Transformace teplárenství probíhá, měla ale začít dříve

ABSTRACT: Coal mining in the Czech Republic, which supplies the country with its still-dominant energy source for heat generation, should stop by 2033 at the latest. However, heating plants seem not to be in much of a hurry to replace coal in their operations and experts agree that the pace and extent of the transition is suboptimal.

Teplárny zásobují teplem a teplou vodou asi 40 % českých domácností. Podle bývalého ministra průmyslu a nynějšího radního Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Tomáše Hünera ale právě transformace a dekarbonizace teplárenství představují největší problém tuzemské energetiky.

Jak teplárenský sektor, tak politická reprezentace počítají s poměrně výrazným snižováním podílu uhlí na výrobě tepla v České republice. Dle politických závazků by k odchodu od uhlí mělo dojít v roce 2033. Vzhledem ke snižující se rentabilnosti uhelných tepláren (především z důvodu cen emisních povolenek) ale výroba tepla z uhlí postupně klesá a teplárny se dle propočtů výrobců tepla mohou uhlí zbavit již kolem roku 2028. Už do konce tohoto desetiletí je tak možné počítat se zásadním omezením role uhlí jako zdroje pro výrobu tepla.

Podle Hünera však transformace tepláren není dostatečně rychlá. „Teplárenské zdroje disponují významnou částí regulačního výkonu a mají díky milionům zákazníků silný politický dopad. Většina tepláren podle mě ale provádí jen údržbové kroky, a ne zásadní transformaci, včetně přechodu na jiná, k životnímu prostředí šetrná paliva. Kdyby teplárny byly stoprocentně státní, stát by mohl dělat některé kroky, aby transformace probíhala rychleji. Nechci ukřivdit teplárníkům, ale oni pro transformaci nedělají úplně všechno, co by mohli, třeba změnit palivo v předstihu. To se nestalo a ani stát nemohlo, protože soukromí majitelé tepláren se snaží samozřejmě co nejvíc vydělat. A stát je k té transformaci nijak nemotivoval,“ míní Hüner.

NÁHRADY UHLÍ

Podle Zprávy o vývoji energetiky v oblasti tepla za rok 2020 z dílny MPO máme v ČR přes 2000 licencovaných provozoven tepla. Celková délka tepelných sítí spadajících pod licenci pro rozvod tepla činí 7,5 tisíc kilometrů. Instalovaný výkon tepláren v posledním čtvrtletí podle ERÚ dosáhl přes 37,5 GWt.

Na konkurenceschopnost dálkového tepla v porovnání s lokálními topeništi má zásadní vliv cena emisních povolenek. Domovní kotle spalující fosilní zdroje totiž doposud emisní povolenky nakupovat nemusely, zatímco velké teplárny ano. Od příštího roku ale budou muset nakupovat povolenky i menší teplárny a později i lokální zdroje.

V příštích letech se počítá zejména s plynofikací současných uhelných zdrojů. Zemní plyn je však nutné považovat za pouze přechodný zdroj, který má pomoci dovést EU ke klimatické neutralitě v roce 2050. Narůstat bude i podíl bioplynu. V případě dostupnosti biomasy v přijatelných svozových vzdálenostech od teplárny je totiž možné nahradit část dodávek uhlí biomasou nebo komunálním odpadem. Potenciál má i využívání průmyslových tepelných čerpadel alespoň pro ty části teplárenských sítí, v nichž nejsou potřebné tak vysoké teploty.

Poslední celoroční zpráva ERÚ nicméně potvrzuje přetrvávající (byť oslabující) dominanci uhlí: v roce 2023 vyrobily teplárny z hnědého uhlí 38 % tepla, z černého 8 %. Biomasa se vyšplhala na 16 %, zemní plyn pokryl 19 % výroby, topné oleje 7 % a odpadní teplo nezanedbatelných 6 %.

POMÁHÁ MODERNIZAČNÍ FOND

Několik tepláren však přeci jen už vyměnilo uhlí za ekologičtější paliva. Příkladem je třeba Teplárna České Budějovice, která díky
20 miliardám korun z programu HEAT Modernizačního fondu vyměnila starý granulační kotel na uhlí za nový, který spaluje biomasu, konkrétně štěpku.

Celkem se s uhlím za poslední tři roky rozloučilo deset tepláren, jež zásobují teplem a teplou vodou přes 110 tisíc českých domácností. V letech 2020 až 2021 uhlí v rámci modernizace nahradila biomasou například teplárna v Příbrami, zásobující téměř 11 tisíc domácností. Teplárna v Náchodě, obsluhující přes pět tisíc bytů, zase přešla na zemní plyn. Díky nízkoemisním náhradám uhlí v těchto a dalších zařízeních dojde celostátně ke snížení emisí oxidu uhličitého o více než 600 tisíc tun ročně.

Modernizace však neprospívají jen klimatu, ale také místnímu životnímu prostředí: od roku 2013, kdy začala další vlna ekologizace energetických provozů, klesly o téměř dvě třetiny také emise oxidu siřičitého a prachu z tepláren a o více než dvě pětiny emise oxidů dusíku.

OTÁZKY PRO VERONIKU MURZYNOVOU
 

Je podle Vás dekarbonizace teplárenství dostatečně rychlá?

Nechci říct, že teplárny zaspaly, ale jejich transformace probíhá opravdu pomalu. Asi měla začít dřív.

A ten důvod je jaký?

Důvodů asi bude víc. Jednak máme nějaké dědictví minulosti: hodně uhlí, které se v České republice těží a pořád i spaluje. Pro teplárny to byl a je levný lokální zdroj, který mají k dispozici.

Druhým faktorem je, že celá síť centrálního zásobování teplem je strašně rozsáhlá. Máme asi 7,5 tisíce kilometrů potrubí pro centrální zásobování teplem. Asi 1 300 nebo 1 400 kilometrů z toho jsou navíc parní rozvody. Postupně sice dochází k rekonstrukci parovodů na horkovody nebo teplovody, ale velké množství těch trubek zůstává parovodních. Parovody, ani některé horkovody, přitom nejsou vhodné pro připojování nízkoteplotních zdrojů jako jsou tepelná čerpadla.

A třetí věc: na úrovni státu neexistuje komplexní strategie toho, kam se má teplárenství ubírat. My sice víme, že do roku 2050 by teplárenství mělo být bezemisní, ale nemáme žádné postupné cíle.

Z čeho se transformace tepláren bude financovat a kolik to bude stát?

Hlavním zdrojem, z nějž se transformace sektoru podporuje, je Modernizační fond, který je financován výnosem z emisních povolenek. V rámci programu HEAT bylo z Modernizačního fondu dosud rozděleno 42 miliard korun asi 35 projektům v teplárenství, z čehož 22 miliard putovalo do projektů přechodu z uhlí na plyn. Připadá mi smutné, že více než polovina peněz, která by měla směřovat do toho, abychom tady měli udržitelnou energetiku a udržitelné hospodářství, financuje řešení, která budou jen přechodná, i když půjde o vysoce účinné kogenerační jednotky.

Celkem by přechod od uhlí měl stát nějakých 200 miliard a Teplárenské sdružení už od státu dostalo 100 miliard.

Co kromě plynu tedy nahradí uhlí?

Teplárenské sdružení tvrdí, že podle studie, kterou si nechali zpracovat, třetinu dodávek tepla do roku 2040 budou zajišťovat tepelná čerpadla. Ale investiční náročnost tohoto odhadu je zhruba 45 miliard do roku 2040.

Staví se také hodně kotlů na biomasu, třeba v Kolíně, Plané nad Lužnicí či ve Frýdku-Místku, kde se přechází částečně na biomasu a částečně na plynovou kogeneraci. Další možností je geotermální energie: třeba v Děčíně mají tepelné čerpadlo, které využívá geotermální vrt. Studie České geologické služby odhaduje potenciál geotermální energie v Česku v desítkách procent celkové spotřeby tepla.

Další možností jsou třeba solární termální kolektory, jež využívají třeba v Dánsku. Místo toho, aby soláry vyráběly elektřinu, produkují teplo nebo nahřívají vodu. Účinnost je v takovém případě větší než při výrobě elektřiny.

Může centrální zásobování teplem v Česku skončit?

Snad ne. Doufám, že se povede investovat do částečného přechodu na plyn, a pak do čistých technologií. Může se ale stát, že nebudeme mít 30 kilometrů dlouhý přivaděč z jednoho velkého zdroje, ale že se síť rozpadne do několika menších. Některé státy EU nám závidí, že tu máme tak rozsáhlou síť centrálního zásobování teplem. I EU vidí v centrálním zásobování teplem způsob, jak snížit energetickou náročnost teplárenství a hromadně dekarbonizovat.

O DOTAZOVANÉ

Mgr. VERONIKA MURZYNOVÁ je expertka na energetickou transformaci v Centru pro dopravu a energetiku. Specializuje se na otázky snižování emisí metanu, rychlejší ukončení využití fosilního plynu a dekarbonizaci dálkového vytápění. Dálkově vystudovala bakalářský obor Astronomie a astrofyzika na The Open University, magisterský titul obdržela z Metropolitní univerzity v Praze, obor Mezinárodní vztahy / Evropská studia.

Kontakt: veronika.murzynova@cde-org.cz