Italský recept na levnější elektřinu a plyn

ABSTRACT: In September, the “Draghi report” made headlines with its critique of the current European growth strategy. One of its main messages was that the EU needs to bring down its energy prices soon or it faces the risk of decarbonizing only at the expense of deindustrialization.

V posledním čtvrtletí si Evropská unie snad nejvíce pozornosti vysloužila v souvislosti s kritikou svého směřování v dokumentu, který vešel ve známost jako Draghiho zpráva. Oficiálně se jmenuje „Budoucnost evropské konkurenceschopnosti“ a je rozdělen na dvě části: první na téměř sedmdesáti stranách představuje strategii (růstu) konkurenceschopnosti pro EU, druhá nabývá se 328 stranami knižních rozměrů a prezentuje detailní analýzu problému i soubor možných řešení.

NESMLOUVAVÁ DIAGNÓZA

Zpráva identifikuje tři hlavní oblasti, v nichž by EU měla urychleně jednat: dohnat v inovacích USA a Čínu, vytvořit spojený plán pro dekarbonizaci a konkurenceschopnost, zvýšit bezpečnost a snížit závislosti.

Je zřejmé, že energetiky se týkají všechny tři. Nejpříměji ale ta druhá, jejíž první prioritou je snížení cen energie. Jak zpráva zdůrazňuje, byznysy v EU čelí dvakrát až třikrát vyšším cenám elektřiny než jejich američtí nebo čínští konkurenti – a plyn, ropa ani jiné komodity tu také nejsou levnější.

V tomto bodě se se zprávou shodli i mnozí čeští politici, a to české ceny elektřiny ani neatakují unijní první desítku: vyšší velkoobchodní ceny mají například v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku či na Slovensku. Tedy zemích, se kterými se Česká republika
z pohledu kupní síly snad ani nechce měřit, máme-li brát vážně proklamovaný cíl Hospodářské strategie „Česko do top 10“.

Diagnóza je nicméně jasná: ceny musí dolů, a to brzy a razantně, nemá-li dekarbonizaci doprovodit rozsáhlá deindustrializace způsobená nedostatečnou konkurenceschopností.

Obrázek č. 1: Vývoj cen tuny CO₂ ekvivalentu v různých systémech obchodování s emisními povolenkami (v USD)

Zdroj: Budoucnost evropské konkurenceschopnosti, část B, s. 12

JÁDRO PROBLÉMU

Aby bylo možné problém řešit, je třeba si ujasnit, v čem vězí. Draghiho zpráva identifikuje jeho osm ústředních původců:

1. unijní závislost na dovozu plynu a obnaženost vůči volatilitě spotových trhů,

2. vliv závěrných plynových a uhelných elektráren na cenotvorbu,

3. nedostatečně rozvinutá dlouhodobá smluvní řešení (např. trhy pro uzavírání smluv o dlouhodobé dodávce elektřiny, Power Purchase Agreements), jež zpomalují rozvoj obnovitelných zdrojů,

4. vysoké ceny uhlíku (respektive emisních povolenek) ve srovnání se zbytkem světa,

5. volatilitu a netransparentnost energetických finančních trhů,

6. riziko problémů s kapacitami sítí,

7. zdlouhavé a nepředvídatelné povolovací procesy pro jak sítě, tak nové výrobny elektřiny,

8. poměrně vysoké a neharmonizované nejen daně, ale i dotace.

Jinými slovy: máloco hraje evropskému průmyslu do karet. Ale italský doktor Mario Draghi, respektive jeho lékařská legie, v několikasetstránkovém textu nabízí i recepis.

CESTA KE ZOTAVENÍ

Z desítek navržených opatření má smysl věnovat se obzvlášť těm, které sama zpráva vyzdvihuje jako zásadní.

V oblasti zemního plynu jde o snížení podílu spotového trhu na jeho nákupech, posílení iniciativ na společné nákupy členských států (nad rámec poměrně impotentní platformy AggregateEU) a omezení příležitostí k tržním spekulacím.

V případě elektřiny identifikuje zpráva tři výsostné priority. Za prvé předepisuje zjednodušení povolovacích a dalších administrativních procesů nutných k výstavbě výroben elektřiny a zařízení poskytujících flexibilitu i rozvoj sítí. S tím související druhý návrh zdůrazňuje potřebu uspíšit investice do sítí, aby jejich nedostatečná kapacita nestála v cestě elektrifikaci. Třetí prioritou je pak využití dlouhodobých smluv (ať už ryze soukromých PPA nebo smluv mezi výrobcem a státem) k omezení vlivu cen zemního plynu na ceny elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů.

Navržených opatření je samozřejmě více a zahrnují v oblasti elektřiny například i rozvoj jádra, technologií CCUS nebo podporu samovýroby u velkých spotřebitelů. Třeba PPA jsou mezi devíti ústředními úkoly v oblasti elektřiny zmíněny dokonce rovnou dvakrát.

U zemního plynu zmíněné tři návrhy doplňuje mimo jiné důraz na další rozvoj evropské dovozní i skladovací infrastruktury nebo zajištění dlouhodobých kontraktů se spolehlivými vývozci.

V Kalifornii se emisní povolenky obchodují od ledna 2013, jejich cena zatím na úroveň EU ETS nedosahuje

PLYNOVÁ CENOTVORBA  V EU

Nejen elektřina je v Evropě ve srovnání s jinými regiony drahá. Obrázek č. 2 rozkládá výslednou cenu zkapalněného zemního plynu ze Spojených států při jeho prodeji na evropské burze TTF. Vyobrazený příklad pochází z prosince 2023 a ukazuje, že zatímco americký plynovod opouští komodita o ceně méně než 10 EUR/MWh, její cena v průběhu cesty na evropský prodejní bod TTF stoupne klidně čtyřnásobně.
Přesto cena na burze TTF většinou nereflektuje jednoduchý součet výrobních a transportních nákladů. Na evropském spotovém trhu se totiž plyn – po očištění o položky související s jeho dovozem v podobě LNG – prodává někdy až za dvojnásobek cen, které měl na americké burze 
Henry Hub.

To neukazuje nic jiného, než že je evropský trh ochotný za plyn v podobě dovezeného LNG platit poměrně vysoké ceny. Nic jiného mu taky v důsledku historických – zpětně nepříliš moudrých – závislostí na ruských plynovodech nezbývá.

Obrázek č. 2: Hodnotový řetězec amerického LNG prodaného na burze TTF v prosinci 2023 (EUR/MWh)

Zdroj: Budoucnost evropské konkurenceschopnosti, část B, s. 27

CO TY POVOLENKY?

Z výčtu osmi základních příčin vysokých cen prezentovaného výše je zřejmé, že Draghiho zpráva problém obecně vnímá jako způsobený nedotaženou a nedostatečně promyšlenou zelenou transformací spíše než tím, že přechod na obnovitelné zdroje energie vůbec probíhá. Tomu ostatně odpovídají i navržená řešení.

Tento závěr lze uchopit různě. Možná tým Maria Draghiho usoudil, že implementace jakýchkoliv řešení nezapadajících do současné klimaticko-energetické strategie EU by byla politicky neprůchozí a rozhodli se nad jejich návrhy neztrácet čas. Možná ale skutečně věří, že nejsnazší cesta ke konkurenceschopnosti vede přes posílení domácích výrobních kapacit uvnitř Unie – čehož může nejlépe být dosaženo právě obnovitelnými zdroji.

V kontextu této otázky se nabízí připomenout příčinu číslo 4: vysoké ceny CO₂. O nich zpráva poznamenává, že ceny v EU ETS s úrovní kolem 60 USD za tunu CO₂ ekvivalentu výrazně převyšují ceny například v kalifornském ETS (10 až 15 USD/tunu) nebo na novém čínském emisním trhu (pod 10 USD/MWh).

Zpráva zároveň dodává, že vliv emisních povolenek na cenu elektřiny (nepřekvapivě) pramení primárně z využití fosilních paliv k její výrobě. Ty totiž cenu evropské elektřiny vyrobené z plynu zvedají o asi 20-25 EUR/MWh, na její maloobchodní ceně mají asi 10% podíl.

Jestli tedy chce EU příčinu číslo 4 ze seznamu vyškrtnout jinak než (výsostně nepravděpodobným) zrušením zpoplatnění uhlíku jako takového, bude muset nejen rychleji dekarbonizovat svou elektřinu, ale také nadále vytvářet tlak na zavedení či navýšení cen uhlíku v nečlenských zemích. Nebo alespoň důsledně implementovat opatření (jako jsou uhlíková cla), která sníží dopady existující cenové asymetrie na unijní ekonomiku.