Americká energetika na hraně nejistoty

Donald Trump’s second term has upended U.S. energy policy, replacing climate goals with a drive for fossil fuel dominance. His administration has rolled back environmental regulations, frozen clean-energy funding, and hijacked science to fit political aims. The result is a mix of legal battles, investor flight, and rising energy costs—testing whether America’s “energy emergency” can deliver stability or deepen uncertainty.

Donald Trump se blíží k završení prvního roku svého druhého mandátu v Bílém domě a opět ukazuje, že se nebojí velkých zásahů. Mění pravidla v zahraniční politice, hospodářství i energetice, kde se pustil do ambiciózní přestavby. To vše zásadně ovlivňuje předvídatelnost investičního prostředí i udržitelnost systému – ta totiž není jen otázkou „ozelenění“, ale především ekonomické racionality, kterou v některých energetických rozhodnutích současné administrativy těžko pohledat.

NOVÝ KURZ WASHINGTONU

Už v den inaugurace, 20. ledna 2025, Donald Trump podepsal sérii exekutivních příkazů, které během několika hodin přepsaly základy americké energetické a klimatické politiky. Vyhlásil stav národní energetické nouze a obvinil předchozí administrativu z krátkozrakých a škodlivých politik, které podle něj ohrozily národní bezpečnost. Trump povolal federální ministerstva a agentury, aby využily všechny mimořádné pravomoci k urychlení produkce, přenosu a distribuce energie z domácích zdrojů.

Nařízení například aktivovalo § 202(c) zákona Federal Power Act, který umožňuje držet v provozu i elektrárny určené k odstavení. Už v lednu Trump také nechal zrušit Bidenovo moratorium na schvalování nových LNG projektů a otevřel cestu k urychlenému povolování výstavby infrastruktury s cílem zdvojnásobit exportní kapacitu do roku 2030 a posílit americkou energetickou dominanci. Současně Bílý dům zrušil zákaz těžby ropy a plynu ve většině amerických pobřežních vod a nařídil urychlit povolování a pronájmy energetických projektů na Aljašce. Ministerstvo vnitra následně otevřelo oblast Coastal Plain v Arktidě o rozloze přibližně 6 300 km², čímž byl umožněn pronájem všech parcel tohoto území.

Do konce ledna Trump rovněž pozastavil všechny federální pronájmy území pro výstavbu onshore i offshore větrných elektráren. Agentura pro ochranu životního prostředí (Environmental Protection Agency, EPA) mezitím dostala třicetidenní lhůtu na vypracování doporučení k právní platnosti a dalšímu trvání tzv. Endangerment Finding z roku 2009 – vědeckého stanoviska deklarujícího, že emise skleníkových plynů ohrožují zdraví lidí. Ministerstvo energetiky (Department of Energy, DOE) současně zmrazilo více než 300 projektů za 7,5 miliardy amerických dolarů, včetně programů na vodíkové huby, modernizaci sítě a výzkum nízkouhlíkových technologií.

Uhelná elektrárna v Michigan City má být uzavřena v roce 2028, ale dovolí to nový republikánský guvernér Indiany?

FOSILNÍ AMBICE, VĚDECKÉ POCHYBY

Po lednovém šoku začala Trumpova administrativa přetvářet mimořádná opatření v nový standard. V Bílém domě vznikla Národní rada pro energetickou dominanci (National Energy Dominance Council), která má koordinovat těžbu, výstavbu infrastruktury, vývoz fosilních paliv a připravovat strategie k energetické dominanci, které mají obnášet zjednodušování povolovacích procesů nebo zvyšování domácí produkce.

Ve svém prvním projevu ke společnému zasedání Kongresu v březnu Trump prohlásil, že Spojené státy „mají pod nohama víc tekutého zlata než kterákoliv jiná země na světě,“ a dodal: „a nyní dávám plnou pravomoc nejlepšímu týmu, jaký kdy byl sestaven, aby jej těžil. Říká se tomu Drill, baby, drill.“ Později byly rozšířeny pobídky pro ropný a uhelný sektor včetně nové daňové úlevy pro koksovatelné uhlí a snížení poplatků za těžbu ropy, plynu a uhlí. Do října DOE vydalo finální exportní povolení pro obří LNG terminál Venture Global CP2 v Louisianě a nová administrativa také zintenzivnila exportní strategii amerických energií do zahraničí, jejímž symbolem se stala obchodní dohoda mezi EU a USA, která počítá s dovozem amerických energetických komodit v hodnotě 750 miliard amerických dolarů do roku 2028.

Již v dubnu Trump rozšířil pravomoci DOE, které může nařizovat provoz odstavených elektráren, pokud hrozí ohrožení dodávek, a také oznámil sérii čtyř exekutivních příkazů, jejichž cílem je „národní uhelná renesance“. Na konci května DOE formálně zařadilo koksovatelné uhlí na seznam kritických materiálů a na konci října oznámilo nový program ve výši 100 milionů dolarů na modernizaci a prodloužení provozu stávajících uhelných elektráren. Bílý dům také představil reformu licencování jaderných projektů, zkracující povolovací proces z deseti let na osmnáct měsíců s plánem výstavby deseti nových reaktorů do roku 2030.

Mezitím EPA ukončila grantový program v hodnotě 7 miliard dolarů, který měl pomoci financovat rezidenční solární projekty pro více než 900 tisíc amerických domácností s nízkými příjmy. Byly také pozastaveny dotace na výstavbu nabíjecí infrastruktury pro elektromobily financované z federálního programu National Electric Vehicle Infrastructure v hodnotě 5 miliard dolarů. Ministerstvo dopravy navíc instruovalo jednotlivé státy, aby přestaly čerpat již přidělené prostředky, čímž zastavilo i dříve rozběhnuté projekty. V červnu pak bylo vydáno nové výkladové pravidlo, které pozastavuje zvyšování standardů účinnosti vozidel a omezuje zohledňování alternativních paliv, jako jsou elektrické či vodíkové pohony.

V červenci DOE vydalo zprávu A Critical Review of Impacts of Greenhouse Gas Emissions on the U.S. Climate, která zpochybňuje dosavadní vědecké závěry o dopadech emisí CO₂. O pár dní později navrhla EPA zrušení dokumentu Endangerment Finding z roku 2009. Následovalo zrušení limitů pro emise CO₂ z vozidel a elektráren a ukončení kalifornských výjimek pro přísnější normy. Součástí širší restrukturalizace se stalo i omezování klimatických dat a byl oznámen záměr ukončit klíčové projekty NASA pro sledování emisí.

Obrázek č. 1: Referenční scénář vývoje výroby elektřiny v USA podle zdrojů energie (EIA Annual Energy Outlook 2025)

Zdroj: Úřad pro energetické informace USA (EIA)

PŘESYCENÝ LNG TRH A DRAHÁ UHELNÁ HRA

Potrubní zemní plyn a LNG se staly symbolem nové éry druhého Trumpova mandátu, avšak už v polovině roku 2025 se začaly objevovat signály, že tempo rozšiřování kapacit převyšuje reálnou poptávku. Analytici upozorňují, že rychlá výstavba amerických LNG kapacit může vést k přesycení trhu – podobně jako při „břidlicovém boomu“ minulého desetiletí (viz Obrázek č. 2). Podle Reuters má globální zkapalňovací kapacita vzrůst o 60 % do roku 2030 (z 550 na 890 mld. m³), přičemž Spojené státy se mají podílet na polovině tohoto růstu. Poptávka však pravděpodobně nebude držet krok: už v roce 2026 má přebytek dosahovat 50 mld. m³ a v roce 2030 až 200 mld. m³. To by mohlo stlačit ceny LNG pod hranici rentability většiny nových projektů.

Obrázek č. 2: Historický vývoj těžby plynu v USA dle typu nalezišť a vývoj exportu LNG

Zdroj: Úřad pro energetické informace USA (EIA)

Kritiku sklidila i energetická dohoda USA–EU o americkém exportu do Evropy. Podle portálu Energy Connects by Evropa musela při stávajících poměrech třikrát až čtyřikrát navýšit své americké importy, aby závazek naplnila. Takové tempo je považováno za nerealistické kvůli nedostatečné infrastruktuře na obou stranách, dlouhodobým kontraktům s jinými dodavateli a dekarbonizačním cílům EU.

Domácí trh v USA přitom naráží na vlastní slabiny. Umožnění provozu odstavených elektráren povede k dodatečným nákladům přibližně 6 miliard dolarů ročně – mechanismus drží v provozu i ekonomicky neudržitelné jednotky, zejména uhelné bloky. Podle analýzy Grid Strategies LLC mimořádné opatření vedlo k prodloužení provozu více než 40 GW výkonu ve fosilních zdrojích, které by jinak z ekonomických důvodů skončily.

Podíl uhlí na výrobě elektřiny v USA činí přibližně 17 %, ale řada analytiků varuje, že provoz uhelných bloků je nákladnější než konkurence z plynu či obnovitelných zdrojů. Například federální úředníci na podzim tohoto roku odmítli nabídku těžařské společnosti na koupi 167 milionů tun uhlí na veřejných pozemcích v Montaně za méně než halíř za tunu. Prodej se neuskutečnil kvůli trvale nízké poptávce po uhlí mezi energetickými společnostmi, které se obracejí k jiným zdrojům.

Nové vládní zprávy zároveň ukazují, že snahy prezidenta Trumpa o pomoc americkému uhelnému průmyslu podkopávají klesající prodeje uhlí do zahraničí. Letos se snížily o 14 %, především v důsledku Trumpovy obchodní války Čínou, která přestala americké uhlí dovážet. Navzdory slibům o levnější energii také domácnosti čelí růstu nákladů – průměrné účty za elektřinu vzrostly od ledna 2025 o 11 %, přestože prezident Trump během kampaně tvrdil, že ceny do roku 2026 sníží na polovinu.

„Rychlá výstavba amerických LNG kapacit může vést k přesycení trhu, podobně jako při břidlicovém boomu minulého desetiletí. Do roku 2030 se mají USA podílet na 60 % světového růstu zkapalňovací kapacity.

INVESTIČNÍ NEJISTOTA A PRÁVNÍ SPORY

Zároveň se prohloubila investiční nejistota. Trump­ovy energetické plány vedly podle serveru Climate Power k pozastavení projektů v hodnotě přes 19 miliard dolarů, především v solární a bateriové energetice, a ztrátě přibližně 150 tisíc pracovních pozic v oblasti čisté energie. Investoři v reakci na zvýšené úrokové sazby a nedůvěru ve federální podpůrné programy upozorňují na rostoucí náklady na kapitál a nejistou návratnost. Zároveň se část investic do obnovitelných zdrojů přesouvá mimo USA v reakci na rostoucí regulační a politickou nejistotu. Tu dále posilují nová cla a administrativní kontroly dovozu komponentů pro obnovitelné zdroje. To vytváří prostředí, které brzdí investice a podněcuje i část republikánských politiků k opětovnému otevření otázky technologické neutrality.

Trumpova politika má ale také právní důsledky, mezi něž patří desítky soudních sporů. Koalice 23 generálních prokurátorů a sedmi měst a krajů se postavila proti návrhu EPA zrušit Endangerment Finding. Zrušení by podle nich znamenalo oslabení vědeckého základu americké klimatické politiky a ohrozilo veřejné zdraví. Zároveň 17 států a federální hlavní město žalují vládu kvůli zablokování pronájmů federálních pozemků pro větrné parky. Rozhodnutí administrativy je podle nich nelegální, ohrožuje rozvoj energetiky a překračuje prezidentovy pravomoci.

Významnou kritiku vyvolala i vědecká stránka nové politiky. Zpráva A Critical Review of Impacts of Greenhouse Gas Emissions on the U.S. Climate byla odmítnuta Národní akademií věd Spojených států amerických i Americkou meteorologickou společností. Ty upozorňují, že dokument nahradil empirická data ideologickými tezemi a že zpochybnění klimatických dopadů může ohrozit plánování infrastruktury či krizové řízení. Autoři zprávy publikované DOE jsou navíc spojeni s think-tanky jako Heritage Foundation, Hoover Institution nebo Fraser Institute, z nichž je většina financována „fosilními“ společnostmi.

Odklon Washingtonu od klimatické agendy navíc posiluje vliv Číny, která se profiluje jako globální lídr v oblasti zelených technologií a dodavatelských řetězců. Americké rozhodnutí tak nejen oslabuje mezinárodní důvěryhodnost USA, ale i jejich schopnost udržet si geopolitickou pozici v rostoucí soutěži o čisté technologie. Ukazuje se, že udržitelnost není jenom o čistých technologiích a ekologii, ale i předvídatelnosti a důvěře v instituce. Stabilní, dlouhodobě prosperující energetika nevzniká z „národní nouze“, ale z důvěry v trh a předvídatelného prostředí pro investice a inovace. A právě to se zdá být pro tamní systém tou největší výzvou.

O AUTORCE

Hana Halfarová je absolventkou oboru Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost na Masarykově univerzitě v Brně. Největší pozornost věnuje vztahům mezi státy a tomu, jak potřeba zajištění energetických dodávek formuje mezinárodní vztahy.

Kontakt: hana.halfarova@centrum.cz