Hranice flexibility určuje i společnost

Flexibility is a crucial element of future energy systems. However, the question of who gets to participate in providing it remains underappreciated in Czech political discourse in the run-up to the October parliamentary elections. 

Energie patří mezi stálice volebních kampaní. Diskuze se točí kolem cen, státních dotací nebo projektů jaderných zdrojů. Politici nabízejí recepty, jak domácnostem ulevit od vysokých účtů, stabilizovat trh nebo si jako stát zajistit soběstačnost. Jenže to hlavní často chybí: změna samotného systému.

Zatímco se ve veřejném prostoru diskutuje o tom, jak se bude energie vyrábět a kolik bude stát, probíhá tichá, ale zásadní proměna pravidel hry. Energetika se posouvá směrem k decentralizaci, digitalizaci a vyšší účasti spotřebitelů. Technologie jako chytré měření, domácí baterie nebo sdílená výroba z fotovoltaiky mění roli koncových zákazníků – ti se mohou stát aktivními hráči, nikoli jen odběrateli.

Jedním z příkladů tohoto posunu je flexibilita, a především schopnost spotřebitele přizpůsobit svou spotřebu aktuálním potřebám sítě. Dříve byla výsadou provozovatelů a velkých podniků. Dnes se postupně otevírá i běžným domácnostem. Na papíře jde o logický krok: proč nezapojit velké množství malých zdrojů, které mohou pomoci se stabilizací sítě? V praxi ale narážíme na řadu nerovností – a tím se technické téma stává politickým.

KDO MÁ VÝHODU A KDO ZŮSTANE MIMO?

Flexibilita má potenciál přinášet benefity – úspory, nižší zatížení sítě, vyšší odolnost systému. Ale také otevírá otázku, kdo na tuto změnu vůbec dosáhne. Mnoho domácností nemá přístup k technologiím, které by jim zapojení do flexibility umožnily – ať už kvůli ceně, technickým omezením bydlení, nebo nedostatečné digitální infrastruktuře. Jiní mají zařízení, ale chybí jim vysvětlení, důvěra nebo motivace. Agregace flexibility je navíc novým a zatím málo srozumitelným byznysem – a v mnoha zemích se teprve rozhoduje, kdo ji bude moci vykonávat a za jakých podmínek. Flexibilita tak nevzniká ve vzduchoprázdnu. Její rozvoj závisí na politických rozhodnutích: kdo má přístup, kdo dostane podporu, kdo bude nastavovat pravidla.

Ve Francii se o tom mluví jako o otázce energetické spravedlnosti (justice énergétique), kdy nejde jen o to, kolik lidé platí, ale jaké mají možnosti reagovat na ceny, šetřit, nebo se zapojit do nových řešení. Právě digitální a energetická exkluze byla důvodem, proč francouzské ministerstvo pro ekologii i agentura ADEME (Agence de la transition écologique) začaly téma spravedlnosti rámovat politicky. Zákon Climat et Résilience například zavedl povinnost renovací budov i s ohledem na zranitelné skupiny. Flexibilita je na úrovni státní politiky chápána jako veřejná služba, nikoli pouze jako tržní inovace.

V Nizozemsku se zase objevuje pojem digitální rovnost (digitale inclusie), který se stal důležitou součástí plánování digitálních služeb – včetně těch energetických. Digitální rovnost znamená nejen dostupnost technologií, ale i to, aby je lidé chápali a uměli používat. V kontextu energetiky zahrnuje schopnost ovládat aplikace a zařízení pro řízení spotřeby, možnost rozumět flexibilitě a nabídkám agregátorů nebo schopnost rozhodovat o datech, která domácnost sdílí. Součástí oficiální digitální agendy vlády je proto cíl, aby všechny digitální služby (včetně energetických) byly srozumitelné, dostupné a ovladatelné i například pro seniory nebo technicky méně zdatné skupiny obyvatel. V obou případech jde o to, aby nová energetika nebyla přístupná jen technicky a finančně vybaveným jednotlivcům, ale skutečně všem.

Flexibilita nevzniká ve vzduchoprázdnu. Otevírá otázku, kdo dosáhne na změnu.

VOLBY JAKO PŘÍLEŽITOST – PROMARNÍME JI?

Podzimní volby přicházejí ve chvíli, kdy se formují pravidla nové energetiky. Přesto zatím jen málokdo otevírá otázky jako: Kdo bude mít nárok na zapojení do flexibilního trhu a za jakých podmínek? Kdo bude smět vykonávat roli agregátora a kdo na to bude dohlížet? Jak bude chráněno soukromí a bezpečnost dat spotřebitelů, kteří se do systému zapojí? Bude podpora domácností směřovat jen k těm připraveným, nebo se bude řešit i rovnost přístupu?

Debata o systému – tedy o tom, jaký bude mít rámec, kdo do něj bude zahrnut a kdo bude rozhodovat – zatím chybí.

NEJEN TECHNOLOGIE, ALE I PRAVIDLA

Flexibilita není jen technický nástroj. Je to lakmusový papírek toho, jak spravedlivě umíme nastavit pravidla nové energetiky. Pokud ji omezíme jen na skupinu „připravených“, hrozí vznik nové vrstvy nerovnosti – a systém, který měl být otevřenější, se stane opakem.

Volby nejsou jen o levnější elektřině. Jsou o tom, jaká pravidla dostane systém, který se právě rodí. A pokud se o nich nezačne mluvit teď, může být pozdě.

O AUTORCE

Hana Halfarová je absolventkou oboru Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost na Masarykově univerzitě v Brně. Největší pozornost věnuje vztahům mezi státy a tomu, jak potřeba zajištění energetických dodávek formuje mezinárodní vztahy.

Kontakt: hana.halfarova@centrum.cz