Občané mohou být partnery, ne diváky

Citizen participation in the green transition can be boosted through a dual strategy: empowering energy communities and fostering local benefit-sharing. Standardised tools like One-Stop Shops or a universal RES-ID eliminate technical hurdles, while mandatory benefit clauses ensure that locals get a fair deal from developers.

Občané, kteří se chtějí zapojit do evropského přechodu na čistou energii, se stále setkávají s obtížemi. Tento článek prověřuje dva praktické přístupy, které z pouhých „hostitelů“ projektů obnovitelných zdrojů dělají skutečné partnery: energetická společenství, v nichž občané společně vlastní a sdílejí elektřinu, a ujednání o benefitech pro komunity, prostřednictvím kterých lze na místní úrovni distribuovat přínosy z výroby zelené elektřiny. Jakožto Young Energy Ambassadors (YEA) ukazujeme, jak mohou jednotná kontaktní místa (One-Stop Shops, OSS), jednotné identifikátory zařízení využívajících obnovitelné zdroje energie (RES-ID) a interoperabilita zajistit, aby tyto přístupy fungovaly efektivněji, spravedlivěji a dařilo se je uplatnit ve větším měřítku.

JAKÝ JE PROBLÉM?

Domácnostem napříč Evropskou unií se stále nedaří zapojovat se aktivně do energetických trhů. Povědomí o dostupných výhodách je nízké a důvěra v ochranu před společnostmi, které chtějí z míst, v nichž realizují své projekty, pouze vytěžit zisk, omezená. Důvěryhodné participační mechanismy sice existují, jejich implementace je ale složitá a neprobíhá rovnoměrně.

Evropský energetický balíček pro občany (Citizens Energy Package), který navazuje na tzv. zimní balíček (Clean Energy Package) z roku 2019 a Ak­ční plán pro cenově dostupnou energii z roku 2025, si klade za cíl posílit postavení spotřebitelů a umožnit sdílení energie. Náš příspěvek do veřejné konzultace energetického balíčku pro občany (z pozice YEA) se zaměřil na převedení těchto tezí do praxe prostřednictvím řešení, jako jsou vývoj OSS, uznání mládeže a nájemníků jako zranitelných skupin obyvatelstva, aktivní vyhledávání cílových skupin a rozvoj dvou klíčových nástrojů občanské participace na energetických trzích: energetických společenství a ujednání o benefitech pro komunity, které hostí projekty obnovitelných zdrojů. V tomto článku se zaměříme na poslední dvě jmenovaná řešení.

„Navrhujeme zavést jednotný identifikátor zařízení využívajících obnovitelné zdroje energie. Tedy standardizovaný soubor technických a administrativních údajů, který stačí jednou vyplnit, a následně opakovaně použít k různým účelům.

LEPŠÍ ENERGETICKÁ SPOLEČENSTVÍ

V oblasti komunitní energetiky přetrvávají navzdory jasnému směru nastavenému na úrovni Evropské unie překážky. Definice a implementace energetických společenství se výrazně liší napříč členskými státy. Občané mají nízké povědomí o možnostech, které jim komunitní energetika nabízí, a zakládání energetických společenství vnímají jako náročnou činnost. Dále jsou tu byrokracie související se vznikem i provozem energetických komunit a omezené výhody pro studenty, mladé pracující lidi nebo nájemníky s nízkými příjmy. Mezi bariéry rozvoje patří také drahé či nepropojené měřící systémy a datové platformy, ale i riziko ovládnutí trhu velkými hráči.

Aby bylo snazší energetická společenství zakládat, připojovat se k nim a spravovat je, navrhujeme soubor doplňkových řešení zaměřených na existující organizační i technické překážky. Především se jedná o jednotná kontaktní místa, která mohou být vstupní branou do komunitní energetiky pro občany, malé a střední podniky i místní samosprávy. Zájemcům by poskytla předpřipravené dokumenty (stanovy, jednací řády a šablony pro komunikaci v rámci společenství), vyhodnocení sdílení elektřiny a rady týkající se správy dat a související regulace. Nabídla by ale také informace o tom, jak zvyšovat energetickou účinnost budov.

Kromě toho by mladí lidé – zejména ti, kteří si jako studenti nebo mladí pracující pronajímají bydlení – měli být formálně uznáni jako zranitelná skupina v rámci vnitrostátních sociálních rámců. To by jim umožnilo přístup k cíleným příspěvkům a programům podpory, stejně jako jiným zranitelným skupinám, což by pomohlo odstranit strukturální překážky bránící jejich účasti v komunitní energetice a zajistilo, že energetická společenství se stanou inkluzivní, nikoli okrajovou záležitostí.

Ve státní správě by také mohly být vytvořeny týmy dedikované rozvoji komunitní energetiky, což by mladým profesionálům umožnilo získat v této oblasti praktické zkušenosti a zároveň pomáhat společenstvím s každodenním řízením a aktivitami zapojujícími občany. Ty jsou obyčejně příliš drahé, pokud je poskytují externí experti. Inspirací mohou být podobné projekty ve Francii (Énergie Partagée) a Itálii (RENOSS – Rete Nazionale di One Stop Shop). Podobná centra mohou komunity také propojovat s granty, zvýhodněnými úvěry a místními finančními partnery, čímž by se investice staly dostupnějšími a klesla by míra rizika v rané fázi projektů.

A konečně, aby byla účast v projektech komunitní energetiky jednodušší z technického a byrokratického hlediska, navrhujeme zavést jednotný identifikátor zařízení využívajících obnovitelné zdroje energie (RES-ID). Tedy standardizovaný a široce uznávaný soubor technických a administrativních údajů, který stačí jednou vyplnit, a následně opakovaně použít k různým účelům – ať už jde o žádost o stavební povolení, žádost o připojení k síti, žádost o přidružení k energetickému společenství nebo žádost o dotaci či jinou formu veřejné podpory. Identifikátor by obsahoval všechny technické údaje o daném zařízení požadované různými vnitrostátními orgány a umožňoval jejich vyhledání prostřednictvím všech souvisejících informačních systémů. Jednalo by se o nástroj srovnatelný se systémy osobní digitální identity, které jsou zavedeny v Itálii (SPID – Sistema Pubblico di Identità Digitale) či Nizozemsku (DigID), akorát pro obnovitelné zdroje.

PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

V italské oblasti Alto Vicentino šestnáct obcí založilo energetickou komunitu, nainstalovalo fotovoltaické elektrárny s celkovým výkonem ~650 kW na veřejné budovy a zpřístupnilo národní dotace (pokrývající až 40 % investičních nákladů) obyvatelům a malým firmám. Iniciativu dále rozvíjí místní tým mladých lidí, který organizuje společný nákup energetických renovací budov. Tento příklad prokazuje, že má smysl podporovat seskupení sousedících obcí pomocí existujících energetických informačních center [v České republice provozuje podobnou platformu, která má obcím pomoci s úsporami energie, přípravou investic a využitím obnovitelných zdrojů, například Plzeňský kraj od února 2026 pod názvem Informační a konzultační energetické centrum, již déle funguje i Energetické centrum Ústeckého kraje, pozn. red.], nadále podporovat instalaci fotovoltaických panelů na veřejné budovy jako příklad pro ostatní a pobízet zapojení mladých profesionálů v místních komunitách – například prostřednictvím specializovaných grantů, kariérních příležitostí ve státní správě nebo vzdělávacích iniciativ.

Dalším příkladem dobré praxe je energetické společenství Hyperion, které v řeckých Aténách v roce 2020 založily převážně rodiny a nevládní organizace. Komunita si klade za cíl vyvinout se v ESCO (Energy Service Company), která bude podporovat renovaci bytů v bytových domech. Projekt působí v několika čtvrtích hlavního města Řecka a snaží se dosáhnout genderové vyváženosti a zastoupení různých sociálních skupin mezi svými 123 členy. Tento příklad nabízí inspiraci, jak je možné využít regulatorní rámec pro občanská energetická společenství k vytvoření nových, občany vedených obchodních struktur (ESCO) s cílem urychlit energetické renovace městských bytových domů a zároveň zajistit zastoupení široké škály společenských skupin.

V nizozemském regionu Rivierenland zase sousedské sdružení existující již od roku 1936 a vedené občany zahájilo projekt Energie Samen Rivierland („Energie společně v Rivierlandu“). V rámci něj revitalizuje svůj zastaralý bytový fond (přes 60 % budov tam bylo postaveno před rokem 1950) na základě společných návrhů intervencí. Projekt zahrnuje 133 bytů a zvláštní pozornost věnuje energetické chudobě a potřebám starších obyvatel. Iniciativa ukazuje přínosy, které skýtá využití stávajících sousedských sdružení s dlouhou historií a vysokou mírou důvěry uvnitř komunity k podpoře renovací navrhovaných společnými silami, které berou zvláštní zřetel na nejzranitelnější skupiny občanů.

Jako poslední příklad úspěšné fúze energetiky a komunity uvedeme již zmíněný projekt RENOSS, tedy síť jednotných kontaktních míst věnovaných společenstvím využívajícím obnovitelné zdroje energie, kterou provozují místní veřejné energetické agentury za podpory italského ministerstva životního prostředí. Projekt pokrývá celé území Itálie, v každém regionu je dostupné alespoň jedno kontaktní místo – což je v souladu s evropskou směrnicí o energetické náročnosti budov. Každá místní agentura přitom podporuje energetické komunity prostřednictvím specializovaných služeb. Patří mezi ně poskytování informací, pomoc se žádostmi o granty či studiemi proveditelnosti, ale i kampaně, které pomáhají energetickým společenstvím mobilizovat své členy. Ukazuje se, že podpora klastrů veřejných OSS, které by nabízely systematickou a jednotnou technickou pomoc napříč Evropou, může přinést mnoho.

„V Dánsku má developer povinnost nabídnout minimálně 20 % vlastnického podílu na projektu místním obyvatelům, kompenzovat ztrátu hodnoty nemovitostí a přispívat do tzv. zeleného fondu.

UJEDNÁNÍ O BENEFITECH PRO KOMUNITY

Ačkoli komunitní energetika představuje slibný a inovativní koncept s jasnými přínosy životnímu prostředí, ne vždy řeší otázky sociální spravedlnosti související s projekty v oblasti obnovitelné energie – například s ohledem na externí náklady způsobené výstavbou a provozem obnovitelných zdrojů [tedy negativní vliv těchto zařízení na lokality, ve kterých jsou postaveny; může se jednat o hluk, vizuální zásah do krajinného rázu, ale třeba i znepřístupnění dříve volně dostupných ploch, pozn. red.]. Proto se v některých členských státech začínají prosazovat mechanismy sdílení přínosů z obnovitelných zdrojů, jako jsou komunitní fondy a sdílené vlastnictví.

Pokrok je však nerovnoměrný: systémy sdílení přínosů jsou mnohdy složité a neprůhledné, obyvatelé jsou navíc často zapojeni příliš pozdě. Mladí lidé, nájemníci a jiné nedostatečně zastoupené společenské skupiny bývají zapojeni jen minimálně. Participace zůstává nízká, čímž trpí legitimita celého systému. Jako YEA proto tvrdíme, že spravedlivá transformace musí jít nad rámec kompenzací a vytvářet hodnotu sdílenou uvnitř komunit. A to zejména tam, kde je nedostatek kvalifikovaných pracovníků a alternativních pracovních míst.

Aby byly projekty v oblasti obnovitelné energie spravedlivější a inkluzivnější, mohou národní vlády stanovit jednoduchá pravidla, která zajistí, že na přínosy obnovitelných zdrojů dosáhnou i místní komunity. Kritéria pro sdílení přínosů lze například zapracovat přímo do systémů veřejné podpory, včetně jasného stanovení způsobilých účelů: např. snížení účtů za energii místním obyvatelům nebo investice do komunitních zařízení. Jednotná kontaktní místa pak mohou členům dotčených komunit pomoci ověřit, kdo má na finanční prostředky či kompenzace nárok, nebo jakých vzdělávacích a rekvalifikačních příležitostí mohou využít.

Kromě toho vlády mohou vyvinout nástroje na sdílení rizik, které by domácnostem s nízkými příjmy umožnily účastnit se energetických projektů, aniž by musely nést finanční ztráty. A konečně, cílená komunikace prostřednictvím mládežnických skupin, škol, komunitních center a místních médií může zvýšit povědomí o komunitní energetice napříč sociálními skupinami vyznačujícími se různou výší příjmů a způsoby bydlení.

CO MOHOU KOMUNITY ZÍSKAT?

Také v případě benefitů pro komunity jsme prozkoumali příklady toho, jak může vypadat spravedlivé sdílení přínosů. Irské aukce provozní podpory obnovitelných zdrojů zavazují každý podpořený projekt odvádět 2 EUR/MWh do místního komunitního fondu (Community Benefit Fund). Všechny projekty se zároveň objevují v národním registru provozovaném irským úřadem pro udržitelnou energii (Sustainable Energy Authority of Ireland), který obsahuje pokyny ohledně účelů, na které mohou být tyto prostředky použity – od zmírnění energetické chudoby po komunitní zařízení [podobnou povinnost v České republice zavedla loňská úprava zákona o podporovaných zdrojích energie, která stanovila poplatek za výrobu elektřiny ve větrných elektrárnách ve výši 50 Kč/MWh; příjemci poplatku jsou však přímo obecní rozpočty, nikoli specifické fondy s účelovým omezením prostředků, pozn. red.]. Irské aukce provozní podpory navíc vyčleňují část celkové alokace pouze pro projekty rozvíjené energetickými společenstvími.

Dánský zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie (Lov om fremme af vedvarende energi, známý jako „VE-loven“) jde ještě o kus dál – finanční příspěvky totiž propojuje s vlastnictvím a ochranou. Developer má zákonnou povinnost nabídnout minimálně 20 % vlastnického podílu na projektu místním obyvatelům (žijícím v okruhu 4,5 km od lokality) za standardních podmínek, kompenzovat jakoukoli ztrátu hodnoty nemovitostí a přispívat do tzv. zeleného fondu (Grøn pulje), z jehož prostředků se financují místní projekty občanské vybavenosti. Političtí představitelé v ostatních zemích si mohou psát poznámky: chcete-li sladit motivace developerů a občanů, a nadto budovat skutečně trvalé přijetí obnovitelných zdrojů, udělejte z benefitů pro komunity balíčky, který mísí vlastnické podíly, kompenzace za ztrátu hodnoty majetku a účelové fondy.

PROČ NA TOM VŠEM ZÁLEŽÍ?

Propojení nástrojů elektronické komunikace a benefitů pro komunity s funkčními OSS, RES-ID, interoperabilitou a ochranou obyvatel pomáhá budovat důvěru, vzájemně urychluje rozvoj těchto služeb, zvyšuje jejich dostupnost a podporuje účast veřejnosti – především mládeže, nájemníků a dalších zranitelných skupin.

Vzhledem k tomu, že účast občanů Evropské unie v oblasti energetiky opouští fázi konzultací, měla by následovat spravedlivá kodifikace potřebných mechanismů: OSS musí být nasazeny ve větším měřítku, důvěryhodné nástroje standardizovány napříč všemi členskými státy a hlavní zásady sdílení rizik šířeji uplatňovány. Benefity pro komunity se nemají sestávat z pouhých kompenzací; místní veřejnosti musí poskytovat skutečný přínos.

Evropská komise již položila základ, který uskutečnění těchto kroků umožňuje. Jedná se například o evropský nástroj pro energetické komunity (European Energy Communities Facility) nebo iniciativu renovací vedených občany (Citizen-led Renovation Initiative), které místním aktérům pomáhají získat přístup k poradenství, financování a budování interních kapacit. Podporu a příležitosti k mezinárodnímu sdílení zkušeností zároveň nabízí energetickým společenstvím celoevropské sítě jako například REScoop.eu. Pokračování v těchto snahách bude zásadní pro zajištění toho, aby se naši budoucí občané stali skutečnými aktivními partnery rozvoje obnovitelných zdrojů energie v Evropě.

O AUTORECH

Niklavs Tamanis, Veronica Saletti, Marco Costa a Marina Fernández-Campoamor jsou účastníky programu Young Energy Ambassadors, který každý rok vybírá 30 aktivních mladých profesionálů ve věku 18–35 let, kteří pracují, studují nebo se angažují v odvětví energetiky. Program příležitost nabízí platformu pro vedení diskusí, podílení se na energetické politice EU a inspirování vrstevníků k účasti na přechodu Evropy na čistou energii. 

Ambasadoři se také mohou aktivně účastnit Evropského týdne udržitelné energie (EUSEW). 

O EUSEW 

Evropský týden udržitelné energie (EUSEW) se koná v Bruselu a online ve dnech 9.–11. června 2026 pod tématem: „Čistá, bezpečná a konkurenceschopná energetická unie“. Tato každoroční vlajková akce, kterou organizuje Evropská komise, sdružuje tvůrce politik, vedoucí představitele průmyslu, výzkumné pracovníky a občany, aby diskutovali o evropských energetických a klimatických cílech a posunuli je vpřed.