Když místo družby zavládnou spory

In phasing out Russian gas and oil, Europe grapples with new dependencies—above all on LNG from the United States. Diversification efforts therefore continue, with Azerbaijani gas imports potentially exceeding 20 bcm per year by 2027. On oil, Hungary and Slovakia remain the last EU states reliant on Russia.

Od začátku ruské agrese na Ukrajině se Evropa snaží zbavit závislosti na ruském plynu. Na konci ledna Rada Evropské unie definitivně schválila postupný zákaz dovozu ruského potrubního plynu a zkapalněného zemního plynu (LNG). Zákaz krátkodobých smluv začíná platit pro LNG od 25. dubna 2026 a potrubní plyn od 17. června 2026, přičemž úplný konec (včetně dlouhodobých smluv) je plánován nejpozději na 1. listopad 2027.

Odklon od ruského plynu nepotěší obchodníky, kteří na jeho přeprodávání vydělávali. Podle analytika Borise Tomčiaka z firmy Finlord je plyn ruského původu o 50 % levnější než zkapalněný zemní plyn dovážený přes moře a o 25 % levnější než potrubní plyn z Norska. „Plyn se však následně mixuje z několika zdrojů a výsledná cena se stanoví jednotně, což znamená, že cena LNG, ruského plynu i plynu z Norska je stejná,“ vysvětlil Tomčiak. Levnější nákupy ruské komodity se tak promítaly pouze do marží obchodníků, nikoli do koncových cen.

OD RUSKA K NOVÝM ZÁVISLOSTEM

Možnosti náhrady ruské komodity ale zůstávají omezené. Odklon od Ruska a s ním spojená diverzifikace dodávek tak paradoxně vyústila nikoliv ve zbavení se závislosti, nýbrž v závislost novou – na americkém LNG. Ještě před pár lety by to neznělo příliš problematicky, dnes se však situace vzhledem k politické nejistotě ve Spojených státech jeví jinak. Snahám o diverzifikaci nepřispívají ani evropské regulace zaměřené na omezení emisí metanu, které někteří potenciální dodavatelé – ze Spojených států, ale také například Kataru – nehodlají dodržovat kvůli vysokým nákladům požadovaného monitoringu.

Na dovoz LNG se nyní spoléhá také Česká republika. Nejvíce zkapalněného plynu k nám proudí z terminálu v nizozemském Eemshavenu, ve kterém si společnost ČEZ do září 2027 pronajala kapacitu 3 mld. m³ ročně. Od zahájení provozu tohoto dočasného terminálu na podzim 2022 už z něj do Česka přiteklo téměř 6,5 mld. m³ plynu (k 20. lednu 2026). Pro srovnání, celková tuzemská spotřeba loni dosáhla 7,2 mld. m³. Naprostá většina (až 90 %) LNG, který ČEZ přes terminál v Eemshavenu zajišťuje, přitom pochází ze Spojených států.

Obrázek č. 1: Mapa evropských ropovodů

Zdroj: MERO

TERMINÁL VE STADE SE ZPOZDÍ O DVA ROKY

V roce 2027 měl ČEZ v plánu vyměnit nizozemský terminál za nový terminál v německém Stade. Na konci ledna však bylo potvrzeno, že jeho výstavba je opožděna: konsorcium Hanseatic Energy Hub, které má projekt ve Stade na starosti, nyní hovoří o zprovoznění terminálu až v roce 2029. Proto se ČEZ přihlásil do tendru o prodloužení kapacit v Eemshavenu pro další roky. „ČEZ má do září 2027 zajištěnu kapacitu ve stávajícím terminálu v Eems­havenu a podali jsme nyní nabídku i na následující období. ČEZ také vedle běžného trhu a kapacity LNG v Eemshavenu využívá kontrakt s alžírskou státní společností Sonatrach, kdy plyn přes Tunisko a Středozemní moře putuje do Itálie a dále do Evropy,“ uvedl pro PRO-ENERGY mluvčí Skupiny ČEZ Roman Gazdík.

Nejdůležitější podle něj samozřejmě je, že spolehlivě funguje běžný evropský trh s plynem, což je základní předpoklad pro stabilní, bezpečné a levné dodávky plynu pro zákazníky. „Závislí na dodávkách ze Spojených států ani od jakéhokoliv jiného dodavatele nejsme. Ano, mohou nastat samozřejmě krize, ty mohou přijít vždy, ale situace z roku 2022 se opakovat nemůže. Tehdy byla zejména východní Evropa a část střední Evropy velmi závislá na dodávkách plynu z Ruska a nebyla připravena potřebná infrastruktura pro jiné dodávky plynu. Tahle závislost pominula a teď plyn do našeho regionu přichází z nejrůznějších zdrojů. Potřebnou infrastrukturu máme, plyn je globální komodita a je ho možné dovést prakticky odkudkoliv,“ vysvětlil Gazdík.

Napětí na trhu nicméně umocnily letošní silné mrazy. Spotřeba rostla a zásoby klesaly rychleji než obvykle, až na přibližně polovinu kapacity – nejníže od roku 2021. Dodávky LNG z USA navíc zpomalily, protože američtí těžaři dočasně upřednostnili vlastní trh. Některé dny byla česká spotřeba pokryta téměř výhradně ze zásobníků. I proto Evropa pokračuje v hledání nových dovozních cest – posiluje například role Ázerbájdžánu, který komoditu na kontinent dodává přes Transadriatický plynovod. Do roku 2027 se diskutuje i o možném zdvojnásobení kapacity jižního koridoru až na 20 mld. m³ plynu ročně, bez evropské ochoty zavázat se k dlouhodobým smlouvám to však nepůjde.

ROPY JE DOST, ALE JAK KDE

Trh s ropou mezitím ovlivňují jiné otřesy. Změna režimu ve Venezuele přinesla zvýšenou těžbu, ta však naráží na slabou poptávku a omezenou kapacitu amerických rafinerií. Kanadská ropa (WCS) je navíc levnější než venezuelská, což odsuzuje tankery na cestě z Jižní Ameriky k čekání u pobřeží Texasu. Ceny ropy tak vývoj ve Venezuele výrazně neovlivnil.

Silněji Evropu zasáhlo přerušení dodávek ropovodem Družba přes Ukrajinu, ke kterému došlo 27. ledna. Maďarsko a Slovensko, které díky výjimce smí kupovat ruskou ropu do konce října 2027, se tak ocitly v nesnázích. Společnosti Slovnaft a MOL, jež v těchto zemích provozují rafinerie, dokonce v únoru musely využít ropu ze státních hmotných rezerv. Zástupci maďarské a slovenské vlády zároveň oslovili Chorvatsko ohledně možnosti využít k tranzitu ruské komodity ropovod Adria (viz Obrázek č. 1). Dostalo se jim však nesmlouvavé odpovědi: pomůžeme, ale ne s ropou z Ruska. Česká republika mezitím nabídla Slovensku možnost dodávek reverzním tokem ropovodu Družba, i když technická omezení zatím umožňují jen menší objemy.

Dopadu pozastavení ruských dodávek se kvůli rostoucímu napětí mezi Slovenskem, Maďarskem a Ukrajinou věnovala také tzv. koordinační skupina pro ropu a ropné produkty (Oil Coordination Group). Po jejím mimořádném jednání 25. února Generální ředitelství pro energetiku ujistilo, že nedostatek ropy nehrozí v Maďarsku ani na Slovensku a neruské dodávky dodatečně nakoupené skupinou MOL jsou již na cestě do terminálu u chorvatské Omišalje (kam nakonec dorazily zkraje března). Obnovení dodávek Družbou však nadále zůstávalo živým politickým tématem: už 27. února slovenský premiér Fico telefonicky přesvědčoval ukrajinského prezidenta Zelenského, aby dodávky ruské ropy přes území napadené země opět umožnil. Ukrajina se k tomu logicky moc nemá. Obnovení toku Družbou v únoru i na začátku března opakovaně odložila, navzdory tlaku Slovenska a Maďarska, a neumožnila nezávislé posouzení rozsahu poškození ropovodu, které dle FT požadovala i předsedkyně Evropské komise [článek je aktuální k 6. březnu, pozn. red.].

Mezitím kartami na globálním trhu zamíchal americký úder na Írán. Jeho přímým důsledkem bylo částečné zastavení tranzitu ropy a zemního plynu Hormuzským průlivem: v prvním týdnu po útoku klesl provoz tankerů na desetinu. Hormuz je jedním z nejdůležitějších strategických bodů světové energetiky, jelikož spojuje hlavní ropné a plynové exportéry s otevřeným mořem. V roce 2025 prošlo průlivem přibližně 18–21 milionů barelů ropy, tedy zhruba 20 % celosvětové spotřeby ropy a kolem 30 % námořního obchodu s ropou. Jakýkoliv výpadek nebo blokáda tlačí ceny ropy na trzích výrazně nahoru.

Ještě kritičtější roli hraje Hormuz u LNG. Přes průliv proudí zhruba pětina jeho celosvětové produkce, přičemž drtivou většinu zajišťuje Katar (druhý největší vývozce na světě). Většina těchto dodávek směřuje do Asie, ale významný objem zásobuje i Evropu. Omezení tranzitu potlačí ceny LNG nahoru, Evropa se bude přetahovat s Asií o americké a další alternativní dodávky a riziko energetické krize poroste.