Tepelná čerpadla na rozcestí

After a decade of growth, the European heat pump market experienced a significant slowdown in 2023, with sales falling by 22% in 2024. This downturn was driven by an interplay of unfavourable energy prices, political instability and grid challenges. How can this trend be reversed?

Ještě před pár lety se zdála být budoucnost jasná. Tepelná čerpadla (TČ) jako klíčová technologie pro dekarbonizaci vytápění měla zažít strmý růst. Evropská unie si vytkla ambiciózní cíl: do roku 2030 mít v provozu 60 milionů těchto zařízení. Tato vize byla hnacím motorem investic, inovací i politických strategií. Trh s tepelnými čerpadly byl oslavován jako zelený hrdina, který nám pomůže zbavit se závislosti na fosilních palivech a zásadně snížit emise.

Realita roku 2024 však přinesla studenou sprchu. Namísto očekávaného růstu evropský trh zaznamenal prudký propad prodejů o 22 %. A nebyl to ojedinělý výkyv. Už v roce 2023 prodeje poprvé po deseti letech klesly (o 5,5 %). Jak uvádí zpráva Evropské asociace pro tepelná čerpadla (EHPA), v prvním pololetí roku 2024 byl dokonce zaznamenán dramatický pokles o 47 % oproti stejnému období předchozího roku. Najednou Evropě chybí 15 milionů tepelných čerpadel k naplnění vlastních klimatických cílů.

Tato čísla nutí k zamyšlení. Proč technologie, která je považována za jeden z pilířů zelené transformace, náhle ztrácí dech? Odpověď není jednoduchá a nelze ji hledat pouze v kolonce „dotace“. Propad trhu odkrývá mnohem hlubší, systémové problémy. Je to příběh o nestabilních politikách, které ničí důvěru spotřebitelů, ekonomické nerovnováze, kdy elektřina zůstává drahá ve srovnání s plynem, a především zásadní výzvě pro celou elektrizační soustavu.

CO ZNAMENÁ TOPNÝ FAKTOR COP?

Topný faktor (COP, Coefficient of Performance) je základní měřítko efektivity tepelného čerpadla. Říká, kolik tepla čerpadlo vyrobí z 1 kWh spotřebované elektřiny. Pokud má čerpadlo COP = 3,5, znamená to, že z 1 kWh elektřiny vyrobí 3,5 kWh tepla. Zbývajících 2,5 kWh „vypumpuje“ zdarma z okolního vzduchu, země nebo vody.
COP tepelného čerpadla se mění s venkovní teplotou a teplotou topné vody. Proto se častěji používá sezónní topný faktor (SCOP), který udává průměrnou účinnost za celou topnou sezónu – to je pro posouzení reálných úspor nejdůležitější číslo.

VÍCEPROUDÝ EVROPSKÝ TRH

Pokud bychom měli vývoj trhu s TČ v Evropě za poslední dva roky shrnout jedním slovem, byla by to roztříštěnost. Zatímco dříve rostla většina zemí unisono, nyní se jejich cesty radikálně rozešly. Pod propadem o 22 % v roce 2024 se tak skrývají dramaticky odlišné národní příběhy.

Analýza EHPA z března 2025 identifikuje mezi 14 klíčovými zeměmi, které tvoří 90 % evropského trhu, tři odlišné skupiny. Hlavními propadlíky jsou Německo a Francie, tradiční tahouni evropského trhu. Německo hlásí meziroční pokles o 209 000 jednotek, tedy 48% pád. Hlavní příčinou byla nejistota kolem zákona o vytápění (Heizungsgesetz), který vyvolal u spotřebitelů zmatek a čekání na jasná pravidla. Francie následuje s poklesem o 173 000 kusů (−39 %), který lze připsat především nestabilitě vlajkového dotačního programu „MaPrimeRénov“, jenž prošel několika změnami a znejistěl investiční prostředí.

Mezi varovné příklady řadí EHPA Polsko a Nizozemsko. V Polsku vedlo špatně nastavené dotační schéma „Czyste Powietrze“ k vlně podvodů a nekvalitních instalací, což poškodilo pověst celé technologie TČ. Zároveň zdražení elektřiny pro domácnosti v roce 2023 učinilo z tepelných čerpadel méně atraktivní volbu oproti vytápění plynem. Nizozemsko, dlouho považované za vzor stabilního růstu, zaznamenalo pokles o 27 %, částečně kvůli snížení státní podpory a ekonomické nejistotě.

Jeden „zelený ostrov“ růstu se nicméně v Evropě najde. Zatímco kontinentální Evropa klesala, Spojené království zažilo impozantní 63% růst. Tento úspěch je přímým důsledkem dlouhodobě stabilního a dobře nastaveného dotačního programu „Boiler Upgrade Scheme“, který poskytuje domácnostem předvídatelnou finanční podporu.

Nový areál pro vývoj i výrobu tepelných čerpadel otevřený v Plzni na konci srpna

Zdroj: Panasonic

HLAVNÍ HRÁČI A JEJICH EVROPSKÉ ZÁVODY

Tento roztříštěný obraz jednoznačně ukazuje, že vývoj trhu je primárně řízen kvalitou a stabilitou národních politik. A zatímco politická nejistota dusí krátkodobé prodeje, velcí výrobci reagují masivním investičním tahem do nových výrobních kapacit přímo v Evropě. Věří tak dlouhodobé vizi EU i přes současné turbulence. Investice směřují především do střední a východní Evropy, která se stává novým „heat pump valley“.

Evropský trh s tepelnými čerpadly je doménou několika velkých globálních a evropských společností. Mezi klíčové hráče patří Daikin, Mitsubishi Electric, Viessmann, Vaillant, NIBE, Stiebel Eltron, Panasonic a Bosch. Dobrou zprávou z hlediska evropské strategické soběstačnosti je, že tyto firmy se nevěnují jen prodeji, ale také výrobě. Podle mapy EHPA se na území EU nachází téměř 300 výrobních závodů a vývojových center zaměřených na tepelná čerpadla a jejich komponenty. Tento sektor je tak důležitým prvkem evropského průmyslu a poskytuje přibližně 170 000 pracovních míst. Dokonalým příkladem je nový závod společnosti Panasonic v Plzni, otevřený v srpnu 2025 s investicí 8 miliard Kč. Závod, který se rozkládá na ploše 140 000 m², má od roku 2030 produkovat až 1,4 milionu vnitřních a venkovních jednotek ročně pro celou Evropu. Polovina investice směřovala do špičkové automatizace a technologií. Závod je pozoruhodný mírou vertikální integrace – 70 % komponentů si vyrábí sám, včetně plošných spojů. Součástí je i nové evropské výzkumné a vývojové centrum s investicí přes 600 milionů Kč, které bude řídit vývoj produktů pro celý kontinent.

Panasonic však není osamocen. Podobné strategické investice v řádu stovek milionů eur oznámila v posledních letech celá řada dalších klíčových hráčů. Rozsah a dynamiku tohoto výrobního boomu ilustruje Obrázek č. 1. Jak je z přehledu patrné, Polsko se stává se svými výrobními závody společností Daikin, Viessman (v Legnici, nevyobrazen) a Aira jednou z hlavních evropských výroben. Německé kapacity posiluje Stiebel Eltron, Vaillant rozšiřuje výrobu na Slovensku. Všechny tyto projekty sdílí důraz na vysokou míru automatizace, ambi-­ ciózní výrobní kapacitu a vytváření tisíců nových pracovních míst. Jde o jasný signál, že globální lídři nadále věří v dlouhodobý růst evropského trhu.

Obrázek č. 1: Příklady významných investic do výroby tepelných čerpadel v EU

Zdroj: rešerše autora Pozn.: U každého projektu je uvedena orientační výše investice, produkční kapacita (skutečná, plánovaná či obě) a počet zaměstnanců. Informace vychází z volně dostupných zdrojů, jsou proto nekompletní.

NA CO SI DÁT POZOR PŘI KOUPI TEPELNÉHO ČERPADLA?

Neřešte jen cenu „krabice“. Nejlevnější zařízení může mít nízkou účinnost (nízký SCOP) a vy budete po celou dobu životnosti platit zbytečně vysoké účty za elektřinu.
Trvejte na správném dimenzování. Čerpadlo musí být „ušito na míru“ tepelným ztrátám budovy. Poddimenzované nestopne zimu, předimenzované se bude častěji zapínat a vypínat a má vyšší spotřebu.
Požadujte posouzení otopné soustavy. Pokud máte staré radiátory, musíte zvolit vysokoteplotní čerpadlo. Nízkoteplotní čerpadlo s nimi bude neefektivní a drahé na provoz.
Ověřte si reference instalatéra. Špatná instalace zničí i sebelepší technologii.
Nechte si spočítat celkovou ekonomiku. Nezávislý propočet musí obsahovat nejen pořizovací cenu, ale i odhad ročních provozních nákladů. Dobře navržené tepelné čerpadlo je systém, který šetří peníze. Špatně navržené je jen velmi drahý elektrokotel.

PROČ TRH (NEJEN) DOČASNĚ SELHAL?

Masivní investice jasně ukazují na dlouhodobou víru v tepelná čerpadla. Současný propad prodejů však není náhoda. Je přímým důsledkem tří provázaných systémových problémů, které brání většímu rozšíření TČ.

Hlavním důvodem číslo jedna jsou vysoké ceny elektřiny ve srovnání s plynem. Základním předpokladem ekonomiky provozu TČ je příznivý poměr cen elektřiny a zemního plynu. Fyzikální účinnost (topný faktor) sice hraje do karet čerpadlům, ale konečnou rozhodovací pravomoc má peněženka spotřebitele. A ta v mnoha zemích hovoří jasně: elektřina je příliš drahá. Podle analýzy EHPA je pro rychlou návratnost investice klíčové, aby cena elektřiny za kWh nepřesáhla dvojnásobek ceny plynu. Realita v Evropě je ale často odlišná. V zemích jako Belgie nebo Polsko byl tento poměr v uplynulých letech výrazně vyšší, někde až 1:4. Důvodem není jen cena komodit na burze, ale především různé daňové a poplatkové zatížení těchto energetických komodit. Zatímco plyn je v mnoha zemích stále politicky chráněn a dotován, na elektřinu jsou přenášeny náklady na podporu obnovitelných zdrojů a síťové služby. Tím se narušuje tržní prostředí a tepelné čerpadlo se i přes svou vysokou efektivitu stává pro mnoho domácností nevýhodnou investicí.

Druhým zásadním problémem je prostředí, které lze označit za toxické pro rozhodování spotřebitelů. Tepelné čerpadlo je investice na 15–20 let a jako taková vyžaduje předvídatelné podmínky. Například v Itálii byl po konci vlajkového programu Superbonus (110% odpočet z daní) zaznamenán propad prodejů TČ o 35–40 %. Trh se prakticky přes noc vrátil o roky zpět. V Německu zase vyvolala dlouhá a veřejně vedená debata o zákazu fosilních kotlů a podobě Heizungsgesetz obrovskou nejistotu. Zákon vedl k vyčkávání, místo toho, aby motivoval k akci.

Třetí problém se dotýká samotné podstaty energetické soustavy. Masivní nasazení tepelných čerpadel znamená výrazný nárůst spotřeby elektřiny v sektoru vytápění, a to především v zimních měsících. To staví před dodavatele elektřiny a provozovatele sítí zcela nové výzvy. Strašákem je problém „tichého bezvětří“ (z německého Dunkelflaute): představme si mrazivou, bezvětrnou zimní noc, kdy je výkon fotovoltaických a větrných elektráren minimální. Právě v tu chvíli bude poptávka po elektřině pro vytápění na svém maximu. Tento scénář by mohl vést k extrémním cenovým špičkám na burze s elektřinou a představovat riziko pro stabilitu celé sítě. Zároveň přináší TČ pro sítě obrovskou příležitost. Tepelná čerpadla (zejména ta s akumulačními nádržemi) jsou ideálními flexibilními spotřebiči. Pokud by byla součástí chytrých sítí, dala by se jejich činnost na dálku regulovat, čímž by naopak síti pomáhala a vyhlazovala špičky. Tento potenciál je u nás však zatím v plenkách a chybí jak technická infrastruktura, tak regulatorní pobídky pro spotřebitele.

Obrázek č. 2: Vývoj prodejů tepelných čerpadel v ČR

Zdroj: MPO

Pozn.: Zahrnuta nejsou TČ typu voda–voda, kterých se v ČR ročně prodá přibližně 50–100.

CESTY K OŽIVENÍ TRHU

Ačkoli je současná situace na trhu komplikovaná, nelze ji charakterizovat jako patovou. Naopak, nutí všechny zúčastněné strany – od výrobců přes politiky až po provozovatele sítí – k hledání funkčních řešení. Ta se rýsují ve třech hlavních oblastech: nápravě ekonomických podmínek, systémové integraci, a především rychlém technologickém pokroku.

Bez systémové úpravy cen energetických komodit zůstane tepelné čerpadlo pro mnoho domácností špatnou investicí. Klíčem je kombinace fiskálních a tržních nástrojů, která musí jít ruku v ruce s ochranou zranitelných spotřebitelů. Cesta ke změně by měla zahrnovat „zrovnoprávnění“ (snížení) daňového/poplatkového zatížení spotřeby elektřiny s jinými energetickými komoditami tak, aby rozhodovala účinnost přeměny energie při porovnatelné koncové ceně daných komodit. V takovém případě budou TČ jasnou volbou. (Postupná implementace systému emisního obchodování pro vytápění budov a silniční dopravu známého jako EU ETS 2, která zatíží jiné energetické komodity do úrovně poplatkového zatížení elektřiny, bude jen další zásadní daní pro obyvatelstvo a související Sociálně klimatický fond tak, jak je schválen, to nezachrání.)

Druhou zásadní oblastí zasluhující pozornost je chytrá integrace TČ to energetického systému. Aby se tepelná čerpadla stala pilířem stability sítě, a nikoli systémovou hrozbou, je nutné je začít chápat jako aktivní prvek energetické soustavy. To vyžaduje důraz na flexibilitu (masivní rozvoj chytrých sítí a tarifů, které uživatelům finančně kompenzují možnost dočasného snížení výkonu jejich čerpadla v době špičky – tzv. demand side response) a akumulaci tepla.

Průmysl zároveň aktivně vyvíjí technologie, které odstraňují technické bariéry omezující širší nasazení TČ. Jedná se především o:

• Vysokoteplotní čerpadla – Nová generace čerpadel využívá pokročilá chladiva a vylepšené oběhové okruhy, aby spolehlivě dodávala topnou vodu o teplotě 65–70 °C i při nízkých venkovních teplotách, a to s přijatelným topným faktorem (COP ~2,5). Řeší tak problém neefektivity standardních TČ v rekonstruovaných domech s klasickou vysokoteplotní radiátorovou soustavou (70/55 °C).
• Chladiva nové generace (např. propan R290) – Využití fluorovaných plynů (F-plynů) s vysokým „potenciálem globálního oteplování“ (GWP) je podle revidované evropské legislativy striktně omezeno. Probíhá proto náhrada F-plynů přírodními chladivy, jako je propan (R290), který má GWP 3 (pro srovnání, běžné chladivo R410A má GWP 2 088). Propan je navíc vysoce efektivní, což zvyšuje celkovou účinnost zařízení. Výzvou však zůstává jeho hořlavost, která klade vyšší nároky na bezpečnostní standardy výroby a instalace.
• Velká (průmyslová) čerpadla – Potřeba dekarbonizovat průmyslové procesy a soustavy centrálního zásobování teplem, které mají obrovskou spotřebu energie, vyžaduje výkonná čerpadla schopná dodávat teplo do teplot přes 150 °C, často za využití odpadního tepla z průmyslových procesů, čistíren odpadních vod nebo datových center. Potenciál této technologie ke zvýšení energetické účinnosti celých odvětví ukazují projekty podporované z EU (např. PUSH2HEAT nebo BETTED pro mlékárenský průmysl).

Tyto technologické trendy tvoří společně s nápravou politik a chytrým řízením tepelných čerpadel komplexní cestu z aktuální nepříznivé tržní situace.

JEDNODUCHÁ ŘEŠENÍ NEEXISTUJÍ

Cesta tepelných čerpadel v Evropě se ocitla na rozcestí. Současný propad trhu ale není koncem příběhu tepelných čerpadel, nýbrž jeho zlomovým bodem. Ukazuje, že úspěšný přechod na čisté vytápění není a nemůže být jen o výměně kotle za jinou krabici. Vyžaduje komplexní transformaci celého energetického ekosystému, která závisí na sehrané spolupráci průmyslu, politiků, regulatorních orgánů a koneckonců i poučených spotřebitelů. Pouze promyšlená, sociálně citlivá a systémová politika dokáže potenciál tepelných čerpadel proměnit v realitu.