Prozkoumejte všechny služby z energetického sektoru, které nabízí platforma ENERGY-HUB

Mýty a skutečnost kolem změn klimatu

09. 03. 2020
14:00
PRO-ENERGY Alena Adámková

Odpovědnost vůči životnímu prostředí by měla být součástí naší každodenní morálky, říká v rozhovoru pro PRO-ENERGY magazín Michal V. Marek, ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR, který v něm odpovídá mj. i na nejčastější argumenty „popíračů klimatické změny“.

# klima
# životní prostředí
Mýty a skutečnost kolem změn klimatu

ABSTRACT: Responsibility towards the environment should be a part of our everyday morality, says Michal V. Marek, director of the Global Change Research Institute of the Czech Academy of Sciences, in the interview for the PRO-ENERGY magazine. We should both decarbonize our planet and develop new technologies for adapting to the upcoming climate changes.



Mohl byste mi nejdříve odpovědět na několik otázek, které kladou lidé, co nepovažují klimatické změny za prokázané? Například: Je už nezvratně prokázáno, že změny klimatu jsou způsobeny lidskou činností?

Jednoznačně ano. Myslím si, že zakrývat si oči před problémy a strkat hlavu do písku a tvrdit, že tomu tak není, že jde o přirozený vývojový cyklus, je už zbytečné. Samozřejmě, že planeta Země se vyvíjí a mění. Ale ty změny jsou tak malé ve srovnání s tím, co produkuje člověk, že na tuto otázku s plnou odpovědností odpovídám: Ano, jde o vliv lidské činnosti.

Jaký je nejzávažnější projev změn klimatu?

Zjednodušeně lze říci, že hlavní problém nespočívá v tom, zda se oteplí o půl stupně Celsia nebo víc. Problém je v tom, že se atmosféra více energetizuje. To vede k tomu, že se změní rytmus chování počasí. Pokud například na území České republiky spadnou srážky v březnu a pak až v prosinci, nebudeme se s tím vyrovnávat snadno.

Potenciální nedostatek vody je pro Českou republiku skutečně ten nejvíce alarmující problém. Osobně ho považuji za největší riziko klimatické změny. Naproti častějšímu výskytu sucha můžeme očekávat častější náhlé povodně. To jsou události, které mohou lidskou společnost poměrně silně zasáhnout. Klimatické extrémy tedy bude společnost vnímat velmi citlivě.

Zároveň ovšem začíná mít globální změna dopady například na prvovýrobu potravin. Pokud se trajektorie vývoje klimatu nezmění, tak podle vědeckých modelů už se v Evropě blíží doba, kdy nebudeme schopni vypěstovat pšenici. To je přitom základní potravina, takže podobné efekty může společnost také poměrně výrazně pociťovat.

Je prokázáno, že právě CO2 škodí nejvíc? V přízemní vrstvě je dominantním skleníkovým plynem vodní pára, namítá třeba profesor Hrdlička z ČVUT… Tvrdit, že právě koncentrace CO2 ovlivňuje zásadním způsobem světové klima, je podle něj hodně odvážné tvrzení.

Skleníkový efekt, který způsobuje CO2 v atmosféře, popsal už v minulém století Arrhenius. Atmosférický obsah CO2 je úzce spojen s činností člověka, se spalováním fosilních paliv. A to ví snad každý student gymnázia, že i vodní pára je velmi významným skleníkovým plynem. Má ale proti CO2 poněkud jinou dimenzi.

Na rozdíl od koncentrace vodní páry v ovzduší se koncentrace CO2 v atmosféře v posledních letech významně mě. Před 20 lety činil podíl CO2 v ovzduší 320 ppm, dnes běžně naměříme už 430 ppm.

CO2 se v atmosféře hromadí a mezi ostatními i skleníkovými plyny má výsadní postavení, je to plyn s důsledky na zvyšování skleníkového efektu. Navíc se jedná o základní substrát fotosyntézy, takže bychom si s ním měli umět poradit, na rozdíl od vodní páry, s níž si poradit nedokážeme. Věřím, že najdeme takové technologie, které budou CO2 pohlcovat nebo dokonce využívat.

Kde se měří ten obsah CO2? Profesor Hrdlička z ČVUT si myslí, že jen v přízemní vrstvě atmosféry a ve vysoké atmosféře jeho obsah nikdo neměří.

Samozřejmě se to měří i ve vyšších výškách, z letadel i satelitů.

 

 

Co způsobuje zvyšující se koncentraci CO2 v atmosféře: spalování fosilních paliv nebo masivní odlesňování?

Všechno dohromady. Spalování fosilních paliv v dopravě i energetice, odlesňování a způsob využívání krajiny, zemědělství apod. Nejvýznamněji ale zvyšuje koncentraci CO2 v ovzduší přímé spalování fosilních paliv.

Další odborník, který pochybuje o změnách klimatu, ředitel Svazu chemického průmyslu Ivan Souček se ptá: „Ví se o zdrojích a efektech metanu, halogenovaných uhlovodících, ale i vodní páře?

Samozřejmě, že ano, toto neopomíjíme. Víme, že metan je významným skleníkovým plynem, měříme třeba koncentraci metanu v mokřadu u Třeboně, počítáme jeho bilanci.

Podle Ivana Součka se na skleníkovém efektu vodní pára podílí průměrně 50 %, CO2 asi 18 %, CH4 asi 7 % a přispívají i další látky, jako ozón, freony, oxid dusný aj. – o tom všem si lze přečíst v odborných statích.

Ano, s tím lze jen souhlasit, jen bych podíl CO2 trochu zvýšil asi tak na 25–30 %. Jen dodám, že koncentrace CO2 v atmosféře se zvyšuje opravdu daleko nejdynamičtěji, a proto právě tento plyn je tak sledován a představuje hlavní problém.

Je lepší proti změnám klimatu bojovat anebo se jim přizpůsobovat?

Oboje. Situace je velmi závažná, proto budeme muset jít oběma cestami. Za prvé je to cesta zmírňování skleníkového efektu, dekarbonizace, k níž by měly směřovat ony nešťastné mezinárodní dohody, které se ne vždy plní, i nešťastné přístupy některých států, jako jsou např. USA. Druhá věc je pohlcování CO2 biosférou, tedy účinek fotosyntézy.

To ale stačit nebude. Proto se musíme připravit na to, že klima se změní a přizpůsobit se této změně. Ale je to výzva pro lidstvo, aby vyvinulo nové technologie, které budou se změnou klimatu bojovat a bude nutné najít a používat celou škálu opatření, např. stavět města tak, aby se tam v horku dalo lépe vydržet. Třeba na Tchaj-wanu mají kolony řas, které pohlcují kouřové plyny z elektráren. Věřím, že technologický pokrok bude schopen něco se změnou klimatu udělat. Ale bude to určitě drahé. Já ale v onu tzv. „green economy“ opravdu věřím. Obávám se ale, že civilizace už jinou alternativu nemá, než zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobovat se jí.

V Česku se v našem ústavu nyní hodně zabýváme velmi konkrétním projevem změny klimatu, a tím je sucho, mj. i adaptací na sucho – jaké plodiny bude možné pěstovat, jak dlouhé bude vegetační období atd. Změny klimatu jsou ale rozhodně globální problém a něco s tím dělat musí všechny země, bez ohledu na jejich velikost.

Opět cituji ředitele Svazu chemického průmyslu: „Ne všechny evropské země si mohou dovolit přesměrovat své rozpočty prioritně na bezuhlíkovou Evropu. Evropa přispívá k celkovým emisím na světě jen z cca 9–10 %. Bezuhlíková Evropa tedy přispěje k celkovému snížení emisí CO2 ve světě pouze cca 0,3–0,5 %. Půjde-li Evropa příkladem, ví se, že eliminací emisí CO2 z lidské činnosti na celém světě dojde ke snížení celkových emisí jen o cca 3,5–4 %? Ostatní emise CO2 produkují moře, půda, mrtvá vegetace aj.“ Jsou ta čísla správná?

Nemám důvod o těchto číslech pochybovat, vyvracet je. Ale já vidím úlohu Evropy v tom, aby ukázala cestu, kterou máme jít. Měli bychom mít na paměti i to, že Evropa je navíc zodpovědná za nárůst emisí CO2, protože Evropa přišla s průmyslovou revolucí a pak ji vyvezla do světa. Proto je důležité, aby zde byl zase někdo, kdo i za cenu obětí ukáže cestu, kterou se má svět začít ubírat. Měli bychom být hrdí, že jsme Evropané.

A to strašení razantním snížením životní úrovně mi přijde tak trochu nefér. Sníží vaši životní úroveň, když nebudete létat třikrát ročně na dovolenou, ale jen jednou? Když se nebudete koupat třikrát denně ve vaně plné vody? Když nebudete až třetinu zakoupených potravin vyhazovat do koše? Když si nebudete každý týden kupovat nové oblečení? Naše společnost je zatím založena hrozně konzumně. Proč bychom neměli náš životní styl trochu upravit? Musíme třeba jíst každý den maso?

Je to otázka osobní zodpovědnosti. Já říkám svým studentům: jednej lokálně, mysli globálně. Mladá generace začíná naštěstí už myslet trochu jinak než starší generace, je už odpovědnější vůči životnímu prostředí. Navíc naše společnost dostala teď obrovský štulec v podobě sucha, tak snad se začíná probouzet. Přece nepředáme naši planetu další generaci jako nějakou kašlající starou dámu, když by si mohla ještě zatančit, budeme-li se chovat odpovědněji.

Sucho je mementem, zvláště letošní zima bez sněhu. Provozovatelé vodovodů už si uvědomují, že bude zle. Začne napětí. A to už nemluvím o globálním napětí, kdy rozsáhlé oblasti se ocitnou bez vody. Myslím si, že odpovědnost vůči životnímu prostředí by měla být součástí naší každodenní morálky.

Neztratí Evropa konkurenceschopnost, když se bude snažit o nákladnou dekarbonizaci? Proč se neuvažuje spíše o potřebě udržení „zelené planety“, tj. zvyšovat zalesňování a využívání rostlin pro fotosyntézu?

Evropa možná zavede uhlíková cla, takže některé zboží možná podraží. Ale Evropa je bohatá, její obyvatelé to určitě unesou, i když se budou třeba muset trošku uskromnit. Pokud vzroste nezaměstnanost, nebude to rozhodně kvůli tomu, že ustoupíme od fosilních paliv. A jen vysazovat stromy nestačí. Podívejte se, jak umírají stromy kvůli kůrovci a suchu. Umírající lesy v Česku dnes už více CO2 produkují, než pohlcují, měření to prokázala.

Myslíte si, že Čína, Indie a USA se nakonec k úsilí o dekarbonizaci planety připojí?

Jsem přesvědčen, že ano. Třeba v Indii začínají používat solární kamínka pro jejich každodenní vaření. To je velký pokrok, když si uvědomíme, že v této zemi se obrovské množství biomasy spálí kaž­dý den pro přípravu pokrmů. Koncipuje se zelená politika, např. v Malajsii. Čína se stává ambiciózním hráčem na poli opatření proti dopadům globální změny klimatu. Je tu i silný politický aspekt. V současnosti se tato země už setkává s realitou kolapsu životního prostředí, města se dusí smogem apod.

Jak hodnotíte New Green Deal, kterou přijala Evropská unie?

Pozitivně. Není jisté, že vše bude do puntíku naplněno, ale je třeba se o to snažit. Evropa má tu odpovědnost. A co se týče USA, něco jiného jsou prohlášení Donalda Trumpa a odstoupení od Pařížské dohody a něco jiného je chování jednotlivých států Unie. Třeba Kalifornie jednoznačně vsadila na obnovitelné zdroje a dekarbonizaci a není sama.

Hodnotíte pozitivně i činnost Grety Thunberg?

Já ve Švédsku nějakou dobu žil, a tak vím, že Švédové mají k přírodě úplně jiný vztah než my. A Gretu v naprosté většině respektují i s ohledem na to, že je to hlas nastupující generace. Bylo dobře, že Greta řekla nahlas, že s touto planetou je třeba něco začít dělat. Řekla jen to, co vědecká komunita říká už 25 let, ale nikdo ji nebral vážně. Kdyby to neřekla tak drsně, nikdo by ji zase neposlouchal. Jde i o generační střet. Musela přijít dívenka, která vykřičela do světa to, co vědci už dávno vědí. Uměla to prodat.

Pojďme ke konkrétním opatřením. Co by měl svět dělat, aby se změny klimatu nezhoršovaly?

Bude muset přejít na nové technologie. Uvědomit si, že stoprocentní závislost na fosilních palivech je cesta do pekel. Některé technologie jsou přínosné, jiné méně. Třeba elektromobilita je pro mě osobně tak trochu jako mlha. Elektřina pochází často z fosilních zdrojů. Tak jak to vyřešíme? Ale jiné technologie jsou jistě přínosné, třeba cirkulární ekonomika, vracení odpadů do oběhu, další zelené technologie. Nic jiného než zavedení zelených technologií nám nezbude.

Biopaliva jsou asi také poněkud slepá ulička…

Ano. Myšlenka byla dobrá, že se nevybočí z přirozeného uzavřeného cyklu uhlíku. Jenže třeba tím, že se biopaliva převážejí na dlouhé vzdálenosti, se ten cyklus narušil. A význam biopaliv se přecenil.

Jak vidíte energetiku budoucnosti?

Já osobně si myslím, že její produkce bude decentralizovaná, že si budeme energii vesměs vyrábět lokálně sami. A že doba hyperproducentů energie, kteří dodávají energii třeba ze severu Německa až do Itálie, pomalu končí. Náš ústav například už dnes získává 30 % své spotřeby energie ze solárních panelů na střeše. Ale v energetickém mixu stále vidím i onu tak diskutovanou jadernou energii. Uhlí by se mělo používat daleko smysluplnějším způsobem, než ho spalovat. To je zvěrstvo. Vždyť je to tak drahocenná chemická surovina, navíc se nachází skoro všude ve světě. Solární energetika má také jistě budoucnost, o větrné mám trochu pochybnosti.

Jak by se na změny klimatu měla připravovat Česká republika? A na jaké konkrétní změny se vlastně má připravit? Jaké největší riziko jí hrozí?

Největším rizikem je nepochybně hrozba sucha, nedostatku vody v krajině. Může to těžce ohrozit naši soběstačnost v produkci potravin. Problémem začíná být pestrost a fungování krajiny. Nemění se množství srážek za rok, ale jejich distribuce. Celý rok je sucho, pak přijdou přívalové deště, které trvají dva dny, a ztvrdlá suchá půda, která má sklony k větrné erozi, vodu vůbec nedokáže zadržet, takže ta okamžitě odteče pryč.

A co adaptační opatření?

Těch je velké množství. Ale je zde jeden velký problém – že na půdě nehospodaří její vlastníci, ale jen nájemci, kterým vůbec nejde o nějakou péči o krajinu a půdu, jde jim jen o maximalizaci zisku. To je důsledek kolektivizace, že restituenti už neměli zájem na té půdě hospodařit, tak ji pronajali. Totéž je s lesy. Mě na vysoké škole učili, že kůrovcový strom se má okamžitě pokácet a spálit. Dnes se vypíše veřejná zakázka na likvidaci kůrovce, to trvá dva měsíce, za tu dobu se kůrovec dvakrát rozmnoží. Tento systém se musí změnit.

Musíme také zavést řadu opatření na zadržování vody v krajině, musíme revitalizovat vodní toky, odstranit meliorační trubky, budovat i nové vodní nádrže.

Věřím ale, že chytří lidé, které v naší zemi máme, si s tím poradí. Hloupí lidé před těmito problémy zavírají oči, protože z nich mají strach. Proto je nechtějí vidět.

Někteří lidé si ale stále myslí, že Česka se změny klimatu příliš nedotknou a že změna klimatu nám může i pomoci, že oteplení prospěje turistickému ruchu, budeme moci pěstovat nové plodiny, třeba fíky…

Takové výroky ale prozrazují skutečně velkou neinformovanost těch, kdo je pronášejí. Někdo samozřejmě může tvrdit, že se České republiky klimatické změny nijak nedotknou. Ale copak například zmíněné sucho nedalo jednoznačný důkaz o tom, že budoucí vývoj zajímá i nás? Letošní zima není bohatá na sníh, a tak si můžeme být jistí, že příští rok bude mít Česko vážné potíže s dostupností vody. Na naše území žádná voda nepřitéká, a proto jsme závislí na srážkách. Když srážky nepřijdou a připočítáme-li k tomu katastrofální stav vody v půdě, můžeme očekávat skutečně velký problém. A právě to je jeden z dopadů globální změny.

Kdy vznikl váš ústav? Čím se konkrétně zabývá?

Letos oslavujeme deset let od vzniku našeho ústavu, který tehdy získal podporu ze strukturálních fondů EU. Jeho úkolem je zabývat se výzkumem globální změny ve všech možných aspektech. Věnujeme se tedy vývoji klimatu, dopadům změn klimatu na jednotlivé typy ekosystémů, reakcím společnosti na změny klimatu a také adaptačním opatřením a inovacím. Pracuje u nás skoro 400 lidí, z toho asi 70 zahraničních vědců. Jsme financováni hlavně z domácích i zahraničních grantů na různé projekty a také ze státního rozpočtu, z kapitoly akademie věd.

Můžete přiblížit některé zajímavé projekty, které řešíte? Jaký význam budou mít pro boj se změnami klimatu?

Vzhledem k tomu, že ústav je zaměřen na poměrně komplexní tematiku, jakou globální změna klimatu rozhodně je, je i portfolio řešených vědeckých projektů poměrně široké. V současné době ústav řeší 92 projektů financovaných jak z domácích, tak i zahraničních zdrojů.

Pár příkladů: Velmi významný projekt, který zařadil ústav mezi špičková pracoviště Evropy, je projekt ICOS: Integrovaný systém pozorování uhlíkového cyklu v Evropě. CzechGlobe patří k zakladatelům tohoto projektu, který permanentně sleduje stav uhlíkového cyklu Evropy.

Významný je i projekt CzechAdapt – projekt zaměřený na hodnocení informací a opatření souvisejících s klimatickou změnou, zranitelnost ČR, dále projekt SuSTES: Stanovení hranice jisté změny klimatu v České republice.

Projekt SustES má zase za cíl vyvinout principiálně nový koncept určení národní adaptační strategie pro zajištění udržitelnosti ekosystémových služeb a zvláště pak potravinové bezpečnosti. Aktivity projektu směřují k definování použitelných adaptačních strategií, uvažující jak globální, tak i lokální faktory, které zemědělství a krajinu ČR budou v budoucnu ovlivňovat. Zahajujeme projekty zaměřené na studium změn urbánního prostředí – letní teplotní extrémy, související jak s meteorologickou situací, tak i urbanistickým řešením města.

 


O DOTAZOVANÉM

Prof. RNDr. Ing. Michal V. Marek, DrSc., dr.h.c. vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, obor Lesní inženýr. Poté získal doktorský titul v oboru Biofyzika na UK a docenturu v oboru Fyziologie rostlin na Univerzitě Palackého v Olomouci. Roku 1999 se stal doktorem biologických věd a roku 2001 profesorem na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. V roce 2014 se stal členem švédské královské akademie zemědělských a lesnických věd. Michal Marek pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV, na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity, v Ústavu ekologie lesa na Lesnické a dřevařské fakultě MZLU v Brně, v Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a také jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu ekologie krajiny. V letech 1999-2006 stál v čele Ústavu ekologie krajiny Akademie věd ČR, v letech 2007-2010 vedl Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, od roku 2011 je zakladatelem a ředitelem centra excelenceÚstav výzkumu globální změny AV ČR.

Vyučoval na UK v Praze, UP v Olomouci, OU v Ostravě nebo na Mendelově univerzitě v Brně. Je řádným profesorem na Slovenské technické universitě v Bratislavě, Ho Chi Min City Universitě ve Vietnamu, Universitě Sunyani v Ghaně, universitě Nový Sad v Srbsku a Zemědělské univerzitě v Krakově.

související články

Geoinženýrství: opomíjená zbraň proti globálnímu oteplování

09. 03. 2020
14:00
PRO-ENERGY

Klimatické změny se nedaří zastavit a většina států se o to ani nepokouší. Až globální oteplování překročí únosnou mez, lidstvo by mohlo najít spásu v geoinženýrství. Bohužel, mezinárodní společenství jeho výzkumu či případné regulaci takřka…

# technologie
# klima
# věda a výzkum

Nová odpadová legislativa budí vášně i ve sněmovně

09. 03. 2020
14:00
PRO-ENERGY

Řadu let připravovaná nová odpadová legislativa dorazila do sněmovny, kde přes výhrady opozice prošla na konci ledna 1. čtením a…

# odpady
# legislativa
# životní prostředí

Green Deal: Poslední rána uhelnému průmyslu EU

09. 03. 2020
14:00
PRO-ENERGY

EU se nejpozději roku 2050 obejde zcela bez uhlí. Tak si to alespoň představuje Evropská komise, která v posledních měsících…

# paliva
# uhlí
# politika
# EU
# klima
# strategie

Nepohodlná realita energie aneb dražba slibů

07. 01. 2020
10:00
PRO-ENERGY

Optimismus politických představitelů v dekarbonizaci světové výroby energie je téměř nekonečný. Jen její realizace je na hony…

# paliva
# emise
# životní prostředí

Dekarbonizace zpracovatelského průmyslu – hrozby a příležitosti

27. 11. 2019
14:00
PRO-ENERGY

Zpracovatelský průmysl se v současné době nachází na dalším velkém rozcestí. Dekarbonizace může domácí průmysl zlikvidovat kvůli…

# paliva
# emise
# strategie
# životní prostředí

Nákup energie v organizacích veřejné správy

04. 06. 2020 09:00 - 15:00
Praha, hotel Botanique
Seminář o optimalizaci nákupu energie v organizacích veřejné správy. Dobrá nákupní metoda, obezřetná přípava veřejné zakázky v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, dobře nastavené smluvní vztahy s dodavateli energií. To vše může přinést nemalou finanční úsporu. 

Green Way Day 2020

08. 06. 2020
Restaurace Folklore Garden, Na Zlíchově 18, Praha 5 Hlubočepy Praha
4. ročník nové formy setkávání a vzdělávání odborníků v oblasti úspor energie a technických zařízení budov.

Elektromobilita v roce 2020

09. 06. 2020
Sokolovská 138, 186 76 Praha 8 Hotel Olympik, Praha
Evropská komise představila ve svém návrhu „Green Deal“ z prosince 2019 zpřísňování emisních limitů CO2 s cílem zajistit od roku 2025 jasné směřování k bezuhlíkové mobilitě. Automobiloví výrobci mluví o jediném možném směru, jak dosáhnout výrazného snížení CO2, a sice, vydat se cestou plné elektrifikace. Evropská komise očekává, že v roce 2025 tak vznikne na 1 milión dobíjecích míst. 

Komoditní data

27.05.2020
€/MWh okte
Base
22.9412
-28.6274 %
Peak
21.865
-35.0223 %
Offpeak
24.0175
-21.6032 %
27.05.2020
€/MWh elix
Base
21.2221
10.1635 %
Peak
20.2867
10.9167 %
Offpeak
22.1575
9.48283 %
26.05.2020
€/MWh ote
Base
28.4733
41.4648 %
Peak
30.9242
25.3937 %
Offpeak
26.0225
66.8822 %

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

51321
Počet publikovaných novinek
1692
Počet publikovaných akcí
487
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika