Prozkoumejte všechny služby z energetického sektoru, které nabízí platforma ENERGY-HUB

Dekarbonizace zpracovatelského průmyslu – hrozby a příležitosti

27. 11. 2019
14:00
PRO-ENERGY Petr Gaman

Zpracovatelský průmysl se v současné době nachází na dalším velkém rozcestí. Dekarbonizace může domácí průmysl zlikvidovat kvůli snížené konkurenceschopnosti, ale např. chemická recyklace může být zajímavým příspěvkem chemického průmyslu v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. 

# paliva
# emise
# strategie
# životní prostředí
Dekarbonizace zpracovatelského průmyslu – hrozby a příležitosti

ABSTRACT: The decarbonisation process can displace the domestic industrial production awayfrom the EU. On the other hand, chemical carbon recycling may become an interesting opportunity.



VÝROBKY Z ASIE S VYŠŠÍ UHLÍKOVOU STOPOU

Po masivních investicích do ekologizace naprosté většiny výrob (ti, kdo si zhodnotili, že jim ekonomicky nedává smysl investovat do ekologizace, výrobu v České republice nebo na území EU rovnou uzavřeli anebo přesunuli mimo země EU, kde se ve většině případů nesetkávají s tak přísnými požadavky na ozelenění svých produkcí) jsou požadovány ještě masivnější investice do dekarbonizace. Průmysl se samozřejmě rozumným investicím nebrání, zejména pokud vidí, že tyto mají smysluplný dopad na zlepšení životního prostředí, ale existuje například pojem jako životní cyklus investice. S tímto pojmem souvisí i předvídatelnost podnikatelského prostředí. A proto si v této souvislosti pojďme něco povědět o v dnešní době diskutované dekarbonizaci (zpracovatelského) průmyslu.

Ambicí EU je jít příkladem a být světovým lídrem ve snižování emisí skleníkových plynů a evropská klimatická politika dlouhodobě a intenzivně ovlivňuje evropský a český průmysl. Průmysl vnímá, že téma klimatické změny a boje proti ní se stalo politickým, společenským a mediálním fenoménem.

Protože se zpracovatelský průmysl částečně podílí na emisích skleníkových plynů a vnímáme důsledky a nebezpečí klimatické změny, chceme redukovat naší uhlíkovou stopu a nadále zodpovědně přistupovat k ochraně životního prostředí. Chceme nicméně zabránit tomu, aby sílící ambice EU způsobily postupnou likvidaci řady průmyslových odvětví, jež dlouhodobě a úspěšně investují do environmentálních opatření.

Ke snižování koncentrace uhlíku v atmosféře přispívá celá řada nástrojů a opatření odvislých od cílů EU, včetně těch pro zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, energetických úspor či cirkulární ekonomiky. Hlavním nástrojem ke snižování emisí skleníkových plynů v průmyslu a energetice je od roku 2005 evropský systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), jenž ale pokrývá necelou polovinu evropských emisí. Jeho cílem je do roku 2030 snížit emise o 43 % oproti roku 2005. Obecným cílem EU je dosáhnout do roku 2030 snížení emisí skleníkových plynů o 40 % a do roku 2050 o 80-90 % oproti jejich objemu v roce 1990.

Dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 předpokládá neuvěřitelně rychlou aplikaci mnohdy neprověřených postupů a technologií, jež musí být vyzkoušeny a plošně nasazovány nejpozději kolem roku 2030, možná i dříve (viz samostatný článek v sekci Analýzy strategie v tomto čísle, pozn. red.).

V řadě odvětví však bezuhlíkové technologie doposud neexistují. Odhadnout provozní a investiční náklady zásadních inovací je téměř nemožné – předpokládáme ale, že budou tak enormní, že je průmysl nedokáže ani s různými typy subvencí unést sám a zároveň si zachovat globální konkurenceschopnost.

Pokud se náklady spojené s dekarbonizací průmyslu přičtou k dalším nákladům, jež musí evropský a český průmysl na rozdíl od konkurence ze třetích zemí již dnes nést, znamená to vážné ohrožení konkurenceschopnosti velké části českého průmyslu. Poptávka po produktech českých a evropských firem v Evropě a ve světě přitom nezanikne – výroba se jen přesune jinam (společně s kvalitními pracovními místy, daňovými výnosy, vědou a výzkumem atd.). A bude energeticky náročnější a environmentálně mnohdy škodlivější. Poptávka a nákup produktů vyrobených mimo Evropu evropskými spotřebiteli a firmami pak paradoxně způsobí nárůst globálních emisí, nikoliv jejich pokles. Tento proces samozřejmě dávno probíhá, viz například zánik britského průmyslu a rostoucí objem dovozu z Asie, tedy externalizace emisí skleníkových plynů mimo EU.

Pokud se nezamezí úniku uhlíku, tj. přesunutí průmyslové výroby v důsledku evropských opatření mimo EU, nemusí mít nakonec snahy EU v globálním měřítku z hlediska zmírňování klimatické změny takřka žádný efekt. Z tohoto důvodu je, pokud chceme zachovat průmysl v Evropě, v první řadě zajistit maximální výši kompenzací nepřímých nákladů na zvýšenou cenu povolenky a vytvořit jasnou strategii přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku zahrnující výše zmíněné aspekty.

CHEMICKÁ RECYKLACE JAKO MODERNÍ ŘEŠENÍ V OBLASTI ODPADŮ POMÁHAJÍCÍ K DEKARBONIZACI

Chemický průmysl pomáhá celým spektrem řešení v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, je nositelem inovací v rámci dekarbonizace i v oblastech, o kterých „nechemik“ netuší. Chemie tak přináší řešení i v oblasti oběhového hospodářství a plnění recyklačních cílů. Současně nejběžnější metodou odstraňování odpadů v ČR je skládkování, které se vyplácí díky nízko nastaveným poplatkům za skládkování a je zároveň doprovázeno významným podílem na emisích skleníkových plynů v ČR. Ať již hovoříme o unikajícím metanu, který se ne vždy podaří optimálně zachytit, nebo, a to je ještě horší, při zahoření skládek, kdy spolu se skleníkovými plyny do ovzduší utíká celé spektrum jiných emisí jako výsledek nedokonalého „spalování“ odpadu. I při navýšení skládkovacích poplatků a nasměrování sil do recyklace se nepodaří dostatečné množství v rámci materiálové recyklace zrecyklovat mechanickou cestou (například výroba nových PET lahví, plastových střešních tašek, plotů apod).

Domníváme se proto, že zvláštní úsilí v rámci oběhového hospodářství by mělo být věnováno chemické recyklaci, jejímž cílem je přeměnit odpad polymerů zpět na chemické látky. Je to proces, kde se chemická struktura polymeru mění a přeměňuje na chemické látky, které se pak znovu používají jako surovina v chemických procesech. Zahrnuje procesy, jako je plazmové zplyňování, pyrolýza, solvolýza a depolymerizace, které rozkládají plastový odpad na chemické látky, včetně monomerů pro výrobu plastů a dalších materiálů.

Chemická recyklace tak umožňuje nakládat se směsnými plastovými odpady, které nelze mechanicky recyklovat (nebo je tato recyklace vysoce nákladná a tudíž neefektivní), a umožňuje revitalizaci polymerů v případech, kdy existují vysoké požadavky na kvalitu odpadních plastů, což je nezbytný a doplňující krok v kompletním řešení pro oběhové hospodářství vedoucí k lepšímu plnění recyklačních cílů. Chemická recyklace je tak důležitým nástrojem pro zamezení tzv. „downcyclingu“ (například honba za mechanickou recyklací se špatným technickým a ekonomickým výsledkem v případě snahy naplnění vysokých recyklačních cílů EU).

Strategie Evropské komise pro plasty, zveřejněná v lednu 2018, poskytuje relativně vysoké zaměření na mechanickou recyklaci a alternativní suroviny. Chemická recyklace plastového odpadu, i když je koncepčně chápána, je v současné době nedostatečně využívána v rámci oběhového hospodářství v oblasti plastů.

Svaz chemického průmyslu České republiky spolupracuje s Cefic and Plastics Europe na zdůraznění potenciálu chemické recyklace plastového odpadu a volá po nastavení podmínek, směřujících k podpoře inovací a vytváření recyklačních řetězců. I v souvislosti s dekarbonizací je potřeba chemickou recyklaci jasně zakotvit mezi plnohodnotné metody materiálové recyklace, která v rámci hierarchie nakládání s odpady musí mít z důvodu úspory primárních zdrojů jasnou prioritu před skládkováním (plýtváním s cennými zdroji surovin) a energetickým využitím odpadů.

 


O AUTOROVI

Jaroslav Suchý se od roku 2010 věnuje v rámci Svazu chemického průmyslu ČR oblasti energetiky a změny klimatu. Od 1. 1. 2019 má na starosti rovněž legislativu z oblasti životního prostředí, tedy například odpadovou a vodní. Zároveň od roku 2015 působí jako manažer pro environmentální politiku na Svazu průmyslu a dopravy ČR. Emisním povolenkám a systému obchodování s povolenkami (EU ETS) se věnuje dlouhodobě. V rámci svého působení na Ministerstvu životního prostředí ČR pracoval v kolektivu tvůrců národní legislativy EU ETS před spuštěním systému obchodování v roce 2005 a v době, kdy působil jako vedoucí oddělení obchodování s povolenkami, vyjednával v Bruselu podmínky pro Národní alokační plán ČR pro období 2008–2012.

Kontakt: jaroslav.suchy@schp.cz

související články

Revoluci v energetice virus nezastaví

07. 06. 2020
16:00
pro-energy.cz

Koronavirus může být i příležitost, říká Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu.

# plyn
# personálie
# strategie

Vodík do každé domácnosti

07. 06. 2020
16:00
pro-energy.cz

Vytápění domácností zemním plynem se výraznou měrou podílí na znečišťování ovzduší. Britští vědci zvažují, že po drobných…

# paliva
# plyn
# emise
# životní prostředí

Hledání rozvojových možností pro teplárenství v české energetice

07. 06. 2020
16:00
pro-energy.cz

Když se řekne energetika nebo koncepce energetiky, tak se zpravidla myslí elektroenergetika. A třebaže teplo je na rozdíl od…

# strategie
# teplárenství

Kůrovec a biomasa: jistá nejistota

07. 06. 2020
16:00
pro-energy.cz

Ohrozí současná kůrovcová kalamita malé i velké teplárny, spalující biomasu? I když údaje vyznívají až hrozivě, menší teplárny se…

# paliva
# OZE biomasa
# teplárenství
# životní prostředí

Komunitní energetika českou vládu nezajímá

07. 06. 2020
16:00
pro-energy.cz

Česká vláda příležitosti komunitní energetiky zcela ignoruje, ačkoli se tato tematika stala jednou z priorit EU. Starostové však…

# EU
# strategie
# OZE

HANNOVER MESSE Digital Days

14. 07. 2020 09:00 - 15. 07. 2020 16:00
Messe Hannover
Průmyslová transformace se svými megatématy digitalizace, individualizace, ochrana klimatu a demografické změny pokračuje i přes krizi způsobenou koronavirem a je těžištěm HANNOVER MESSE Digital Days. Tato nová dvoudenní digitální akce informuje o aktuálním vývoji v oborech průmyslu, energie a logistiky a nabízí orientaci v době krize a po jejím konci.

Den plynové mobility (CNG/LNG/Biometan)

02. 09. 2020
prostory Pražské plynárenské

URBIS SMART CITY FAIR

02. 09. 2020 09:00 - 03. 09. 2020 17:00
Výstaviště Brno
URBIS SMART CITY FAIR  přináší chytrou kombinaci veletrhu s exkluzivním konferenčním programem, kde se představí lídři v oboru Smart city. Během dvou dnů se potkají desítky představitelů středoevropských měst a obcí a lídři v inovacích s jediným cílem – předat si zkušenosti, nápady a příklady konkrétních řešení, jak správně koncept Smart city rozvíjet ve městech. Tak, aby se v nich občanům lépe žilo.

ENERGY-HUB je moderní nezávislá platforma pro průběžné sdílení zpravodajství a analytických článků z energetického sektoru. V rámci našeho portfolia nabízíme monitoring českého, slovenského i zahraničního tisku.

52310
Počet publikovaných novinek
1713
Počet publikovaných akcí
526
Počet publikovaných článků
ENERGY-HUB využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování jakéhokoli obsahu či jeho části veřejnosti je bez předchozího souhlasu výslovně zakázáno.
Drtinova 557/10, 150 00 Praha 5, Česká republika