Dojde k revizi Green Dealu?

ABSTRACT: Even three months after the European elections, it is unclear what the future of the European Green Deal will hold. With the Strategic Agenda 2024–2029 freshly set out, it remains to be seen how the new European Commission will handle the goals of accelerating decarbonization, maintaining competitiveness, and ensuring energy security. As per Czech experts, the Green Deal will be necessarily revised but not wholly uprooted, and the genesis of the 2040 targets and the promised Clean Industrial Deal will tell much about its future.

Priority Evropské unie vycházejí z toho, co považují za klíčové její členské země. Prezidenti a premiéři se koncem června na summitu v Bruselu shodli na tom, že pro příštích pět let budou zásadní tři oblasti: svobodná a demokratická Evropa, prosperující a konkurenceschopná Evropa a silná a bezpečná Evropa.

Tato takzvaná Strategická agenda 2024-2029 zmiňuje také plány na to, jak v Evropě vybudovat ekonomický ekosystém nakloněný inovacím a investicím, jak zrychlit energetickou transformaci kontinentu nebo jak se připravit na rozšíření EU o další státy. Pro novou Evropskou komisi představuje tento dokument základní zadání předurčující povahu návrhů, které představí v příští pětiletce. Detaily už budou na ní.

Pokud jde o nově složený Evropský parlament, náplň jeho práce bude do velké míry určena právě zmíněnými novými prioritami a programem Evropské komise. Nebude se ale stavět na zelené louce, některé věci zůstaly rozpracované.

OSUD GREEN DEALU? NAPOVÍ CÍL PRO ROK 2040

Mezi ně patří například nastavení klimatických cílů pro rok 2040, které bude na pořadu dne už v příštím roce. Aby se do roku 2050 Evropě podařilo dosáhnout klimatické neutrality, bude podle doporučení Evropské komise z letošního února žádoucí už o dekádu dříve snížit emise skleníkových plynů o 90 % v porovnání s rokem 1990.

Politici napříč spektrem se ale na tomto plánu zatím neshodnou. Pro některé europoslance je cíl nehorázně tvrdý, pro některé zbytečný, pro jiné naopak málo ambiciózní.

„Vnímám tuto diskusi (o cíli pro 2040), která bude představovat jednu z prvních a hlavních výzev nové Komise, jako lakmusový papírek budoucnosti Green Dealu,“ myslí si Veronika Velička Zapletalová, politoložka z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

„Nemyslím si, že je na stole jeho úplné zrušení, ale ve hře je určitě jeho rozvolnění, případně zmírnění v některých politikách, jako je zemědělství a podobně. Právě tento návrh a diskuse o něm nám naznačí mnohé,“ je přesvědčená expertka.

Velička Zapletalová v každém případě očekává, že minimálně v rétorické rovině dojde ke „změkčení“ debaty o další podobě klimatické politiky EU.

„Z dlouhodobého pohledu bude velmi zajímavé sledovat celkovou proměnu Evropského parlamentu, i z hlediska hlasovacího chování. Zatím panuje určitý úzus, že Evropský parlament je stále ,environmentálním a klimatickým šampionem‘ mezi unijními institucemi. Po těchto volbách je patrné, že nastává příklon více doprava, a je tedy možné, že uvidíme posuny i na tomto poli,“ upozorňuje politoložka.

Miko: Revizi se nevyhneme

Na názor na budoucnost Green Dealu jsme se zeptali také Ladislava Mika, exministra životního prostředí, v letech 2005 až 2023 jednoho z nejvýše postavených Čechů v Evropské komisi a nyní poradce prezidenta a ministra životního prostředí.

Bude nová Evropská komise nějak přehodnocovat Green Deal? Evropská lidová strana (EPP) podle dostupných informací požaduje zmražení tří zásadních částí evropské legislativy.

Nová Evropská komise se nepochybně dalšímu osudu Green Dealu věnovat bude. Některé dosud schválené právní předpisy, které z této široké strategie vzešly, obsahují přímo povinnost revize (tzv. revizní klauzuli), což se dotýká například hodně diskutované otázky ukončení prodeje nových aut se spalovacími motory v roce 2035, a to k roku 2026. Revizní klauzule obsahuje i zemědělská politika EU. Kromě toho lze očekávat, že ještě nedokončené, resp. rozjednané, právní předpisy budou samozřejmě reflektovat vývoj v EU a širším geopolitickém kontextu, neboť k jejich schválení bude pochopitelně potřeba souhlasu členských zemí i Evropského parlamentu.

Zareaguje Komise na požadavky signatářů Antverpské deklarace, jak slibuje její staronová šéfka Ursula von der Leyen?

Myslím, že nějakým způsobem určitě ano, lze očekávat, že tento slib staronová předsedkyně Evropské komise bude chtít naplnit.

Co by měla obsahovat dohoda o čistém průmyslu? Podle von der Leyen by měla zahrnovat investice do infrastruktury a technologií čisté energie, zjednodušující opatření pro podniky a akt o urychlovači průmyslové dekarbonizace na podporu energeticky náročných odvětví v rámci ekologické transformace.

Navržená opatření jsou v duchu dosavadních diskusí k tomuto tématu, obsah dohody bude nicméně samozřejmě záviset na obou stranách (Evropské komisi a signatářích Antverpské deklarace, pozn. red.) a na vůli se dohodnout.

Von der Leyen rovněž vyzvala k vytvoření evropského fondu pro konkurenceschopnost, který by investoval do strategických technologií (včetně čistých technologií) a opatření k odstranění překážek na jednotném trhu, aby se v Evropě udržely začínající inovativní podniky. Zároveň má zvýšit výdaje na výzkum a inovace. Které firmy by na tyto peníze měly dosáhnout?

Předpokládám, že odstraňování překážek na jednotném trhu se nepochybně bude dotýkat všech bez rozdílu. U peněz na výzkum a inovace myslím půjde o definici oblastí, na které budou zacíleny; v případě strategických a čistých technologií lze rovněž počítat s poměrně širokým záběrem. Přesněji definovat rozsah firem je pro mne v tuto chvíli složité, nemyslím ale, že by byly nějakým způsobem konkrétně definovány, spíše očekávám, že princip bude podobný jako u taxonomie – každý, kdo (potenciálně) naplní cíle podpory, by na ni měl dosáhnout.

Bude se nějak přehodnocovat vymísťování „špinavého“ průmyslu z Evropy a zvyšovat soběstačnost Evropy, třeba v oblasti farmaceutik?

Myslím si, že půjde o jednu z priorit nové Komise, zejména v případě snižování závislosti ve strategických oblastech. Zastavit přelévání „špinavých“ technologií mimo Evropu je složitější, nicméně odhodlání ho řešit nepochybně bude záviset nejen na regulaci či stanovení pravidel, ale především na dozoru a tlaku evropské, ale i světové veřejnosti.

Hrozí „obrovské“ zdražování pohonných hmot kvůli uhlíkové dani?

Nemyslím si, mnohem větší vliv má na ceny geopolitická situace. Samozřejmě to závisí na tom, čemu říkáme „obrovské“ zdražení. Myslím, že i diskutované zdražení v důsledku implementace našich domácích předpisů v souvislosti s Green Dealem je nadsazené.

Proč vláda odkládá přijetí „českého Green Dealu“ neboli tří klíčových dokumentů – Státní energetické koncepce, Politiky ochrany klimatu a Národního klimaticko-energetického plánu?

To je otázka na vládu. Implementace evropské legislativy je naší povinností a moc dlouho se odkládat nedá. Ale je i v našem zájmu, a dokonce i v zájmu byznysového sektoru, mít vyjasněno, jak bude implementace v ČR vypadat. Samozřejmě, že na rychlost projednávání těchto otázek má – jako všude – vliv i očekávání diskusí nad případnou modifikací na úrovni EU či ohled na nadcházející volby. V obecné rovině je ale lepší vědět rámec toho, co nás čeká v ČR, co nejdříve.

Budou za této vlády tyto dokumenty přijaty? Musí se přepracovat? V čem?

Já myslím, že bude snaha, aby se tak stalo, a pokud možno aby to bylo s předstihem před parlamentními volbami. Tyto dokumenty, resp. jejich aktualizaci, ČR potřebuje, a byznys na jejich znění čeká.

O DOTAZOVANÉM

Ladislav Miko je přírodovědec a odborník v oblasti ochrany životního prostředí. V roce 2009 působil jako ministr životního prostředí České republiky ve Fischerově vládě. Od roku 2017 je místopředsedou Liberálně ekologické strany. 

Patří také mezi historicky nejvýše postavené Čechy v administrativě Evropské unie. Od roku 2005 působil v Generálním ředitelství pro životní prostředí Evropské komise jako ředitel odboru pro ochranu přírodních zdrojů a biodiverzity, v letech 2011 až 2023 pak jako zástupce ředitele Generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele (od roku 2015 přejmenovaného na Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin). V roce 2018 byl jmenován vedoucím Zastoupení Evropské komise na Slovensku. 

V posledních dvou letech pracuje jako poradce ministra životního prostředí a poradce prezidenta ČR pro životní prostředí.