Konference, která dělá vlny

ABSTRACT: The 13^th edition of PRO-ENERGY CON brought no bad luck. The four discussion panels – on flexibility aggregation, green gases, PPAs and legislative developments – delivered much appreciated expert insights as well as plenty of debate.

Ještě v předvečer konference, konající se tradičně v srdci jihomoravských vinic, čekala její účastníky mimořádná akce: díky spolupráci pořadatele ENERGY-HUB se společností Bontonfilm mohli zájemci v místním kině zhlédnout film Vlny, po němž u degustace místních vín následovalo vyprávění přímého účastníka vyobrazených událostí (a našeho redaktora) Karla Sedláčka, který v 60. letech pracoval v Československém rozhlase v Plzni.

Odbornou část programu, sestávající se ze čtyř panelových diskuzí uvedených keynote prezentacemi, zahájil 7. listopadu hlavní moderátor Ivo Apfel z Tesla Energy Storage.

AGREGACE FLEXIBILITY BUDE KLÍČOVÁ

První blok vyzdvihl rostoucí význam agregace flexibility pro stabilizaci české energetické soustavy.

Martin Kašák ze společnosti ČEPS zdůraznil, že agregace flexibility bude po roce 2030 dominantním nástrojem pro udržení rovnováhy v energetické soustavě. S rostoucím podílem obnovitelných a decentralizovaných zdrojů energie se mění způsob, jakým jsou rezervní služby zajišťovány: dříve byly dodávány převážně velkými elektrárnami (často uhelnými), nyní však roste role agregátorů flexibility, kteří zapojují různé typy flexibilních zdrojů, včetně menších zařízení. Rezervní služby (aFRR a mFRR) se i proto stále více obchodují na denním trhu, což umožňuje pružnější a efektivnější přístup k distribuci energie.

Pružnější ovšem musíme být i ve využívání přebytků energie, k čemuž je ideálním nástrojem akumulace. „Akumulace a agregace hrají klíčovou roli nejen při stabilizaci soustavy, ale i přechodu na obnovitelné zdroje,“ shrnul Kašák.

Martin Panáč (AKU-BAT) v reakci zmínil, že situace v nové energetice se výrazně zlepšuje, ne vše ale rozvoji moderní energetiky nahrává. Stát se agregátorem je celkem jednoduchý proces, agregátory nicméně trápí nekompletní Elektroenergetické datové centrum (EDC), úprava tarifního systému a pravidel trhu (a s ní spojená návratnost investice do technologií) i nedořešená legislativa.

„Lex OZE III, který má vstoupit v platnost v roce 2026, přinese možnost nezávislé agregace a definici pravidel pro rozdělení odchylek mezi agregátory a dodavatele. Apeluji na nutnost urychlit přijetí předpisů, aby agregace mohla efektivně fungovat již v roce 2027,“ připomněl opožděnou legislativu Panáč.

Sektor trápí mimo jiné i etické otázky. Sdružení agregátorů flexibility (SAF), fungující v rámci Asociace AKU-BAT, zdůrazňuje potřebu zamezit používání neefektivních a často kritizovaných „mařičů“ elektřiny a klade důraz na skutečné využití flexibility prostřednictvím bateriových úložišť nebo řízených odběrů (demand-side response).

Příklady právě takového přístupu z Evropy uvedl Petr Polach, který představil úspěchy společnosti Sympower, jíž se daří „hledat“ flexibilitu ve spotřebě průmyslových podniků.

Slovenskou situaci nastínil Jan Kanta: EDC na Slovensku funguje již rok, problémem však je, že oproti České republice je zde pouze zlomek agregátorů.

Své zkušenosti z obou trhů přidal i Jiří Strnad z EIFlexi, který zdůraznil, že uhelné elektrárny dnes poskytují pro ČEPS 61 % služeb výkonové rovnováhy, od roku 2026 však budou kvůli své nerentabilitě uzavírány. To může vyústit v krátkodobý nárůst cen regulačních služeb, dlouhodobě by je ale měl rozvoj agregace flexibility stlačit dolů.

O první odborný příspěvek se postaral Martin Kašák

ZELENÉ PLYNY

Druhý blok byl věnován plynárenství, konkrétně dvěma nejperspektivnějším zeleným plynům: vodíku a biometanu. Jak ale naznačila panelová diskuze, v souvislosti s vodíkem není v současnosti velký optimismus úplně na místě.

Moderátorkou plynárenského bloku byla Tereza Navrátilová z Českého plynárenského svazu (ČPS) a úvodní slovo zajistil ředitel ČPS Josef Kotrba. Ten v úvodním vystoupení shrnul problematiku zelených plynů a okomentoval současnou situaci a budoucnost plynu v energetickém mixu do roku 2050. Připomněl také slabiny, které zavádění vodíku – přes existující strategii – stále má. Shodl se v tom s dalšími diskutujícími: podle panelu největší problém u vodíku představuje jeho cena, nutnost podpory a nepředvídatelný legislativní a ekonomický vývoj.

Biometan se v těchto ohledech jeví jako méně problémový a jeho vtláčení do plynárenské sítě již probíhá – byť bioplynových stanic, které vyprodukují biometan a posléze ho vtláčí do plynovodu je zatím jen pár. Biometan je rovněž dražší než zemní plyn, ačkoliv jde o menší cenový rozdíl než u vodíku.

Právě cenu vodíku a náklady, které je k jeho výrobě třeba vynaložit, rozebíral Jakub Mališ z Moravských naftových dolů (MND). Při elektrolýze se spotřebovává elektřina, její náklady ale nejsou ve srovnání s cenou samotného elektrolyzéru podstatné. Ta podle Mališe činí 45 milionů korun a životnost zařízení je pouhých deset let. Pořízení elektrolyzéru proto není bez nějaké formy dotace finančně únosné.

Tomáš Voltr ze společnosti Energy financial group (EFG), jež provozuje dvě biometanové stanice (a v příštím roce upgraduje i svou třetí BPS ve Vysokém Mýtě), uvedl, že v ČR funguje 540 bioplynových stanic, biometan vyrábí deset z nich a devět jej vtláčí do plynárenské sítě. Celková instalovaná výrobní kapacita biometanových zařízení je i s nově upgradovanou jednotkou v EFG Rapotín BPS 210 GWh/rok, v roce 2024 v nich byl při asi 33% míře využití vyroben biometan o energetickém objemu kolem 62 GWh.

Vladimír Kubeček za ČEPS konstatoval, že elektřina a plyn jsou sourozenci, nikoliv soupeři; záleží ale na tom, jaké budou mít role v letech 2040–2050 a jak bude vypadat jejich ekonomika. V tomto směru dnes panuje naprostá nejistota a jak názory, tak výstupy státních institucí se různí. Vodík zatím existuje téměř výhradně ve scénářích a výroba a využití biometanu zůstanou v podstatě menšinové, byť je jeho potenciál podle Kubečka potřeba podpořit.

Slovenský přehled přinesl Richard Kvasňovský, který připomněl, že i Slovensko má akční plán pro zavádění vodíku, otázkou ale zůstává časový harmonogram jeho implementace. Rovněž potvrdil, že stanice na výrobu biometanu přibývají a zlepšují se i podmínky pro jeho využití v dopravě.

Zlatým partnerem konference byla společnost ČEPS.
Partnery byli Pražská plynárenská Distribuce, Doucha Šikola advokáti, Komerční banka, Poláček & Partners, Sympower, Rezolv Energy, Energy financial group, LG a Bontonfilm.
Odbornými partnery byli AKU-BAT, SAF a SPNZ.

POWER PURCHASE AGREEMENTS: JEN HOUŠŤ

V třetím bloku se pod taktovou Jiřího Gavora měli sejít čtyři diskutující: Pavel Beran z Komerční banky, Matěj Krušpán z Rezolv Energy, Ondřej Žídek ze Solární asociace a společnosti SUNNYWATT a René Neděla, vrchní ředitel sekce energetiky na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Poslední jmenovaný však na začátku diskuze ještě brázdil dálnici D1.

To ale Pavla Berana neodradilo od toho, aby fundovaně a přehledně shrnul koncept dlouhodobých kontraktů na nákup elektřiny za sjednanou cenu (Power Purchase Agreements, PPA). Šéf energetiky v Komerční bance představil typologii těchto smluv, jež se mohou týkat lokálních dodávek mimo distribuční soustavu (on-site PPA), dodávek skrze distribuční síť (fyzické/off-site PPA) nebo výhradně finančního vyrovnávání dvou subjektů působících na denním trhu oproti předem dohodnuté referenční ceně (virtuální/finanční PPA). Nastínil také, že z pohledu bank je základním předpokladem pro PPA zhodnocení bonity odběratele (tj. jeho schopnosti dlouhodobě odebírat a hradit) a analýza finančních výkazů, úvěrové historie a kreditního skóre klienta. Zmínil i očekávaný rozvoj PPA díky povinnému ESG reportingu a možnosti financovat smlouvy pomocí zvýhodněných, účelově vázaných „zelených půjček“ (green loans).

Praktické zkušenosti s PPA představili Matěj Krušpán a Ondřej Žídek. První jmenovaný popsal, proč jsou pro firmy PPA se zárukami původu výhodné: kromě plnění cílů ESG díky potvrzenému nákupu „zelené“ elektřiny mohou poskytnout i úspory při nákupu elektřiny a dlouhodobou cenovou stabilitu (uzavírají se totiž na 10 až 15 let). Krušpán dále vyzdvihl pro firmy atraktivní kombinaci vlastní fotovoltaické elektrárny a PPA kontraktu na elektřinu z větru, jež může odběratelům snížit náklady na elektřinu díky kombinaci samovýroby v době vysoké produkce solárních panelů a pevně stanovené ceny za elektřinu v době, kdy fotovoltaika nevyrábí.

Ondřej Žídek představil zajímavé srovnání PPA s běžným nákupem ze sítě a investicí do vlastního zdroje. Oproti vlastní výrobě je zřejmou výhodou PPA nulová výše nejen potřebné vstupní investice, ale i provozních nákladů – byť obě volby mohou být časově velmi náročné. PPA se totiž většinou vytvářejí na klíč podle potřeb daného zákazníka a možností prodejce, navíc mohou předcházet výstavbě dotčeného obnovitelného zdroje (obzvlášť pokud developer PPA využívá u své banky jako argument pro poskytnutí úvěru).

V bohaté diskuzi, do níž přispěchal i René Neděla, padaly další zajímavé poznámky: například to, že dalšímu rozvoji PPA brání rozdíl v cenových očekáváních prodejců a nákupčích ve výši asi 20 až 30 EUR/MWh, nebo že v rámci průřezové pracovní skupiny ministerstev probíhají debaty o tom, jak by stát jako garant mohl do velkých PPA vstoupit v případě krachu odběratele.

Hvězdně obsazený čtvrtý diskuzní blok

LEGISLATIVA PŘEDEVŠÍM

V posledním bloku konference byla pozornost zaměřena především na novelu energetického zákona známou jako Lex OZE III. Ta má zavést klíčové prvky moderní energetiky, někteří diskutující ovšem s nadsázkou ve světle poslaneckých pozměňovacích návrhů vyjádřili obavy, aby nakonec nešlo o „Lex proti OZE“.

Panel moderovala Jana Osadská z Pražské plynárenské a úvodní prezentace se ujal
Luděk Šikola z advokátní kanceláře Doucha Šikola advokáti. Dále se panelu zúčastnil
Tomáš Siskovič z Poláček & Partners, Alexander Černý z Energetického regulačního úřadu a Blahoslav Němeček z EY.

Obsazení panelu se však hned od počátku rozšířilo, protože pozdní příchod Renému Nedělovi přisoudil větší prostor k vyjádření se až ve čtvrtém bloku. To však bylo jen ku prospěchu věci – debata byla velmi živá a přibývalo nejen dotazů z pod pódia, ale i na něm. Účastníci se zajímali zejména o budoucí plány: zda se chystá Lex OZE IV nebo jak bude uchopen systém obchodování s emisními povolenkami ETS II.

Stále se však očekává finální podoba novely aktuální, Lex OZE III. O smršti pozměňovacích návrhů hovořil advokát Luděk Šikola, který poznamenal, že na trhu čeká mnoho připravených subjektů, které zatím nemohou své plány v oblasti akumulace a flexibility plně realizovat. Například v případě akumulace jsou přínosy pro síť sice neoddiskutovatelné, překážek je ovšem hodně a nespočívají pouze v právní úpravě, ale také ve dvojí platbě síťových poplatků a chybějícím ekonomickém modelu.

Nová legislativa rozšiřuje také seznam úkolů pro Energetický regulační úřad. Jak shrnul Alexandr Černý, jde například o udělování výjimek z licencí provozovatelů fotovoltaik nad 50 kW nebo právo uzavřít smlouvu o agregaci bez souhlasu obchodníka. Podle Černého potřebujeme především nové vyhlášky o pravidlech trhu s elektřinou.

O aspektech slovenské energetiky referoval Tomáš Siskovič z advokátní kanceláře Poláček & Partners. Tamní EDC funguje v plném provozu již od letošního července. Směrnice, jež v ČR transponuje právě Lex OZE III, totiž byly do slovenského práva implementovány výrazně dříve v rámci rozsáhlé novely Zákona o energetice z roku 2022. Tato novela naráz vydefinovala nové energetické instituty, které v ČR mají společně pokrýt novely Lex OZE II a III.

HUSTOPEČE I V ROCE 2025

Společenský večer tentokrát obohatila nejen další degustace lokálních vín, ale i ochutnávka bateriových „vnitřností“ – rozřezaný LiFePO článek totiž do Hustopečí dovezl a erudovaně popsal Jiří Janda ze společnosti LTW Battery, distribující bateriové systémy LG.

Druhý den následovala exkluzivní exkurze za moderním plynovým zdrojem MND v Borkovanech, kde 6 motorgenerátorů s celkovým výkonem 3,18 MWe transformuje čerstvě vytěžený moravský zemní plyn na elektrickou energii.

Tak na viděnou příští rok!