Zdroje elektřiny a tepla, které ještě nechceme vypnout

As the Czech decarbonization targets collide with the necessity of maintaining grid stability, the amended Section 12 of the Energy Act becomes a central mechanism to prevent the premature decommissioning of essential power plants. This regulatory mechanism enables the Energy Regulatory Office to mandate continued operation, though its application remains subject to significant procedural and interpretive legal ambiguities.

Diskuse o konci uhlí a transformaci energetiky se v posledních letech stala běžnou součástí odborného i veřejného prostoru. Méně pozornosti se však dosud věnovalo tomu, jaké konkrétní právní nástroje má Česká republika k dispozici ve chvíli, kdy tempo uzavírání vysokoemisních výroben začne předbíhat technické možnosti elektrizační soustavy.

Právě do tohoto napětí vstupuje úprava § 12 energetického zákona1, výrazně přepracovaná v souvislosti s tzv. Lex Plyn.² Zatímco dřívější podoba tohoto ustanovení byla koncipována především jako krizový nástroj k zajištění kontinuity dodávek tepla a provozu distribučních soustav, nově se § 12 stává nástrojem státu umožňujícím dočasné zachování výroby elektřiny nezbytné pro bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy. I když se jedná o nástroj zcela nový, jeho stručná analýza se jeví jako veskrze aktuální, neboť se právě v této době zvažuje jeho použití v souvislosti s ukončením provozu elektráren Počerady a Chvaletice a teplárny Kladno.

Povinnost nad rámec licence lze ukládat subjektům licencovaným na rozvod tepelné energie, distribuci elektřiny a plynu – a nově také na výrobu elektřiny. Z pohledu výroby elektřiny lze rozlišit dvě kvalitativně odlišné skupiny případů, v nichž může Energetický regulační úřad (ERÚ) uložit výrobci povinnost nad rámec licence. Na jedné straně jde o případy, kdy je nutné zajistit kontinuitu výkonu licencované činnosti v důsledku selhání výrobce (např. byl-li prohlášen konkurs na jeho majetek, ztratil-li užívací právo k výrobně či byla-li mu odňata licence pro porušování povinností). ERÚ může tento nástroj využít, pokud držitel licence přestal provádět výkon licencované činnosti nebo u něho bezprostředně hrozí, že přestane provádět výkon licencované činnosti. Jedná se o případy, kdy jeden držitel licence na základě rozhodnutí ERÚ přebírá výkon licencované činnosti jiného držitele. Z tohoto důvodu zákon hovoří o „uložení povinností nad rámec licence“, neboť ERÚ jinému držiteli licence ukládá, aby poskytoval dodávky tepla či zajišťoval distribuci elektřiny či plynu nad rámec jeho licence. V principu se tedy nejedná o nějaké poskytnutí práva, nýbrž o uložení povinnosti. V minulosti byly povinnosti nad rámec licence ze strany ERÚ uloženy např. v souvislosti s provozem lokální distribuční soustavy v případě Liberty Ostrava³ anebo soustavy CZT Kuřim (případ LENOXA⁴).

Na straně druhé – a to je jádro nové úpravy – stojí případy, kdy výrobce chce ukončit výrobu elektřiny, postupuje přitom formálně v souladu se zákonem⁵, avšak pro bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy zůstává konkrétní výrobní zdroj nezbytný.

Třetí, specifický nástroj představuje institut pokračování v licenci.⁶ Jestliže jsou dány zákonné důvody pro zrušení energetické licence (tedy i např. pokud držitel licence o zrušení licence sám požádá), může ERÚ rozhodnout o zrušení licence s odložením účinku takového zrušení až o dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení licence. Podmínkou je, že musí existovat (a v řízení být prokázána) naléhavá potřeba zachování výkonu licencované činnosti a výkon licencované činnosti nelze zajistit jiným způsobem. V tomto případě zákon neomezuje možnost využití tohoto institutu pouze na některé druhy licencí. Energetický zákon zde zakládá možnost ERÚ, vyžaduje-li to situace, rozhodnout o odložení vykonatelnosti rozhodnutí o zrušení licence tak, že ve výrokové části určí pozdější den, kdy dojde ke zrušení licence, než odpovídá nabytí právní moci. Nejzazším dnem může být určen den, jímž uplyne doba 12 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí o zrušení licence.

ZACHOVÁNÍ SYSTÉMOVĚ NEZBYTNÝCH ZDROJŮ

Nová právní úprava tedy reaguje na riziko neřízeného odstavování výroben elektřiny, především uhelných elektráren, jejichž provoz se v důsledku cen emisních povolenek stává nerentabilním, a to v období, kdy jejich systémová náhrada ještě není plně zajištěna. Ustanovení slouží jako pojistka pro případ, kdy by odstavení konkrétního zdroje ohrozilo stabilní a spolehlivé dodávky elektřiny pro spotřebitele a podniky v určitém časovém období.⁷

Z tohoto důvodu se proces vztahuje pouze na významné výrobny. Zákon je vymezuje tak, že se jedná o výrobny elektřiny s instalovaným výkonem 100 MW a více připojené na napěťové hladině 110 kV. Již zde mohou vyvstávat některé výkladové otázky, například jak postupovat u výroben, které se skládají z více zdrojů o instalovaném výkonu do 100 MW, jejichž celkový instalovaný výkon tuto hodnotu přesahuje. I na takovéto výrobny se nová právní úprava podle našeho názoru uplatní. Navzdory formulaci obsažené v § 34 odst. 1 energetického zákona, která hovoří o výrobci provozujícím výrobnu s instalovaným výkonem 100 MW a více, se ale domníváme, že pokud takový výrobce bude provozovat i další, méně významnou výrobnu s instalovaným výkonem menším než 100 MW, na odstavení takovéto menší výrobny se nová právní úprava vztahovat nebude.

POSOUZENÍ DOPADŮ ZE STRANY ČEPS

Celý proces je zahájen rozhodnutím výrobce. Ten je povinen nejméně 11 měsíců před zamýšleným ukončením provozu oznámit svůj záměr provozovateli přenosové soustavy společnosti ČEPS. Právě ČEPS vyhodnocuje dopady ukončení provozu výrobny z hlediska bezpečného a spolehlivého provozu soustavy a své vyhodnocení předává ERÚ, Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO) a příslušnému výrobci elektřiny. Konkrétně ČEPS zkoumá tři podmínky: zdrojovou přiměřenost, tj. zda odpojení zdroje nezpůsobí nedostatek elektřiny k pokrytí spotřeby v ČR; dopad na dostupnost služeb výkonové rovnováhy (SVR), které ČEPS využívá k udržení stability frekvence a dostatečného výkonu v elektrizační soustavě, a dopad na systémovou přiměřenost – tedy zda zůstane i po odpojení zdroje soustava technicky stabilní a jak bude zvládat poruchy a obnovu soustavy po rozsáhlém výpadku dodávek elektřiny.

Je-li závěr ČEPS takový, že nelze zajistit bezpečnost soustavy jinými prostředky (zejména podpůrnými službami, flexibilitou nebo dozdrojováním v požadovaném čase), doporučí podmínky a rozsah dalšího provozu výrobny, a to v návrhu smlouvy o službě poskytnutí výkonu, která slouží jako technický a ekonomický rámec dalšího provozu zdroje. Zákon zde dává provozovateli přenosové soustavy značnou volnost při formulování návrhu podmínek a rozsahu provozu výrobny; je ale na ERÚ a jeho posouzení, zda je zahrne do svého rozhodnutí. Tyto podmínky a rozsah formuluje ČEPS prostřednictvím návrhu smlouvy o službě poskytnutí výkonu, jež představuje zcela nový smluvní typ upravený energetickým zákonem.⁸

Na podkladě vyhodnocení ČEPS⁹ rozhoduje ERÚ o uložení povinnosti nad rámec licence. Z § 12 odst. 4 energetického zákona vyplývá, že shledá-li ERÚ provoz zdroje naléhavě potřebným a ve veřejném zájmu, uloží výrobci povinnost vyrábět elektřinu nad rámec licence, přičemž může dále určit podmínky a rozsah činnosti nad rámec licence.¹⁰ V rámci rozhodování ERÚ by se jistě měla zohlednit i skutečnost, zda technický, případně i právní stav výrobny nevylučuje její další provozování.

Určité výkladové nejasnosti se týkají role a váhy vyhodnocení ČEPS a dále časového okamžiku, kdy je stávající výrobce oprávněn odmítnout v pokračování výroby. V prvním případě nemusí být zcela jasné, zda je vyhodnocení ČEPS závazné a fakticky vymezuje mantinely rozhodování o povinnosti nad rámec licence, či jej může ERÚ věcně přezkoumávat a případně se od něj odchýlit. Protože zákon hovoří o tom, že vyjádření ČEPS je pouze podkladem pro rozhodnutí, aniž by výslovně stanovil jeho závaznost, máme za to, že jím ERÚ není vázán. Pokud by se však ERÚ chtěl odchýlit od závěrů ČEPS, měl by svoje rozhodnutí řádně zdůvodnit, a to s odkazem na jinou odbornou analýzu, popřípadě na analýzu vlastní.

Je přitom diskutabilní, zda bude možné reálně nalézt subjekt, který by byl erudovanější k podání analýzy dopadů na přenosovou soustavu než ČEPS. I s ohledem na tuto skutečnost lze do budoucna zvažovat úpravu daného institutu a silnější zohlednění politického aspektu při takto zásadním rozhodování o budoucnosti české energetiky. Ačkoliv právní úprava formuluje postup při rozhodování značně objektivně a „technicky“ (věcně), s ohledem na charakter rozhodování by se jevilo jako vhodné zohlednit i úvahy strategické a politické, např. tak, že by uložení povinností nad rámec licence bylo podmíněno kladným stanoviskem MPO či vlády. Platná právní úprava ale s takovouto podmínkou nepočítá.

„Ačkoliv právní úprava formuluje postup při rozhodování značně objektivně a „technicky“ (věcně), s ohledem na charakter rozhodování by se jevilo jako vhodné zohlednit i úvahy strategické a politické.

ODMÍTNUTÍ POKRAČOVÁNÍ V ČINNOSTI

Druhá nejasnost se týká okamžiku, kdy může původní výrobce odmítnout pokračovat ve výrobě. Zákon totiž vychází z předpokladu, že povinnost nad rámec licence má být primárně uložena stávajícímu výrobci, který oznámil záměr ukončit výrobu. Ten má však právo pokračování odmítnout, aniž by zákon jednoznačně vyjasnil, kdy jej může využít nejdříve a kdy nejpozději. Nabízí se zejména otázka, zda výrobce může odmítnout pokračování ve výrobě ve chvíli, kdy se seznámí s návrhem smlouvy o službě poskytnutí výkonu, nebo až po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti nad rámec licence. Vzhledem k tomu, že podmínky a rozsah povinnosti stanoví ERÚ až rozhodnutím, a protože se odmítnutí váže právě k těmto podmínkám, lze uvažovat o závěru, že k odmítnutí může dojít až po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti nad rámec licence.

Opačný závěr by ale naopak mohl vyplynout z § 12 odst. 7 energetického zákona, který stanoví, že smlouvu o službě poskytnutí výkonu je povinen uzavřít ten výrobce, kterému byla uložena povinnost nad rámec licence. Podle jeho znění již v okamžiku vydání rozhodnutí nemá výrobce na výběr a musí smlouvu uzavřít. Výrobci, který ji neuzavře, pak nevznikne právo na úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku. Zákon přitom vylučuje odkladný účinek rozkladu proti rozhodnutí ERÚ.

Jako případnější se nám proto jeví spíše druhý výklad. Bude na ERÚ, aby zvolil vhodný procesní postup, například takový, že po vyhodnocení věci seznámí dosavadního držitele licence s předpokládaným rozhodnutím a vyzve jej, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda pokračování ve výkonu licence odmítá. Tuto výzvu by bylo možné například spojit s výzvou k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí. Jednoznačné řešení ale zákon nestanoví.

Právo odmítnout pokračování zákon přiznává výlučně stávajícímu výrobci. Využije-li svého práva, může ERÚ uložit povinnost jinému držiteli licence, a to buď přímo, nebo – pokud nehrozí nebezpečí z prodlení a existuje více reálných kandidátů – v řízení o výběru žádosti. Teprve v takovémto případě by se jednalo o skutečné uložení povinností nad rámec licence, protože pokud by dosavadní držitel licence pokračování neodmítl, vykonával by dále činnost, pro niž již má potřebnou licenci.

ROZHODNUTÍ ERÚ A NÁHRADA ZTRÁTY

Samotné řízení o uložení povinností nad rámec licence nezahajuje ČEPS předáním svého vyhodnocení. Řízení zahajuje buď sám ERÚ z moci úřední, anebo se zahajuje na návrh provozovatele či vlastníka příslušného energetického zařízení. Rozhodnutí o uložení povinnosti nad rámec licence vydá ERÚ na dobu určitou, nejdéle na 12 měsíců, s možností jejího prodloužení i zkrácení. Pominou-li důvody pro uložení povinnosti nad rámec licence, rozhodne ERÚ o ukončení i v průběhu doby, na kterou byla povinnost uložena.

Klíčovou součástí rozhodnutí ERÚ je stanovení nebo určení způsobu stanovení výše ceny za službu poskytnutí výkonu, kterou platí ČEPS provozovateli výrobny. Zákon zakládá konstrukci, podle níž je tato platba pouze zálohovou platbou na úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku, odvozenou od odhadu ztráty výrobce elektřiny, který předává výrobce ERÚ podle § 34. Stanovenou výši ceny za službu poskytnutí výkonu nebo způsob jejího stanovení může ERÚ na žádost nebo z moci úřední v průběhu výkonu povinnosti nad rámec licence změnit, pokud došlo ke změně předpokladů, za kterých byla cena stanovena, nebo z jiného vážného důvodu; provozovatel přenosové soustavy a výrobce elektřiny jsou poté povinni bez zbytečného odkladu zohlednit změnu výše ceny ve smlouvě o službě poskytnutí výkonu. Právní úprava zde klade vysoké nároky na ekonomickou analýzu ERÚ, což ale odpovídá specifickému, odbornému charakteru tohoto úřadu.

Výrobce elektřiny, kterému byla uložena povinnost výroby elektřiny nad rámec licence, má právo na úhradu prokazatelné ztráty. Ztráta hypoteticky vznikat nemusí, s ohledem na záměr ukončit provoz výrobny ale lze její vznik předpokládat. Podmínkou vzniku nároku na úhradu ztráty je skutečnost, že tržní příjem z výroby elektřiny nad rámec licence nepokryl náklady na výkon této činnosti a přiměřený zisk.

ERÚ musí bez zbytečného odkladu po skončení povinnosti nad rámec licence porovnat na straně jedné výši úhrad, které výrobce elektřiny získal podle smlouvy o poskytnutí výkonu od provozovatele přenosové soustavy, a na straně druhé výši prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku výrobce elektřiny. Na základě toho pak svým rozhodnutím stanoví výši kladného nebo záporného rozdílu mezi těmito položkami. Případný přeplatek inkasuje ČEPS, případný nedoplatek je naopak povinen hradit ČEPS. Náklady ČEPS na úhrady placené výrobci podle smlouvy o poskytnutí výkonu a na úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku jsou hrazeny prostřednictvím ceny za systémové služby. V konečném důsledku je tedy nesou všichni uživatelé elektrizační soustavy. Na rozdíl od „standardních“ případů uložení povinností nad rámec licence, které jsme zmínili v úvodu, tedy ztráta nebude hrazena z prostředků Energetického regulačního fondu, které by nejspíše byly pro účely udržení provozu významných výroben elektřiny zcela nedostatečné.

ÚPRAVA S ŘADOU OTAZNÍKŮ

Jak je zřejmé z výše uvedeného, nová právní úprava uložení povinností nad rámec licence podle § 12 odst. 4 energetického zákona s sebou přináší celou řadu otázek, z nichž jsme zmínili pouze některé. Další otázky do problematiky vnáší úprava veřejné podpory, kterou zmiňuje i energetický zákon v § 12 odst. 7. Předmětem sporů se pak jistě mohou stát jak výše zálohových úhrad, které výrobci bude hradit ČEPS podle smlouvy o poskytnutí výkonu a jejichž výši určuje ERÚ, tak i samotný finální výpočet doplatku či přeplatku na úhradu ztráty a přiměřeného zisku. Nezbývá než se zájmem sledovat, jakým způsobem bude nová úprava aplikována v praxi.

Poznámky:

¹ Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

² Zákon č. 223/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

³ Rozhodnutí ERÚ sp. zn. LIC-07122/2024-ERU, č. j. 07122-16/2024-ERU, ze dne 4. listopadu 2024.

⁴ Rozhodnutí ERÚ o předběžném opatření č. j. 04296-2/2010-ERU ze dne 20. května 2010, rozhodnutí ERÚ sp. zn. 04296/2024-ERU, č. j. 04296-26/2010-ERU, ze dne 15. listopadu 2010, a navazující rozhodnutí.

⁵ Postupem podle § 34 energetického zákona.

⁶ § 10 odst. 4 energetického zákona.

⁷ Důvodová zpráva k zákonu č. 223/2025 Sb.

⁸ § 50 odst. 13 energetického zákona.

⁹ Zájemcům lze doporučit seznámení se se Závěrečnou zprávou společnosti ČEPS, a.s.: Vyhodnocení dopadů ukončení provozu Elektrárny Počerady, a.s., Elektrárny Chvaletice, a.s., a Teplárny Kladno, s.r.o., ze dne 27. ledna 2026, která byla uveřejněna na webových stránkách ČEPS.

¹⁰ § 12 odst. 5 energetického zákona.

O AUTORECH

Jan Kořán se se svým týmem advokátů v KF Legal dlouhodobě zaměřuje na odvětví práva elektroenergetiky, teplárenství a plynárenství a práva životního prostředí. Je spoluautorem zatím jediného komentáře k energetickému zákonu, členem rozkladové komise Energetického regulačního úřadu a také členem pracovní komise Legislativní rady vlády.

Kontakt: jan.koran@kflegal.cz

Radek Havlíček je advokátní koncipient v advokátní kanceláři KF Legal. Zabývá se občanským a insolvenčním právem, v roce 2023 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (obor právo a právní věda).

Kontakt: radek.havlicek@kflegal.cz