Chvála Chvaleticím?

The planned closure of 2.2 GW of coal capacity by Sev.en has triggered a grid stability assessment by the TSO ČEPS. Its results suggest that two 205 MW coal-fired units need to stay online. 

Ukončení provozu elektráren Chvaletice, Počerady a teplárny Kladno oznámila společnost Sev.en loni v listopadu, dojít by k němu mělo po příští zimní sezóně, tedy nejpozději v březnu 2027. Elektrárna Chvaletice na Pardubicku má čtyři bloky s celkovým instalovaným výkonem 4 × 205 MW, Počerady pět bloků s výkonem 5 × 205 MW. Kogenerační teplárna v Kladně má v pěti blocích elektrický výkon 524 MW, oznámený útlum se ale týká pouze tří uhelných bloků o celkovém výkonu 342 MW. Dohromady má tedy česká soustava přijít o 2 187 MW řiditelného výkonu. Roční výroba elektřiny v těchto elektrárnách se pohybuje kolem 10–11 TWh. Na celkové výrobě elektřiny v Česku, která činí přibližně 80 TWh za rok, se uhelné zdroje stále ještě podílí až 45 %. Skupině Sev.en pak náleží asi 12–14 % z celku.

NOVÉ ZÁKONNÉ OPATŘENÍ ROVNOU V AKCI

Sev.en musí své kroky přizpůsobit legislativním požadavkům. Minulá vláda se totiž v rámci novely Lex Plyn zasadila o opatření, které konkretizuje způsob, který musí vlastníci strategicky významných zdrojů (nad 100 MW) dodržet, když se rozhodnou, že ukončí jejich provoz. Je to nutné – příliš rychlé a nečekané vypnutí některých zdrojů by mohlo způsobit tvrdou ránu zdrojové přiměřenosti.

V souladu se zákonem skupina Sev.en se svým rozhodnutím včas seznámila Energetický regulační úřad (ERÚ) i provozovatele přenosové soustavy, společnost ČEPS. Ta následně zanalyzovala vliv odstavení zdrojů na bezpečnost dodávek elektřiny v České republice. A seznala, že odstavení problém představuje – avšak jen částečný. Vypnutí všech tří zdrojů totiž není problém z hlediska zdrojové přiměřenosti, dostupnosti elektřiny ani disponibility výkonu pro pokrytí poptávky po službách výkonové rovnováhy (SVR). Uzavření Chvaletic by ale ohrozilo systémovou přiměřenost: konkrétně řízení napětí a jalového výkonu, zajištění obnovy soustavy po blackoutu a řízení elektrických toků v souladu s kritériem N-1 (setrvačnost soustavy a zkratové výkony by zůstaly v normě).

Elektrárna Chvaletice je totiž díky své strategické poloze energetickým srdcem východních Čech. Dnes její čtyři bloky vyrábějí elektřinu, která pokrývá základní spotřebu i spotřebu ve špičkách, s dynamickým výkonem od 100 do 820 MW. Zároveň je jedinou elektrárnou v regionu, která má certifikaci na vyrovnávání výkyvů v síti, obnovení dodávek po rozpadu sítě i tzv. ostrovní provoz. Proto ČEPS označil pokračující provoz dvou chvaletických bloků za nutný až do zavedení navazujících opatření. Jedním z nich má být přestavba jednoho z chvaletických bloků na takzvaný synchronní kompenzátor, který umožňuje odebírat jalový výkon.

Nutno dodat, že analýza ČEPS se věnovala pouze roku 2027. Její výsledky tedy neznamenají, že Česká republika nemůže mít při dřívějším ukončení výroby elektřiny z uhlí (nejen v lokalitách Sev.en) problémy se zdrojovou přiměřeností. Dnes jsou stále v provozu uhelné zdroje s celkovým instalovaným výkonem 7,2 GW. S odklonem uhlí se dlouhodobě počítá: mezi termíny zmiňované posledními dvěma vládami patřily roky 2033 a 2038. V současnosti sice konkrétní termíny nejsou předmětem diskuse, vzhledem k vývoji cen emisních povolenek se ale zdá, že uhelné elektrárny zůstanou rentabilní sotva do konce desetiletí. S náhradou ovšem Česká republika dosud příliš nepokročila – kromě obnovitelných zdrojů se o ni mají postarat paroplynové elektrárny, ale zatím nově nevznikla ani jedna.

KOLIK BUDE STÁT POSMRTNÝ ŽIVOT?

Chvaletický zdroj se tedy má nadále provozovat v dotovaném režimu. Další na tahu je ERÚ, který je zákonem zmocněn rozhodnout o dalším fungování zdrojů (analýza společnosti ČEPS je pouze podpůrným podkladem pro toto rozhodnutí). Následně by měl úřad stanovit předběžné náklady a ztráty související s pokračujícím provozem a nabídnout skupině Sev.en tzv. smlouvu o poskytnutí výkonu v určeném rozsahu a za stanovenou cenu. Kdyby odmítla, vybere ERÚ jiného provozovatele.

Za uhrazení ztráty a přiměřeného zisku provozovateli bude zodpovědný ČEPS, náklady tohoto opatření se promítnou do regulované složky ceny elektřiny. Podle konzultantů ze společnosti EGU má ale jít maximálně o pár desítek korun na megawatthodinu, tedy asi jedno procento regulované složky ceny. Při roční spotřebě 60 TWh elektřiny to znamená, že by provoz Chvaletic v roce 2027 spotřebitele přišel na nižší jednotky miliard korun.

V KLADNĚ VÁZNE DOMLUVA

Pokud jde o kladenskou teplárnu, tam je situace docela jiná. Elektřina z Kladna pro naši soustavu nezbytná opravdu není, ale zavřít teplárnu by znamenalo studené radiátory a studenou vodu na většině kladenských sídlišť – a to už letos v březnu. Proto kolem této věci probíhají vleklá jednání, společnost Teplárna Kladno ostatně svůj záměr o ukončení provozu indikovala městu už v roce 2024.

K zásadní neshodě dochází mezi teplárnou a městským distributorem, firmou TEPO, a to ohledně ceny tepla. Kladno vyjednává a slibuje občanům, že je nečeká razantní cenový nárůst. Podle Pavla Tykače je stávající smlouva zastaralá a drží cenu tepla hluboko pod náklady. Spory brání i náhradě uhelného zdroje za plynové kogenerační jednotky doplněné o záložní plynové kotle, kterou navrhli zástupci teplárny. Město totiž nebylo ochotno přistoupit na předpokládanou cenu tepla z tohoto zdroje.

I v případě tepla může ERÚ nařídit dodávky nad rámec licence. Situace je však kuriozní. Kladenská teplárna vyzvala dopisem ERÚ, aby se tímto krokem začal zabývat. Úřad reagoval tvrzením, že k tomu dosud nebyly splněny zákonné podmínky, vyzval Sev.en k upřesnění a doložení uváděných tvrzení a zopakoval, že nejvýhodnějším řešením pro všechny by byla dohoda mezi městem a teplárnou.

Zákonné mechanismy se mezi elektřinou a teplem výrazně liší. U tepláren ERÚ k povinnostem nad rámec licence sáhne, „existuje-li naléhavá potřeba zajištění dodávek tepelné energie a je-li na tom veřejný zájem“. Odběratelé za teplo stále platí v souladu s pravidly, kterými se cenotvorba v teplárenství řídí běžně. Dodatečné náklady na kompenzaci ztrát se hradí z Energetického regulačního fondu, do kterého jsou povinni přispívat všichni výrobci tepla a provozovatelé rozvodů tepla. Na konci roku 2024 disponoval fond 45,5 miliony korun.