Prozkoumejte všechny služby z energetického sektoru, které nabízí platforma ENERGY-HUB

Dekarbonizační revoluce se zatím nekoná

09. 03. 2020
14:00
PRO-ENERGY Josef Zbořil

Zdravý rozum se vytrácí a nastupují politické deklarace nesplnitelných cílů a představ. Před stanovováním takovýchto cílů by však měly být vzaté do úvahy fyzikální a ekonomické parametry, které zodpoví otázky o reálnosti náhrady uhlovodíkových paliv a dekarbonizace energetiky a průmyslu.

# technologie
# emise
# trhy
Dekarbonizační revoluce se zatím nekoná

ABSTRACT: Decarbonisation is a frequently discussed contemporary mantra. However, the real global production and consumption data show that abandoning carbon-based fuels seems impossible in the upcoming 50 years.



ZE STROMŮ DO NEBE A ZASE ZPÁTKY?

Transformace v minulosti byly vedeny řadou faktorů od potřeby většího jednotkového výkonu (i malé vodní kolo bylo výkonnější než kůň nebo vůl) přes vyšší účinnost konverze (větrné mlýny mohly čerpat vodu na zavlažování mnohem účinněji než lidé) až po dostupnější zdroje (uhlí na topení bylo mnohem levnější, než dřevěné uhlí) a snížení dopadů na životní prostředí (zemní plyn je mnohem čistší palivo než uhlí). V protikladu k dřívějším energetickým transformacím však rozvíjející se úsilí o dekarbonizaci není primárně poháněno nedostatkem zdrojů nebo technickými imperativy (většina stávajících konverzí je vysoce účinná a také velmi spolehlivá).

Od roku 1992 absolutní emise CO2 ze spalování fosilních paliv v EU 28 významně poklesly (téměř o 20 %) a v USA a Japonsku se zvýšily jen málo (asi o 5 % v obou zemích, Boden et al, 2017), ale tyto úspěchy nepřivedly svět na cestu dekarbonizace, poněvadž emise se téměř ztrojnásobily v Asii, především proto, že spalování fosilních paliv v Číně je dnes téměř čtyřnásobné (Boden et al. 2017, PBL 2018). Výsledkem je, že globální emise vzrostly od roku 1992 o více jak 60 % a nový rekord byl ustaven v roce 2018.

Propočítáváme-li podíly primární energie s vyloučením tradičních biopaliv a s přepočtem veškeré ne-tepelné elektřiny faktorem energetického ekvivalentu (1 Wh = 3600 J), fosilní paliva v roce 1990 dodávala 91,3 % světové spotřeby primárních energetických zdrojů (PEZ) a v roce 2017 to bylo stále ještě 90,4 %.

Tak, jak je běžné u mnoha nových věcí v počátečním stadiu jejich rozšiřování, kombinovaný nárůst „nových“ obnovitelných zdrojů (vítr, solár pro výrobu elektřiny a moderní biopaliva) je relativně rychlý: v roce 2000 dodávaly jen 0,2 % PEZ, do roku 2010 jejich podíl vzrostl na 1,3 % a v roce 2017 činil 2,2 %, avšak je to stále málo oproti příspěvku vodní a jaderné energie.

LZE SE ÚPLNĚ VYMANIT ZE ZÁVISLOSTI NA UHLÍ?

Historikové energetických transformací ovšem nejsou tímto vývojem překvapeni, poněvadž žádný z dominantních primárních zdrojů energie ani žádný způsob konverze energie nelze v krátkém časovém období vytěsnit rychle a úplně. Vysoká globální závislost na fosilním uhlíku a ohromný rozsah globálního energetického systému založeného na palivech znamenají, že rozvíjející energetická transformace bude nevyhnutelně sledovat pokrok všech předešlých změn primárních zdrojů energie a bude se jednat o dlouhodobý a postupný proces.

Podíl uhlí na globálních PEZ klesá již celé generace tak, jak roste závislost na uhlovodících, přesto však uhlí pokrývá stále téměř 30 % celkové potřeby PEZ. Je to více než podíl zemního plynu, jehož komerční těžba byla zahájena asi před 150 lety, ale jehož podíl na celkové spotřebě roste pomaleji, než se očekávalo. V absolutních číslech se podíl uhlí od roku 1900, kdy uhlí dominovalo v celkové světové dodávce PEZ, zvýšil více než osmkrát. A zatímco většina ekonomik začala snižovat svou závislost na ropě v důsledku dvoukolového zvýšení jejích cen od OPEC v sedmdesátých letech, uhlí dosud zůstává dominantním zdrojem PEZ s podílem více jak 40 %.

Obrázek č. 1: Světová spotřeba energie naroste téměř o 50 % od roku 2018 do roku 2050.

 

I UHELNÉ SPOJENÉ STÁTY OMEZUJÍ UHLÍ V ENERGETICE

Termín „revoluce“ je často nadužíván, a to velmi nevhodně, i pro běžný technický pokrok obecně a zvláště pak v otázkách energetické transformace. Nicméně, jsou zde jevy, které si zasluhují naši pozornost i tak. Máme zde dva výlučné příklady ze Spojených států, které se vrátily k celosvětové dominanci v těžbě uhlovodíků a v souběžné energetické transformaci.

Po mnoha desetiletích světové dominance byla v roce 1975 americká dominance překonána sovětskou a následně v roce 1977 i Saúdskoarabskou a dřívější SSSR se stal největším světovým těžařem zemního plynu. Celá desetiletí úpadku těžby ve Spojených státech zdůraznila obavy z masivního deficitu obchodní bilance a před 15 lety byla dokonce shoda v tom, že je potřeba masivních dovozů LNG (zkapalněného zemního plynu).

Ovšem, frakování - přesněji řečeno, kombinace pokroku v horizontálním vrtání a k tomu samotné hydraulické frakování - to všechno změnilo. V roce 2012 si USA vzaly zpět své světové prvenství v těžbě zemního plynu, když překonaly Rusko, a v roce 2017 se staly znovu světovým leaderem v těžbě ropy. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) vidí další zvýšení: o deset procent v letech 2018 – 2020 v ropě a očekává se zvýšení kolem 3 % v zemním plynu.

Příliv ropy udělal ze Spojených států znovu vývozce ropných produktů, přičemž dostatek levného zemního plynu, který byl v dubnu 2019 levnější o 35 % proti dubnu 2010, umožňuje další energetickou revoluci zrychlením odchodu od uhlí z národní výroby elektřiny v USA.

Na počátku tohoto století se v USA vyrábělo 52 % elektřiny z uhlí, tento podíl poklesl na 45 % v roce 2010, dále na 33 % v roce 2015 a na 27 % v roce 2018. Rok 2018 byl první, kdy podíl elektřiny z uhlí klesl pod 25 % a podíl zemního plynu už dosahoval 37 %.

Tak, jak se očekávalo, tato zásadní náhrada paliva, hnaná nevyhnutelnými ekonomickými a technologickými faktory, nebyla ovlivněna prouhelnou rétorikou prezidenta Trumpa a zjevně bude pokračovat, i když bude zvolen do druhého období.

Tato změna již přinesla také žádoucí environmentální přínosy. Emise CO2 na jednotku vyrobené energie ze zemního plynu jsou mnohem menší než z uhlí. V USA to činí v průměru 56 kg na gigajoule ve srovnání s 98 kg/GJ pro černé uhlí a cca 103 kg/GJ pro hnědé uhlí. 

Navíc spalování plynných paliv v kogeneračních plynových turbínách je provozováno s účinností přesahující 62 % ve srovnání s 38 až 42 % v typických turbogenerátorových jednotkách v uhelných elektrárnách. To vše znamená, že emise CO2 na jednotku vyrobené elektřiny z plynných paliv jsou pouhou třetinou proti uhelné energetice. Tento přínos se samozřejmě projevil v pozoruhodném absolutním snížení emisí. 

Emise CO2 ve Spojených státech při výrobě elektřiny kulminovaly v roce 2005 a do roku 2018 poklesly o téměř 30 %, kdy dosáhly úrovně emisí z roku 1987. Přidáme-li bezuhlíkaté zdroje, především výroby z větrné energie, které se na uvedeném poklesu podílely 49 procenty, pak je zřejmé, že změna paliva na zemní plyn je skutečnou revolucí. 

Obrázek č. 2: Obnovitelné zdroje se stanou hlavními primárními energetickými zdroji.

 

NÁHRADA UHLÍ PLYNEM V DEKARBONIZACI ZATÍM VEDE

Naproti tomu v Německu od roku 2005 do roku 2017 emise z energetického sektoru poklesly o méně než 18%. „Energiewende“, těžce subvencovaný a nákladný tlak na zelenější výrobu elektřiny, způsobil, že Německo má dnes větší instalovaný výkon v obnovitelných zdrojích než ve zdrojích fosilních – v roce 2019 asi 120 GW proti 80 GW, avšak zdaleka nedosáhlo úrovně dekarbonizace (snížení emisí CO2) srovnatelné s USA, které uhlí nahrazují plynem. 

Poučení je zřejmé: nejefektivnějším začátkem na dlouhé cestě dekarbonizace výroby elektřiny je náhrada uhlí, spalovaného ve velkých energetických celcích, zemním plynem na paroplynových jednotkách.

Samozřejmě, podíl nových obnovitelných zdrojů také roste poměrně rychlým tempem, poněvadž tento sektor je středem pozornosti s dotačními schématy, zaměřenými na dekarbonizaci. Fotovoltaika a větrné turbíny generovaly v roce 2000 v celosvětovém měřítku 0,2 % elektřiny, podíl vzrostl na 4,5 % v roce 2015 a v roce 2017 dosáhl skoro 7 % (BP 2018). Avšak přesto, že dekarbonizace výroby elektřiny v globálním měřítku může pokračovat bezprecedentním tempem, je toto tempo podmíněno dostupností masivních, síťových systémů ukládání elektřiny. Ty ovšem dostupné nejsou a spoléhání se na zázrak s růstem výroby na intermitentních zdrojích skončí nevyhnutelně tvrdým pádem a ekonomickými problémy. Dokonce i zajištění pouhých tří dnů uložení elektřiny pro mega město s více jak 10 miliony obyvatel, které by umožnilo vykrýt výpadek výroby z přerušovaných zdrojů například v monzunovém období v Asii, by bylo s dostupnými komerčními bateriemi prohibitivně drahé.

Ponecháme-li stranou přehnaná tvrzení medií, splnění požadavků spolehlivých dodávek zvláště pro velké spotřebitele elektřiny je zatím i v dohledné budoucnosti nereálné mimo přečerpávacích elektráren (zavedených již v roce 1890), které jediné jsou schopné elektřinu uložit v gigawatthodinovém měřítku. A dokonce ani komerčně dostupné velké systémy v budoucnosti v globálním měřítku potřebnou dekarbonizaci nepřinesou, poněvadž výroba elektřiny představuje ne více než 20 % celkové spotřeby energie. Dekarbonizace dopravy, výroby tepla, zemědělství a průmyslových výrob je daleko obtížnější než instalace nových přerušovaných kapacit, jejich připojení k hlavním centrům spotřeby a zajištění zálohování dodávek elektřiny.

NÁHRADA SPALOVACÍCH MOTORŮ ELEKTRICKÝMI ZATÍM V NEDOHLEDNU

Elektrifikace osobních automobilů je ve svém počátečním stádiu, na silnicích je 5,4 milionů elektromobilů (konec roku 2018), což je dosud méně, než 0,2 % světové flotily vozidel. Je to více jak století poté, kdy jsme mohli potkat první vozidla s elektrickým pohonem. Ale i za těch nejpříznivějších podmínek to bude trvat mnoho desetiletí, než bude možné dosáhnout transformace pohonu ze spalovacího motoru.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že počet elektrických vozidel do roku 2030 dosáhne 160–200 milionů, BP očekává do roku 2040 asi 320 milionů, jiné analýzy (na základě polynomické regrese) mluví o 360 milionech v roce 2040. Ovšem do té doby by mělo být na silnicích kolem 2 miliard vozidel celkem (dnes je to 1,25 miliardy) a tudíž i 400 milionů elektrických vozidel je jen 20 % jejich celkového počtu. Předpovědi budoucího nasazení vodíkového paliva jsou ještě daleko nejistější, a tak je možné jen s vrcholným optimismem očekávat, že by do roku 2040 i o nějaké to desetiletí později mohla elektrická a vodíková vozidla úplně nahradit vozidla se spalovacím motorem.

Vezmeme-li v úvahu hustotu energie dnešních nejlepších komerčních baterií, je elektrifikace nákladní silniční dopravy, lodní a letecké dopravy ještě daleko náročnějším zadáním. Klíčem k pochopení zásadních obtíží je srovnání hustoty energie nejlepších Li-ion baterií s hustotou energie dieselového paliva, užívaného v nákladní automobilové a v lodní dopravě. Dnešní Li-ion baterie mají hustotu energie až 260 Wh/kg a do budoucna se tato hodnota odhaduje na 500 Wh/kg (J.P.Morgan, 2019).

V kontrastu s tím kapalná paliva dnešních dopravních systémů mají hustotu energie 12 600 až 12 800 Wh/kg, což je téměř 50x více než očekávaná hustota energie dnešních nejlepších komerčních baterií, a tento rozdíl nebude jen tak v dohledné i ve vzdálenější budoucnosti vyrovnán. Lodní doprava a letectví v současnosti představují nepřekonatelné obtíže – velké kontejnerové lodě, přepravující více jak 20 000 kontejnerů na jejich mezikontinentálních mořských cestách, lze pohánět pouze palivy s velkou energetickou hustotou, stejně jako velkokapacitní dopravní letouny.

ZATÍM NEDOSTUPNÉ TECHNOLOGIE PRO ÚPLNOU DEKARBONIZACI PRŮMYSLU

Další dosud neschůdnou oblastí je dekarbonizace průmyslových procesů, zvláště těch, které tvoří čtyři základní pilíře naší civilizace – výroba čpavku, cementu, oceli a plastů (J.P.Morgan, 2019).

Hromadná výroba těchto materiálů (ročně kolem 200 Mt čpavku, 4,5 Gt cementu, 1,6 Gt oceli a asi 300 Mt všech druhů plastů) dnes závisí na masivním využití fosilních paliv, a to jak pro výrobu provozního tepla, tak jako materiálových vstupů. Bez Haber-Boschovy syntézy čpavku (se zemním plynem jako hlavní surovinou a palivem) by dnes více jak polovina dnešní populace nebyla naživu i přes tu nejpečlivější recyklaci veškeré dostupné organické hmoty, aby bylo možné zajistit dusík pro obživu téměř 8 miliard lidí.

Cement a ocel jsou dvě nenahraditelné složky při budování a údržbě infrastruktury. Cement se vyrábí v rotačních pecích, vytápěných fosilními palivy horší kvality, a dvě třetiny veškeré oceli se vyrábí v kyslíkových konvertorech ze surového železa, pocházejícího z vysokých pecí, topených téměř miliardou tun koksu a s podporou zemního plynu. A plynové a kapalné uhlovodíky jsou dominantními surovinami (a palivem) v syntézách celé široké škály plastů.

Všechny tyto procesy mají společnou jednu charakteristiku: neexistuje pro ně v takto ohromném měřítku žádná schůdná a ekonomicky dosažitelná bezuhlíková náhrada. Jsou sice některé zajímavé inovativní procesy a zcela nové cesty od nových katalýz pro syntézu čpavku (Ashida et al. 2019) po výrobu oceli na bázi vodíku (Green 2018), ale žádná z těchto inovací zatím nebyla uplatněna ani poloprovozně a je samozřejmé, že přenesení těchto novinek do provozního měřítka v akceptovatelném rozsahu objemů výroby mi­lionů a dokonce miliard tun produktů ročně představuje několik generací, má-li cíle být dosaženo. Dalším faktorem, který je nutno vzít v úvahu, jsou ohromné nároky na energii, potraviny a materiální potřeby rozvíjejících se ekonomik.

V ASII A V AFRICE STOUPNE SPOTŘEBA ENERGIE

Explozivní nárůst spotřeby těchto vstupů v Číně od počátku devadesátých let je indikátorem rozsahu budoucích potřeb. Čínská populace (1,39 miliardy osob) bude brzy překonána Indií, jejíž spotřeba energie na obyvatele je pouze jednou čtvrtinou spotřeby čínské.

Mezi léty 2015 až 2050 přibude v Africe 1,3 miliardy osob, zatímco tamní spotřeba energie na obyvatele je ještě menší než v Indii. Tak, jak k tomu došlo v Číně, kde se od roku 1990 spotřeba vyšplhala na čtyřnásobek, uvedené zalidněné a modernizující se země a regiony budou využívat jakýkoliv zdroj energie, aby se tam zvedla životní úroveň a vybudovala se základní infrastruktura. Není překvapivé, že celková spotřeba primárních zdrojů energie v Indii je odhadována s nárůstem téměř na pětinásobek od současnosti do roku 2047, jak předpovídá studie Národního institutu transformace Indie (NITI Aayong) a dominantním palivem zůstane uhlí (Thambi et al. 2018).

 

Pro pochopení rozměrů problému v globální rovině vybírám pár čísel:

Realita měřítka energetických potřeb

  • Uhlovodíky představují přes 80 % světové spotřeby energie: pouhý pokles podílu uhlovodíků o 2 % vyžaduje kumulativně 2 biliony dolarů globálních nákladů na alternativní zdroje; sluneční a větrná energie dnes globálně představuje pouhá 2 % energie celkem.
  • Když 4 miliardy chudších obyvatel světa zvýší svou spotřebu energie na jednu třetinu evropské spotřeby na obyvatele, globální poptávka vzroste o množství, rovnající se dvojnásobku spotřeby USA.
  • Stonásobný nárůst počtu elektrických automobilů na 400 milionů do roku 2040 vytěsní pouhých 5 % globální poptávky po ropě.
  • Obnovitelná energie by musela vzrůst devadesátkrát, aby ve dvou desetiletích nahradila uhlovodíky. Půl století trvalo, než globální výroba petrolejářských produktů vzrostla „pouze“ desetkrát!
  • Účinnost zvyšuje poptávku po energii tím, že činí výrobky a služby levnější: globální účinnost využití energie vzrostla od roku 1990 o jednu třetinu, ekonomika narostla o 80 % a globální spotřeba energie vzrostla o 40 %. Efektivita/účinnost zvyšuje poptávku po energii: Od roku 1995 je spotřeba leteckých paliv na osobokilometr nižší o 70 %, ovšem letecký provoz narostl desetinásobně a spotřeba paliv narostla o 50 %.
  • Efektivita/účinnost zvyšuje poptávku po energii: od roku 1995 spotřeba energie na byte klesla 10 000×, ale globální datové toky narostly milionkrát a tudíž globální spotřeba energie pro výpočetní techniku raketově vyletěla nahoru.
  • Od roku 1995 světová spotřeba energie narostla o 50 %, množství rovnající se růstu poptávky o dvojnásobek hodnoty spotřeby celých USA.
  • Pro bezpečnost a spolehlivost jsou trvale uskladněny uhlovodíky ve výši dvou měsíců národní spotřeby. Dnes jsou uloženy pouze 2 hodiny národní spotřeby elektřiny ve všech síťových úložištích včetně energie, uložené v bateriích jednoho milionu všech elektrických automobilů v USA.
  • Baterie, vyrobené firmou Tesla Gigafactory (největší světový výrobce), mohou uložit pouze ekvivalent 3 minut roční poptávky po elektřině v USA. Aby bylo možno uložit dvoudenní poptávku po elektřině v USA, byly by k tomu potřeba všechny baterie, vyrobené v Gigafactory za 1000 let.
  • Letadla, vyrobená za 1 miliardu dolarů, spotřebují za dvacet let své provozní životnosti letecká paliva za 5 miliard dolarů. Globálně se za nová letadla utratí více jak 50 miliard dolarů ročně – a náklady rostou.
  • Každá miliarda dolarů, utracená za datová centra, vede ke spotřebě elektřiny za 7 miliard dolarů v průběhu jejich životnosti dvou dekád. Globální náklady na datová centra jsou více jak 100 miliard dolarů ročně a rostou.

Realita ekonomiky výroby a spotřeby energie

  • Za 30 let provozu vyprodukuje zařízení za 1 milion dolarů elektřinu v objemu 40 mil. kWh (solární), resp. 55 mil. kWh (větrná). Břidlicový zdroj za 1 mil. dolarů vyprodukuje za 30 let dostatek zemního plynu, aby mohlo být vyrobeno 300 mil. kWh elektřiny.
  • Stojí méně než 0,50 dolaru uložit barel ropy nebo jeho ekvivalent v zemním plynu, ale stojí 200 dolarů uložit ekvivalent energie barelu ropy v bateriích.
  • Nákladové modely pro solár a vítr předpokládají kapacitní faktory 29 %, resp. 41 %; tj. čas, kdy vyrábějí elektřinu. Prakticky dosažitelné faktory jsou však v obou případech o deset procentních bodů menší. To má za následek výrobu elektřiny menší o 3 miliony dolarů, než se teoreticky předpokládá za 20 let životnosti 2 MW větrníku za 3 mil. dolarů.
  • Aby se kompenzovala „nevýroba“ na přerušovaných zdrojích, americké energetické společnosti udržují zálohu v pístových strojích, spalujících olej nebo plyn (velké motory jako lodní diesely), kterých už bylo instalováno třikrát tolik od roku 2000 než v předchozím padesátiletém období.
  • Přes 90 % americké elektřiny a 99 % energie pro dopravu pochází ze zdrojů, schopných energii dodávat tehdy, kdy je potřeba, zatímco větrné a solární zdroje vyrábějí elektřinu v průměru 25 % až 30 % času a pouze tehdy, kdy to příroda umožní. Konvenční elektrárny mohou být provozovány téměř nepřetržitě a výkon je k dispozici, kdy je potřeba.
  • Břidlicová revoluce srazila ceny zemního plynu a uhlí, dvou paliv, která kryjí potřebu elektřiny v USA ze 70 %. Avšak sazby za elektřinu neklesly, naopak od roku 2008 vzrostly o 20 %. Indikované úspory spolkly subvence solárních a větrných zdrojů v té, či oné formě.

Fyzika energie – nepohodlná realita

  • Transformace energetiky není jako dostat několik málo lidí několikrát na Měsíc. Je to jako přestěhovat na Měsíc natrvalo celé lidstvo! Běžné klišé o revoluční změně energetických technologií je založeno na rozvoji digitálních technologií. Ovšem stroje, produkující informace, jsou něco naprosto odlišného od strojů, vyrábějících elektřinu; jde o zcela jinou fyziku a uvedené klišé je hloupější, než srovnávat jablka s bowlingovými koulemi.
  • Byla-li by solární jednotka zvětšitelná jako počítačové technologie, pak by jeden takový panel o velikosti poštovní známky mohl zásobovat celou Empire State Building. Při podobném zvětšování jako digitální technologie by pak baterie o velikosti knihy za tři centy mohla pohánět dopravní letoun do Asie. K tomu samozřejmě dochází jen v komiksech
  • Pro solární panely neexistuje nic jako desetinásobný zisk výkonnosti. Fyzika omezuje solární články (limit Shockley-Queisser) - ty jsou schopné konverze jen 33 % fotonů na elektrony; komerční články mají dnes konverzi 26 %. Fyzické limity větrných turbín (Betzův limit) představují využití max. 60 % energie proudícího vzduchu; komerční turbíny dosahují účinnosti 45 %. U baterií je maximální teoretická energie v kilogramu chemikálií ve srovnání s energií v kilogramu ropy v poměru 1: 1500! K uložení ekvivalentu energie 1 kg ropy v uhlovodících je potřeba asi 60 kg baterií.
  • Na výrobu každého kg baterie je potřeba vytěžit, přepravit, zpracovat nejméně 100 kg materiálů. K uložení ekvivalentu energie jednoho barelu ropy o váze 300 liber je třeba 20 000 liber baterií TESLA (v ceně 200 000 dolarů).
  • Nesení ekvivalentu energie v leteckém palivu při letu do Asie by vyžadovalo baterie typu TESLA v hodnotě 60 milionů, které by vážily pětkrát tolik, jako samotný letoun.
  • K výrobě baterií, schopných uložit energii ekvivalentní jednomu barelu ropy, je potřeba 100 barelů ropy. Síť soustředěná na baterie pro ukládání a svět elektroautomibilů by si vyžádala těžbu gigatun surovin pro získávání lithia, mědi, niklu grafitu, prvků vzácných zemin, kobaltu atd. – a spotřebu milionů tun ropy a uhlí jak pro těžbu, tak pro zpracování kovů a výrobu betonu.
  • Výrobě baterií dominuje Čína s elektřinou v síti ze 70 % z uhlí: Elektromobily s čínskými bateriemi způsobují více emisí CO2, než se uspoří náhradou uhlovodíkových paliv pro spalovací motory.

Obrázek č. 3: Hlavní růst průmyslové spotřeby energie bude v zemích mimo OECD.
 

Obrázek č. 4: Podíly paliv pro dopravu – elektromobilita se příliš nekoná – rozdíly reflektují ekonomický růst. 

 

ÚPLNÁ DEKARBONIZACE JE V DNEŠNÍM SVĚTĚ NEREÁLNÁ

Závěrem lze říci, že na základě historie předešlých transformací energie v těchto bezprecedentních měřítkách změn, omezené alternativy cest změn a okamžité naléhavé energetické potřeby obyvatel nízkopříjmových zemí jsou jasné. Rýsování hypotetických map, naznačujících úplnou eliminaci fosilních uhlíkatých paliv v globálním měřítku do roku 2050 (Jacobsen et al. 2017) není nic jiného než cvičení, kdy přání je otcem myšlenky, ignorující základní fyzikální a sociální realitu tohoto světa.

A není nic méně realistické než navrhovat legislativu, deklarující, že USA mohou dosáhnout takového stavu do roku 2030 nebo EU do roku 2050. Takováto tvrzení jsou extrémistická a nedají se ani obhájit jako aspirační. Úplná dekarbonizace globálních zdrojů energie bude tak extrémně náročné podnikání v bezprecedentním měřítku a složitosti, že toho nelze dosáhnout – ani v případě dlouhodobých, cíleně orientovaných a mimořádně nákladných politických závazků – v průběhu několika příštích desetiletí.

Praktická politika, naštěstí alespoň pro USA, se bude ubírat snad realističtějšími cestami. Na rozdíl od EU, kde se dopady politických rozhodnutí přímo objevují ve finále v rodinných rozpočtech, dnešní klimatická politika USA sleduje princip minimalizace dopadů na občana. Výsledkem jsou dnes cca třetinové ceny energie v USA proti nejdražším zemím EU a zpomalení růstu v EU. To ovšem politici svým voličům neřeknou, a proto jim tyto otázky musíme začít klást my. Socialistické plánování na úrovni EU, spojené s tzv. Zelenou dohodou není lákavou perspektivou.

Zpracováno s využitím materiálů profesora Václava Smila, Kanada, a Marka Millse, USA, a dále statistik BP, IEA a z International Energy Outlook, 2019 (EIA, USA) Grafy IEO 2019.

 


O AUTOROVI

Ing. JOSEF ZBOŘIL pracoval celou svou profesionální kariéru v papírenském průmyslu, do roku 1997 sedm let ve funkci generálního ředitele JIP Větřní. Od roku 2004 byl členem Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu s orientací na energetiku a životní prostředí a související průmyslové změny. Je stále aktivní v příslušných orgánech Svazu průmyslu ČR a nyní v Asociaci en. manažerů.

Kontakt: josef.zboril@iol.cz

související články

Vývoj cien energetických komodít v období 11/2019–02/2020

09. 03. 2020
14:00
PRO-ENERGY

Ceny energetických komodít bývajú v zime vyššie, ale letošná teplá zima a geopo­litické vplyvy, vr. odchodu Veľkej Británie z EÚ s dohodou a obavy z koronavíru tlačia ceny nadol. V horizonte nadchádzajúcich týždňov by tento vývoj mohol pokračovať v…

# plyn
# elektřina
# ceny
# trhy

Implementace CEP – změny na trhu s elektřinou z pohledu ČEPS

09. 03. 2020
14:00
PRO-ENERGY

Nastala fáze implementace mnoha povinností, vyplývajících z jednotlivých předpisů balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany“ …

# elektřina
# trhy

ČEZ se zajímá o malé jaderné reaktory

09. 03. 2020
14:00
PRO-ENERGY

Memorandum o porozumění již společnost ČEZ podepsala s americkou společností NuScale a GE Hitachi Nuclear Energy. Jedná i s…

# jádro
# elektřina
# technologie

Originální a český reaktor

09. 03. 2020
14:00
PRO-ENERGY

Malý jaderný reaktor může být pro český průmysl příležitostí, jak vyvinout produkt s vysokou přidanou hodnotou a udržet v oboru…

# jádro
# elektřina
# technologie

Biometan má být zachráncem plynárenství

09. 03. 2020
14:00
PRO-ENERGY

Plynárenství prochází obdobím nejistoty, pokud jde o jeho budoucí úlohu v energetickém mixu. Plyn totiž nezapadá do…

# odpady
# OZE biomasa
# plyn
# EU
# emise

Mezinárodní chemicko-technologická konference ICCT - odloženo

06. 04. 2020 - 08. 04. 2020
Hotel GALANT, Mlýnská 2 692 01 Mikulov
Osmý ročník mezinárodní konference navazuje na dlouholetou tradici chemicko-technologických konferencí a klade si za cíl seznamovat odbornou veřejnost s klíčovými výzvami a problémy chemie a energetiky v mezinárodním kontextu.

Smart Cities 2020 - odloženo 2021

07. 04. 2020 09:00 - 09. 04. 2020 19:00
Sofie, Bulharsko
Important: !!!! SUSTAINtec 2020 is postponed to 2021 !!!!

ROBOWELDING

15. 04. 2020 - 17. 04. 2020
HORSKÝ HOTEL KOPŘIVNÁ MALÁ MORÁVKA, KARLOV
Konference ROBOWELDING je pojata jako setkání výrobců a dodavatelů techniky určené k robotickému svařování, jakož i odborníků zabývajících se aplikacemi z této oblasti, se širokou odbornou veřejností – současnými i budoucími uživateli robotů určených především ke svařování.

Komoditní data

30.03.2020
€/MWh okte
Base
23.1042
127.133 %
Peak
23.39
115.163 %
Offpeak
22.8183
140.869 %
30.03.2020
€/MWh elix
Base
22.885
51.9925 %
Peak
22.3475
109.361 %
Offpeak
23.4225
20.4913 %
29.03.2020
€/MWh ote
Base
42.83
0 %
Peak
50.5733
0 %
Offpeak
35.0867
0 %

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

50128
Počet publikovaných novinek
1673
Počet publikovaných akcí
487
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika