Kudy vede cesta k efektivnějším sítím?

The advancement of renewables, electromobility and decentralisation are changing the ways in which electricity is produced and consumed, – but the grid that is supposed to tie it all together is lagging behind. This year’s Amper Summit, held in March as part of the Amper trade fair in Brno, showed that the path to a more efficient grid does not require only billions in investments into new infrastructure but also smart operation technologies and new mindsets.

Distribuční síť, jak ji známe dnes, je výsledkem desetiletí vývoje, ovšem podle pravidel minulého století. Stavěla se pro svět, ve kterém elektřinu vyrábělo několik velkých centralizovaných elektráren a lidé byli jen pasivními spotřebiteli. Dnes se ale mění vše: decentralizace výroby, chytré spotřebiče, domácí bateriová úložiště, elektrifikace dopravy i vytápění. Síť má být nejen přepravcem, ale aktivní platformou pro sdílení, řízení a vyvažování.

Na konferenci opakovaně zaznívalo, že největší překážkou rozvoje obnovitelných zdrojů není nedostatek zájmu nebo technologií, ale kapacitní limity sítě. Nové zdroje lze v řadě případů připojit pouze s nulovým rezervovaným výkonem, tedy bez garantované kapacity pro dodávku elektřiny do sítě. Takové připojení je z hlediska smlouvy možné, ale pro většinu projektů ekonomicky nevyužitelné, protože výroba je možná pouze tehdy, když je v síti volno.

Rozvoj komunitní energetiky, solárních elektráren na střechách, ale i obecních projektů se zpomaluje právě kvůli síťovým limitům, nikoliv kvůli chybějící poptávce. Například podle zástupce EG.D, Pavla Čady, má v jejich síti 58 % linek na napěťové hladině 22 kV omezení pro připojení OZE. Od Čady také zaznělo, že 70 % investičního rozpočtu EG.D směřuje právě do sítí vysokého a nízkého napětí a více než polovina těchto prostředků byla využita na připojování zákazníků, především v oblasti OZE, což je podle něj zcela nový precedens.

Zaznívala také ostrá kritika na adresu povolovacích procesů, které dlouhodobě patří k největším brzdám rozvoje infrastruktury. Typickým příkladem, jak ilustroval Zdeněk Hruška z ČEPS, je vedení Kočín–Mírovka, jehož schvalování trvalo osm let. Dnes je podle něj ovšem možné podobné projekty projednat i za dva roky.

Vedle přetížených úseků a zdlouhavých povolovacích procesů se na summitu otevřela i otázka neefektivních praktik při připojování nových zdrojů. Kritiku si vysloužilo především využívání tzv. mařičů elektřiny, které likvidují přebytečnou elektřinu nehospodárně (jelikož vypouštějí vytvořené teplo bez dalšího využití do ovzduší) a mohou blokovat kapacitu v síti pro jiné, efektivnější zdroje. René Neděla z Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) upozornil, že aktuální výzvou je problematika nosičů, kdy je kapacita sítě původně rezervována například pro bateriové úložiště nebo fotovoltaiku, ale následně je převedena na zařízení typu mařič. Cílem této praxe je často obejít technické nebo legislativní překážky, případně získat přístup k poskytování služeb výkonové rovnováhy. Ministerstvo proto připravilo legislativní změnu, která tuto možnost do budoucna vyloučí.

Rámcově změnu vnese do zákona o hospodaření s energií novela zvaná Lex Plyn, následovat má prováděcí předpis z dílny MPO, který jasně definuje, co je mařič, a na něj naváže i úprava kodexu. Výsledkem má být stav, kdy ČEPS ani žádný agregátor již nebude moci zahrnout mařiče do tendrů na služby výkonové rovnováhy nebo flexibilitu. Toto opatření nebude platit zpětně, ale do budoucna má zamezit spekulativnímu blokování kapacity. Neděla zároveň dodal, že mařiče mají být postupně nahrazeny zařízeními pro akumulaci energie.

Zároveň zazněla ostrá kritika tzv. spekulativních rezervací – tedy žádostí, které blokují kapacitu v síti, aniž by za nimi stál reálný projekt nebo připravený záměr. Podle Pavla Čady tvoří tyto spekulativní žádosti až polovinu celkového nasmlouvaného výkonu, což výrazně brání připojování projektů, které jsou technicky i investičně připravené.

Vrcholnou konferenci na téma „Limity distribuční sítě“ zahájil ministr Vlček

MÉNĚ DRÁTŮ, VÍCE DAT A FLEXIBILITY

Efektivní síť není nutně ta největší nebo nejdražší, ale ta, která dokáže pružně reagovat na nové požadavky. Na summitu se napříč příspěvky ukázalo, že vedle výstavby a fyzického posilování sítě hrají klíčovou roli i opatření jako digitální řízení, predikce a flexibilita spotřeby (demand-side response).

Právě digitalizaci distribuční a přenosové soustavy vystupující označovali za klíčový předpoklad pro efektivnější řízení sítě a zapojení nových zdrojů. Jak upozornil Neděla, do roku 2027 má být v České republice instalováno 900 tisíc nových chytrých měřidel nad rámec současného stavu. Ta mají sledovat nejen odběr, ale i dodávku elektřiny do sítě v reálném čase, a vytvořit tak datový základ pro prediktivní řízení a plánování kapacit. Digitalizace ale nesmí zůstat jen na úrovni sítí, ale musí být i uživatelsky přívětivá. V tomto směru se situace zlepšuje: vznikají mapy připojitelnosti, díky nimž si už dnes občané mohou ověřit dostupnou kapacitu v jejich lokalitě nebo prostřednictvím online nástroje rovnou odeslat žádost o připojení.

Dopady digitalizace se přitom neomezují jen na provoz soustavy a stále výrazněji ovlivňují i samotné fungování trhu s elektřinou. Jak upozornil
Michal Puchel z OTE, prudký nárůst instalované kapacity OZE, v Evropě o více než 200 GW mezi lety 2021 a 2024, výrazně předbíhá tempo rozvoje distribuční sítě, která se ve stejném období prodloužila jen o 0,8 %. V kombinaci s omezenými možnostmi akumulace a demand-side response to vede k tomu, že se obchodování s elektřinou stále více přesouvá blíže okamžiku dodávky, tedy na vnitrodenní trhy. Výsledkem je prudký nárůst počtu transakcí, které musí zvládnout obchodní systémy (denně řádově statisíce transakcí) za pomoci algoritmů, s čímž souvisí nároky na kybernetickou bezpečnost.

Zásadní roli v tlaku na síť hraje také elektromobilita, která se rychle rozvíjí, ale často mimo jakoukoli centrální evidenci, jak upozornil Miloš Nagy ze Západoslovenské distribučné. Veřejná nabíjecí infrastruktura na Slovensku dosahuje výkonu 125 MW a je rozptýlena do více než 900 lokalit s asi 2 500 nabíjecími body. Skutečným problémem je ale podle Nagyho instalace domácích wallboxů, které zákazník nemá povinnost nijak nahlásit a stávají se „časovanou bombou“, přičemž časová utilizace jednoho wallboxu s výkonem 11 kW nepřesahuje 5,3 % ročně. I proto bude podle řečníka hlavním determinantem výše investic, které bude potřeba do budoucna vynaložit, síť nízkého napětí. Klíčem k udržitelnému rozvoji bude zkrácení vývodů z trafostanic k zákazníkům (ideálně na 300–400 metrů) a zároveň aktivní řízení nabíjení a spotřeby. Dnes se zhruba 30 % připojených objektů nachází dál, než je doporučená vzdálenost od distribuční trafostanice, což může představovat technickou komplikaci při budoucím rozvoji.

Distributoři a provozovatelé soustav zároveň řeší, jak bezpečně zapojit flexibilitu do sítě, aniž by hrozilo její destabilizování při aktivaci jednotlivých prvků. Flexibilita se dnes rozvíjí na dvou úrovních: jako obchodní produkt a jako součást služeb výkonové rovnováhy. Distributoři mají zájem ji využívat, ale podle Aleše Kruly (PREdistribuce) i dalších zástupců zůstává její potenciál zatím nevyužitý, mimo jiné kvůli nedostatečně nastaveným legislativním pravidlům. „Cítíme, že nás čekají ještě velká vyjednávání na úrovni legislativy a dalších,“ řekl Krula.

POTŘEBA PROAKTIVNÍHO ROZVOJE

Zajištění spolehlivé sítě není jen otázkou technologií nebo investic, ale především schopnosti dobře plánovat. Na summitu opakovaně zaznělo, že transformace energetiky bude vyžadovat nejen nové zdroje a zařízení, ale také jiný způsob přemýšlení o tom, kam, proč a jakým tempem rozvíjet síťovou infrastrukturu.

Zdeněk Hruška ze společnosti ČEPS připomněl, že česká přenosová soustava byla ve své dnešní podobě budována v 60. a 70. letech a nyní stojí před potřebou zásadní modernizace. ČEPS proto plánuje v příštích deseti letech investice v hodnotě 84 miliard korun, z nichž více než třetina půjde na obnovu vedení a transformoven. Klíčovou součástí je přestavba stávajících vedení 220 kV na robustnější 400 kV s až sedminásobnou kapacitou. Rozvoj přenosové soustavy také podle Hrušky úzce souvisí nejen s přípravou na nové jaderné zdroje, ale i s potřebou zajistit náhradu uhelných elektráren například v Moravskoslezském kraji.

Situaci v hlavním městě se věnoval Krula, který upozornil, že kromě tradičních výzev přibývají nové faktory – velká datacentra a jejich připojení do sítě, elektrifikace MHD nebo projekty velkokapacitních tepelných čerpadel. Krula zdůraznil, že síť nelze rozvíjet jen reaktivně a v PREdistribuci proto vznikl interní nástroj „Map of active power demand“, který umožňuje sledovat vývoj v jednotlivých lokalitách nebo exportovat data. Krula také poukázal na zásadní rozdíl mezi fotovoltaikou a kogeneračními jednotkami, které, ačkoli mohou za rok dodat do sítě stejné množství elektřiny, se z hlediska distributora chovají zcela odlišně a fotovoltaické elektrárny mají až sedminásobně vyšší nároky na dimenzování sítě než kogenerace. Kapacita sítě se tak u FVE může vyčerpat mnohem rychleji, přestože výsledná roční dodávka energie je obdobná.

EFEKTIVITA ZAČÍNÁ U MYŠLENÍ LIDÍ

Velká část změny závisí i na myšlení a chování samotných spotřebitelů. Druhou stranou efektivity jsou tak úspory – pokud spotřebováváme chytřeji, spotřebujeme méně. Jak ukázal Ivan Macho z PKV Build, realita správy spotřeby je v Česku často tristní: „Tužka, papír a v lepším případě Excel.“ Přitom už analýza stávajících faktur může odhalit zásadní rezervy. Výměna vzduchotechniky, osvětlení, zateplení nebo regulace vytápění mohou síť odlehčit a zároveň vytvořit prostor pro připojení nových obnovitelných zdrojů. Podle Macha přitom nejde jen o ekologii, ale i ekonomiku projektů.

Dalším důkazem, že energetická transformace není jen otázkou techniky, ale také přístupu, spolupráce a ochoty ke změnám, je rozvoj větrné energetiky v České republice – jednoho ze zdrojů s největším dosud nevyužitým potenciálem. Jak uvedl Jakub Novotný z JRD Energo, větrné elektrárny tvoří v Česku z pohledu vyrobené elektřiny stále jen 1 % energetického mixu, zatímco například v sousedním Rakousku je to 14 %.

Přitom zájem vedení obcí často existuje, ale naráží na neaktuální územní plány, složitý povolovací proces nebo odpor veřejnosti, a to často i v místech, kde je síťová kapacita připravena. Naopak v oblastech s omezenou kapacitou jsou starostové výstavbě větru nakloněni, čímž vzniká paradox: tam, kde síť kapacitu má, se stavět nedaří, zatímco kde o větrné elektrárny lidé stojí, je není kam připojit.

Řešením může být větší otevřenost, informovanost a spolupráce s obcemi, které mohou z projektů přímo těžit, ať už díky příjmům z pozemků, levnější energii nebo vlastnickému podílu na zdroji. Pomoci by mělo také zařazení větrných elektráren s instalovaným výkonem od 15 MW mezi stavby pro energetickou bezpečnost, které úpravou zákona o posuzování vlivů na životní prostředí zajistí novela Lex Plyn, jak na summitu předjímal Petr Holub z Ministerstva životního prostředí.

ODVAHA KE ZMĚNĚ

Amper Summit 2025 ukázal, že cesta k efektivní síti nevede jen přes kabely a transformátory, ale i přes data, dialog a odvahu měnit zažité postupy. Zazněla i klíčová výzva: aktivně předvídat, kde bude potřeba kapacitu navýšit nebo přesměrovat toky. Právě v tom spočívá skutečná efektivita a také odolnost sítě pro budoucnost, které nebudou dominovat velké centralizované a stabilní zdroje, ale zdroje lokální (a mnohdy neřiditelné), flexibilita i chování spotřebitelů.

O AUTORCE

Hana Halfarová je absolventkou oboru Mezinárodní vztahy a energetická bezpečnost na Masarykově univerzitě v Brně. Největší pozornost věnuje vztahům mezi státy a tomu, jak potřeba zajištění energetických dodávek formuje mezinárodní vztahy.

Kontakt: hana.halfarova@centrum.cz