Kdo postaví energetiku zítřka?

Europe’s energy transition is creating jobs faster than the workforce can keep up and worker shortages could become a major bottleneck. Training and reskilling are essential to not only build the new energy system but also keep it running for decades.

Energetika prochází největší proměnou za několik desetiletí. Evropa investuje do obnovitelných zdrojů energie, modernizace elektrických sítí, bateriových úložišť i nových jaderných projektů. Součástí této proměny je také snaha o elektrifikaci dopravy, průmyslu i vytápění, která má posílit roli elektřiny v moderní ekonomice. Pozornost se přirozeně soustředí především na technologie, investice, legislativu nebo povolovací procesy. Přitom právě lidé mohou být faktorem, který bude o tempu a úspěšnosti celé transformace rozhodovat podobně velkou měrou. Na tento opomíjený rozměr energetické transformace upozorňuje zpráva Mezinárodní energetické agentury (IEA) s názvem World Energy Employment 2025.

BEZ LIDÍ TO NEPŮJDE

Energetická transformace mění nejen podobu energetiky, ale i trh práce. Změny jsou patrné v počtu pracovních míst, ale také v tom, kde vznikají a jaké profese jsou potřeba. V roce 2024 zaměstnával energetický sektor celosvětově 76 milionů lidí a zaměstnanost v něm již třetím rokem po sobě rostla rychleji než v celé ekonomice – o 2,2 % oproti 1,3 %. Od roku 2019 přibylo v energetice více než 5 milionů pracovních míst, což představuje přibližně 2,4 % všech nově vytvořených pracovních míst na světě.

Počet pracovních míst přitom neroste napříč energetikou rovnoměrně. Vůbec poprvé se největším zaměstnavatelem stal sektor elektroenergetiky zahrnující výrobu, přenos, distribuci a akumulaci elektřiny, který předstihl tradiční sektor těžby a dodávek paliv. Jen od roku 2019 v něm přibylo téměř 4 miliony pracovních míst, tedy přibližně tři čtvrtiny všech nově vytvořených pracovních pozic v energetice. Hlavním motorem růstu je solární energetika, která stojí za zhruba polovinou nových pracovních míst v elektroenergetice, zatímco další čtvrtina připadá na jadernou energetiku, elektrické sítě a bateriová úložiště. Elektrifikace zároveň mění i další části ekonomiky. Ve výrobě automobilů v roce 2024 přibylo téměř 800 tisíc pracovních míst spojených s výrobou elektromobilů a baterií.

Energetická transformace zároveň mění strukturu pracovních míst. Zatímco v celé ekonomice tvoří technické profese přibližně čtvrtinu pracovní síly, v energetice představují více než polovinu všech zaměstnanců. Celkem jde o zhruba 41 mi­lionů lidí, mezi které patří projektanti, elektroinženýři, elektrikáři, montéři, svářeči, pracovníci přenosových a distribučních sítí nebo servisní technici. Podle dotazníkového šetření IEA mezi energetickými společnostmi uvádí přibližně šest z deseti firem, že kvůli nedostatku kvalifikovaných pracovníků čelí problémům s náborem. Ty se promítají do zpožďování projektů, vyšších nákladů i rizik pro spolehlivost provozu.

Nejde přitom pouze o výstavbu nové infrastruktury. Nové elektrárny, rozvodné sítě, bateriová úložiště a další energetická zařízení bude potřeba po několik desetiletí také provozovat, udržovat a postupně modernizovat. Poptávka po kvalifikovaných pracovnících proto nebude s dokončením současných projektů mizet. Otázkou tak není jen to, kde nové odborníky získat dnes, ale především jak zajistit jejich dostatek i v příštích desetiletích.

„Zaměstnanost v energetice roste výrazně rychleji než v celé ekonomice. Za zhruba třetinou nových pracovních míst stojí solární energetika."

Obrázek č. 1: Struktura zaměstnanosti v globální energetice

Zdroj: IEA

KDYŽ GENERAČNÍ OBMĚNA NESTAČÍ

Nedostatek kvalifikovaných pracovníků není jen důsledkem současného růstu poptávky po pracovní síle, ale výsledkem dlouhodobých demografických i vzdělávacích trendů. Pracovní síla v energetice postupně stárne a v řadě technických profesí odchází do důchodu více lidí, než kolik jich vychází ze škol. Největší tlak přitom pociťují rozvinuté ekonomiky. V celém energetickém sektoru zde připadá na kaž­dého pracovníka mladšího 25 let přibližně 2,4 zaměstnance, kteří se během příštích deseti let přiblíží důchodovému věku. Do roku 2035 navíc budou přibližně dvě třetiny všech nových náborů potřeba pouze k náhradě odcházejících pracovníků.

Současně nestačí reagovat ani vzdělávací systém. Zatímco poptávka po odborně kvalifikovaných technických pracovnících mezi lety 2015 a 2022 vzrostla o 16 %, počet absolventů technicky zaměřeného odborného vzdělávání se zvýšil pouze o 9 %. IEA zároveň upozorňuje, že pokud se nedostatek pracovní síly s potřebnými dovednostmi nemá do roku 2030 dále prohlubovat, musel by počet absolventů vstupujících do energetického sektoru celosvětově vzrůst přibližně o 40 % a ve scénáři předpokládajícím dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 ještě výrazně více. Podle dotazníkového šetření IEA proto téměř polovina oslovených společností uvádí, že na nedostatek pracovníků reaguje intenzivnějším interním vzděláváním zaměstnanců nebo náborem pracovníků z příbuzných odvětví, jejichž dovednosti lze v energetice využít. Právě tato možnost je však zároveň i určitou nevýhodou – energetika totiž o stejné profese soutěží s řadou dalších sektorů. Elektroinženýry, elektrikáře, svářeče nebo další technické specialisty dnes ve velkém hledá také stavebnictví, automobilový průmysl, obranný sektor, výrobci polovodičů nebo provozovatelé datových center.

JAK REAGUJE EVROPA

Nedostatek kvalifikovaných pracovníků se tak postupně stává otázkou nejen trhu práce, ale také energetické bezpečnosti a hospodářské konkurenceschopnosti. Evropská unie proto v posledních letech systematicky posiluje podporu rozvoje dovedností v rámci své průmyslové i energetické politiky. Prostřednictvím iniciativy Union of Skills plánuje investovat přibližně 65 miliard eur do rozvoje dovedností, odborného vzdělávání a rekvalifikací. Současně dále rozvíjí síť tzv. Skills Academies zaměřených na strategická odvětví zelené a digitální transformace. Vedle již fungujících akademií pro hodnotový řetězec baterií či solární energetiku vznikají další, například pro oblast elektrických sítí nebo větrné energetiky. Jednou z nich je European Solar Academy, která si klade za cíl během dvou let proškolit nebo rekvalifikovat 65 tisíc pracovníků pro solární energetiku. Projekt RES-SKILL pak pomáhá převádět pracovníky z uhelného průmyslu do odvětví obnovitelných zdrojů energie. Mezi novější iniciativy patří vznikající digitální nástroj Energy Transition Careers Compass, který má mladým lidem usnadnit orientaci v kariérních možnostech spojených s energetickou transformací a nabídnout přehled profesí, potřebných dovedností i pracovních příležitostí napříč Evropskou unií.

Pro Česko bude toto téma nabývat na významu zejména v příštím desetiletí. Modernizace přenosové a distribuční soustavy, rozvoj obnovitelných zdrojů energie, výstavba nových jaderných bloků, příprava malých modulárních reaktorů i prodlužování životnosti stávajících bloků v Dukovanech a Temelíně budou vyžadovat dostatek kvalifikovaných pracovníků v celém energetickém sektoru. Jen pro plánovanou výstavbu nových jaderných zdrojů má být potřeba přes 8 tisíc absolventů. Právě lidé tak mohou rozhodnout o tom, jak rychle a úspěšně se podaří českou energetiku proměnit. Bez nich totiž zůstane i ta nejambicióznější energetická strategie pouze na papíře.

O AUTORCE

Hana Halfarová je absolventkou oboru Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost na Masarykově univerzitě v Brně. Největší pozornost věnuje vztahům mezi státy a tomu, jak potřeba zajištění energetických dodávek formuje mezinárodní vztahy.

Kontakt: hana.halfarova@centrum.cz