Energetická transformace prizmatem hegemonických cyklů Josepha Schumpetera

Pochybnosti o dosažitelnosti dekarbonizace světových ekonomik neutuchají a odborná veřejnost neúnavně vznáší otazníky nad udržitelností energetické sítě, založené na obnovitelných zdrojích. Podobné námitky technického typu jsou pro dosažení úspěšné energetické transformace zcela zásadní, nicméně tentýž odborný přístup může přehlížet širší politické a ekonomické důsledky, které jsou v této „grand transition“ (slovy Václava Smila) ve hře. 

Energetická transformace prizmatem hegemonických cyklů Josepha Schumpetera

ABSTRACT: Schumpeter’s leading sectors theory, combined with Vernon’s product cycle model, shows the political and economic benefits of the new techno-economic paradigm. In the first two phases of the cycle, mainly the regions in which the new paradigm was born benefit. If the new energy sectors manage to constitute such paradigm, the Green Deal may provide the EU with a stable base for global ascendancy.


SCHUMPETEROVY VEDOUCÍ SEKTORY

Nástroj k porozumění oněch širších perspektiv nabízí teorie ekonomických cyklů Josepha Schumpetera, na Vysočině narozeného Rakušana, který patří k zásadním postavám politické ekonomie dvacátého století. Schumpeter založil svou analýzu ekonomických výkyvů v kapitalismu na práci ruského ekonoma Kondratěva, jehož model identifikoval pravidelně se střídající období rychlého ekonomického růstu s etapami stagnace či zpomalení.

Tyto „vlny“ přichází ve zhruba padesátiletých cyklech, a dle Schumpetera závisí na vynořujících se technickoekonomických paradigmatech. Podnikaví soukromí aktéři přicházejí s inovacemi, které vytváří shluky nových vedoucích sektorů, do nichž se následně s vírou ve vysokou návratnost přesouvá masivní porce investic. V tu chvíli se rozebíhá tzv. Vernonův produktový cyklus, v jehož průběhu se produkty nového technickoekonomického paradigmatu přesouvají z fáze „inovace“ do fáze exponenciálního růstu daných sektorů, fáze vyzrálosti a následné stagnace až úpadku. Typicky teprve ve třetí fázi dochází k rozšíření inovativních technologií a know-how mezi „opozdilce“, v prvních dvou z nich tak těží především region, v němž se nové paradigma zrodilo.

Akademici zabývající se hegemonickými cykly dále tvrdí, že tento vývoj zavdává nejen ekonomické, ale i politické dominanci. Převaha v nejnovějším shluku vedoucích sektorů ekonomiky pokládá základy jak pro rychlé bohatnutí státu, tak pro jeho vyvýšenou pozici v mezinárodní politice. Hegemonie založená na technickoekonomické převaze se navíc jeví jako mimořádně stabilní, neboť vytváří asymetrickou mocenskou strukturu, založenou na vlastním zájmu jednotlivých zemí. Ve světě volného zahraničního obchodu je ekonomický hegemon jakožto nejefektivnější a nejkompetitivnější producent nových technologií přijat za určité „centrum“, na nějž se zbytek světa váže za účelem vlastního průmyslového exportu a růstu. Jakmile ono technickoekonomické paradigma začne upadat, otevírá se prostor pro vyzyvatele, kteří by si rádi přisvojili globální vůdčí roli.

Obrázek č. 1: Produktový cyklus formujícího se technickoekonomického paradigmatu
Zdroj Schwarz, M. (2018). States Versus Markets: Understanding the Global Economy (adaptace autora)

 

TRANSFER MEZI PARADIGMATY?

V současné době se do nejnovějšího shluku vedoucích ekonomických sektorů běžně počítají informační technologie, software, revoluce v komunikačních technologiích a další. Méně často se v tomto světle nahlíží právě na zmíněnou energetickou transformaci, u níž se pozornost soustředí buď na její blahodárné dopady na životní prostředí na straně jedné, nebo na její nákladnost, ideologický podtón a technologickou nedomyšlenost na straně druhé. Tímto nechci říct, že veškeré z těchto úvah jsou irelevantní či nesprávné, naopak. Strach z potenciálně neobyvatelné planety, který skutečně mnohdy přináší sklouznutí od konstruktivní politické diskuse k emotivnímu aktivismu především mladých generací, skýtá nevídaně silný impuls, a v některých zemích i vysoký politický kapitál, pro přechod k novým zdrojům energie. Hlasy z byznysu a odborných kruhů pak naopak alespoň částečně tlumí nezřídka extrémní a nerealistické požadavky právě mladých generací.

Podcenění potenciálu nového energetického paradigmatu často přichází ze strany politiků, zejména zemí východní Evropy, kteří nešetří kritikou Evropské komise a její Zelené dohody. Zdravá míra skepticismu a kritického posuzování jejích cílů je dozajista žádoucí, nicméně úroveň pesimismu, kterou projevil na právě proběhlé klimatické konferenci v Glasgow dosluhující premiér Babiš (Zelenou dohodu označil za „ideologii“ a „sebevraždu“, kterou si jako EU nemůžeme dovolit) značí ve světle právě představené hegemonické teorie spíše nedostatečnou schopnost strategického uvažování, než racionální přístup k dané problematice.

Tímto premiérovi v demisi nevyčítám nedostatečnou obavu o stav životního prostředí, účelem tohoto textu je pouze poukázat na ekonomický a politický potenciál spjatý s odvážným krokem do neznáma a dominancí nového technickoekonomického paradigmatu. Environmentální přesah (či základ) energetické transformace však hraje Evropě do karet: na „zelený diskurz“, zdá se, budou muset dříve nebo později přistoupit všichni (ačkoliv Čína a Indie se zatím zásadních závazků zdráhají, jak zmíněná konference v Glasgow také ukázala). Jak káže Schumpeterova teorie vedoucích sektorů, bude-li Evropská unie lídrem v technologických inovacích (a to ať už přímo ve výrobě, přepravě či skladování energie, tak nepřímo v optimalizaci její distribuce a využití), v sázce není „jen“ obtížně uchopitelný cíl v podobě záchrany planety.

 

PŘÍSLIB MOCENSKÉHO VZESTUPU

Spolu se Zelenou dohodou může Evropská unie získat nejen nezávislost na fosilních mocnostech, ať už jde o plyn z Ruska či o ropu z Blízkého východu, ale také výhody „prvního na tahu“. Vysoké zisky pramenící z prvních dvou fází Vernonova produktového cyklu pak můžou mnohonásobně převýšit okamžité náklady, jejichž výše tvoří jeden z hlavních politických argumentů proti plánům Evropské komise. Na ekonomické výhody se navíc přímo váže nárůst mezinárodní politické moci, neboť ekonomický hegemon může poměrně úspěšně diktovat pravidla hry pro zbytek světa. Jak modelové predikce, tak Jevonsův paradox navíc předpovídají trvající nárůst světové spotřeby energie, což naznačuje solidní základ pro hegemonii založenou na energetických inovacích.

Na místě je úvaha, zda je Schumpeterův model aplikovatelný i dnes, v době, kterou od té jeho dělí Druhá světová válka, Studená válka a veškerý vývoj obecně označovaný jako globalizace (přesnějším termínem by byla „hyperglobalizace“). Zdá se však, že jeho teorie technickoekonomických paradigmat setrvává relevantní, ač nutno dodat, že představa unipolarity (tj. naprosté dominance jednoho hegemona nad světem) již realitu příliš neodráží. Ve skutečnosti se v mezinárodní sféře dnes pohybuje více států, které si dělají nárok na pozici světové mocnosti. Mezi ně se počítá také Evropská unie, jež však opakovaně naráží na svou nejednotu, lišící se zájmy jednotlivých členských států a nekončící balancování moci mezi evropskými a národními institucemi.

Obrázek č. 2: Předpověď vývoje nabídkové křivky energie pro toto desetiletí
Zdroj: World Energy Outlook, 2021
Pozn.: Predikce „NZE“ (Net Zero Emission) počítá s rapidním vyřazením uhelných zdrojů energie z provozu, a proto jako jediná předpovídá pokles nabídky; APS = Announced Pledges Scenario (Scénář oznámených příslibů); STEPS = Stated Policies Scenario (Scénář stanovených zásad) 

 

„REALPOLITIK“ 21. STOLETÍ?

Zelená dohoda je politika a tímto prizmatem by se na ni také mělo nahlížet. V kontrastu s dalšími světovými mocnostmi na tom navíc Evropa není zle. Dosavadní hegemon konce dvacátého a začátku tohoto století, Spojené státy, se potýká s politickou nestabilitou, která neumožňuje strategii podobnou té evropské, ačkoliv tamní vynálezci a podnikatelé vytrvávají na světové špici.

Čína, jejíž vzestup v posledních letech způsobil zpozornění v USA i Evropě, se potýká s neudržitelným dluhovým převisem a trhem nemovitostí na pokraji kolapsu.

Oproti tomu, členství v EU se přes veškeré protesty vůči Zelené dohodě znějící z Prahy, Varšavy či Budapešti projevuje jako dostatečná páka (či motivace) pro relativně drastické a ambiciózní kroky nesourodého kontinentu. Orgány EU se však s členskými státy musí snažit o kompromis mezi smysluplnou dlouhodobou strategií, okamžitými náklady a technologickými reáliemi. Ve světle souboje o výsostné postavení na světové scéně není rozumné Zelenou dohodu vnímat pouze jako ideologii (ač té také není zcela prosta), nýbrž jako potenciálně vysoce potentní nástroj „Realpolitik“ dvacátého prvního století.

Nestrategické tahy, ke kterým v rámci politických vyjednávání dochází, nesmíme přehlížet, zároveň kvůli nim ale není rozumné odsuzovat celý projekt. Aby výše uvedené platilo, jaderná energetika si nutně musí najít cestu zpět do energetického mixu budoucí Evropy: Francie k tomu před pár dny udělala velký rok, když prezident Macron oznámil výstavbu nových jaderných bloků v zemi. Dokáže-li tentokrát Francie vést vítězný souboj se zatvrzelým Německem, v cestě k evropskému vzestupu bude o překážku méně.

 


O AUTOROVI

Matyáš Urban studuje obor Politologie na Fakultě sociálních studií Univerzity v Amsterodamu. Snaží se o lepší porozumění energetice skrze společenskovědní přístup, který se vyvarovává trivializace a přílišné politizace souvisejících témat.

Kontakt: mattyasurban@gmail.com

Tomáš Brejcha

Související články

Češi znovu na Antarktidě. Krom tání ledovců zkoumají i hladinu stresu

Dva měsíce stráví o samotě na ostrově více než pětkrát větším než Praha, kde jim společnost dělají jen tuleni nebo tučňáci, leč je…

Hyundai bude dále vyvíjet vodíkový pohon i spalovací motory

Hyundai nekončí s vývojem spalovacích motorů ani vodíkových pohonných ústrojí. Ba co víc, ještě v roce 2040 chce auta se spalovací…

Zoom: Slovenskí vedci náhodou objavili nový materiál

Týždenný podcast o novinkách z vedy.

Úkol pro novou vládu: Čím v energetice nahradit uhlí?

Uhelný trojúhelník Do deseti let poklesne výroba elektřiny z uhlí v EU o polovinu ve srovnání s rokem 2018. Ukazují to klimaticko-…

Solární panel vyrábí vodík. Vyrobí ho až 250 litrů denně. Představili ho vědci z univerzity v Lovani

Vědci z belgické Lovaňské univerzity, která je považována za špičku v oblasti evropských inovací, vyvinuli fotovoltaický panel, kt…

Kalendář akcí

Bezpečnost vyhrazených technických zařízení a prováděcí předpisy

18. 01. 2022 08:45 - 12:15
U Plynárny 223/42, 140 00 Praha 4
Školení je určeno pro vlastníky a provozovatele plynových kotelen, odběratele zemního plynu, stavebně montážní organizace, revizní technik...

Ekologie a její budoucnost

27. 01. 2022 08:30 - 12:30
Hotel Voroněž, Křížkovského 47, Brno
Předmět diskuze: Nový zákon o odpadech, nový Operační program Životní prostředí, nová data o odpadech (Ing. Jan Maršák, ředitel Odboru odpadů, Mini...

Diskuzní fórum na PKO a projektování PKO při výstavbě plynovodů 2022

27. 01. 2022 08:45 - 14:35
online
Diskuzní fórum je určeno pro technické a provozní pracovníky plynárenských společností, zástupce stavebních společností, zástupce proje...

Monitoring maloobchodního trhu s elektřinou a plynem

27. 01. 2022 15:00 - 19:00
online
Hned v lednu zve ERÚ na webinář k monitoringu maloobchodního trhu s elektřinou a plynem. On-line seminář proběhne ve čtvrtek 27. ledna 2022 od 15:00 h...

Partneři portálu

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

65746
Počet publikovaných novinek
1983
Počet publikovaných akcí
742
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika