Industriestrompreis v Německu: kdy, jak a proč?

In 2026, Germany seeks to relieve its industry of high energy prices with the Industriestrompreis. However, the mechanism is subject to EU CISAF rules which make the widely publicised 50 EUR/MWh target price unattainable for most industrial consumers.

Německá vláda nedávno v návaznosti na prohlášení učiněná již při vyjednávání koaliční dohody v květnu 2025 oficiálně oznámila zavedení zvláštní ceny elektřiny pro průmysl (Industriestrompreis) od začátku roku 2026 [článek je z listopadu 2025, opatření ale bude implementováno ex post; k 6. březnu 2026 stále nebyla známa jeho finální podoba a informace v článku zůstávaly platné, pozn. red.].

Ačkoli se pozornost médií soustředí na toto oznámení, jedná se jen o jednu část balíčku zaměřeného na snížení nákladů na energii, zejména elektrickou, všem německým spotřebitelům. Tento článek nabízí stručný přehled těchto opatření s důrazem na dva klíčové body. Zaprvé, navzdory očekávání bude mít Industriestrompreis, jak byla oznámena, pravděpodobně jen velmi omezený dopad na konkurenceschopnost německého průmy­slu kvůli pravidlům týkajícím se její kumulace se stávajícími subvencemi. Zadruhé, oznámená opatření ke snížení nákladů na energii trpí jako celek nedostatečným zacílením, případně zacílena nejsou vůbec, což zásadně snižuje jejich účinnost.

INDUSTRIESTROMPREIS A KRITÉRIA CISAF

Nejprve je třeba poznamenat, že nový mechanismus nazvaný Industriestrompreis je zcela v souladu s ustanoveními oddílu 4.5 nového evropského rámce opatření státní podpory na podporu dohody o čistém průmyslu (Clean Industrial State Aid Framework, CISAF). Jeho pravidla plně přejímá, zejména kritéria „4 × 50“:

• podpora je omezena na 50 % roční spotřeby každého průmyslového podniku,
• maximální snížení ceny dotované elektřiny nesmí překročit 50 % tržní ceny,
• minimální dosažená cena dotované silové elektřiny (bez daní a síťových poplatků) nemůže být nižší než 50 EUR/MWh,
• čerpání podpory doprovází povinnost reinvestovat 50 % prostředků uspořených díky dotaci do opatření na dekarbonizaci, elektrifikaci nebo rozvoj flexibility.

Podpora má také být omezena na tři roky. Způsobilými příjemci jsou podle evropských kritérií energeticky náročná odvětví (jejichž náklady na dodávky elektřiny představují alespoň 14 % jejich přidané hodnoty a roční spotřeba přesahuje 1 GWh) a podniky vystavené mezinárodní konkurenci. Pro Německo bylo zmíněno číslo 2 000 způsobilých podniků.

Celkový objem podpory z veřejných rozpočtů se odhaduje na 1,5 až 5 miliard eur. Rozsah tohoto rozpětí lze vysvětlit zejména tím, že objem podpory bude záviset jak na cenách elektřiny na velkoobchodních trzích, tak na počtu způsobilých podniků a jejich skutečné spotřebě.

Obrázek č. 1: Ceny elektřiny ve futures kontraktech pro základní zatížení ve Francii a Německu

Zdroj: Energy-Charts

OMEZENÝ DOPAD DOTACE

V této fázi je stále velmi obtížné posoudit a kvantifikovat skutečný dopad nového opatření do nákladů na elektřinu a konkurenceschopnosti dotčených odvětví. Bude totiž silně záviset na cenách dodávek elektřiny, a tedy i budoucích cenách produktů na velkoobchodních trzích, jak je znázorněno níže na srovnání mezi Francií a Německem. Pozoruhodná je mimochodem velmi vysoká konkurenceschopnost současných cen futures kontraktů na francouzském trhu, s rozdílem až 35 EUR/MWh oproti Německu pro rok 2026, stejně jako specifikum Francie spojené s fenoménem Contango (tj. vyšších cen za dodávky v daleké budoucnosti než za dodávky v blízkých letech, což je přesný opak situace v sousedních zemích).

K posouzení potenciálního dopadu Industrie­strompreis je důležité zohlednit všechna výše uvedená kritéria, zejména „4 × 50“, spolu s několika důležitými postřehy, které rovněž uvedl Philipp Jäger ve studii pro Institut Jacquese Delorse¹ jelikož se podpora může vztahovat maximálně na 50 % roční spotřeby, ve skutečnosti bude nemožné dosáhnout cílové ceny 50 EUR/MWh, kterou oznamují politici a opakují všechna média.

Pro ilustraci uveďme příklad: při průměrné tržní ceně 80 EUR/MWh odpovídá dotace v maximální výši 50 % na 50 % spotřeby a s minimální cenou dotované části silové elektřiny 50 EUR/MWh podpoře ve výši (80 × 0,5) × 0,5 = 20 EUR/MWh. Výsledná cena dotované části silové elektřiny tedy dosahuje 60 EUR/MWh. Tato rovnice a dilema, které s ní souvisí, jsou shrnuty v grafu převzatém ze zmíněné studie Philippa Jägera (Obrázek č. 2).

Obrázek č. 2: Modelový výpočet dopadů Industriestrompreis na cenu dotované části elektřiny

Zdroj: Hertie School JDC

Pozn.: Navýšení dotace o 10 % je možné v případě, že její příjemce investuje do dekarbonizace, elektrifikace nebo flexibility alespoň 75 % ušetřených prostředků (oproti minimálním 50 %).

Pokud dále vezmeme v úvahu skutečnost, že 50 % obdržené dotace musí být reinvestováno do dekarbonizace, elektrifikace nebo flexibility, výše dotace se efektivně ještě sníží. A to v principu o polovinu, což znamená, že přímá podpora ceny elektřiny by ve výše uvedeném příkladu činila 10 EUR/MWh a cena dotované silové elektřiny po započtení subvence dosáhla 70 EUR/MWh, nikoli 50 EUR/MWh.

„Vzhledem k obzvláště vysokým cenám emisních povolenek v roce 2024 může podpora prostřednictvím kompenzace nepřímých nákladů EU ETS dosáhnout v Německu a Francii 20–35 EUR/MWh. Tedy o poznání více, než kolik by stejné podniky mohly obdržet v rámci dotace dle CISAF.

OŽEHAVOST KUMULACE PODPORY

Industriestrompreis je, alespoň teoreticky, slučitelná s dalšími existujícími formami podpory a úlevami, zejména s kompenzací nepřímých nákladů na uhlík.² Pravidla kumulace jsou upřesněna Evropskou komisí, která uvádí, že: „podporu podle tohoto sdělení lze kumulovat s jakoukoli jinou státní podporou nebo podporou de minimis nebo kombinovat s centrálně řízenými fondy EU ve vztahu ke stejným způsobilým nákladům, které se částečně nebo zcela překrývají, pokud taková kumulace nevede k tomu, že by podpora překročila nejvyšší intenzitu nebo částku podpory použitelnou podle kterékoli z příslušných podmínek“.³ V praxi se otázka kumulace týká zejména mechanismu, který umožňuje členským státům kompenzovat v některých odvětvích těžkého průmyslu podnikům nepřímé náklady spojené se zpoplatněním emisí CO₂, které souvisí s jejich spotřebou elektřiny.

Ve většině případů je však maximální podpora povolená prostřednictvím kompenzací nepřímých nákladů výrazně vyšší než podpora, kterou by bylo možné získat prostřednictvím Industriestrompreis, což fakticky možnosti kumulace omezuje. Vzhledem k obzvláště vysokým cenám emisních povolenek v roce 2024 (84 EUR/tCO₂) může podpora prostřednictvím kompenzace nepřímých nákladů dosáhnout ve Francii a Německu až 20–35 EUR/MWh, tedy o poznání více, než kolik by stejné průmyslové podniky mohly obdržet v rámci dotace dle CISAF. Ačkoli přesné podmínky kumulace je třeba z právního i praktického hlediska stále vyjasnit, vše nasvědčuje tomu, že kombinace obou typů podpory ve stoprocentních výších je vyloučena.

SNÍŽENÍ SÍŤOVÝCH POPLATKŮ

Kromě Industriestrompreis oznámila německá vláda také snížení síťových poplatků, které bude financováno z federálního rozpočtu skrze zvláštní fond pro klima a transformaci (Klima- und Transformationsfonds). Celkově by toto opatření mělo stát 6,5 miliardy eur ročně a snížit spotřebitelům síťové poplatky o 15–25 % (v závislosti na objemu jejich spotřeby a typu odběratele – domácnosti, malé a střední podniky, velké podniky apod.).

Pro domácnost s roční spotřebou 4 000 kWh lze průměrnou úsporu odhadnout na přibližně 75 eur, což odpovídá snížení síťových poplatků o 18 až 20 EUR/MWh. Existují však značné oblastní rozdíly, protože poplatky za síť se v jednotlivých regionech Německa podstatně liší. Při průměrné koncové ceně 340 EUR/MWh včetně DPH pro domácnosti⁴ tedy sleva přinese snížení celkového účtu za elektřinu o přibližně 6 %.

ZRUŠENÍ PŘÍSPĚVKU ZA SKLADOVÁNÍ PLYNU

Během energetické krize v roce 2022 zavedlo Německo poplatek za zajištění a financování skladování zemního plynu, které mělo zabránit jakémukoli přerušení dodávek. Tento poplatek ve výši 0,29 centu za kilowatthodinu plynu (2,9 EUR/MWh) přinášel do rozpočtu 3,4 miliardy eur ročně. Domácnosti vytápěné plynem se spotřebou 12 MWh plynu ročně navýšil účet o přibližně 35 eur za rok.

Zrušení tohoto poplatku by nemělo a priori vést k dodatečným nákladům pro federální vládu, která předpokládá, že aktivace mechanismu pro skladování plynu již nebude v následujících letech nutná. V opačném případě bude stát náklady hradit přímo.

SNÍŽENÍ DANĚ Z ELEKTŘINY PRO PODNIKY

V roce 2024 Německo výrazně snížilo daň z elektřiny (Stromsteuer) uvalenou na podniky, a to na minimum povolené evropskou směrnicí o zdanění energie, tj. 0,5 EUR/MWh (oproti 15,4 EUR/MWh do roku 2023). Nyní vláda toto zvýhodnění, které mělo vypršet na konci roku 2025, prodloužila.

Spolu se zrušením poplatku za obnovitelné zdroje energie (EEG-Umlage), který je nyní financován z federálního rozpočtu, to přispělo k významnému snížení složky „poplatky a daně“ v cenách elektřiny pro podniky. Obzvlášť důležité to je pro energeticky náročný průmysl. Poplatky a daně související s dodávkou elektřiny německým podnikům mezi lety 2021–2025 klesly na čtvrtinu a v roce 2025 dosáhly 21,9 EUR/MWh. V případě průmyslu s velmi vysokou spotřebou pak činily dokonce 4 EUR/MWh díky řadě úlev a výjimek.

Přesné rozpočtové náklady snížení daně z elektřiny nebyly upřesněny, ale lze je odhadnout na přibližně 3 miliardy eur – za předpokladu, že polovina celkové roční spotřeby elektřiny podniků (>300 TWh) by za normálních okolností podléhala běžné sazbě 20,5 EUR/MWh.

„Pozornost se většinou bude soustředit na mylnou představu o „ceně snížené na 50 EUR/MWh“, která je však při zohlednění řady omezení velmi vzdálená realitě.

SILNÝ SIGNÁL S OMEZENOU ÚČINNOSTÍ

Závěrem lze k oznámeným opatřením uvést několik poznámek. Zdá se, že kromě „šokujícího“ politického signálu, který vyslala, bude mít v praxi Industriestrompreis oznámená německou vládou v souladu s podmínkami CISAF jen velmi omezený dopad z důvodu zvláště restriktivních kritérií pro její uplatnění a omezení kumulace s jinými existujícími podporami, zejména kompenzací nepřímých nákladů EU ETS.

Rozpočtové náklady na všechna zmíněná opatření ke snížení účtů německých spotřebitelů dosahují přibližně 10 až 15 miliard eur ročně. Tato značná částka vysílá důležitý politický signál, který lze zároveň vnímat jako záruku důvěryhodnosti vládní koalice – vzhledem k tomu, že část těchto opatření byla politiky po oznámení přijetí koaliční dohody v květnu 2025 zpochybňována.

Z kritičtějšího hlediska lze nicméně litovat spíše omezeného dopadu a zejména nízké účinnosti oznámených opatření, mimořádně vysokým rozpočtovým nákladům navzdory. Valná většina oznámených opatření na snížení nákladů (zejména ta, která se týkají snížení síťových poplatků a poplatku za skladování plynu) je zacílená velmi málo nebo vůbec, což logicky vede k oslabení dopadu podpory jejím rozdělením mezi velký počet příjemců.

Jak jsem již zmínil ve svém dřívějším článku o návrhu na snížení sazby DPH na energii ve Francii⁵, nabízí se otázka, zda by nebylo lepší použít stejné veřejné prostředky na cílenější, a tedy objemnější pomoc odvíjející se od skutečných potřeb mnohem menšího počtu příjemců. Pro představu:

• veřejné výdaje spojené se snížením síťových poplatků (6,5 mld. eur) by umožnily snížit průměrnou fakturu za elektřinu polovině německých domácností (1. až 5. decil) průměrně zhruba o třetinu (330 eur ročně);
• zrušení poplatku za skladování plynu (3,5 mld. eur) odpovídá financování 500 000 sociálních leasingů elektromobilů ročně.

Pokud jde o Industriestrompreis, lze vznést několik důležitých výhrad. Zaprvé dochází k jakémusi efektu „kouřové clony“: je naprosto jisté, že o tomto opatření se bude i nadále hodně mluvit, a to jak v Německu, tak v sousedních zemích. Pozornost se většinou bude soustředit na mylnou představu o „ceně snížené na 50 EUR/MWh“, která je však po zohlednění řady omezení velmi vzdálená realitě.

Zadruhé, omezená platnost tohoto opatření (maximálně tři roky) se jeví jako zcela nedostatečná pro zajištění předvídatelnosti potřebné k investicím do elektrifikace průmyslových procesů. Je proto třeba se hlouběji zamyslet na strukturálními mechanismy, které by stabilitu a předvídatelnost cen zvýšily v dlouhodobém výhledu.

Zatřetí, opatření není přímo spojeno s pobídkami ke spotřebě nízkouhlíkové elektřiny. Jako rozumnější krok se jeví vytvoření přímé vazby mezi rozvojem nízkouhlíkových výrobních zdrojů (obnovitelné zdroje v Německu, kombinace obnovitelných zdrojů a jádra ve Francii) a dodávkami elektřiny průmyslu za stabilní a konkurenceschopné ceny, především prostřednictvím dlouhodobých smluv a rozvojem „bazénů“ s nabídkami nízkouhlíkové, respektive zelené elektřiny, do kterých by byla rovněž začleněna motivace k flexibilitě.⁶

A začtvrté, jedná se o výlučně národní iniciativu, zatímco otázky konkurenceschopnosti a dekarbonizace průmyslu vyžadují veskrze evropský přístup, jak bylo zdůrazněno také na nedávné konferenci o cenách elektřiny pro průmysl pořádané francouzsko-německou kanceláří pro energetickou transformaci (Office franco-allemand pour la transition énergétique).

POZNÁMKY

¹ Jäger, P. (2025). Cautionary tale or model for Europe? How member states should react to Germany’s new electricity subsidy. Hertie School, Jacques Delors Centre.

² V České republice se jedná o kompenzaci nepřímých nákladů EU ETS energeticky náročným a mezinárodně exponovaným odvětvím dle § 11 zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, pozn. red.

³ Sdělení Komise C/2025/3602 (Rámec státní podpory Dohody o čistém průmyslu), oddíl 3.3, bod (38), písm. b).

⁴ Na základě dat z www.strom-report.com/strompreise.

⁵ Rüdinger, A. (27. října 2025). Réduire la TVA sur l’énergie: Quel coût public? Quelle efficacité? Et quelles alternatives?

⁶ Jak doporučuje studie Agora Energiewende, EPICO KlimaInnovation a Deutsche Energie-Agentur GmbH z roku 2025 s názvem Wie schaffen wir einen marktlichen und auf erneuerbaren Energien basierenden Industriestrompreis?

POZNÁMKA REDAKCE

Děkujeme Andreasi Rüdingerovi za laskavé svolení k překladu a uveřejnění tohoto textu. Jeho původní znění bylo ve francouzském jazyce pod názvem Le prix d’électricité pour l’industrie en Allemagne: quand, comment, pourquoi? publikováno 14. listopadu 2025 na sociální sítí LinkedIn. Přeložená verze vychází z textu po aktualizaci, ke které došlo 21. listopadu 2025 kvůli opravě chyby ve výpočtu.

O AUTOROVI

Andreas Rüdinger působí od roku 2011 v pařížském Institutu pro udržitelný rozvoj a mezinárodní vztahy (IDDRI), od roku 2022 jako koordinátor činností v oblasti energetické transformace ve Francii. Souběžně se věnuje také nezávislé poradenské a analytické činnosti v oblasti veřejných politik pro energetickou transformaci. Je držitelem magisterských titulů z univerzity ve Stuttgartu a Sciences Po v Bordeaux.

Kontakt: andreas.rudinger@iddri.org