Pár typových smluv už v energetickém byznysu nestačí

In an interview with Luděk Šikola from the law firm Doucha Šikola advokáti, we discuss how reliable legal advice can protect the rights of a broad range of investors in the Czech energy sector—covering topics from project development to cybersecurity.

---

 

Vaše kancelář poskytuje širokou škálu služeb souvisejících s moderní energetikou. S čím vším se na vás klienti mohou obrátit?

Naše kancelář je energetický právní butik. Soustředíme se na právní podporu energetického byznysu a klienti se na nás mohou obrátit s čímkoli. A není to jen regulatorika, ve většině případů jde o soukromé právo: smluvní vztahy, nastavení vztahů mezi společníky, pracovněprávní agenda… Energetickému právu opravdu rozumíme, naše služby jsou ale komplexní a pokrývají celý rozsah potřeb klientů.

 

Co dnes tvoří největší podíl Vaší práce?

V poslední době je to smluvní právo, což souvisí s vývojem moderní energetiky a novými typy smluv, které jsou potřeba. Když jsem se před lety začal energetikou zabývat, stačilo pár typových smluv; dnes už to tak zdaleka není.

Často řešíme smlouvy o zapojení klientů do agregačních bloků, které mají mnoho specifik. Mimo jiné v nich lze mnoha různými způsoby nastavit, jak si provozovatel zdroje a agregátor rozdělí zisk z poskytování flexibility. Nejde přitom jen o výši procenta, otázkou smluvní úpravy je například také to, kdy a jakým způsobem bude agregátor daného provozovatele do flexibility zapojovat.

Druhou významnou oblastí je pro nás development nových zdrojů, ať už bateriových úložišť nebo větrných elektráren – a snad se brzy opět rozjede i segment fotovoltaických elektráren.

 

Existují i oblasti, ve kterých máte rozsáhlé know-how, ale zájem je dnes omezený?

Vyzdvihnul bych velké fotovoltaické elektrárny, které se od roku 2010 de facto přestaly stavět a dnes pro ně neexistuje ekonomický model, protože vyrábějí elektřinu ve chvílích, kdy je příliš levná. Myslím si ale, že by stagnaci mohl ukončit rozvoj akumulace, díky kterému projekty fotovoltaických parků zase mohou mít ekonomický smysl.

 

V jaké fázi projektu může developer vyhledat vaše služby?

Dokážeme pomoci od začátku. Jakmile máte vyhlédnutý pozemek, je dobré za námi přijít, protože je potřeba se podívat do územního plánu a připravit smlouvu na pozemek – ať už užívací či kupní.

Poradíme také v případě, že nějaký úřad v povolovacím řízení požaduje nesmysly. Uvedu příklad z poslední doby: podle zákona nepotřebujete pro větrný park o maximálně třech věžích posuzovat vlivy na životní prostředí, na některých úřadech to ale ještě nepostřehli. V takových situacích dává smysl, abychom do toho jako právníci vstoupili.

 

V případě agregace platí to samé?

Pokud zastupujeme provozovatele zdroje, tak většinou připomínkujeme smlouvu, kterou dostal od agregátora, a snažíme se maximálně zajistit práva klienta. Pokud zastupujeme agregátora, smlouvu o agregaci naopak umíme připravit.

 

Dokážete tyto služby poskytnout díky tomu, že jste specializováni právě na energetiku a rozumíte technicko-ekonomickým parametrům takových projektů?

V případě smluv o agregaci je naše výhoda především v tom, že celou dobu sledujeme připravované právní úpravy.

Naši konkurenční výhodu bych ale asi lépe ilustroval třeba na smlouvě o dílo. Řekněme, že jste investor, který si chce nechat na klíč postavit energocentrum s kogeneračními jednotkami, akumulačními nádržemi atd. Takovou smlouvu sice může napsat jakýkoliv právník, my ale s našimi zkušenostmi víme, že do procesu bude vstupovat rozfázování připojování s distribuční společností, licenční řízení, autorizace, servis. U takto komplexních projektu je třeba ve smlouvě správně nastavit postupné milníky, které důsledně ošetří práva investora. A my pravděpodobně na nic nezapomeneme.

 

AKUMULACE, PPA, KYBERBEZPEČNOST

Od října bude díky novele Lex OZE III možné provozovat samostatně stojící bateriová úložiště, stále se ale čeká na prováděcí předpisy. Hrozí v nich zásadní nedostatky?

Všechny potřebné vyhlášky již jsou v mezirezortním připomínkovém řízení a jejich znění odpovídá tomu, po čem investoři volali. Především jde o ustavení provozovatele akumulace I. kategorie ve vyhlášce o pravidlech trhu s elektřinou nebo zamezení dvojnásobnému placení poplatků za obnovitelné zdroje a systémové služby.

 

S čím poradíte klientovi, který chce provozovat bateriové úložiště?

Podobně jako v případě obnovitelných zdrojů se začíná opět u územního plánu a pozemku. Povolování navíc může být jednodušší, jelikož některé úložiště lze realizovat i v režimu drobných staveb, tedy bez intervence stavebního úřadu.

 

Dalším často skloňovaným pojmem v energetice jsou PPA (dlouhodobé smlouvy na odběr elektřiny se zárukou původu). Roste zájem o tyto typy kontraktů?

Nejznatelnější rozkvět PPA nastal před dvěma třemi roky, když začala ruská válka. Volatilita cen byla obrovská a zároveň existoval velký tlak na „ozeleňování“. Tehdy jsme těchto smluv pomáhali realizovat spoustu, dnes zájem trochu opadl.

Možná i proto, že bylo spuštěno sdílení elektřiny, které může mít nejen komunitní, ale i byznysovou stránku. Zpravidla jde o případy, kdy konkrétní zdroj sdílí velkému průmyslovému odběrateli valnou část své výroby. Smlouva o sdílení elektřiny je totiž vlastně PPA: garance ceny (byť krátkodobá, většinou roční) a záruky původu. Naše role v takových kontraktech je pomoci provést základní prověrku, zda tento postup připadá do úvahy, a poradit s veškerými náležitostmi.

 

Novinkou je také návrh zákona o kybernetické bezpečnosti. Jde o efektivní nástroj k zajištění odolnosti, nebo o další vrstvu povinností bez jasného přínosu?

Kybernetické hrozby v energetice jsou reálné. Nová právní úprava sice vyžaduje přípravu nových dokumentů a přinese firmám náklady, nejde ale o papírovou záležitost. Pokud si firmy opatření podle zákona správně nastaví a budou se podle nich řídit, kybernetická rizika výrazně omezí – pro sebe i celou společnost. Bohužel využíváme spoustu technologií a softwaru ze zemí, které nás tak docela nemilují, a musíme se tomu postavit čelem.

 

Co vše firmy musí učinit, aby splnily nové požadavky?

Každá firma nejdříve musí posoudit, zda do působnosti zákona spadá, s čímž dokážeme pomoci. Pokud zjistí, že ano, potřebuje rozlišit, jaká úroveň povinností se na ní vztahuje. Následně by měla zmonitorovat, kde hrozí největší rizika: jakým způsobem zaměstnanci nakládají s daty, kdo má přístup k čemu atd. Na základě tohoto interního vyhodnocení si zpracuje bezpečnostní politiku, tedy plán, jak ta rizika omezit. Má to samozřejmě svou administrativně-právní stránku – nastavení bezpečnostní politiky, interní směrnice pro zaměstnance apod. – a technickou stránku, o kterou se musí postarat IT oddělení.

 

Jde tedy o interní dokument, který musí ze zákona splnit nějaké náležitosti?

Ano, je potřeba ho správně sestavit i proto, že firmy, které spadají do působnosti tohoto zákona, se budou muset registrovat u Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, který může přijít na kontrolu. A v této organizaci pracují zkušení odborníci, kteří okamžitě poznají, pokud v tom dokumentu budou napsané nesmysly, které nemohou mít reálný dopad. V takovém případě můžou být firmě nařízena dodatečná opatření a vyměřeny vysoké pokuty.

 

Věnuje se zákon i využitým technologiím?

Zákon nezakazuje žádné konkrétní výrobce, ale opravňuje k takovému rozhodnutí vládu. Často se setkáváme s dotazy na to, co se stane, pokud vláda zakáže výrobek, který již někdo používá. Případný zákaz by ale samozřejmě neměl platit zpětně.

Ve firmách, které čelí vyšší úrovni povinností, bude navíc potřeba kybernetickou bezpečnost promítnout do smluv s dodavateli – tedy zajistit, že u dodavatele nebude vznikat riziko, které následně ohrozí i odběratele.

 

 

JAK NA PROJEKTY OZE U NÁS?

Tuzemské regulatorní prostředí týkající se výstavby obnovitelných zdrojů je dynamické. Kromě série novel Lex OZE vešel v platnost také nový stavební zákon nebo zákon o jednotném environmentálním stanovisku (JES). Jdeme správným směrem?

Ohledně JES musím být velmi kritický, jelikož situaci developerů spíše zkomplikovalo. Sloučení řady závazných stanovisek do jednoho environmentálního v české realitě kýžené zrychlení povolovacího procesu nepřineslo. Orgán, který JES vydává, se totiž i nadále vyptává úřadů, které vydávaly původní jednotlivá stanoviska. Ve skutečnosti je to tedy krok navíc. Třeba se to bude zlepšovat, závisí ale na metodickém vedení.

 

A jiné z nedávných změn pokrok přinesly?

Řekl bych, že opravdu pomohl nový stavební zákon. Především díky tomu, že se povolování velkých zdrojů přeneslo na specializovaný stavební úřad (DESÚ), který není zavalen jednoduchými záměry typu rodinných domků a vodovodních přípojek a zatím povolení vydává v rozumných lhůtách.

Dalším důležitým krokem je povolování FVE a VTE s instalovaným výkonem nad 15 MW v režimu staveb pro energetickou bezpečnost, díky kterému se z novely Lex Plyn stala de facto novela Lex OZE. Novela navíc pomůže také financování větrných projektů, jelikož zavádí zohlednění ceny za odchylku ve výši provozní podpory vyplácené formou aukčního bonusu.

 

Takže nový stavební zákon prospěl rozvoji větrných elektráren i solárních parků?

Neprobíhá sice žádný boom velkých FVE, nějaké ale povolené právě díky DESÚ jsou. Naopak u větrných elektráren je povolovací proces komplikován dalšími podkladovými stanovisky: na rozdíl od fotovoltaik je u větrných projektů o více než třech věžích zpravidla potřeba posuzovat vlivy na životní prostředí, krajinný ráz a chráněné druhy ptáků nebo netopýrů. Provádí se také roční biologické hodnocení území. Nový stavební zákon tedy zatím praktické dopady na povolování větrných farem nemá, ale ne vlastní vinou.

 

Naráží developeři kromě zmíněných sociálních a environmentálních překážek i na další bariéry?

Velkou překážkou pro stavbu větrných elektráren jsou územní plány obcí a krajů. Často se stává, že obec výstavbu větrných turbín na svém území plošně zakáže – ačkoliv ze zákona to bez řádného odůvodnění učinit nesmí.

Zároveň ale dnes mnoho starostů, zastupitelů i občanů větrné projekty vítá, protože si uvědomili, že jejich kvalitu života negativně neovlivní, a naopak mohou malým obcím znásobit rozpočty. Obce dnes větrné projekty často chtějí, avšak mohou narazit na odpor na úrovni kraje.

 

Pokud jako developer čelím plošnému zákazu v územním plánu, který závisí na interpretaci konfliktu mezi dvěma veřejnými zájmy, dokážete mi pomoci vyargumentovat, proč není právně v pořádku?

Upřímně řečeno, pokud obec plošný zákaz zavedla, na argumentaci neslyší. Je sice možné ji zkusit zažalovat a územní plán tím zrušit, developeři ale raději vyhledávají obce, které jim nebudou házet klacky pod nohy.

Důležité je mezi obcí a developerem vhodně nastavit smlouvu o spolupráci. S tím pomáháme a je to v tuto chvíli určitá část naší práce. Investoři jsou v tomto ohledu racionální a nemají problém se o část zisku podělit. Může jít buď o plánovací smlouvy podle stavebního zákona, anebo i běžné občanskoprávní smlouvy o spolupráci.

 

Zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů má zavést jednotný, povinný poplatek ve výši 50 Kč/MWh. Jak to změní hru? Developeři nadále budou moci uzavírat i jakékoliv jiné formy spolupráce…

Z mého pohledu není potřeba vše regulovat, zejména ne to, co samo funguje na tržní bázi. Developeři si zvykli, že smlouva o spolupráci a poskytnutí relevantního příspěvku do rozpočtu obce jsou zcela běžnými součástmi projektového developmentu. Takové dohody dnes existují u každého větrného projektu, na kterém se podílíme.

 

Loni pozornost přitáhly také legislativní úpravy umožňující agrovoltaiku, tedy solární instalace na zemědělské půdě. Přichází za vámi klienti i s těmito projekty?

Chvíli byly populární lanýže, řešili jsme i jahody. Potenciál podle mě mají i vinice, kterým mohou fotovoltaické panely poskytnout ochranu před sluncem a vedrem. Rozvoji ale asi částečně brání dohoda se zemědělci – mnoho z nich má z agrovoltaiky obavy.

 

VEŘEJNÁ PODPORA A KONTROLY

Stát počítá také s rozvojem využívání bioplynu a biometanu. Jak efektivně se daří tyto zdroje energie podporovat?

Pro biometan dlouho neexistovala podpora, i proto rozvoj biometanových stanic začal teprve nedávno. Dnes mu pomáhá provozní podpora nebo zajímavé ceny záruk původu nabízené zahraničními kupci. Lex OZE III pro biometan zavádí podporu formou aukčního bonusu, kterou znají provozovatelé větrných elektráren a kogeneračních jednotek.

Co se týče bioplynu, poslední bioplynová stanice (BPS) s podporou elektřiny byla postavena v roce 2013, od té doby podpora pro nové stanice poskytnuta nebyla. Stávající BPS navíc dusí roky nevalorizovaná výše podpory.

Prvním BPS končí podpora příští rok. Uvidíme, jestli farmáři budou hledat nové modely provozu, ať už konverzi na biometan nebo jiný způsob modernizace. Ne každou BPS ale můžete pro biometan využít, primárně kvůli vzdálenostem od plynárenské soustavy. Závisí ale i na vstupní komoditě: vyrábět biometan výhradně z kukuřice úplně nedává smysl.

 

Dokážete poradit i zájemcům o upgrade BPS na výrobu biometanu?

Development BPS a biometanu většinou není právně až tak náročný, protože probíhá ve stávajících zemědělsko-průmyslových areálech. V tomto sektoru jsou ale výrazným prvkem kontroly a sankční řízení ze strany státu. Výrobce bioplynu totiž kontroluje jak Energetický regulační úřad, tak celníci, kteří zdaňují nejen bioplyn využitý na výrobu tepla, ale také ten, který byl propálen na fléře. To je nutný bezpečnostní prvek, ze kterého samozřejmě nemáte žádný příjem – a přesto jej daníte, na základě objemu vypuštěného plynu.

Snažíme se těmto postupům bránit a provozovatele, kteří neustoupili a nezaplatili, ochránit a prokázat, že zákonná úprava celníky k výběru těchto daní neopravňuje. V zákoně to sice explicitně řečeno není, od toho jsou tu ale právníci, aby jej správně vyložili. Lex OZE III navíc problém odstraní, jelikož stanovuje, že bioplyn se danit nebude vůbec.

 

Provozovatelé fotovoltaických elektráren naopak novelu Lex OZE III nevítali, jelikož zavedla individuální kontroly překompenzací. Sněmovnou přijaté znění novely Lex Plyn kontroly omezuje na elektrárny s výkonem nad 145 kW (oproti původně uzákoněným 30 kW). Jak tento zásah vnímáte?

Zvýšení limitního výkonu na 145 kW je pozitivní krok, především kvůli různým obecním instalacím a jiným menším střešním elektrárnám. Ale je to technikálie. Nejzávažnější je totiž devastující efekt celého opatření na stabilitu právního prostředí, a tím i financování. Obzvlášť v případě fotovoltaik, kde už stát udělal tolik zásahů – naposledy při sektorovém šetření v roce 2022, kdy výslovně sliboval, že jde o poslední nový požadavek, který na provozovatele těchto zařízení bude mít.

Zažili jsme i situace, kdy měl klient připravené peníze na rozšíření svého energetického byznysu bateriovým úložištěm, ale banka si to rozmyslela a půjčku zrušila kvůli obavám z toho, jak fotovoltaika provozovaná tímto klientem dopadne v individuálním přezkumu. Tyto případy dobře ilustrují, jaký dopad má takový krok státu na rozvoj byznysu. Přitom se dalo očekávat, že banky k těmto krokům přistoupí.

Oproti tomu stojí otázka: opravdu individuální kontroly přinesou státu nějaké peníze? A i kdyby jednu dvě miliardy ušetřily, stálo to za pozastavení projektů v hodnotě desítek miliard? Škody v tomto případě rozhodně převyšují výnosy.

 

Máte i klienty, kterých se kontroly týkají? Dokážete jim teď poradit?

Máme jich spoustu a umíme poradit především s tím, které náklady mohou zahrnout do svých výkazů, aby je bylo možné z hlediska právní úpravy obhájit. Ne vše přitom mají v účetnictví, například vlastní údržbu. Stále se ale jedná o skutečný náklad, ačkoliv jej možná bude nutné doložit nějakým auditem nebo posudkem, se kterým pomůžeme.

 

Co se týče zákona o POZE, vnímáte v něm v současnosti nějaké zásadní mezery či nedostatky? 

Zákon obsahuje všechny podstatné instituty, které podporu obnovitelných zdrojů umožňují. Samotná iniciace podpory budoucích zdrojů ale závisí na vládě, která musí v nařízení říci: „my chceme podporovat podle zákona o POZE“. Dokud to neřekne, tak je ten zákon trochu prázdnou schránkou – byť samozřejmě umožňuje podporu dříve postavených zdrojů. 

 

Pro období 2025–2027 bylo zmíněné nařízení vlády vydáno 18. prosince 2024… 

Samotné aukce pak navíc musí ještě vyhlásit ministerstvo průmyslu a obchodu. Je to vlastně třístupňová záležitost. Mohlo by být lepší, kdyby rozvrh celkových alokací aukcí byl již v zákoně, díky čemuž by odpadla potřeba nařízení vlády. 

 

---

O DOTAZOVANÉM

Luděk Šikola je partner advokátní kanceláře Doucha Šikola advokáti, která se podpoře podnikání v energetice naplno věnuje od roku 2010 a spolupracuje s nejvýznamnějšími profesními asociacemi v oboru. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a za více než patnáct let právních činností v energetice získal rozsáhlé praktické zkušenosti v sektoru obnovitelných zdrojů energie. Je také členem druhé rozkladové komise Energetického regulačního úřadu.