Největším problémem jsou teď teplárny

ABSTRACT: Heat plants manage a significant part of flexible sources in the energy system and have a strong political impact thanks to serving millions of customers. However, most of them are just carrying out maintenance steps instead of a major transformation, believes Tomáš Hüner, the new councillor of the Czech Energy Regulatory Office.

S jakým cílem jste v září nastoupil do Rady ERÚ, čím se budete zabývat a co byste chtěl ve své funkci změnit?

Po ukončení pracovního poměru se svým posledním zaměstnavatelem (firmou Siemens) z důvodu dovršení důchodového věku jsem uvažoval, čím mohu být ještě prospěšný při transformaci české energetiky. Zaregistroval jsem vypsané výběrové řízení na dva členy Rady ERÚ. Tento úřad považuji za klíčový pro fungování energetického trhu, transformaci české energetiky a kvalitu a bezpečnost dodávek elektřiny, plynu a tepla.

Bez reálné znalosti fungování úřadu mám pocit, že by měl fungovat efektivněji a rychleji reagovat na dramatické změny v energetice. Oprávněnost tohoto pocitu lze ověřit pouze praktickou činností v tomto úřadě. Z podobných důvodů jsem přijal v minulosti práci náměstka, posléze ministra průmyslu a obchodu. Zastávám názor, že kritikou u piva nebo doma u televize se věci k lepšímu nepohnou.

Co říkáte názoru některých renomovaných ekonomů, že ERÚ funguje ve prospěch velkých energetických firem a nechrání spotřebitele? Že kdyby fungoval ve prospěch spotřebitelů, tak by ceny energií byly daleko nižší?

Podle mého názoru je ERÚ sice nezávislý, ale pod silným politickým tlakem. Myslím, že je tam dost brzd na to, aby nezávislý byl, ale bylo by asi falešné říkat, že tlak politiků na růst regulovaných cen neexistuje. Z hlediska tlaku zákazníků je to přesně opačně. Můj názor je, že primární příčinou brutálního zvýšení ceny není regulovaná složka, ale komodita.

Rozhodně si ale nemyslím, že ERÚ pracuje ve prospěch energetických firem. Ten důvod je jednoduchý: mám v nich spoustu známých, kteří si zase myslí, že ERÚ hájí především zákazníky a jejich firmám nezajišťuje dostatečné finanční zdroje pro nové investice nutné k transformaci jak výrobní základny, tak přenosových a distribučních sítí.

Tomáš Hüner se nástupem na ERÚ vrací po více než šesti letech do státní správy, v níž naposledy působil jako ministr průmyslu a obchodu (na fotografii)

Zdroj: MPO

Ale třeba poplatek za distribuci roste i kvůli fotovoltaikám na střechách. Jak k tomu přijdou třeba lidé v panelácích, kteří žádnou fotovoltaiku nemají, ale vyšší distribuční poplatek budou muset platit taky…

Existují dvě základní řešení: snažit se každé fotovoltaické výrobně přiřadit náklady, které svou instalací v distribuční síti vyvolala. Pro seriózní výpočty potřebujete řadu kvalifikovaných odborníků, kteří budou zpochybňováni řadou stejně kvalifikovaných oponentů. Anebo použijete systém energetické solidarity a o vyvolané náklady se podělí všichni účastníci trhu.

Takže není jasné, jestli jedni budou platit víc, nebo ne…

Je to podobné jako u lékařské péče. Všichni občané ČR se díky demokraticky zvoleným vládám zavázali k transformaci české energetiky, proto by celé břímě této transformace měli nést všichni rovným dílem.

KE KONTROLÁM TEPLÁREN DOJDE

V čem vidíte největší problém tuzemské energetiky?

V teplárenství a jeho transformaci. Teplárenské zdroje disponují významnou částí regulačního výkonu a mají díky milionům zákazníků silný politický dopad. Většina tepláren podle mě provádí jen údržbové kroky, a ne zásadní transformaci, včetně přechodu na jiná paliva, šetrná k životnímu prostředí.

Teplárny léta plakaly, aby dostávaly dotace, což se jim dařilo. Ale co s těmi dotacemi vlastně dělaly je záhada. Četla jsem, že odchod od uhlí není žádný problém, ale v teplárnách to problém je. Proč?

Kdyby teplárny byly stoprocentně státní, stát by mohl dělat některé kroky, aby transformace probíhala rychleji. Nechci ukřivdit teplárníkům, ale oni pro transformaci nedělají úplně všechno, co by mohli, třeba změnit palivo v předstihu. To se nestalo a ani stát nemohlo, protože soukromí majitelé tepláren se snaží samozřejmě co nejvíc vydělat. A stát je k té transformaci nijak nemotivoval.

Přitom teplo zdražilo ze všech energetických komodit zdaleka nejvíce. Elektřina a plyn v naší faktuře tvoří i po zdražení zanedbatelnou položku, zatímco teplo a teplá voda zdražily třeba u nás doma skoro o sto procent.

Teplárny mají ceny tepla věcně usměrňované, nemohou tudíž zákazníkovi účtovat libovolné ceny. Ceny jejich vstupních komodit a služeb skutečně vzrostly, každé teplárně však různě.

Výhodu mají společnosti, které vlastní nejen teplárny, ale i doly, ze kterých uhlí do nich dopravují. Hnědé uhlí, které se v dolech těží, není komodita obchodovatelná na burzách. Jeho cena je pouze navázána na ceny jiných obchodovatelných energetických surovin jako je plyn, ropa, černé uhlí aj. Skutečné navýšení nákladů důlních společností tudíž nemusí odpovídat navýšené prodejní ceně této komodity. To by musela posoudit hloubková kontrola.

Můžete tedy s těmi podle mnoha lidí přemrštěnými cenami tepla něco dělat?

Při počtu lidí, kteří se tím zabývají na ERÚ a při rozsahu celé problematiky, kterou se musí zabývat, není úřad schopen provádět cenové kontroly v takovém počtu, jaký by byl třeba.

Tudíž si teplárny můžou dělat, co chtějí…

Neměly by, protože neví, kdy taková kontrola u nich bude provedena. Je ji možno vykonat i zpětně. Je jisté, že k takovým kontrolám dojde.

Český odchod od uhlí mohl být rychlejší, stát ale především teplárny správně nemotivoval; vyobrazena je podkrušnohorská Elektrárna Ledvice, která ročně okolním městům a průmyslu dodá na 1000 TJ tepla vyrobeného z hnědého uhlí z Dolů Bílina

GREEN DEAL A BUDOUCNOST ČESKÉ ENERGETIKY

Očekává se další růst cen energií?

Regulovaná složka určitě poroste; komodita, na to se názory odborníků různí. Jedni říkají, že poroste, protože jdeme v Evropě do deficitu s instalovaným výkonem. Druzí říkají, že by růst nemusela.

Třeba elektrikáři a teplárníci nám nedávno napsali, že ERÚ nezohlednil vysokou inflaci v uplynulých dvou letech. Kdybychom jim ji zohlednili, museli bychom zase zvýšit regulovanou složku, která je už nyní hodně vysoká. Úřad musí neustále tančit mezi vejci a být dostatečně tvrdý vůči energetickým firmám, říci jim, že musí hledat vnitřní úspory.

Jak daleko pokročily práce na nové tarifní soustavě? Bude se opět odvíjet od velikosti jističe a rezervované kapacity, nebo bude konstruována jinak? Kdy vstoupí v platnost a co přinese domácnostem a maloodběratelům?

Nová tarifní soustava bude. Budou v ní tři kritéria – podle velikosti jističe, rezervovaného výkonu a kvality dodávek. A rozhodně se nebude začínat zdražováním pro chalupáře, nýbrž u velkoodběratelů a středních odběratelů.

Jaký máte názor na Green Deal a jeho budoucnost? 

Problém je hlavně v osvětě běžných občanů, kterým je třeba vysvětlit, že se prostřednictvím vlády, kterou zvolili, k plnění Green Dealu zavázali. Když jsme se většinově rozhodli pro zásadní transformaci energetiky, rozvoj bezemisní energetiky a masivní nasazení obnovitelných zdrojů, musíme vědět – když mám aspoň nějaké technické povědomí – že to všechno s sebou nese zvýšené náklady. A buď tu transformaci zaplatí ve zvýšených poplatcích zákazník, anebo do ní bude masivně nalévat peníze stát v rámci politického klidu či soudržnosti.

Stát je ale limitován mnoha zákony, každou pomoc – zásah do trhu – musí schválit Evropská unie. Navíc tolik peněz nemá. Takže náklady bude nakonec stejně muset zaplatit zákazník. A byla tu jiná možnost? Nebyla, ale to je potřeba zákazníkům vysvětlit. Jediné, co by regulační úřad měl hlídat je, aby cena komodity narůstala tak, aby se udržely v chodu energetické subjekty, ale zároveň nebyli zlikvidováni všichni ostatní, tj. spotřebitelé, podnikatelé a průmysl.

Dá se s Green Dealem ještě něco udělat, zmírnit jeho dopad na lidi? Racionální odpověď zní, že bohužel nic. Protože pokud se nerozsype Evropská unie a naše závazky budou nadále pod penalizací, musíme je plnit. Měli jsme být osvícenější před 25 lety. Je třeba si přiznat, že ať se nám to líbí nebo nelíbí, sedli jsme si do vlaku, i když jsme nevěděli, kam přesně – a hlavně za kolik – jedeme. Vystoupit z něj se ale za jízdy nedá.

Věříte, že nové dva bloky Dukovan budou dokončeny podle dosavadních časových plánů?

Mám obavy, že ne.

Odkud potom budeme brát elektřinu? Uhlí už nebude, jádro nebude... budeme vše dovážet?

Nevím. Nabízí se plyn, u nějž to asi skončí. Evropa sice hovoří o dočasném řešení, může však trvat i mnoho desítek let. Evropa zatím jinou alternativu nemá a hned tak mít nebude.

Otázka zní, odkud plyn budeme dovážet. Rusko-ukrajinský konflikt má razantní dopad na množství, a hlavně ceny ruského plynu, respektive plynu dováženého z oblastí kontrolovaných Ruskem.

Realizují se dovozy LNG a CNG z USA, Kataru či jiných destinací Středního a Blízkého východu. Nestabilita těchto oblastí však výrazně vzrostla při válce Izraele v Palestině a Libanonu a konfliktu s Iránem. Můžeme se dostat do situace, že primárně nebudeme řešit otázky cen energií, ale odkud tyto vzácné komodity vůbec brát. Což je po více než stoleté historii české i evropské energetiky tristní.

CENY PLYNU V PŘÍŠTÍM ROCE

Co vede nyní ERÚ k návrhu tak masivního zvýšení regulované složky ceny plynu v příštím roce? Mluví se o růstu o 15 % pro domácnosti.

Předně, ptáte se ve chvíli, kdy jsou cenová rozhodnutí stále předmětem konzultací, takže hovoříme pouze o návrhu, který se do konce listopadu může změnit. Upřesnit je třeba i to, že se navrhované změny v regulované složce v celorepublikovém průměru pohybují na úrovni 8 %, přičemž regulovaná složka tvoří pouze čtvrtinu z celkové ceny plynu. Jen obtížně lze tedy hovořit o masivním nárůstu ceny plynu, protože započítáte-li i změnu neregulované obchodní složky ceny, tak by celkové průměrné ceny plynu měly meziročně naopak klesnout.

Růst regulované složky táhnou především ceny za zajišťování distribuce. Do těch se promítá jednak inflace, ale také korekční faktory z minulých let, kdy bylo pochopitelnou snahou ERÚ omezit nárůsty cen v době vrcholící energetické krize.

Zásadní vliv má i pokles spotřeby. Pro dokreslení: spotřeba plynu se za dva roky propadla bezmála o 30 %, takže jsme se dostali zpět na úroveň z počátku devadesátých let. Náklady na provoz soustavy, které jsou do značné míry fixní, se tak rozpočítávají na menší spotřebovávaný objem plynu.

Co odpovíte kritikům, kteří tvrdí, že se tím musí zaplatit nákup Net4Gas? (Net4Gas koupila na konci roku 2023 společnost ČEPS, pozn. red.)

Pravdou je, že roste i poplatek za vnitrostátní přepravu plynu. Ten se má ale podle návrhu zvýšit průměrně o 14 Kč/MWh, což je méně než 1 % z celkové ceny plynu. Není tedy zásadní proměnnou v celkových cenách ani jediným důvodem pro růst regulované složky.

Za druhé, regulované platby musejí ze zákona pokrývat oprávněné náklady provozovatele soustavy. Zákon ani ERÚ nerozlišuje, kdo je vlastníkem společnosti, jestli stát, nebo soukromník. Důvodem růstu poplatku je to, že po výpadku mezinárodního tranzitu slouží tuzemská přepravní soustava především domácím zákazníkům. Zároveň by bez ní nemohly být dodávky pro domácí zákazníky vůbec realizovány, proto se náklady na její provoz více promítají do regulovaných plateb. Za růstem poplatku tak rozhodně nestojí změna vlastníka provozovatele přepravní soustavy.

O DOTAZOVANÉM

Ing. Tomáš Hüner vystudoval Katedru tepelných strojů a jaderných zařízení Fakulty strojní na VUT v Brně. Pracoval v Elektrárně Dětmarovice, Severomoravské energetice a jako country manager společnosti ČEZ v Bulharsku. Působil jako předseda dozorčí rady ve společnostech ČEPS, OTE a Vršanská uhelná, pět let byl také náměstkem ministra průmyslu a obchodu. V říjnu 2015 nastoupil do funkce ředitele divize Energy Management ve firmě Siemens, v prosinci 2017 byl jmenován ministrem průmyslu a obchodu. Funkci zastával do června 2018. V roce 2019 nastoupil jako ředitel společnosti Siemens Smart Infrastructure, kde působil do května 2024. 1. září 2024 byl jmenován členem Rady ERÚ.