Dekarbonizace energeticky náročných odvětví a dopady CBAM a EU ETS

ABSTRACT: Reaching climate neutrality will require large emissions reductions in energy-intensive industrial production. However, the two regulatory tools designed by the EU to this end, EU ETS and CBAM, will impose substantial costs on hard-to-abate industry that might compromise its ability to make carbon-neutral investments, for example, in the electrification of production.

Systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) je jedním z hlavních legislativních pilířů, o které se opírají cíle snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990. Tento nástroj doplní, s deklarovaným úmyslem posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu, Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM).

Již po zveřejnění návrhů legislativy zástupci energeticky náročných odvětví, včetně chemického průmyslu, upozorňovali na velmi problematické dopady kombinace EU ETS (vč. EU ETS II) a CBAM na konkurenceschopnost evropského, potažmo českého (energeticky náročného) průmyslu. Tyto obavy nebyly vyslyšeny a v současného době se nacházíme v procesu překlápění uvedené legislativy do právního řádu, respektive praxe. Faktické dopady těchto legislativních aktů částečně pociťujeme již dnes, plnou silou však zasáhnou průmysl v období 2028–2035.

PODMÍNKY DOSAŽENÍ UHLÍKOVÉ NEUTRALITY

V červnovém čísle tohoto magazínu jsme publikovali článek „Je dosažení uhlíkové neutrality průmyslu reálné?“. V jeho závěru bylo konstatováno, že bez splnění určitých podmínek reálné není, má-li být zachována současná výkonnost odvětví a nadále uspokojována poptávka. Konkrétně klimatická (uhlíková) neutralita není dosažitelná, pokud nebudou splněny následující předpoklady:

a)  elektřina je k dispozici za přijatelnou cenu, aby byla zaručena globální konkurenceschopnost odvětví; přičemž intenzita skleníkových plynů v odvětví energetiky se sníží a v roce 2050 dosáhne nulové hodnoty (tj. bude zcela bezemisní);

b)  je dostupné dostatečné množství udržitelné biomasy pro chemický průmysl ČR;

c)  ověřené, funkční technologie přispívající ke snížení emisní zátěže průmyslu budou, alespoň částečně, k dispozici do roku 2033;

d)  existují dostatečné soukromé finanční prostředky pro investice (neboli dostatečná ziskovost odvětví zajišťuje potřebné financování z vlastního kapitálu a udržitelnost investic) a veřejné zdroje pro případnou provozní a investiční podporu nových technologií;

e)  existuje moderní energetická, digitální, CCUS a recyklační infrastruktura (viz dostupnost vybraných technologií, které jsou spolehlivě zásobovány vstupy a řešeními pro polymery s ukončenou životností).

Z realistického hlediska je nutné konstatovat, že chemický průmysl se musí řídit především dostupností technologií, jejich výkonností (OPEX a CAPEX) a vhodnými a stabilními právními předpisy. Častým argumentem autorů a zastánců revize „Fit for 55“ je sice odkaz na motivaci podniků se transformovat a tím snížit své výdaje na uhlík i samotná fosilní paliva, jde však o značné zjednodušení. Procesní emise totiž nelze „lehce“ odstranit změnou technologie a široké nasazení CCS a CCU (neboli technologií pro zachycování a ukládání, respektive využití, oxidu uhličitého) je v horizontu deseti let obtížně představitelné.

I proto má podle práce Svazu chemického průmyslu k podmínkám dosažení uhlíkové neutrality (viz PRO-ENERGY 2/2024) v sektoru stále své místo ropa jako klíčová surovina.

PŘÍČINY VYSOKÝCH CEN

Klíčovými aspekty „vymáhání“ cesty k uhlíkové neutralitě jsou dnes EU ETS a CBAM. V rámci politických debat o inflaci či cenách energií se často objevují kritické odkazy právě na tato opatření. Faktem ale je, že ceny výroby a výrobků v EU zásadně ovlivňují i nestabilní politická situace (jako válka na Ukrajině spojená se sankcemi proti Rusku a zastavením odběru levnějších zdrojů energie) nebo spekulativní obchody na burzách.

Střednědobě významnou roli sehrává i odklad potřebných investičních projektů, spojený s nejistotou budoucí konkurenceschopnosti EU – vždyť v porovnání s konkurenčními průmyslovými světovými regiony (USA, Čína) dnes využíváme (až na některé výjimky) nejzastaralejší technologie, zejména v chemickém průmyslu.

Jinými slovy, povolenka je jedním z faktorů vysokých cen energií v EU, ne však hlavním. Cenové dopady legislativy v rámci balíčku „Fit for 55“ ale přesto budou významné a trvalé, i když pozvolnější.

SPUŠTĚNÍ CBAM

CBAM je ukotven nařízením (EU) 2023/956 ze dne 10. května 2023. Jedná se o zásadní prvek systému obchodování s povolenkami a ambicí jeho tvůrců je vnést do světového obchodu prvek spravedlnosti. CBAM by totiž měl pomoci regulovat emise skleníkových plynů v mezinárodních obchodech a, pokud bude správně nastaven, odstranit dopady vyšších uhlíkových nároků (rozuměj vyšších nároků na snižování vypouštěných emisí skleníkových plynů a zpoplatnění uhlíku) na evropský průmysl. Zároveň by měl motivovat země, které si chtějí udržet konkurenceschopnost, k investicím do nízkoemisních technologií.

Finanční příjmy z CBAM budou dle předpokladů použity k financování iniciativ zaměřených na boj s klimatickou změnou. Aktuálně je ale CBAM v pilotní fázi, „naostro“ by měl začít fungovat od roku 2026. Mechanismus se zatím týká pouze hnojiv, železa a oceli, hliníku, cementu, elektrické energie, vodíku a jeho derivátů. Probíhají ale též jednání o rozšíření systému například na polymery či konkrétní výrobky, které jsou v EU pod tlakem cen emisních povolenek.

CBAM FAKTOR

Specifickým prvkem v systému CBAM je takzvaný CBAM faktor, jež je součástí revize EU ETS a určuje pozvolnou trajektorii snižování přídělů povolenek zdarma pro výrobce, kteří dosud povolenky bezplatně dostávali. Těm bude podíl povolenek alokovaných zdarma dle nařízení klesat z 97,5 % v roce 2026 na 95 % v roce 2027, 90 % v roce 2028, 77,5 % v roce 2029, 51,5 % v roce 2030, 39 % v roce 2031, 26,5 % v roce 2032 a 14 % v roce 2033 až k 0 % v roce 2035. Trajektorie CBAM faktoru způsobí, že sektory v CBAM zahrnuté ztratí nárok na povolenky zdarma o něco rychleji než sektory mimo CBAM – rozdíl sice na první pohled není markantní, jde však o miliardy, které budou v průmyslových sektorech podléhajících CBAM chybět.

Rostoucí cena uhlíku má dotčená průmyslová odvětví motivovat k urychlené dekarbonizaci. Bezpochyby však přinese jisté zdražení produkce o cenu uhlíku i investice do dekarbonizace, jejíž dosažení je podmíněno dalšími faktory (viz níže) a není okamžité. Spornými aspekty systému CBAM zůstávají také (ne)prokazatelnost uhlíkové stopy u výrobků dovážených do EU (tj. otázka kdo a jak bude import certifikovat) a dopady na ceny polotovarů, které se v EU nevyrábějí, ale jsou potřebné pro evropské produktové řetězce. Zavedení CBAM totiž pravděpodobně zdraží jak tyto polotovary, tak finální produkty.

ROSTOUCÍ TLAK POVOLENEK

Revize směrnice EU ETS v rámci balíčku „Fit for 55“ je označena jako směrnice (EU) 2023/959 ze dne 10. května 2023. Zahrnuje nejen CBAM faktor, ale také lineární redukční faktor snižování podílu povolenek zdarma v sektorech mimo CBAM a snižování celkového počtu povolenek na trhu. Společně mají tyto mechanismy zvýšit tlak na cenu povolenek, jelikož způsobí střet rostoucí poptávky s klesající nabídkou – stranou ponechme významný tlak spekulativního obchodování s povolenkami, kterého se investoři mohou účastnit bez ohledu na to, zda provozují stacionární zdroje podléhající působnosti EU ETS.

Dalším tlakem na cenu povolenek je rozšíření EU ETS na sektory jako jsou námořní doprava nebo letecká doprava v rámci specifického prostoru EU a přilehlých území. Specifický systém EU ETS II je pak zaveden pro budovy, silniční dopravu a další, dosud nepokrytá paliva dotčených sektorů. Ten má spíše podobu daně než plně tržního mechanismu, například kvůli centrálnímu nastavení cenové podlahy i stropu před spuštěním systému.

Jaký bude faktický dopad výše uvedených opatření na cenu emisní povolenky v původním systému EU ETS vlastně nevíme. Aktuálně se cena emisní povolenky pohybuje kolem 70 EUR za tunu CO₂, její volatilita je ale vysoká a připomíná ceny startupových akcií nebo kryptoměn (viz obrázek č. 1) – platí za ni však průmysl.

Obrázek č. 1: Volatilita ceny povolenek mezi lety 2005—2024, produkt EUA Futures

Zdroj: Sandbag Carbon Price Viewer

HYPOTETICKÉ DOPADY REVIZE EU ETS

Jaké budou dopady klesajícího podílu bezplatných emisních povolenek na výdaje modelového podniku? Hypotetický scénář při ceně povolenky 70 EUR/t CO₂ekv. uvádí
tabulka č. 1.
 

Tabulka č. 1: Hypotetické náklady modelového podniku na nákup emisních povolenek

Modelový podnik patří mezi větší emitenty, proto má zdarma přiděleno 500 000 povolenek (neboli 500 tisíc tun CO₂ ekv.). Podobné podniky v EU nejsou výjimkou a často se setkáváme i s podniky, které mají příděl bezplatných povolenek dvojnásobný (velké ocelárny produkují ročně 10–20 milionů tun CO₂ ekv.). Při stabilní ceně povolenky bude takový podnik za své emise do deseti let platit necelou miliardu korun (35 milionů eur), neprovede-li zásadní dekarbonizační opatření.

Taková částka mnohdy výrazně převyšuje zisk podniku v chemické výrobě v ČR. Nutně se tak musí promítnout do ceny finálního produktu, a to nad rámec růstu cen energií, platů (které jsou částečně odvislé od inflace) a služeb (zejména údržby zařízení), mnohdy rovněž zatížených inflací. Proklamovaná konkurenceschopnost evropského (energeticky náročného) průmyslu je tak pouze „šidítkem“.

(UN)FIT FOR 90?

Při slyšení navržených kandidátů na Komisaře EU několik uchazečů deklarovalo připravenost prosadit cíl snížení unijních emisí skleníkových plynů o 90 % do roku 2040 oproti roku 1990. Ten dosud není schválen, nicméně dle dostupných informací s ním Evropská komise již pracuje jako s daným a kolují zvěsti o přípravě balíčku „Fit for 90“.

Ale zatímco podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie v EU prokazatelně roste, nemáme informace o tom, že by současné investice členských států směřovaly do čehokoliv jiného než právě do nahrazení fosilních zdrojů výroby elektrické energie a tepla. Mají-
li však být klimatické cíle pro nejen tuto,
ale i příští dekádu dosažitelné, bude potřeba výrazně navýšit také investice do elektrifikace průmyslu, klíčového nástroje k postupnému dosažení uhlíkové neutrality.

O AUTORECH

Autoři jsou pracovníci Svazu chemického průmyslu ČR (SCHP ČR), který se dlouhodobě věnuje realistickým řešením postupného přechodu k uhlíkové neutralitě s akcentem na realizaci ekonomicky udržitelných investičních rozhodnutí a zachování konkurenceschopnosti odvětví. Ing. Ivan Souček, Ph.D. je ředitelem SCHP ČR od roku 2016, Mgr. David Behenský posílil tým SCHP ČR v roce 2021 s odpovědností za spolupráci s EU a Ing. Jaroslav Suchý je dlouholetým pracovníkem SCHP ČR se zaměřením hlavně na energetickou problematiku.

Kontakt: ivan.soucek@schpcr.cz, david.bahensky@schpcr.cz, jaroslav.suchy@schpcr.cz