Status quo české a slovenské komunitní energetiky: definice, bariéry, statistiky

ABSTRACT: For community energy to become a common phenomenon, members states must do more than merely transpose relevant EU legislation. How are the Czech Republic and Slovakia faring in this regard? We overview the legislation, barriers and statistics from both countries.

Třemi hlavními principy komunitní energetiky jsou decentralizace, demokratizace a dekarbonizace. Jinými slovy, vznik energetických společenství či jiných komunitních subjektů má zajistit, že se výroba obnovitelné energie (především, a zatím výhradně, elektřiny) bude rozptylovat do tisíců malých výroben, o jejichž provozu a dodávkách budou rozhodovat jejich vlastníci z řad občanské společnosti. Sdílení elektřiny pak můžeme chápat jako nižší vývojový stupeň téže ideje – bez vzniku samostatné „komunitní“ právní entity.

Jestliže se má ze sociálními cíli (tj. ne ziskem) motivovaného sdílení elektřiny stát masový fenomén tak, jak si tomu přeje Evropská komise, členské státy musí nejen důsledně transponovat unijní legislativu (konkrétně směrnici 2018/2001), ale také vhodnými pomocnými nástroji (ať už finančními, technickými či například informačními) pomoci zájemcům aktivně vstoupit do světa energetiky. Jak se k tomuto úkolu postavily česká a slovenská vláda?

ČESKÉ PROVIZORIUM

V České republice transpozici unijní legislativy zajistila novela energetického zákona známá jako Lex OZE II. Podle ní může být elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů sdílena mezi aktivními zákazníky nebo v rámci energetického společenství (ES) či společenství pro obnovitelné zdroje (SOZE). Spolupráce mezi aktivními zákazníky může v současnosti probíhat ve skupině až jedenácti odběrných míst (včetně firem), jež vyrábějí a mezi sebou sdílejí elektřinu.

Pokročilejší formát komunitní energetiky představují právě oba typy společenství. Jejich vznik je podmíněn založením právnické osoby (např. spolku, družstva, neziskové organizace). Mezi členy mohou být fyzické osoby, malé podniky (nikoliv tedy střední a velké firmy s více než padesáti zaměstnanci a ročním obratem přes 10 milionů eur), samosprávy, dobrovolné svazky obcí nebo i jiné příspěvkové organizace.

Všem členům společenství připadá hlasovací právo (zde do hry vstupuje zmíněná demokratizace), hlasuje se například o členských cenách elektřiny, růstu členské základny nebo zániku entity. Žádný jeden člen však nesmí v českém případě mít více než 10 % hlasů, což má zabránit dominanci finančně mocných subjektů v rámci komunitních projektů, jež dle definice EU i české legislativní úpravy nesmí sloužit primárně ke generování zisku. I proto si v rámci českých společenství nesmí členové přerozdělovat více než 33 % zisku.

Stejně jako u skupin sdílení existuje i v případě ES a SOZE velikostní limit, dočasně nastavený na tisíc odběrných míst a podmíněný geografickou blízkostí (společenství smí zahrnovat odběrná místa z nanejvýš tří obcí s rozšířenou působností). Tato omezení by však do dvou let (za předpokladu plného zprovoznění Elektroenergetického datového centra, EDC) měla být odstraněna.

SLOVENSKÝ DATOVÝ NÁSKOK

Slovenské uchopení komunitní energetiky se s tím českým jakožto transpoziční úkon samozřejmě v mnohém shoduje. Přesto se však najdou rozdíly. Například podíl zisku, který lze rozdělit členům energetického společenství, je na Slovensku stanoven na 50 %. Slovenské skupiny sdílení ani společenství navíc nejsou omezena co do počtu členů.

Liší se i aktivity, které mohou subjekty komunitní energetiky vykonávat. Zatímco ES v ČR mohou „pouze“ vyrábět, dodávat a sdílet elektřinu (a poskytovat energetické služby), na Slovensku jim je již umožněno elektřinu i skladovat a distribuovat (s čímž souvisí možnost provozovat místní distribuční soustavu), navíc mohou poskytovat také služby agregace flexibility a provozovat nabíjecí stanice pro elektromobily.

Tento rozdíl pramení primárně ze stavu EDC obou zemí. Zatímco provoz toho českého je zatím provizorní, slovenské EDC (provozované přímo Operátorem trhu) již funguje v kompletním formátu – byť i ono má své mouchy, mezi něž patří především uživatelská nepřívětivost.

Rozdíly existují i v přístupu k druhému typu společenství (SOZE). Kromě již zmíněného omezení v oblasti skladování a distribuce energie a agregace flexibility nepovoluje česká na rozdíl od slovenské právní úpravy dodávku a sdílení plynu. Oproti Slovákům ale Češi mohou v rámci SOZE vyrábět kromě elektřiny a plynu i teplo. Rozvoj SOZE je však v současnosti ještě marginálnější záležitostí než ES nebo sdílení mezi aktivními zákazníky (jež funguje v obou zemích).

Komplexnější je slovenské řešení i v případě vyhodnocování sdílení elektřiny uvnitř EDC. Zatímco v ČR probíhá vyhodnocení pouze na bázi statické metody (v níž mají odběrná místa na základě své vstupní investice předem stanovený podíl sdílené elektřiny a nevyužitá elektřina se nepřerozděluje), slovenské EDC umožňuje i alternativní metody: dynamickou, prioritní, kombinovanou a hybridní.

Zajímavé jsou především první dvě jmenované: dynamická metoda vyhodnocuje sdílení podle skutečně odebraných množství elektřiny, čímž maximalizuje využití vyrobené elektřiny, zvýhodňuje však odběrná místa s nejvyšší spotřebou. Prioritní metoda pak sdílení vyhodnocuje podle předem definovaného pořadí členů skupiny sdílení.

PŘEKÁŽKY ROZVOJI NA SLOVENSKU

Přes svou jistou pokročilost slovenská komunitní energetika za tou českou (alespoň v číslech) pokulhává. Mezi důvody lze započíst kromě povinnosti platit distribuční poplatek v případě sdílení v bytových domech (jež v ČR neexistuje) také na Slovensku zpoplatněnou výměnu elektroměru za průběhový smart meter a absenci dotační podpory pro vznik energetických společenství (v rámci níž české ministerstvo životního prostředí přerozdělilo celkem 98 milionů korun).

MAJÍ OBCE ZÁJEM?

Přirozeným adeptem pro projekty komunitní energetiky jsou obce či místní akční skupiny z nich složené: většinou totiž vlastní vhodné budovy či pozemky k instalaci obnovitelných zdrojů, navíc mají administrativní kapacitu a jsou schopny iniciovat domluvu s místními. A přestože zaznívají názory, že zájem obcí o větší komunitní projekty bude omezený (i proto, že současná podoba novely nepřeje velkým projektům), najdou se i optimisté.

Podle slov Dana Jiránka, ředitele Sekce legislativní a právní ve Svazu měst a obcí ČR, vzniká obcím díky komunitní energetice významná příležitost. „Nejedná se jen o sdílení, ale v krátké budoucnosti i o flexibilitu, agregaci či akumulaci elektrické energie. Mnoho obcí buduje vlastní energetické zdroje, nebo se podílí na budování zdrojů soukromými investory, a možnost sdílení energie podstatně zvětšuje paletu nástrojů, jakými se na záměrech výstavby OZE mohou nejen obce, ale i jejich obyvatelé podílet,“ popisuje Jiránek.

„Některé obce jdou cestou zakládání společenstev pro sdílení, jiné cestou aktivního zákazníka v podstatě pro sebe a své organizace jako jednodušší startovní cesty. Některá velká města patrně půjdou cestou licencované společnosti na výrobu (případně agregaci, akumulaci či flexibilitu) elektřiny. Důležité je, aby zákony – teď momentálně Lex OZE III –
byly přijaty ve formě, která obce nediskriminuje,“ dodává.

A které obce mohou z komunitní energetiky těžit nejvíce? „Výhodné by sdílení mělo být především pro obce, které mají vysokou a předvídatelnou spotřebu (zvláště v době nadvýroby během letních a pozdně jarních státních svátků a víkendů) a mají vlastní zdroj elektrické energie, nebo by se takový měl na jejich území stavět. Ostatní obce by se měly spíše sdružovat, aby se u nich sdílení vyplatilo,“ myslí si Jiránek.

SOUSEDÉ MAJÍ NÁSKOK

V Rakousku byla již v roce 2017 přijata novela energetického zákona, která usnadnila instalace fotovoltaických elektráren na střechy bytových domů a zajistila možnost sdílení vyrobené elektřiny připojenými domácnostmi. Tento model je označován jako „společně jednající skupina zákazníků“.

Od roku 2022 (neboli po přijetí RED II) rakouská legislativa navíc umožňuje vznik a fungování také několika dalších typů energetických komunit: lokálního společenství pro obnovitelné zdroje, regionálního společenství pro obnovitelné zdroje a občanských energetických společenství.

Aktuálně je v zemi v provozu zhruba 1 400 energetických komunit, z nichž má zhruba tisícovka charakter skupiny domácností v jednom bytovém domě a necelých 400 formu společenství pro obnovitelné zdroje energie. Občanských energetických společenství jsou zatím spíše jednotky.

V Německu byla forma kolektivní výroby a spotřeby zavedena už v roce 2017, to však pouze pro sdílení v bytových domech (tzv. Mieterstrom model, elektřina pro nájemníky). V rámci tohoto modelu může provozovatel obnovitelného zdroje energie svou výrobu prodávat majitelům nebo nájemníkům bytových jednotek v daném domě, který se nachází v bezprostřední blízkosti zdroje.

Podle údajů Německého svazu družstev bylo v posledních šestnácti letech (2006–2022) v Německu založeno 914 energetických družstev, která dohromady čítají více než 220 000 členů. Tato družstva v daném období proinvestovala do čistých technologií až 3,3 miliardy eur. Řada německých občanských energetických družstev navíc provozuje nejen fotovoltaické elektrárny, ale (zvláště ve venkovských oblastech) i větrné turbíny nebo bioplynové stanice.

ZÁJEM O SDÍLENÍ V ČÍSLECH

České EDC zaregistrovalo podle své tiskové zprávy za první tři měsíce od zahájení sdílení elektřiny v České republice 5120 výroben a 5508 odběrných míst. Počet uzavřených smluv s EDC překonal ke konci října hranici 10 000 a objem sdílené elektřiny 
320 MWh – což odpovídá zhruba průměrné spotřebě jednoho tisíce domácností.

Mezi skupinami sdílení dominuje režim tzv. aktivního zákazníka, který EDC eviduje již u téměř 4200 osob a 200 bytových domů. Největší zájem je o sdílení v rámci jedné nebo více vlastních nemovitostí, což bylo pravdou v případě téměř každé druhé nově uzavřené smlouvy. ES je v českém EDC zatím přihlášeno jen jedno, čtrnáct jich aktuálně eviduje registr Energetického regulačního úřadu.

Pro srovnání, slovenské EDC dle říjnových dat slovenského operátora trhu (OKTE) 
neeviduje ani jedno ES (u Úradu pre reguláciu sieťových odvetví jsou přihlášeny čtyři), jen necelých 80 skupin sdílení mezi aktivními zákazníky, 400 odběrných míst a 150 výroben. Nad to je ve slovenském EDC registrováno 11 agregátorů (z nichž však na konci října byli aktivní jen dva) a 18 zařízení na skladování energie (z toho 4 přečerpávací vodní elektrárny).