděníhodné situaci?

Je to hlavně kvůli naplňování ambicióz­ního cíle Evropské unie stát se světovým leaderem v oblasti dekarbonizace, což deklarovala v dokumentech, jako je New Green Deal nebo Fit for 55, v nichž se EU k těmto cílům - v osobě Babiše i Česko - zavázala. Tyto plány v některých zemích vedou k omezování klasické energetiky, v Německu třeba k zavírání jaderných elektráren, tam i jinde k uzavírání uhelných elektráren a k orientaci na nestabilní obnovitelné zdroje. To s sebou přináší rozevírání nůžek mezi cenou energie a schopností lidí si tu energii nakoupit. Jak jsem už řekl, pro mne je jediným relevantním důvodem pro odchod od fosilních paliv snížení závislosti na importech ropy a plynu z nestabilních regionů, včetně Ruska.

V momentě, kdy přeorientovávám energetiku na zcela jinou zdrojovou základnu a plyn je jediný přechodný substitut, vyvolávám po něm zvýšenou poptávku. Pokud se to sejde s útlumem těžby v Nizozemsku, problémy v Norsku, asertivní politikou Ruska v oblasti plynu (krácení dodávek na spotový trh) a obrovským růstem postcovidové poptávky v jihovýchodní Asii a Číně, znamená to obrovský cenový skok. Cena plynu narostla několikanásobně! Pokud k tomu připočteme ještě povolenky, které také stouply daleko více, než predikovala EU, i díky spekulativním nákupům a faktoru očekávání, vznikly tak na trhu takové tenze, že vylétly ceny všech druhů energie. Neviditelná ruka trhu tak ukázala svou sílu. Fyzika a ekonomie porazily ideologii a nové náboženství.

 

Je z toho cesta ven?

Pokud vezmeme do úvahy i válečný konflikt Ruska s Ukrajinou, tak rychlou a bezbolestnou cestu ven moc nevidím. Nástrojem ruské zahraniční politiky je energetická politika a právě dodávky plynu do Evropy. Nyní přes Veľké Kapušany teče na západ méně plynu, a i to jen na základě dlouhodobých kontraktů, Jamal je prakticky zastaven a tlak na zprovoznění plynovodu Nord Stream 2 je tak jedním z nástrojů, ale i důvodem geopolitické studené války. Ta může lehce přerůst ve válku horkou. Proto neočekávám, že by ceny plynu šly razantním způsobem dolů. Ani případné dovozy dražšího LNG cenu výrazně nesrazí. Je to souběh faktorů: nedodávky ruského plynu na spotový trh, tlak Ruska na dlouhodobé smlouvy, z nichž jsme se chtěli vyvázat, nedostatky v dodávkách plynu, nenaplněné zásobníky, snaha Ruska o obnovení bývalé sféry vlivu, tlak na USA, aby se situace ve střední a východní Evropě dostala před náš vstup do NATO, tlak na Ukrajinu a odmítnutí jejího vstupu do NATO, touha Ruska kontrolovat po Krymu i Černé moře a postupně vracet ruskému impériu bývalý vliv, hranice či sféru vlivu a „místo u stolu“.

Všechny tyto faktory vytvářejí mix geopolitických a energetických hrozeb, kterým krátkodobě čelit v žádném případě neumíme. Můžeme jen částečně a naprosto cíleně řešit chudobu, kterou jsme si sami způsobili. U nás jsou dnes 2 miliony lidí, jejichž výdaje na bydlení a energii mohou dosáhnout 40 % příjmů a celkově 4 miliony lidí, u kterých tyto výdaje atakují 30 % příjmů. Na to musíme rychle reagovat.

 

Pomůže situaci vyřešit důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů, nebo je vidíte vyloženě negativně?

Po mně nemůžete chtít, abych New Green Deal vyzdvihoval jako nějaké geniální řešení, ale politická vůle jej prosadit je v Evropě velmi silná. Nemá proto cenu proti němu jen protestovat. Už Charles Darwin řekl: „Není to ten nejsilnější, kdo přežije, ani ten nejinteligentnější, ale ten, kdo se dokáže nejlépe přizpůsobit.“ Jediným řešením je se na něj adaptovat, případně ho využít pro nastartování modernizace země. I ropná krize nastartovala nebývalý technologický rozmach. Nechme ale výzkum vědcům, inovace inženýrům a ekonomiku ekonomům. To, že se Newtonův a Ohmův zákon jmenují zákon, ještě neznamená, že o nich europoslanci mohou hlasovat…

Fakt, že by energetický mix měl být výhradně v rukou národních států, dávno neplatí. Jak řekl Henry Ford: „Každý zákazník si může vybrat barvu, bude-li to černá“. Systémem regulací, nařízení, taxonomií, limitů, dotací a diskvalifikací máme jasně nalinkovanou trajektorii odchodu od energetické soběstačnosti, dostatku a rozumné ceny energetických komodit.

Poprvé ale po dlouhé době, možná vůbec poprvé, nastala situace, kdy tři hlavní složky budoucího mixu – jádro, plyn a obnovitelné zdroje – nejsou ve sporu a místo je zde pro všechny tři skupiny výrobců. Bylo to vidět i na jednáních o taxonomii a na diskuzích o budoucnosti české energetiky. U stolu sedí zástupci ČEZu, Komory obnovitelných zdrojů, Teplárenského sdružení, i Českého plynárenského svazu a jsou schopni najít společnou řeč. Střednědobé a dlouhodobé řešení tedy zřejmě existuje, ale krátkodobě se budeme muset vypořádat s vysokými cenami energie a s energetickou chudobou. Pokud chceme zůstat v EU a jinou variantu nemáme, musíme se vyrovnat s tím, že náklady na naše členství budou vyšší, než jsme čekali.

 

 

Pořád jsme ale přece čistými příjemci, ne?

Za prvé to končí, brzy se staneme čistými plátci. Za druhé si zkusme sáhnout do svědomí, kolik peněz z dotací bylo alokováno tak, aby co nejlépe posloužily potřebám našeho státu. Já si troufám odhadnout, že minimálně 50 % z těch dotačních peněz bylo vyhozeno na naprosto nesmyslné projekty. Nicméně teď máme díky Modernizačnímu fondu či Fondu spravedlivé transformace možnost udělat některé zásadní kroky pro modernizaci energetického mixu a dekarbonizaci a naplnit cíle EU a tím snad i naše.

 

Využijí evropských peněz i teplárny?

Ptám se proto, že jste se nedávno opět postavil do čela Teplárenského sdružení. Co byste chtěl v této funkci prosadit?

Teplárenství je v kritické situaci, jednoznačně nejhorší za dobu svojí existence. Není to vina tohoto oboru, ale vývoje energetických trhů a především šíleného nastavení evropské legislativy. Trh s plynem se sice trochu zklidnil z extrémní hysterie, ale do přijatelného normálu je stále velmi daleko. Cena povolenky je naprosto devastační, a to nejen pro teplárenství, ale také pro ceny elektřiny a pro průmysl. Pokud by to mělo pokračovat, čeká EU rozsáhlá deindustrializace. V Číně se musí válet smíchy, když vidí, jak se EU sama likviduje.

Pokud budou stávající podmínky pokračovat a nepodaří se nastartovat přechodnou transformační podporu tepláren, což je fakticky vratka větší části nákladů na povolenky, bude to pro příští rok znamenat nárůst cen tepla, na který nechci ani myslet. Vláda musí konat, jinak se příští rok 40 % domácností skutečně propadne do energetické chudoby. To už prostě není možné řešit jen sociálním systémem. Chtěl bych zdůraznit, že vratka nákladů na povolenky není žádnou podporou uhlí, jak vykřikují ekologičtí aktivisté. Její poskytnutí je naopak podmíněno odchodem od uhlí do roku 2030, což je výrazně dříve, než různé uhelné komise stanovily a ekologičtí aktivisté požadovali.

Čeká nás především dotažení a notifikace zákona o podporovaných zdrojích do konkrétní realizace a fungování zamýšlených schémat podpory transformace a dekarbonizace teplárenství. Zásadním pilířem je zmíněný Modernizační fond, kde je potřeba dotáhnout schéma pro tzv. neprio­ritní projekty, vypsat nové výzvy a výrazně pohnout se schvalováním velkých projektů, které se schvalují individuálně. Nová vláda chce do konce letošního roku předložit nový energetický zákon. Do procesu jeho přípravy, která probíhá už dva roky, jsme zapojení, ale je na tom ještě hodně práce. Další důležitou oblastí je evropská legislativa a balíček Fit for 55, kde běží legislativní proces a je potřeba vyjednat realistické podmínky, které nebudou probíhající transformaci teplárenství zbytečně brzdit. A never ending story, odstranění nesmyslných výhod pro zdroje pod 5 MW, které nelogicky neplatí žádné povolenky a ekologické daně. Podotýkám, že letošní dramatické nárůsty cen tepla (40 – 170 %) se týkají téměř výhradně právě těchto zdrojů, u plynových je to navíc velmi často spojené s pozdním nákupem plynu či výpovědí původního dodavatele plynu. Naši členové se na současném zdražení tepla podílejí u uhelných tepláren v rozmezí 8 – 25 % a u plynových 3 – 30 %.

 

Jak jste spokojen s rozhodnutím Evropské komise ohledně energetické taxonomie?

Je to vítězství kompromisu. Asi se nelíbí úplně nikomu, nicméně s výjimkou Rakouska a Lucemburska, které vyhrožují žalobou, se největší odpůrci rekrutují pouze z řad ultrazelené guerily. Na Evropské radě mohou zlobit ještě Němci, ale nevidím se schválením zásadní problém. Evropský parlament nicméně může dohodu ještě shodit. Proces taxonomie Babišova vláda zanedbala a podcenila. Nakonec se ale stejně dohodla Francie s Německem. Francie podporovala výrobu elektřiny z jádra a Německo zase výrobu z plynu. Pak se taxonomie teprve představila ostatním členským státům a ty začaly rychle pracovat na připomínkách. Panovaly obavy z příliš rychlého nárůstu spoluspalování vodíku, což Komise při závěrečném projednávámí na nátlak Němců zohlednila. Ostatní výhrady ale odmítla a návrh tak skrývá řadu nášlapných min a interpretačních problémů.

Abychom byli schopni ufinancovat jaderné projekty, tedy aby byly součástí taxonomie, musíme mít stavební povolení na bloky v Dukovanech i v Temelíně do roku 2045. Investice do stávajících bloků musí být hotovy do roku 2040. Chybí nám odborníci, inženýři, projektanti, výrobci, kapacity. Francie například vyhlásila totální návrat k jádru a kromě výstavby 18 nových bloků a prodloužení životnosti těch stávajících, bude masivně investovat do vývoje malých pružných jaderných reaktorů. Vznikne obrovský tlak na dodavatele, což může naopak cenu zvyšovat. Znamená to absolutní změnu priorit pro tuto i příští vlády a nevím, jestli to všichni dostatečně chápou.

 

 

Věříte, že se to stihne? Považujete za dobré rozhodnutí vyloučit Rusy a Číňany z jaderných tendrů?

Musí se to stihnout a to téměř za každou cenu. S vyloučením obou zemí souhlasím a současná geopolitická situace to jenom potvrzuje. Nebránil bych se v této situaci - po zkráceném výběru - ani přímému jednání vláda – vláda a urychlení tendrování, ani případné opci na další bloky. Osmileté ostudné přešlapování minulých vlád po zrušení tendru na Temelín vyžaduje razantní akceleraci. Současné chování Andreje Babiše je směšné a odsouzeníhodné.

Požadavky Komise ohledně zemního plynu považujete za realizovatelné?

Co se týče plynu, máme sice vodíkovou strategii, ale pochybuji, že jsme schopni i v posunutých termínech do sítě dodávat narůstající množství zelených plynů. Nedokážeme do té doby vyrobit tolik vodíku či biometanu, budeme je muset dovážet z Německa nebo odjinud a naši importní závislost to nevyřeší. Nemáme žádná vodíková hospodářství v teplárnách a elektrárnách, ve městě může být výroba vodíku docela velký problém a technologicky nedořešený je i vlastní transport. Dojde k radikální změně až po hořáky u plynových sporáků. Je to obrovská výzva a zároveň i příležitost.

MPO by mělo kvůli změně priorit přebudovat svou strukturu, protože pro přípravu všech legislativních i dalších kroků to bude klíčové. Bude potřebovat odborníky a bude muset změnit energetický zákon, přepočítat energetické bilance a nastavit takový motivační systém, aby česká energetika vůbec mohla tuto změnu přežít.

Třetí možností pro nás je další výstavba obnovitelných zdrojů. Pro větrníky už tu moc prostoru není, ani na masivní výstavbu fotovoltaických elektráren na polích vyjma agrovoltaiky a využití brownfieldů. Perspektivní je ale instalace solárních panelů na střechy obytných domů i průmyslových a obchodních objektů.

Pokud energetický mix bude fungovat a my uděláme nové bilance, pořád budeme potřebovat síť, do níž bude nutno masivně investovat, stejně jako do teplárenských soustav, které by měly fungovat jako regionální záložní rezervní zdroje a záruka stability a tvrdosti sítě.

 

Energetický mix se tedy bude podle Vás skládat z jedné třetiny z jaderných zdrojů, z jedné třetiny z plynových a z jedné třetiny z obnovitelných zdrojů?

Nejsem schopen to predikovat, závisí to na tom, kolik jaderných bloků budeme schopni efektivně postavit. Já myslím, že jádro musí tvořit mnohem více než třetinu energetického mixu. Obnovitelné zdroje s nárůstem na střechách mají určitý potenciál a bude to určitě více než nynějších 17 %. Musí se k tomu ale stavět záložní rezervní zdroje a využít dnešní dekarbonizované teplárny, protože úložiště na to nebudou stačit. Teplárny – velké kogenerace budou spalovat aspoň z 50 % plyn, s postupným nárůstem vodíku a biometanu, dále biomasu, a to i z odpadu, a budou využívat pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny obnovitelné zdroje. Řada subjektů se bude zabývat výrobou vodíku z přebytků obnovitelných zdrojů a biopaliv tam, kde to bude efektivní.

Všechny tyto scénáře budou platit za předpokladu, že nebude válka. V roce 2009, během českého předsednictví, jsem musel řešit plynovou krizi. Jejím hlavním spouštěčem byl legitimní odpor skandinávských, pobaltských zemí a Polska proti Nord Streamu 1. Krizi jsme sice úspěšně vyřešili, ale během dvou let nastartovaly dodávky přes Nord Stream 1. Nyní chce Rusko vrátit zpět svou bývalou sféru vlivu a nástrojem je mimo jiné Nord Stream 2. Mám obavu, že Američané pomalu opouštějí Evropu, oslabují euroatlantickou vazbu a soustřeďují se na Čínu jako na svého hlavního soupeře. Může se stát, že střední a východní Evropu znovu nechají Rusku. To je dost špatná zpráva a je divné, že se toho lidé neobávají. Válka na Ukrajině být nemusí, ale to pak bude znamenat, že Američani někde ustoupili…. Proto veškeré energetické plány, které budou i tak obtížně realizovatelné, platí jen pro případ, že se geopolitická situace nezhorší, minimálně na přechodnou dobu bude dostatek plynu a dekarbonizační ambice dostanou realističtější podobu.

 

 

S ropou by asi problém nebyl, když máme ropovod IKL. S plynem by to bylo asi horší…

Ani s ropou to není úplně jednoduché. Rusko by mělo rádo pod kontrolou všechny produktovody, vedoucí do Evropy. Ruská energetická koncepce, zpracovaná po nástupu Putina, o tom hovoří zcela jasně. I proto je velmi podivná pozice Německa, které je tahounem dekarbonizačního projektu a současně spolu s Ruskem tlačí geopolitický projekt plynovodu Nord Stream 2, kterým přepraví fosilní plyn do svých elektráren, a umožní tak obchvat Ukrajiny. Německo je tak trojským koněm Ruska jak v EU, tak i v NATO.

Rusku se ale také podařilo ovládnout střední Asii, která má obrovské zásoby ropy, a tím trošku nabourává jistotu alternativních dodávek. Podívejte se do Kazachstánu a na nezištnou bratrskou pomoc ruských a regionálních speciálních sil k nastolení klidu na práci. A co Ázerbájdžán, obklíčený Íránem a Ruskem, s rozmraženým konfliktem v Náhorním Karabachu.

Třetím splněným cílem Ruska je diverzifikace rizika odběru, a tím je otevření přepravních cest na východ. Tím pádem bude mít daleko vyšší vydírací schopnost, protože Evropa pro něj už nebude jediným odběratelem. Aliance Putina a Si-Ťin-Pchinga je varující.

A do toho mohou přijít sankce, studená válka může přerůst v lokální či regionální ozbrojený konflikt a my místo New Green Dealu budeme řešit jiné problémy. I když já se obávám, že reakcí EU by i v tomto případě byly pouze ještě ambicióznější a ještě šílenější plány.

 

Má smysl se v této situaci bavit třeba o perspektivách plynu v dopravě?

Mně vadí, že se podpora omezuje hlavně na elektromobilitu. Je to velmi jednostranné politické rozhodnutí. Pokládám cestu CNG a vodíkových článků za perspektivní a možnou, byť dnes ještě ne zcela komerčně zajímavou. Věřím, že půjdeme cestou vysokých technologií, a ne pálením křoví. Je dobře, že využíváme energii Slunce. Veškerá energie pochází z energie Slunce, my ji získáváme buď štěpením nebo fúzí a je jen otázka, jak dlouho trvá ta obnovitelnost. Obnovitelné je i uhlí, jen to trvá strašně dlouho :-D. Obnovitelnost je tak jen otázka kapacity v čase. Pokud vzniknou progresivní technologie, které posunou energetickou diskusi někam dál, budu jen rád. Zůstat jen u krajiny poseté větrníky a solárními panely mi připadá inovačně poněkud ubohé. Věřím na jadernou fúzi i na další technologie, které nás posunou významně dál a nebudeme tak závislí na rozmarech přírody a našich sousedů. Věřím na inovační schopnost a jediný obnovitelný zdroj – šedou kůru mozkovou.

 


O DOTAZOVANÉM

Mirek Topolánek po studiích na strojní fakultě Vysokého učení technického v Brně pracoval jako projektant v Závodu automatizace a mechanizace OKD, později v Energoprojektu Praha. V oblasti energetiky zůstal činným i po revoluci, kdy spoluzaložil společnost VAE a dodnes fungující firmu VAE Controls.
V letech 2002–2010 vykonával funci předsedy Občanské demokratické strany a v období 2006–2009 byl předsedou vlády České republiky. Od ledna do května 2009 byl také předsedou Rady Evropské unie. V prosinci 2014 se stal manažerem slovenského přepravce Eustream. Tato společnost patří Energetickému a průmyslovému holdingu. Je členem představenstva inženýrské firmy SES Tlmače a v rámci dekarbonizace i konzultantem EP Industries. V současnosti se věnuje i teplárenství, v únoru 2022 se po třech letech znovu stal předsedou Teplárenského sdružení České republiky. 

 

Tomáš Brejcha

Související články

Několik tisíc lidí demonstrovalo v Německu za otevření plynovodu Nord Stream

Na 3000 lidí dnes demonstrovalo v obci Lubmin poblíž severoněmeckého Greifswaldu za cenově přijatelné energie a za otevření plynov…

Hirman: V Bruseli sa bijeme za to, aby sme dostali peniaze zo zdanenia elektriny na Slovensko

Znárodnenie elektriny vyrobenej na Slovensku je krajné riešenie energetickej krízy. Momentálne SR pracuje na spoločnom európskom r…

Polsko odhaduje, že zdaněním mimořádných zisků energetických firem získá 70 miliard

Zdaněním mimořádných zisků energetických firem Polsko získá 13,5 miliardy zlotých (70 miliard Kč), očekává místopředseda polské vl…

Strop pro domácnosti zřejmě nebude na celou spotřebu, řekl Síkela

Vláda pracuje na nařízeních, která mají upravit způsob zastropování cen energií. Zatímco ceny by měly zůstat na oznámené úrovni, n…

Německo a SAE podepsaly smlouvu o dodávkách zkapalněného zemního plynu

Abú Zabí/Essen (Německo) 25. září (ČTK) - Německá energetická společnost RWE podepsala se státní ropnou firmou ADNOC ze Spojených…

Kalendář akcí

Podzimní plynárenská konference

03. 10. 2022 10:00 - 04. 10. 2022 15:10
Online
Český plynárenský svaz, jedna z největších oborových a profesních asociací v ČR, která sdružuje přes 200 významných společností plynárenského oboru, v...

CARBON DAY 2022

05. 10. 2022
Hotel Park Inn, Bratislava
Organizátor podujatia EkosPlus pozýva na odbornú konferenciu zameranú na klimaticko - energetickú politiku a obchodovanie s emisnými kvótami.

Hospodaření s energií ve firmách

11. 10. 2022 09:00 - 16:30
Praha, hotel Olympik
Zavádění energeticky úsporných opatření je v dnešní době energetické krize více než aktuální. Současné ceny energií nutí firmy přehodnocovat své energ...

ENERGETICKÁ KRIZE ESKALUJE, JE NUTNÉ JI ŘEŠIT!

13. 10. 2022 09:00 - 19:00
Praha, Hotel Grand Majestic Plaza
Mimořádná situace v energetice vyvolaná urychlením přechodu k obnovitelným zdrojům v kombinaci s neočekávaným válečným konfliktem na Ukrajině vyžaduje...

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

73189
Počet publikovaných novinek
2092
Počet publikovaných akcí
832
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika