Sdílení elektřiny je spíše sociální činnost

ABSTRACT: Electricity sharing is possible in the Czech Republic since August. We interview Jiří Krist, a councillor of the Czech Community Energy Union, about the principles of community energy projects and the current status of their development in the country.

Jaký je zájem o sdílení elektřiny?

Velký. Myslím, že i v Elektroenergetickém datovém centru (EDC) jsou překvapeni, jak to přibývá.

Prudký nárůst ale nebude trvat do nekonečna. Lidé totiž zjistí, že to vůbec není ekonomická bonanza, ale spíše sociální projekt.

Naše společenství ENERKOM Opavsko (místní akční skupina, MAS) si odhlasovalo ceny sdílení pro rok 2025. Za „přisdílení“ elektřiny z fotovoltaických zdrojů budeme výrobcům platit jenom korunu za kWh a lidem ji nasdílíme za 1,5 Kč. Proto jde spíše o neziskovou, sociální činnost. Kolega, majitel fotovoltaické elektrárny, dostává od obchodníka za kWh z přebytků 3,3 Kč.

K čemu sdílení elektřiny tedy vlastně slouží, když ne pro zisk?

Zkusme si představit vesnici o tisíci obyvatelích, tedy zhruba 400 domcích, z nichž 20 % je na tom tak dobře, že si zorganizuje a zaplatí střešní fotovoltaiku. Nainstaluje se tedy 80 fotovoltaik, které v létě generují přebytky. Kdo by měl mít první šanci z těch přebytků těžit?

My si myslíme, že by to mělo být zbylých 800 lidí v té obci, respektive 350 domácností, kteří fotovoltaiku nemají – v první řadě senioři. Díky sdílení mohou být první, kdo dostane výhodnější elektřinu.

A pak existují fyzikálně technické důvody: jestli je pravda, že je naše rozvodná síť přetížená, pak je velmi výhodné motivovat odběr co nejblíže malým zdrojům, v komunitě. Třeba v Rakousku mají sedm cen za distribuci a nejvyšší cenu platí ten, kdo posílá elektřinu přes celé Rakousko. Kdo posílá přes ulici, třeba své staré paní sousedce, má 60% slevu. V Česku platí všichni stejně, ať svou elektřinu sdílejí na vzdálenost 20 metrů nebo 200 kilometrů.

Je sdílená elektřina levnější než ta od normálních obchodníků? O kolik?

V našem společenství bude na rok 2025 cílová cena 1,50 Kč bez DPH za kWh. Momentálně neznám žádného obchodníka, který nabízí silovou elektřinu za takovou cenu.

Sdílení tak může přispět ke snížení cen elektřiny, ale je to také o šikovnosti dané domácnosti, aby například zapínala spotřebiče v době, kdy bude komunitní elektřina k dispozici. Tedy třeba když je ve skupině sdílení firma, která má fotovoltaiku, a zrovna svítí sluníčko.

Toto bychom chtěli zautomatizovat a nabídnout nějakou chytrou krabičku, která – pokud vznikne přebytek komunitního proudu – zapne tolik spotřebičů, aby přebytek spotřebovaly. V možnostech současné techniky to je.

I takto může vypadat projekt obecního sdílení (Almere, Nizozemsko)

Pro obchodníky je ale problém, že spotřebitelé zapojení do komunitní energetiky elektřinu nejčastěji sdílí v době, kdy je jí na trhu nejvíce, a je tedy nejlevnější. A naopak, ze sítě ji odebírají především když slunce moc nesvítí. Obchodníci proto takovým odběrným místům chtějí zavést dynamičtější tarify, které zohlední jejich odběr elektřiny a pravděpodobně jim elektřinu na základě nějakého koeficientu mírně zdraží.

Svým členům budeme doporučovat, aby v takovém případě změnili obchodníka. A pokud by to udělali všichni nebo skoro všichni obchodníci, bude to podezřelé a pravděpodobně je obviníme z nekalých dohod a ovlivňování hospodářské soutěže.

Ať si s tím obchodníci něco dělají, ať investují do flexibility. Roky jsem dodával elektřinu ze své fotovoltaiky za silně podtržní ceny, protože jako malý výrobce si cenu nemůžete diktovat. Proto teď za elektřinu z fotovoltaiky, když máte spotové ceny, dostáváte třeba 20 haléřů za kWh (obchodníci nabízejí různé modely výkupu přebytků z fotovoltaických elektráren za spotové ceny, běžná je forma snížení tržní ceny o fixní částku několika stovek korun na MWh, některé společnosti ale nabízejí i výkup za plné tržní ceny a relativně nízký měsíční poplatek za přístup na trh, pozn. red.).

Přitom ten můj proud obratem ruky prodávají za 3–4 koruny: nestěžoval jsem si a ani si nevšiml, že by obchodníci protestovali, že je to nemorálně velká marže. Prodávali za dvacetinásobek, tak ať si teď taky nestěžují.

Existuje už nějaká obec, která si sdílí elektřinu?

Třeba Bohuslavice v Jihomoravském kraji, kde Daniel Ullman (koordinátor MAS Hustopečsko a komunitní energetiky v obci Brumovice, pozn. red.) přihlásil ke sdílení svůj výrobní EAN a posílá elektřinu obecní čističce, která má spotřební EAN. Na jednoduchém systému o dvou odběrných místech tak zkouší principy sdílení: jak dlouho trvá přihlášení EAN na EDC, jak se pracuje s daty, ...

Bude jich ale více. Státní fond životního prostředí vyhlásil z evropských peněz 7. výzvu Národního plánu obnovy na podporu energetických komunit. Komunit se přihlásilo kolem 70, uspělo 55. Mohl se přihlásit třeba jen jeden bytový dům anebo velká území, což je případ našeho energetického společenství ENERKOM Opavsko, které má potenciál zahrnout až 80 obcí a 155 tisíc obyvatel.

Je reálné tvrzení, že potenciál komunitní energetiky je 5 TWh, tedy skoro desetina celkové spotřeby v České republice (která se pohybuje okolo 60 TWh)?

Špatně se to odhaduje. V roce 2023 vzniklo 80 tisíc malých, většinou občanských fotovoltaických elektráren. Celkový přírůstek instalovaného výkonu byl skoro tisíc megawatt za rok. Pokud takové tempo nárůstu instalovaného výkonu vydrží a k fotovoltaickým se přidají i větrné elektrárny, můžeme se v Česku dostat na plánovaných asi 12 000 MW výkonu v obnovitelných zdrojích.

Moje zkušenost je, že i když tyto zdroje budou mít baterie, tak 30 % elektřiny samy nespotřebují a mohou ho sdílet. Kdyby tedy v republice bylo do sdílení zapojeno 10 000 MW takových zařízení s výrobou 10 TWh, tak se asi 3 TWh nasdílí – hlavně z fotovoltaiky. Vznikají ale i větší záměry, především komunitních větrných elektráren. 5 TWh tak zatím potvrdit nemůžu, do budoucna se ale vyloučit nedá.

O DOTAZOVANÉM

Ing. Jiří Krist je český environmentalista, místopředseda Národní sítě místních akčních skupin a radní Unie komunitní energetiky. Vystudoval obor konstrukcí a dopravy na stavební fakultě VUT v Brně. Od roku 2006 je propagátorem metody LEADER v České republice, spoluzakládal MAS Opavsko a v letech 2017–2022 předsedal Národní síti MAS ČR. V současnosti se věnuje rozvoji tuzemské komunitní energetiky.