AP: 15 let po fukušimské havárii se místní snaží oživit oblast zasaženou radiací

"Na těchto prázdných pozemcích bývaly dříve obchody," vypráví o městě před katastrofou Kobajašiová, zatímco míří do laboratoře pro monitorování radiace a prochází kolem mateřské školy, kterou jako dítě navštěvovala. Ta nyní slouží jako muzeum, protože od jaderné krize je zde příliš málo dětí.

"Bývaly tu firmy, společenský život a hrající si děti," říká. "Žili jsme tu své každodenní životy. Doufám, že to jednou uvidím znovu," dodává. Od výbuchu jaderné elektrárny se do Odaky vrátila pouze asi třetina z původních 13.000 obyvatel. "Město bylo zničeno a my ho musíme znovu vybudovat. Je to časově náročný proces, který nelze dokončit za pár desetiletí," uvedla Kobajašiová. "Doufám ale, že uvidím pokrok, s novými lidmi a novou zástavbou, která se přidá k tomu, čím toto město bývalo."

Když 11. března 2011 ve 14:46 místního času (6:46 SEČ) zasáhlo severovýchodní pobřeží Japonska zemětřesení o síle 9,0 stupně Richterovy škály, byla Kobajašiová ve svém hostinci. Stěny jejího podniku však navzdory dlouhým a silným otřesům vydržely. "Ale asi o hodinu později se do kuchyně jako řeka vřítila vlna cunami," dodává.

Mnohem vyšší vlna zasáhla jadernou elektrárnu Fukušima Daiiči. Zničila klíčové chladicí systémy a způsobila roztavení tří reaktorů.

Budovu prvního jaderného reaktoru poškodil výbuch vodíku 12. března. O dva dny později explodovala budova třetího reaktoru, následovaná explozí budovy čtvrtého reaktoru. Vlivem poškození jaderných bloků do okolí unikly radioaktivní částice, které kontaminovaly okolí a přiměly stovky tisíc obyvatel k útěku. Některé oblasti zůstávají kvůli radiaci neobyvatelné dodnes.

Rodina Kobajašiové nejprve hledala úkryt v tělocvičně v nedalekém městě Haramači, ale ta byla plná. Nakonec se dostali do města Nagoja, kde ona a její manžel zůstali rok. V roce 2012 se pár vrátil do Fukušimy, aby začal měřit radiaci, zatímco bydlel v dočasném ubytování poblíž Odaky. Samotné město bylo totiž stále uzavřeno. Odaka se však od té doby částečně zotavila. Do hostince nyní míří studenti a další, kteří se chtějí dozvědět o Fukušimě, a také lidé, kteří se zajímají o budování nových podniků v této oblasti.

"Musela jsem pochopit, co jaderná havárie vlastně obnáší," řekla Kobajašiová a dodává, že díky měření radiace začala chápat, co to vlastně radiace je. "Teď se její měření stalo mým celoživotním posláním," uvedla Kobajašiová.

Kobajašiová a její spolupracovníci se scházejí dvakrát ročně a pokaždé tráví dva týdny měřením vzduchu na stovkách míst, aby mohli vytvářet barevně rozlišené mapy. Zřídili také laboratoř pro testování místních produktů, aby určili, co mohou bezpečně jíst a podávat. "Nejsme profesionální vědci, ale umíme měřit a ukazovat data. Důležité je nepřestávat měřit, protože vláda tvrdí, že je to bezpečné, jako by radiace už neexistovala. My ale s jistotou víme, že tam stále je," vysvětlila.

Fukušimská jaderná elektrárna i po 15 letech stále vypadá kvůli výbuchům vodíku v jaderných blocích jako po bombardování. Úroveň radiace však od katastrofy výrazně klesla a v elektrárně byly vybudovány zesílené mořské hráze navržené tak, aby odolaly další velké vlně cunami. Nyní mají také poprvé od katastrofy všechny budovy reaktorů uzavřené střechy. "Naše práce na likvidaci elektrárny je o tom, jak snížit rizika spojená s radiací," říká Akira Ono, který má celý proces na starost, a dodal, že klíčem k zajištění bezpečnosti jeho pracovníků jsou roboti ovládaní na dálku.

Tři poškozené reaktory obsahují nejméně 880 tun roztavených zbytků jaderného paliva, přičemž úroveň radiace je stále nebezpečně vysoká. V budově prvního jaderného bloku zanedlouho začne dekontaminace horního patra před plánovaným odstraněním vyhořelého paliva z chladicího bazénu.

Prefektura Fukušima každoročně před distribucí testuje tisíce vzorků potravinářských výrobků, včetně ryb, aby se ujistila, že v obchodech jsou bezpečné produkty. Prodej některých druhů ovoce, hub, říčních ryb a řady dalších plodin z bývalých uzavřených zón je však stále omezen.

"Hladina radiace za posledních 15 let výrazně klesla, ale slovo bezpečné bych zatím nepoužil," říká bývalý pracovník fukušimské jaderné elektrárny Jukio Širahige, který nyní pomáhá Kobajašiové s monitorováním radiace. Dodal, že když testoval maso z divokého prasete, zjistil, že více než stonásobně překračuje bezpečnostní radiační limit a nesmí se konzumovat.

Širahige byl v roce 2011 uvnitř elektrárny, když udeřilo zemětřesení následované vlnou cunami. Poté, co evakuoval svou rodinu, se vrátil, aby po dobu šesti měsíců pomáhal s nouzovým úklidem v elektrárně. Nyní má na starosti testování lokálně produkovaných potravin. Sám šestasedmdesátiletý Širahige považuje měření radiace za své dílo. Zatímco však vláda prosazuje bezpečnost a obnovu Fukušimy, Širahige říká, že on a jemu podobní jsou pod rostoucím tlakem, aby o místní situaci mlčeli.

Po deseti letech úsilí o postupné ukončení využívání jaderné technologie Japonsko v roce 2022 oznámilo zásadní obrat ve své politice a představilo plány na urychlení znovuzprovoznění reaktorů a posílení jaderné energie jako stabilního energetického zdroje.