Transformaci energetiky za nás nikdo neudělá, musíme se podílet sami

In an interview with Jan Zápotočný of E.ON, we discuss pathways to a successful Czech energy transition. Zápotočný stresses that it requires active involvement from all stakeholders alongside smarter use of renewables and greater flexibility.

Podle průzkumu E.ON Barometr udržitelnosti se Češi neshodnou na tom, zda energetická transformace přinese vyšší, nebo nižší ceny. Zatímco polovina dotazovaných vyjádřila obavu z cenového růstu, třetina v důsledku transformace očekávala zlevňování. Kdo je blíže pravdě?

To záleží na našem přístupu. Věřím, že pokud bude konstruktivní a budeme správně investovat do obnovitelných zdrojů s ohledem na jejich systémové náklady, transformace skutečně přinese pozitivní efekt a cena se sníží. Její skladba ale bude jiná: náklady na systémové služby a distribuci vzrostou, komodita bude mít naopak klesající tendenci – obzvlášť v některých obdobích roku. Výsledek však závisí na tom, jak budeme pracovat s flexibilitou, ochotou zákazníků věnovat pozornost využívání sítě, nastavením legislativy a podporou investic do správných obnovitelných zdrojů či bateriových úložišť.

Mluvíte o „správných“ obnovitelných zdrojích a bateriích. Které to jsou?

Uvedu příklad rodinného domu. Na dva identické domy můžete nainstalovat stejnou fotovoltaiku, a přesto dosáhnout diametrálně odlišného výsledku. V jednom případě totiž k fotovoltaice přidáte tepelné čerpadlo, velký zásobník na vodu a baterii. Navíc díky chytrým spotřebičům přizpůsobíte spotřebu možnostem výroby a akumulace, díky čemuž dosáhnete malých přetoků, a tedy i nízkých systémových nákladů. A ještě k tomu efektivně snižujete celkovou spotřebu díky samovýrobě a využití obnovitelných zdrojů. Ve druhém případě nainstalujete pouze fotovoltaiku bez baterie či chytrého řízení – výsledkem budou velké přetoky a neefektivita. V průmyslu lze aplikovat stejnou logiku. Jestliže si firma postaví obrovskou fotovoltaiku, ale neumí její energii využívat a posílá ji do sítě, není to efektivní řešení.

S bateriemi je to obdobné. Pokud bateriové úložiště využívám ve správném místě pro flexibilitu, je to dobré řešení. Jako příklad uvedu naše vodní elektrárny: doplnili jsme je bateriemi, díky čemuž lépe slouží pro poskytování technické flexibility. Podobné projekty, založené na efektivním nasazení dostupných technologií, je ale možné realizovat i v mnoha průmyslových odvětvích, obzvlášť při využití potenciálu flexibility na straně spotřeby.

Pro mnoho podniků by asi prvním krokem k efektivitě bylo snížení rezervované kapacity, která často neodpovídá skutečným potřebám?

Na obranu průmyslu – a vlastně i domácností – je třeba říct, že je k efektivnímu chování nic dostatečně nemotivuje. S vysokými rezervacemi jsou sice spojené vyšší náklady, ale obvykle ne natolik, aby odběratelům případná úspora stála za riziko toho, že své potřeby podcení. Pokud dostatečnou motivaci nevytvoříte, je těžké průmyslu zazlívat, že na sítě nebere ohled.

Proto je do budoucna nutné zavést silnou motivaci k tomu, aby si zákazníci rezervovali jen skutečně potřebnou kapacitu. Obrovské rezervované kapacity totiž opravdu způsobují předimenzování distribučních sítí, což přináší obrovské náklady. Ale to je jen jeden příklad toho, jak neefektivní využívání systému zvyšuje jeho celkovou cenu.

Zároveň je potřeba opatrnost, aby poplatky při podcenění rezervace nebyly natolik vysoké, že polovina subjektů zkrachuje, než se novému systému stihne přizpůsobit. Najít optimální řešení není jednoduché, ale pokud reformu tvoříte postupně a včas komunikujete, průmysl se může přizpůsobit, upravit svou spotřebu a najít v ní flexibilitu.

Přinese plánovaná tarifní reforma na hladině vn a vvn kýženou změnu?

Novou tarifní strukturu bezesporu potřebujeme. A zdá se, že to dnes nikdo nerozporuje – ani průmysl, byť u něj změna vyvolává jisté obavy. Na reformu je už ale podle mě připravený i rezidenční segment.

Návrh, který by měl pro vn a vvn vejít v platnost v roce 2027, je správný krok vpřed a obrovský posun. Zaveďme ho, začneme se přizpůsobovat a bavme se o tom, co do budoucna ještě zlepšit. To, že může reforma na někoho dopadnout negativně, je účel. Jedině tak mohou tarify motivovat ke změně chování a pomoci snížit systémové náklady. V horizontu třiceti let nám úprava tarifů může přinést velmi zajímavé úspory, které se projeví v nižších poplatcích.

OPUSŤME JEDNOSTRANNÉ POHLEDY

Kladete důraz na efektivní využití technologií. O jaké technologie by se ale měl zdrojový mix opírat?

Zásadní otázkou je, s jakou motivací energetický mix rozvíjíme. Není dobře, že se zmítáme od jednoho extrému k druhému. Dlouho jsme hlásali, že všechno musí být zelené, teď zase všechnu pozornost upíráme na cenu. Ani jedno není správně, extrémy společnost jen rozdělují a komplikují dlouhodobou transformaci.

Energetika budoucnosti musí být ohleduplná vůči životnímu prostředí – nikdo z nás nechce mít uhelnou elektrárnu za domem. A není to jen o elektrárnách, negativní dopady má samozřejmě i samotná těžba uhlí. To, že nám v Praze dosud příliš nevadily uhelné elektrárny a doly v jiných regionech, nebylo dobré řešení.

Zároveň ale mix musí dávat smysl finančně. Pokud nainstalujeme neskutečné množství fotovoltaik, začneme generovat příliš mnoho energie v době, kdy není potřeba. A pokud nebudeme mít dostatek plynových nebo jiných flexibilních zdrojů, ztratíme stabilitu sítě a bezpečnost dodávek.

Hledáme kompromis mezi třemi aspekty: ohleduplností k životnímu prostředí, cenou a stabilitou a bezpečností. Pokud je vezmeme v potaz a budeme o nich korektně diskutovat, můžeme najít společné řešení. Ale aby se to povedlo, všichni musí opustit jednostranné pohledy – průmysl, energetici i politici. Musíme se zaměřit na dílčí kroky a ty začít realizovat. Kde? Například v rovině tvorby prostředí pro investice. Investovat potřebujeme, ale chybí tady stimuly.

Fotovoltaika má své místo, ne však kdekoliv na poli jen proto, že je na její výstavbu vypsána dotace.

Jak mohou jednotliví hráči uvažovat jinak než jednostranně?

Například průmysl by neměl podceňovat rezidenční segment. Velká část ceny je koneckonců utvářena politickým rozhodnutím, například poplatky či distribuční sazby. A politická rozhodnutí jsou významně ovlivňována právě domácnostmi. Pokud průmysl rezidenční segment přehlíží, vytváří sám pro sebe riziko, že nebudou akceptovány kroky v jeho prospěch.

Jako manažer svého akcionáře samozřejmě neuspokojím tím, že teď to sice bude o dost horší, ale za třicet let se situace zlepší. Proto je potřeba hledat rovnováhu, která umožní úspěšně zvládnout transformaci všem. Rozumím, že pro podniky, které mají nasmlouvané dodávky či naplánovanou výrobu, je perspektiva dvou tří let extrémně důležitá. Avšak jestli opravdu chtějí dlouhodobě dostupnou energii, měly by dohlédnout dál. Opatření, která dnes vyvolávají negativní dopady, mohou v budoucnosti přinést stabilitu.

Je největší překážkou efektivní transformaci absence dlouhodobé státní koncepce?

Energetika má jeden zásadní problém: neumožňuje investice s pětiletým horizontem ani změnu strategie každých pět let. Když se pro něco rozhodneme dnes, bude to mít obrovské dopady za třicet let. Potřebujeme jasný plán – a to je jedna z věcí, která nejen České republice, ale celé Evropě chybí.

Nechci to ale shazovat jen na politiky. Ti nemohou strategii připravit bez shody s veřejností, které musí být schopni plán odprezentovat a vysvětlit, a průmyslem, který v ní musí vidět potenciál. Politici musí najít způsob, jak komunikovat negativní zprávy koncovým zákazníkům. Byznys by se zase měl smířit s tím, že cesta ke konkurenceschopnosti bude během transformačního období složitá.

Shodu je třeba najít i proto, že ceny se samozřejmě odvíjí i od toho, jak situaci vnímá trh – a ten nám dnes svou volatilitou jasně ukazuje, že mu chybí jistota. Musíme mu jistotu nejprve dát v podobě dlouhodobé strategie, a až pak lze očekávat, že se zklidní.

Potřebujeme kompromis, ale inklinujeme spíše k extrémům: od solárního boomu před patnácti lety po bateriové eldorádo dneška. Z čeho může kompromis vzejít?

Diskusi musí probudit politici. A myslím, že už se to děje, jsou k tomu donuceni. V tom byla důležitá cenová krize: ukázala, že něco je špatně. Kritika trhu a cenových extrémů je proto podle mě mylná. Jen díky nim narostla motivace problém řešit. Kdyby k tomu nedošlo, o to tvrdší dopady bychom pocítili později.

Začali jsme ale problém opravdu řešit, nebo ho jen suneme před sebou?

Česká republika má tendenci jít vlastní cestou s pocitem, že ostatní přechytračí. To je ale v energetice nesmysl. Dnes je evropská energetika natolik propojená, že snaha o „českou cestu“ se nemůže vyplatit. Na druhou stranu, v rámci Evropské unie nejsme bezvýznamnou zemí. Máme v ní svá práva a možnost účastnit se jednání, na kterých by mělo z naší strany jasně zaznívat, co chceme. Je ale zvláštní chodit do Evropy a říkat, že nechceme Green Deal, který jsme si mimochodem sami schválili. Musíme přicházet s konstruktivními návrhy na změnu.

Silnou diskusi vyvolává systém EU ETS 2. Můžeme ho odmítat, ale kde potom vezmeme prostředky na transformaci, kterou se snažíme realizovat? Neměli bychom lidem říkat jen polopravdu, že ETS 2 způsobí nárůst ceny plynu. K růstu cen v určitý okamžik povolenky opravdu přispějí, zároveň ale vytváří potenciál pro investice do stabilní energetiky budoucnosti. Potřeba investic do transformace je velká, a když zdroje nenajdeme formou ETS 2, bude nutné najít nový způsob. A tím budou buď daně nebo jiné poplatky. Nehodnotím, jestli bylo ETS 2 správné nebo špatné rozhodnutí; ale bylo to rozhodnutí, odsouhlasená cesta kupředu. Pokud ji odmítáme, musíme zároveň navrhnout jinou.

V nové čtvrti Westpoint Ruzyně zajišťuje E.ON komplexní řešení energetických potřeb pro až 2 200 nových bytů

Zdroj: E.ON

PODCEŇUJÍ SE INVESTICE DO SYSTÉMŮ ŘÍZENÍ

Jaké intervence státu v energetice skutečně pomáhají transformaci, a jaké naopak způsobují neproduktivní tržní deformace?

Velmi problematické jsou plošné dotace, které například u fotovoltaik způsobily neefektivní investice. Dotace své místo mají, ale musí být založené na důsledném plánu pamatujícím na dlouhodobé dopady a systémové náklady. Stimulování trhu navíc často ovlivňuje právě konkurenceschopnost průmyslu, jemuž pokřivuje vstupy. A to navíc nerovnoměrně napříč Evropou.

Kromě dotací stát ovlivňuje také daně a poplatky. V tomto směru by měl podle mého názoru více komunikovat s průmyslem a snažit se porozumět jeho pozici. Všem nám přece záleží na tom, aby český průmysl fungoval – jsou v něm zaměstnaní naši lidé. Zároveň je ale důležité, aby stát při nastavování krátkodobé lokální pomoci přihlížel k jejím dlouhodobým dopadům. Můžeme vypnout poplatky za obnovitelné zdroje, ale musíme počítat s tím, že chybějící zdroje na dlouhodobé investice bude nutné najít jinde. Například tak, že cenovými úlevami nastartujeme průmysl a odpovídající zdroje získané díky jeho růstu vrátíme do energetiky. To je efektivní, koncepční řešení.

Vnímáte dnes jako efektivní dotace domácnostem, především Novou zelenou úsporám?

Podpora určitých zdrojů je stále potřeba, protože ne všichni rezidenční klienti investici do transformace zvládnou. Historická forma podpory dobrá nebyla: neomezovala velikost fotovoltaiky, bateriová kapacita se nepřizpůsobovala potřebám… Ale už došlo ke zlepšení, začal se brát ohled na spotřebu.

Naprosto destruktivní je však neustálé zapínání a vypínání podpory. Dodavatelé si vybudují pozici a začnou poskytovat zajímavé služby, jen aby najednou zkrachovali, protože poptávka se na několik měsíců zcela vytratí. Poté se podpora na chvíli opět spustí a poptávka extrémně vzroste, což žene ceny do nebe, jelikož zboží je nedostatek. A najednou stát utrácí vysoké částky na dotacích kvůli tomu, že trh předtím rozkýval.

Dnes už nepotřebujeme další fotovoltaiky s přetoky do sítě. Namísto toho podporujme fotovoltaiku, která bude snižovat spotřebu. Tedy takovou, jejíž výroba bude plně využita přímo v místě výroby. Uvedu příklad fotovoltaiky nad parkovištěm u nákupního centra: díky ní stíníte auta, což šetří energii potřebnou na jejich vychlazení, a zároveň vyrábíte elektřinu, kterou okamžitě spotřebováváte, ať už na klimatizaci či provoz chladících boxů a mrazáků. Fotovoltaika má své místo, ne však kdekoliv na poli jen proto, že je na její výstavbu vypsána dotace.

Předpokládám, že toto doporučení platí pro domácnosti i firmy?

Ano, zároveň čeští spotřebitelé – domácnosti i firmy – dlouhodobě podceňují investice do systémů řízení energetiky. V domácnostech je určitě efektivní přinejmenším chytré řízení bojleru, který je svým způsobem baterkou. A v průmyslu to platí dvojnásob: některé podniky si stěžují na náklady spojené s energetikou, ale nemají ochotu řešit vlastní spotřebu, efektivitu a flexibilitu. Firmy by opravdu měly být ochotnější využívat energii optimálněji.

Celá řada průmyslových investic v České republice byla poháněna zahraničními vlastníky, které silně motivoval ekologický aspekt. Ale projektů postavených na snaze o komplexní efektivní energetické řešení je u nás jako šafránu. Za zahraničním v tomto výrazně zaostáváme.

Napadají Vás konkrétní sektory či typy procesů, ve kterých je velký potenciál pro zvyšování efektivity?

Řadu zajímavých projektů podporujeme v rámci soutěže E.ON Energy Globe. Ocenili jsme například obce, které jsou dnes téměř soběstačné díky tomu, že našly dostatečnou flexibilitu ve své spotřebě.

Potenciál mají také developerské projekty – například Westpoint v Praze. Ty jsou vítězstvím pro všechny zúčastněné. My jako energetici tam zainvestujeme energetické řešení a vezmeme si za to férový zisk nad rámec odpisů a provozních nákladů, developer prodává levnější byty díky tomu, že do nich někdo technologicky investoval, a zákazník má na konci dne levnější teplo a elektřinu. A navíc jsou takové projekty ohleduplné vůči životnímu prostředí.

Mnoho příkladů vidím i v průmyslu. Firmy od Škodovky přes další velké subjekty až po malé firmy ukazují, že se vyplatí pozvat si energetika, který tomu rozumí, a zamyslet se nad cestami k vyšší efektivitě a nižším nákladům. Jen je potřeba si připustit, že některé věci za nás nikdo neudělá, a na řešení se sami podílet. To platí pro rezidenční zákazníky, municipality i každého podnikatele.

O DOTAZOVANÉM

Jan Zápotočný působí v roli místopředsedy představenstva a CCO E.ON Energie. Zároveň je jednatelem ve společnostech E.ON Energy Solutions, DUKO Energie a Sun Construct. Má bohaté zkušenosti z předchozího působení ve vedoucích rolích ve společnostech Telefónica O2 Slovakia, ČEZ Prodej a NN Slovensko. Je členem rady Českého plynárenského svazu a jako zástupce skupiny E.ON je zapojen do definování strategických priorit nově vzniklého Svazu energetiky České republiky. Vystudoval VUT v Brně, obor Business and Management (MBA).