Země mohla získat vodu po kontaktu s plynným diskem, nikoliv v důsledku srážky

Kralův tým poukázal na to, meteority nemusely být hlavním zdrojem hojnosti vody na Zemi. Ve své práci prozkoumal mechanismus účinného přenosu vody i bez srážek s jinými tělesy. Výsledkem je teorie, podle které led na asteroidech z doby formování Sluneční soustavy sublimoval, tedy se změnil v plyn. Následně vznikl plynný disk, který se pohyboval po soustavě a předával vodu planetám a dalším objektům.

"Zjistili jsme, že nový mechanismus přenosu vody v podobě disku je efektivní a schopný vysvětlit přítomnost vody na Zemi a také na dalších planetách a na Měsíci," uvádí Kralův tým. Takový plynný disk mohl existovat po stovky milionů let. Studie poznamenává, že obdobný vodní disk by mohla zaznamenat astronomická observatoř ALMA v mladých pásech asteroidů v jiných planetárních soustavách.

V závěrech experti svou teorii přenosu vody označují jako univerzální proces, který není vázán výhradně na Sluneční soustavu, ale může se dít i v jiných systémech.

Všeobecně přijímaná teorie o tom, kdy se na Zemi objevila voda, tvrdí, že se tak stalo až poté, co planeta dokončila své formování. Předchozí voda přítomná v rané fázi vzniku planety se vypařila v důsledku obří srážky s objektem velikosti Marsu a ta nová se na Zemi dostala následně z cizích těles, které na povrch dopadaly jako meteority. Jedna z dalších teorií publikovaná před několika lety v časopise Science Advances naopak uvádí, že většina vody z mladé Země, takzvané proto-Země, zmiňovanou obří srážku přečkala. Tento model vychází z toho, že po obří kolizi dopravily meteority jen pět až 30 procent veškeré vody na Zemi.