Český Green Deal, nebo Green Deal po česku?

ABSTRACT: In mid-July, the Czech government discussed three strategic documents that are to shape the future of climate and energy policy in the country. But their adoption was postponed, with no clear indication as to for how long. Currently, it seems that the government seeks to please everyone at the same time.

Proti plánům na období do roku 2030 vystoupili snad všichni, kterých se týkají nebo týkat mohou. Jde o Národní klimaticko-energetický plán (NKEP), s jehož předáním Evropské unii jsme už v prodlení, Politiku ochrany klimatu (POK) a Státní energetickou koncepci (SEK). Některé části těchto dokumentů lze skutečně označit za český Green Deal, ale to je spíš jen rychlá komunikační zkratka. Státní energetická koncepce se například zpracovávala již před evropskou Zelenou dohodou jakožto strategický dokument, který stanovuje budoucí cíle a priority státu v energetice a je postupně aktualizován.

Na SEK v řadě oblastí navazuje NKEP, ten již ovšem musí být v souladu s evropskými cíli. NKEP má zároveň přímou spojitost s Green Dealem, protože ho musí zpracovat všechny členské země a zveřejnit tak informaci, co plánují udělat pro to, aby již dříve schválené unijní vize mohly být naplněny. Jde například o 42,5% podíl obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě EU v roce 2030. Třetí dokument, POK, formuluje vizi a cíle pro postupnou transformaci ČR k dosažení klimatické neutrality do roku 2050.

Ačkoliv se všechny tři strategie měly projednávat ještě před vládní dovolenou, informace, které se o nich předtím objevily na veřejnosti, byly spolu s nesouhlasnými ohlasy pravděpodobně jedním z důvodů, proč bylo jejich projednávání odloženo. Podle premiéra Fialy je třeba dokumenty opět prostudovat a eventuální nedostatky opravit. Jejich aktuální podobu komentoval také prezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky Jan Rafaj: „Ty dokumenty jsou velice syrové a nikdo pořádně nespočítal dopady.“

NÁZOROVÉ PROTIPÓLY

Snad největší nevoli u veřejnosti vyvolává představa, že dojde k velkému zdražení pohonných hmot. Rezonují ale i další varovné předpovědi, například zdražujícího zemního plynu. V případě plynu jsme už sice prudké cenové nárůsty zažili, důvody ke zdražování ale přicházely spíše zvenku, zatímco nyní by příčinou bylo rozšíření emisních povolenek na dosud nedotčené sektory.

Další oponenti předložené dokumenty napadají z opačné strany. Nemluví příliš o tom, kolik lidé za dosažení zelených cílů zaplatí, ale spíše upozorňují na pozitivní dopady a kritizují, že se již schválené cíle odkládají či změkčují. Bez vyšších cílů totiž podle nich nevzniknou nová pracovní místa, budeme mít drahou energii a staneme se fosilní periferií Evropy. V této logice může opožděná dekarbonizace pro Česko v budoucnu znamenat drahou energii pro tuzemské spotřebitele i ohrožení zaměstnanosti.

Tento názor zastaly i oborové organizace v oblasti moderní energetiky, podpořené Unií zaměstnavatelských svazů, které reprezentují desítky tisíc pracovních míst a tisíce firem. Společně vyzvaly předsedu vlády Petra Fialu, aby vláda neotálela při schvalování klíčových strategií pro dekarbonizaci české ekonomiky, které Česku pomohou nastavit jasný směr a předvídatelné podmínky.

„Byla by škoda, pokud by vládě v posledním roce došel inovační potenciál a nepřijala klíčové strategie pro přechod na nízkoemisní, a výhledově také bezemisní, ekonomiku. V sázce jsou stovky tisíc pracovních příležitostí i dostupné ceny pro české podniky a domácnosti,” řekl Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky.

Strach ze zdražování pak odmítl například vedoucí energetické kampaně Greenpeace Jaroslav Bican: „Strategické dokumenty samy o sobě nic nezdražují, protože to jsou koncepce a vize založené na odborném modelování možností Česka pro dekarbonizaci a často počítají s již schválenými opatřeními.“

Zatím to však vypadá, že vláda chystá spíše zdrženlivější kroky. Nejnovější verze NKEP, která se už objevila ve vládním systému pro připravovanou legislativu, je o něco mírnější než ta červencová. Emisní povolenky na fosilní paliva mají být zaváděny ve více etapách a snižování emisí by už v Česku nemělo probíhat tak rychle. Původní verze NKEP z července slibovala do roku 2030 snížení emisí o 59 % (oproti roku 1990), nakonec má ale zůstat jen u 55 %. Podle nevládních ekologických organizací, jako jsou Greenpeace nebo Hnutí Duha, výpočty ukazují, že by toto číslo mohlo být vyšší. Mluvčí Ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí má ovšem za to, že je lepší neslibovat zbytečně moc a raději nakonec příjemně překvapit.

KÁMEN ÚRAZU

Převážná část předkládaných vládních opatření sice není pro nikoho novinkou a v podstatě se s ní počítá, to však nevylučuje diskuse o vhodné konečné výši emisí CO₂ nebo podílu obnovitelných zdrojů. Dopady mohou být obrovské, nejsou však snadno a jednoznačně spočitatelné. Na základě dat a solidních argumentů jde tedy horovat jak pro ambicióznější strategie, tak proti nim, aniž by bylo možné dojít k nenapadnutelnému závěru.

Jako největší strašák a hlavní cíl odporu se nicméně dlouhodobě ukazuje již zmíněné – a dlouhodobě plánované – rozšíření povolenek na všechny sektory a tím i veškerá fosilní paliva pomocí systému ETS 2, v němž by platbám za emise skleníkových plynů podléhala i silniční doprava nebo vytápění pro bydlení, a které by již postihlo opravdu všechny typy spotřebitelů. Rozšíření má proběhnout už v roce 2027, tedy velice brzy. Takže když analytici předvídají, že po zavedení ETS 2 pohonné hmoty zdraží o minimálně 2 koruny na litr benzinu, lze očekávat dopady nejen na automobilisty, nýbrž celospolečenské. A zemní plyn? Za předpokladu, že povolenka nemá stát více než 45 eur za tunu CO₂, by se na fakturách měla projevit zhruba 200 korunami za MWh.

Vláda je tedy v pokušení vyhovět tak nějak všem. A začne se právě pohonnými hmotami. Ministr financí Zbyněk Stanjura se již nechal slyšet, že se Česko pokusí v Evropské unii prosadit zrušení nebo alespoň podstatné odložení začátku účinnosti ETS 2. Vyhovět každému ovšem určitě nejde a uvidíme, zda lze, snad za pomoci některých dalších zemí, v této oblasti nějaké úlevy vyjednat. Nejdeme-li do toho s křížkem po funuse.