Prozkoumejte všechny služby z energetického sektoru, které nabízí platforma ENERGY-HUB

Geoinženýrství: opomíjená zbraň proti globálnímu oteplování

09. 03. 2020
14:00
PRO-ENERGY Simon Dytrych

Klimatické změny se nedaří zastavit a většina států se o to ani nepokouší. Až globální oteplování překročí únosnou mez, lidstvo by mohlo najít spásu v geoinženýrství. Bohužel, mezinárodní společenství jeho výzkumu či případné regulaci takřka nevěnuje pozornost.

# technologie
# klima
# věda a výzkum
Geoinženýrství: opomíjená zbraň proti globálnímu oteplování

ABSTRACT: International efforts to stop the climate change have not been successful so far.­­A solution could be geoengineering, which has the power to reverse the effects of climate change without expensive carbon emissions cuts. However, geoengineering is not a ‘silver bullet’ solution and can trigger many undesirable side effects.



MADRID: MNOHO POVYKU PRO NIC

V prosinci minulého roku proběhla klimatická konference Organizace spojených národů (OSN) ve španělském Madridu. Pořadatelé se snažili podtrhnout důležitost summitu ústředním sloganem „čas jednat“ či logem v podobě hodinových ručiček ukazujících tři čtvrtě na dvanáct.

Pozornost veřejnosti přitáhli dokonale. Setkání se rozsáhle věnovala snad všechna světová média, jednání doprovázely demonstrace nejrůznějších aktivistických skupin a politici nešetřili veřejnými prohlášeními na téma globálního oteplování. Rozruch kolem konference však stojí v ostrém kontrastu s absencí jakéhokoli reálného vlivu.

Zúčastněné státy v závěru přijaly pouze obecné prohlášení o tom, jak hodlají i nadále drasticky snižovat emise skleníkových plynů a udržet globální oteplování v patřičných mezích. Konkrétní a vymahatelné závazky chybí.

SUMMITY SELHÁVAJÍ KAŽDOROČNĚ

Konference v Madridu svým osudem bohužel nijak nevyniká. Klimatické summity se pod záštitou OSN konají každoročně již od poloviny devadesátých let, ale kýžené výsledky dosud nepřinesly. Soustřeďme se na dva nejznámější z nich: Kjóto (1997) a Paříž (2015).

V rámci Kjótského protokolu se 84 států zavázalo k poměrně přísnému omezení zplodin skleníkových plynů, cíle však splnili pouze někteří. Například Evropská unie, která během deseti let od podpisu dokázala snížit uhlíkovou stopu o 6 %. Nutno dodat, že pokud bychom započetli přesunutí části průmyslové výroby za hranice Unie, redukce by činila pouhé 1 %. Nepatrný úspěch evropských států navíc zůstal takřka osamocen a celosvětová koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře od data konání konference výrazně narostla, stejně jako průměrná teplota.

Protokol odsoudil k neúspěchu například fakt, že jej odmítly podepsat Spojené státy, které tou dobou žebříčku emitentů CO2 vévodily. Závazky se netýkaly ani rozvojových zemí, v nichž od roku 1997 mnohdy proběhl prudký nárůst průmyslové výroby a následně i objemu vypouštěných zplodin. Konference navíc oproti původním cílům nedokázala zavést celosvětový systém obchodování s emisními povolenkami, který by omezování CO2 částečně podřídil mechanismům volného trhu.

Na posouzení výsledků Pařížské dohody je ještě brzy, avšak její pravděpodobný neúspěch předznamenalo již odstoupení Spojených států v roce 2017. Některé cíle obsažené v dokumentu navíc zjevně nelze splnit. Například omezení oteplení planety na 1,5 stupně Celsia v porovnání s hodnotami před průmyslovou revolucí je v ostrém rozporu s predikcemi většiny vědců. Někteří akademici (např. Oran R. Young, 2016) tedy Pařížskou dohodu odsoudili k neúspěchu záhy po jejím přijetí.

BLAHOBYT MÁ PŘEDNOST

Vzrůstající hladina moře do roku 2050 dost možná z velké části pohltí některé světové metropole (například Bangkok, Ho Či Minovo Město či Alexandrii), klimatické změny se stávají jednou z hlavních příčin mezinárodní migrace, lesy v Rusku, Brazílii či Austrálii každoročně zachvacují extrémně rozsáhlé požáry. To jsou jen namátkou vybrané problémy, jimž v důsledku globálního oteplování lidstvo čelí.

Ve světle těchto skutečností se může zdát, že neochota světových mocností omezit emise skleníkových plynů pochází z jiného světa, ale ve skutečnosti je zcela logická. Málokdo má vůli začít s omezováním sám u sebe. Málokterý politik dokáže předstoupit před potencionální voliče a prohlásit, že všeobecné blaho musí jít na pár (desítek) let stranou, abychom se vyhnuli mnohem větším problémům někdy v daleké budoucnosti.

Tuto neochotu lze vypozorovat hlavně u rozvojových zemí. Ty často mají (pochopitelný) pocit, že vyspělé státy po nich nemohou žádat, aby emise skleníkových plynů omezily. Evropa či Spojené státy přeci ještě relativně nedávno spalovaly fosilní paliva bez jakýchkoli skrupulí a výrazně se díky tomu obohatily. Lídři některých afrických či jihoamerických zemí zastávají názor, že tamní obyvatelé mají právo v honbě za blahobytem udělat to samé.

Tyto názory hlasitě vyslovuje například brazilský prezident Jair Bolsonaro. V září minulého roku jej OSN kritizovala za to, že se nedostatečně věnuje ochraně amazonských pralesů před požáry. Bolsonaro v reakci obvinil kritiky z kolonialistického chování a z útoku na suverenitu jeho země. Dle jeho názoru jsou pralesy majetkem Brazílie, jejíž obyvatelé je mohou bez omezení využívat ku vlastnímu prospěchu.
 

Obrázek č. 1: Celkový objem emisí oxidu uhličitého (v Mt)
Zdroj: IEA
 

Obrázek č. 2: Celkový objem emisí oxidu uhličitého (v Mt)
Zdroj: IEA
 

POROUČÍME VĚTRU, DEŠTI

Zdá se, že globální redukce emisí skleníkových plynů zůstává snem klimatických aktivistů a v blízké budoucnosti se na tom nic nezmění. Možná tedy uzrál čas zamyslet se nad problémem globálního oteplování z jiného úhlu pohledu. Pokud se lidstvo nedokáže přizpůsobit životnímu prostředí, třeba dokáže životní prostředí přimět, aby se přizpůsobilo jemu.

Socialistické heslo „poroučíme větru, dešti“ svou naivitou vykouzlilo úsměv na tváři již nespočtu lidí, avšak v podstatě vychází ze správného předpokladu. Odstraňovat domnělé příčiny klimatické změny totiž pravděpodobně vyžaduje mnohem větší úsilí, než pokud bychom se pokusili tlumit její následky.

Cílené ovlivňování stavu (především klimatu) planety Země lidmi se nazývá geoinženýrství. Pokud by se jeho využívání prosadilo, světový přístup k boji proti globálnímu oteplování by se převrátil vzhůru nohama. Místo drahých, pomalých a nejistých řešení geoinženýrství nabízí rychlé a relativně levné výsledky, což se mnohým může zamlouvat.

V budoucnu se navíc možná přestane jednat o pouhou možnost a z jeho využívání se stane nutnost. Rychlost a intenzitu klimatických změn totiž nelze předpovědět. Vědci sice předpokládají, že do roku 2100 se oteplí o zhruba 2 až 4,5 stupňů Celsia, nikdo však nemůže zaručit, že se země neohřeje mnohem rychleji. Geoinženýrství by se poté mohlo pro lidstvo stát jakýmsi esem v rukávu v boji o vlastní přežití. Pojďme se tedy zběžně podívat na nejslibnější varianty umělého ovlivňování klimatu na naší planetě.

LEVNÉ, ÚČINNÉ, ALE RIZIKOVÉ

Vypouštění aerosolů do atmosféry: Aerosoly jsou drobné částice v atmosféře. Pouhým okem je sice nespatříme, ale jejich přítomnost způsobuje zabarvení východu a západu slunce. Vznikají jednak přírodně, například při erupci vulkánu či při písečné bouři, jednak uměle, například při pálení fosilních paliv. Nebo je lze do atmosféry rozprášit z letadel. Aerosoly mají na klima opačný efekt než skleníkové plyny. Dokáží odrazit sluneční paprsky zpět do kosmu, čímž ochlazují atmosféru. Jedná se o poměrně levné řešení s prakticky okamžitým efektem. Avšak pokud lidstvo aerosoly jednou do vzduchu vypustí, v podstatě není cesty zpět. Vědci tedy musí ze všeho nejdříve detailně prozkoumat všechny možné vedlejší efekty takového kroku.

Ovlivnění oblačnosti: Toho lze dosáhnout několika způsoby. Za prvé vědci navrhují, aby letadla či lodě vypouštěly do atmosféry oblaka rozprášené slané vody, čímž by přibyly mraky, které by odrážely sluneční paprsky zpátky do vesmíru. Druhou možností je vypouštění nějaké hydrofilní substance, která by vznik oblačnosti podpořila. Další va­riantou je nevytvářet mraky, ale pouze do těch existujících rozprášit sůl, či jinou látku, která by zvýšila reflektivitu. Posledním často zmiňovaným návrhem je naopak ztenčit oblačnost ve vysokých vrstvách atmosféry. Tím by se paprsky odražené od mořské hladiny snadněji vracely zpátky do kosmu. Ovlivňování oblačnosti vědci považují za cenově dostupné, nejsou si však jisti, jakým způsobem a jak významně by taková opatření ovlivnila počasí.

Hnojení oceánů: Řasy plovoucí v povrchových vodách oceánů představují přírodní houby se schopností absorbovat CO2, který se poté uloží hluboko pod hladinu, když mrtvá organická hmota klesne na dno. Vědci v minulosti podobné experimenty několikrát zkoušeli a došli k závěru, že se jedná o řešení s poměrně nízkými vstupními náklady, ale vysokým rizikem nebezpečných vedlejších efektů. Dosud se totiž nepodařilo objasnit, jak moc by hnojení oceánů narušilo mořské ekosystémy.

Existují i méně rizikové způsoby, jak klima ovlivnit, ty však zpravidla vyžadují ne­reálně vysoké investice. K nim se řadí například umělé odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry či rozmístění zrcadel v poušti, nebo dokonce v kosmu na oběžné dráze Země. Tato zrcadla by odrážela sluneční svit a tím zmírňovala oteplování planety.

GEOINŽENÝRSTVÍ ZASLUHUJE POZORNOST

Jak jste již asi pochopili, v samé podstatě geoinženýrství vězí hned několik nebezpečných háčků.

Pokud se lidstvo k jeho využívání uchýlí, pravděpodobně bude muset kvůli průvodním jevům využít kombinaci více druhů opatření. Kupříkladu aerosoly sice dokáží odrazit sluneční paprsky zpátky do kosmu, avšak koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře nezmění, což v důsledku způsobí překyselení oceánů a rozsáhlý úhyn vegetace. Ruku v ruce s jejich vypouštěním by tedy lidstvo muselo oceány plošně odkyselit.

To však není jediný problém. Pokud se rozhodneme řešit pouze následky a nikoli příčiny klimatických změn, může nás to dostat do nebezpečného kruhu. Stále více skleníkových plynů si vyžádá stále rozsáhlejší nasazení geoinženýrských opatření. Pokud poté z jakéhokoli důvodu nebude možné klima planety uměle ovlivňovat, vysoká koncentrace CO2 způsobí skokový nárůst teploty, což může skončit naprostým kolapsem planety.

Přesto má cenu se geoinženýrstvím zabývat, a to nejen v rámci vědecké obce. V budoucnu se může lehce stát, že některý stát či nestátní aktér (například teroristická organizace) se uchýlí k jednostrannému využití některé z výše uvedených technologií a způsobí ekologickou katastrofu. Geoinženýrství by tedy mělo podléhat přísné mezinárodní regulaci.

Prozatím se však příliš nemluví ani o regulaci, ani o případném kontrolovaném využití. Asi není správně se k umělému ovlivňování klimatu upínat jako ke spásnému řešení, avšak kdyby do jeho výzkumu putoval stejný objem financí, který každo­ročně spolknou bezvýsledné summity OSN, možná by se problém globálního oteplování podařilo vyřešit mnohem rychleji.

související články

Řízené pluhování se osvědčilo

07. 06. 2020
16:00
pro-energy.cz

Nový plynovod společnosti E.ON Distribuce zaorává mezi Soběslaví a Planou nad Lužnicí speciální pluh. V zimě už plynovod může zásobovat zákazníky. 

# plyn
# technologie

Pokládat plynovod pluhováním je přesnější a ekologičtější

07. 06. 2020
16:00
pro-energy.cz

Více podrobností o výstavbě plynovodu speciální metodou doplnil vedoucí Správy a provozu zemního plynu Tomáš Vacek.  

# plyn
# technologie
# infrastruktura

Fotovoltaika pro domácnosti (už) není žádný luxus

07. 06. 2020
16:00

Zvyšování energetické soběstačnosti, snižování nákladů, efektivní řízení spotřeby, kratší návratnost, jednodušší administrativa a…

# OZE slunce
# technologie
# úspory
# dotace
# OZE

Dojde k revizi směrnice o obnovitelných zdrojích v dopravě?

07. 06. 2020
16:00
pro-energy.cz

Poté, co Evropu zasáhla koronavirová pandemie, začal premiér Andrej Babiš prohlašovat, že by Evropská unie měla zapomenout na boj…

# politika
# EU
# klima
# doprava
# životní prostředí
# OZE

Snadno vznětlivé elektromobily? Statisticky nesmysl

07. 06. 2020
16:00
pro-energy.cz

Baterie elektromobilů obsahují velké množství energie, která se v případě poškození může přeměnit na teplo a zapálit celý vůz.…

# paliva
# automotive
# technologie
# bezpečnost

HANNOVER MESSE Digital Days

14. 07. 2020 09:00 - 15. 07. 2020 16:00
Messe Hannover
Průmyslová transformace se svými megatématy digitalizace, individualizace, ochrana klimatu a demografické změny pokračuje i přes krizi způsobenou koronavirem a je těžištěm HANNOVER MESSE Digital Days. Tato nová dvoudenní digitální akce informuje o aktuálním vývoji v oborech průmyslu, energie a logistiky a nabízí orientaci v době krize a po jejím konci.

URBIS SMART CITY FAIR

02. 09. 2020 09:00 - 03. 09. 2020 17:00
Výstaviště Brno
URBIS SMART CITY FAIR  přináší chytrou kombinaci veletrhu s exkluzivním konferenčním programem, kde se představí lídři v oboru Smart city. Během dvou dnů se potkají desítky představitelů středoevropských měst a obcí a lídři v inovacích s jediným cílem – předat si zkušenosti, nápady a příklady konkrétních řešení, jak správně koncept Smart city rozvíjet ve městech. Tak, aby se v nich občanům lépe žilo.

ENERGIE +

04. 09. 2020 - 06. 09. 2020
Lysá nad Labem
Výstava elektroenergetiky, plynárenství, paliv a teplárentsví

Komoditní data

05.07.2020
€/MWh okte
Base
9.6375
-45.7513 %
Peak
12.7808
-25.4508 %
Offpeak
6.49417
-64.68 %
05.07.2020
€/MWh elix
Base
30.8967
0 %
Peak
33.3208
0 %
Offpeak
28.4725
0 %
04.07.2020
€/MWh ote
Base
12.57
-61.8083 %
Peak
7.4125
-77.6581 %
Offpeak
17.7275
-45.7017 %

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

52184
Počet publikovaných novinek
1712
Počet publikovaných akcí
526
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika